Mezi biblickými postavami vyznačujícími se ekonomickou činností a zámožností je jedna žena, která stojí za povšimnutí. Jmenovala se Lýdie a pocházela z města Thyatir, které bylo v blízkosti Filip v tehdejší Makedonii. Byla pokládána za bohatou ženu, která svůj dům a další majetek získala prodejem nachových látek po Evropě.
Evangelista Lukáš píše, že se s ní Pavel a jeho přátelé setkali, když ve Filipech vyšli v sobotu za bránu města k řece a začali mluvit se ženami, které se tam sešly. Pavlova řeč ji oslovila natolik, že se s celou svou rodinou nechala pokřtít a pak Ježíšovy učedníky shromážděné kolem apoštola Pavla prosila: „Jestliže mě považujete za věřící v Pána, pojďte bydlet do mého domu.“ Tak je doslova přinutila bydlet pod její střechou a přijmout její pomoc a podporu (srov. Sk 16, 11–15). Dnes by se řeklo, že část svých zisků prozřetelně investovala do věcí materiálních, které pak společenství prvních křesťanů zabezpečily živobytí, a dalšími prostředky ze svého majetku pak sponzorovala konkrétní zvěstování radostné zvěsti.
Bylo to svým způsobem výjimečné hned z několika důvodů. Jednak byla v tehdejší společnosti jako žena v neobvyklé roli „podnikatelky“, která „vybudovala svůj podnik“ a musela se tedy nutně orientovat ve světě trhu včetně jeho pravidel přinášejících finanční zisk. Současně byla ženou, která měla smysl nejen pro ekonomické, ale také pro duchovní hodnoty. Jako člověk žijící vnějším a materiálním pravděpodobně znala hodnotu každodenní práce a tušila, že může získat ještě i jinou hodnotu. Možná také proto dokázala s otevřeným srdcem pozorně naslouchat Pavlově řeči a pak se rozhodla unést riziko a vložit svůj majetek do hazardního podniku několika cizích lidí, které potkala u řeky.
S rolí podporovatelky křesťanského společenství přijala také odpovědnost, která není vázána na úřad, ale vyplývá z pozice majitelky, která se s druhými rozdělila o své životní jistoty, aby mohli vykonávat i to, co jejich společenství přesahuje. Tak se stal její dům místem, kde se pravidelně scházeli první křesťané, ona se svým způsobem stala jejich představenou a apoštolu Pavlovi tak vytvořila zázemí na jeho misijních cestách. Když byli Pavel a Silas vysvobozeni z vězení ve Filipech, s důvěrou zamířili opět k ní (Sk 16, 40).
Její jednání tak nepřímo přineslo požehnání mnoha lidem, protože materiální zisky se záhy začaly měnit v zisky duchovní. Tak se díky dobré ekonomické investici může uskutečňovat ještě lepší „ekonomii přesahující“ proměna, která nepřímo proměnila mnoha lidem materiální život pozemský v život věčný.
Člověk na svět sice nahý přichází a ze světa nahý odchází, ale po člověku obvykle přece jen něco hmotného zůstává – obdělaný kus země, architektonicky hodnotná stavba, prosperující firma, děti jako budoucnost rodiny nebo myšlenka zachycená uměleckým dílem. Hmota může mít různou podobu a může být také použita pro podporu nebo zviditelnění hodnot, které její hodnotu přesahují, jsou našimi smysly neuchopitelné, ale přinášejí šanci na smysluplný život také lidem, kteří budou žít po nás. Proto není třeba hmotu zatracovat nebo jí opovrhovat. Stačí přijmout roli dobrých obchodníků a obchodnic a přemýšlet o tom, jak ji použijeme – co potřebujeme a co mít nemusíme, co podpoříme a co raději přehlédneme. Najít života schopná a život umožňující kritéria k rozhodování se snažilo už mnoho lidí před námi včetně obchodnice Lýdie, která vkládala svůj majetek promyšleně do hodnot hmotných tak, aby se proměnily v hodnoty duchovní.
Čas našeho života je svým způsobem ta nejtvrdší měna, kterou máme a kterou můžeme také investovat do čehokoli podle svého rozhodnutí a podle možností našeho evropského standardu, který není ve srovnání s ostatními částmi světa zase až tak nízký. Přeji nám tedy, ať své nákupní košíky plníme tím, čím si přejeme také naplnit svůj život.
