Narozen do neklidné doby
Antonín Klaret se narodil dne 23. prosince roku 1807 poblíž Barcelony v tkalcovské rodině. Pro Španělsko to byla obzvlášť neklidná a těžká léta. Vyhlášením nezávislosti Venezuely, Argentiny, Chile, Peru a Ekvádoru ztratilo v uplynulých desetiletích velkou část kolonií v Jižní Americe. A o španělský trůn bojovaly liberální a reakční kliky. V roce 1812 došlo pogromům, při kterých vyhořelo mnoho klášterů a bylo povražděno mnoho řeholníků.
Šířil srozumitelně evangelium mezi prostým lidem
Antonín Klaret po vysvěcení na kněze roku 1835 působil nejprve ve farnosti rodného kraje a věnoval se lidovým misiím. V letech 1841 až 1847 prošel téměř celou Katalánii, procházel kraje křížem krážem, přibližoval se prostým lidem a před početnými davy neúnavně kázal evangelium. Měl zájem na tom, aby se evangelní poselství šířilo mezi lidmi v nezkreslené podobě a přinášelo jim osvobození.
Politické překážky ho v jeho činnosti jen posílily
Evangelizační činnost Antonína Klareta však nebyla vítaná ze strany vlády. Byl obviněn, že je stoupencem pronásledované opozice. Na výzvu biskupa Antonín tedy na rok přesídlil na Kanárské ostrovy, kde pokračoval v apoštolátu. Po návratu se pustil do misijní činnosti s novým zápalem a k mluvenému slovu přidal i slovo tištěné. Založil vydavatelství a křesťanské knihkupectví, vydávající popularizační sešitky a brožurky s náboženskou tematikou. V červenci roku 1849 založil kongregaci misionářů synů Neposkvrněného Srdce Panny Marie s úmyslem zajistit pomoc církvi v době, kdy byly tradičnímu církevnímu životu ze strany vlády kladeny velké překážky.
Zraněn při jednom z atentátů
Roku 1850 byl Antonín Klaret jmenován arcibiskupem v kubánském Santiagu. Diecéze trpěla těžkými sociálními problémy. Antonín Klaret zahájil práci na reorganizaci farností. Zřizoval také lidové knihovny a zavedl praxi putovních misií. Ujímal se obětí opakovaných zemětřesení a epidemií. Biskupova pastorační a sociální aktivita a jeho úsilí v boji proti otroctví se neobešly bez neshod a odporu; prelát musel snášet hrozby a atentátnické pokusy, při jednom z nich byl raněn.
Zpovědníkem královny
V roce 1857 byl povolán zpět do Španělska královnou Isabelou II. Španělskou, která si jej vyžádala jako zpovědníka. Usadil se tedy v Madridu. Byl m.j. jmenován předsedou královského patronátu Estorilu, jemuž dal ráz střediska duchovního života a sociální péče. Přes závazky na královském dvoře vynakládal velké úsilí také v hlavním městě, neúnavně kázal a rozvíjel rozsáhlou činnost ve prospěch chudých.
Využíval všech dostupných
dobových médií
Klaret dokázal sjednotit hlásání evangelia s apoštolátem lásky a s pastorací prostřednictvím tehdy dostupných médií, za populárního využití knih a brožurek. V užití prostředků byl vždy přizpůsobivý, snažil se zapojit do dobrého díla co možná největší počet lidí.
Doprovází královnu do vyhnanství,
kde pak sám umírá
V roce 1868 vypuklo povstání, které svrhlo královnu Isabelu II. z trůnu. Antonín Klaret doprovázel královskou rodinu do vyhnanství v Paříži. Nato se aktivně zúčastnil 1. vatikánského koncilu. Protože za pobytu v Římě onemocněl, vrátil se do Francie, kde zemřel dne 24. října roku 1870. V roce 1934 jej papež Pius XI. blahořečil a papež Pius XII. ho v květnu roku 1950 prohlásil za svatého.
Antonín Maria Klaret zastával postoj, že nestačí jednorázové obrácení, že je třeba obnovit církev: obnovu potřebují jak její instituce, tak i lidé v církvi.
Antonín Maria Klaret: 1807, Sallent (poblíž Barcelony) – 24. 10. 1870, Fontfroide (Francie)
Patron: klaretiánů, lidových misií, katolických vydavatelů, spořitelen.
Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Ze spisů svatého Antonína Marie Klareta
Kristova láska nás žene
Oheň Ducha svatého naplňoval svaté apoštoly, a oni prošli celý svět. A tentýž oheň zapaluje i apoštolské misionáře, kteří se ubírali, ubírají a budou ubírat do nejzazších krajin země, od jednoho konce světa k druhému, aby zvěstovali Boží slovo; a tak mohou právem na sebe vztahovat výrok apoštola Pavla: Kristova láska nás žene (srov. 2 Kor 5,14).
Kristova láska nás podněcuje a pobízí, abychom běželi, abychom takřka letěli s pomocí křídel svaté horlivosti. Kdo opravdu miluje, miluje Boha i bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý, a to tím víc, čím je vyšší stupeň jeho lásky, takže čím víc plane láskou, tím víc ho žene horlivost. Jestliže tedy někdo není horlivý, svědčí to o tom, že je láska v jeho srdci vyhaslá. Kdo je plný horlivosti, touží po velkých věcech, dělá je a snaží se, aby byl Bůh stále více poznáván a milován a aby se mu sloužilo v nynějším i budoucím životě, protože tato svatá láska nemá konce. A právě tak jedná i s bližním: přeje si a snaží se, aby byli všichni na tomto světě spokojeni a v nebeské vlasti aby byli šťastní a blažení; aby byli všichni spaseni; aby nikdo nezahynul navěky, neurážel Boha a ani na okamžik nezůstával v hříchu. Vidíme to u svatých apoštolů i u všech, kdo jsou ovládáni apoštolským duchem.
Říkám si: Syn neposkvrněného Srdce Mariina plane láskou a všude, kudy chodí, hoří; toužebně se ze všech sil snaží zapálit všechny lidi ohněm božské lásky. Nic ho neodradí; raduje se, když musí strádat; pouští se do namáhavé práce; ochotně bere na sebe obtíže; netrápí se, je-li pomlouván, a s veselou myslí snáší utrpení. Nemyslí na nic jiného, než jak následovat Ježíše Krista a jak se mu stávat podobným modlitbou, prací, snášením utrpení, stálou a jedinou starostí o Boží slávu a spásu duší. (L’Egoismo vinto, Romae 1869, 60)
Převzato se svolením z Denní modlitby církve - modlitby se čtením
Odkaz k tématu: Antonín Maria Klaret