Literatura:
Jarosch, L., Grün, A.: Königin und wilde Frau. Lebe, was Du bist! Vier-Türme GmbH-Verlag, Münsterschwarzach, 2005.
Weiser, A.: Die Frau im Umkreis Jesu und in den urchristlichlichen Gemeinden. In: Die Frau in der Sicht der Antropologie und Theologie. Herlinde Pissarek-Hudelist, Düsseldorf, 1989, s. 120 – 137.
Rodinný život 4/2010
***
Se svolením převzato z časopisu: Rodinný život 4/2010.
Redakčně zkráceno.
Bylo to svým způsobem výjimečné hned z několika důvodů. Jednak byla v tehdejší společnosti jako žena v neobvyklé roli „podnikatelky“, která „vybudovala svůj podnik“ a musela se tedy nutně orientovat ve světě trhu včetně jeho pravidel přinášejících finanční zisk. Současně byla ženou, která měla smysl nejen pro ekonomické, ale také pro duchovní hodnoty. Jako člověk žijící vnějším a materiálním pravděpodobně znala hodnotu každodenní práce a tušila, že může získat ještě i jinou hodnotu. Možná také proto dokázala s otevřeným srdcem pozorně naslouchat Pavlově řeči a pak se rozhodla unést riziko a vložit svůj majetek do hazardního podniku několika cizích lidí, které potkala u řeky.
S rolí podporovatelky křesťanského společenství přijala také odpovědnost, která není vázána na úřad, ale vyplývá z pozice majitelky, která se s druhými rozdělila o své životní jistoty, aby mohli vykonávat i to, co jejich společenství přesahuje. Tak se stal její dům místem, kde se pravidelně scházeli první křesťané, ona se svým způsobem stala jejich představenou a apoštolu Pavlovi tak vytvořila zázemí na jeho misijních cestách. Když byli Pavel a Silas vysvobozeni z vězení ve Filipech, s důvěrou zamířili opět k ní (Sk 16, 40).
Její jednání tak nepřímo přineslo požehnání mnoha lidem, protože materiální zisky se záhy začaly měnit v zisky duchovní. Tak se díky dobré ekonomické investici může uskutečňovat ještě lepší „ekonomii přesahující“ proměna, která nepřímo proměnila mnoha lidem materiální život pozemský v život věčný.
Člověk na svět sice nahý přichází a ze světa nahý odchází, ale po člověku obvykle přece jen něco hmotného zůstává – obdělaný kus země, architektonicky hodnotná stavba, prosperující firma, děti jako budoucnost rodiny nebo myšlenka zachycená uměleckým dílem. Hmota může mít různou podobu a může být také použita pro podporu nebo zviditelnění hodnot, které její hodnotu přesahují, jsou našimi smysly neuchopitelné, ale přinášejí šanci na smysluplný život také lidem, kteří budou žít po nás. Proto není třeba hmotu zatracovat nebo jí opovrhovat. Stačí přijmout roli dobrých obchodníků a obchodnic a přemýšlet o tom, jak ji použijeme – co potřebujeme a co mít nemusíme, co podpoříme a co raději přehlédneme. Najít života schopná a život umožňující kritéria k rozhodování se snažilo už mnoho lidí před námi včetně obchodnice Lýdie, která vkládala svůj majetek promyšleně do hodnot hmotných tak, aby se proměnily v hodnoty duchovní.
Čas našeho života je svým způsobem ta nejtvrdší měna, kterou máme a kterou můžeme také investovat do čehokoli podle svého rozhodnutí a podle možností našeho evropského standardu, který není ve srovnání s ostatními částmi světa zase až tak nízký. Přeji nám tedy, ať své nákupní košíky plníme tím, čím si přejeme také naplnit svůj život.
Literatura:
Jarosch, L., Grün, A.: Königin und wilde Frau. Lebe, was Du bist! Vier-Türme GmbH-Verlag, Münsterschwarzach, 2005.
Weiser, A.: Die Frau im Umkreis Jesu und in den urchristlichlichen Gemeinden. In: Die Frau in der Sicht der Antropologie und Theologie. Herlinde Pissarek-Hudelist, Düsseldorf, 1989, s. 120 – 137.
Rodinný život 4/2010
***
Se svolením převzato z časopisu: Rodinný život 4/2010.
Redakčně zkráceno.
