„Jsem vám nablízku ve vašich radostech a utrpeních, děkuji vám za vaši často neuznanou službu,“ píše papež František 7. srpna 2023 v dopise kněžím své diecéze a zároveň je varuje před duchovním světáctvím, které „se skrývá za zdánlivou zbožností a láskou ale ve skutečnosti spočívá v tom, že místo Boží slávy hledá lidskou slávu a osobní blahobyt“.
Vděčnost za vzácnou a často skrytou nebo málo uznávanou službu
Papež v dopise kněžím Římské diecéze vyjadřuje nejprve vděčnost za vzácnou a často skrytou nebo málo uznávanou službu; pak přidává ujištění, že nikdy nejsou sami uprostřed radostí a utrpení. Nakonec varuje před těmi pokušeními, které odsuzuje již od začátku svého pontifikátu – od „duchovní světskosti““ a „klerikalismu“, z nichž nejsou vyňati ani laici. V takovém případě hrozí, že se služba odkloní k různým formám uzavřenosti, elitářství, majetnického přístupu a arogance. Proto papež vyzývá, aby kněží spolupracovali bok po boku s laiky, aby iniciovali „synodální formy a cesty“ a byli „služebníky, a ne pány“, aby „omývali nohy svým bratrům“.
Vaše tajné slzy
Středobodem dopisu adresovaného knězem „papežovy“ diecéze, kterou reorganizoval loni v lednu, je pastorační pozornost a otcovská péče. Sestavil ho familiárním stylem uprostřed četných setkání v rámci Světových dnů mládeže. Text má být ovocem modlitby před obrazem Panny Marie Salus Populi Romani, které, jak ujišťuje, svěřil všechny kněze světa: „Prosil jsem ji, aby vás hlídala a ochraňovala, aby osušila vaše tajné slzy, aby ve vás oživila radost ze služby a aby vás každý den dělala pastýře zamilované do Ježíše.“
Jorge Mario Bergoglio, který se vždy prezentoval jako římský biskup, má obavy z rozčarování kněží z jejich povolání a služby. Jak papež přiznává, je to služba, která nese „břemeno radostí a námahy, nadějí a zklamání“ a která se často odehrává uprostřed „mnoha námah a nedorozumění“. „Na druhé straně“, poukazuje, „naše kněžská služba se neměří pastoračními úspěchy (sám Pán jich měl postupem času stále méně)“. „Cítím, že jsem s vámi na cestě, a chtěl bych, abyste cítili, že jsem vám nablízku ve vašich radostech a utrpeních, ve vašich projektech a pracích, ve vašich trpkostech a pastoračních útěchách,“ říká papež František a ujišťuje, že sdílí „touhu po společenství, afektivním i efektivním“.
Nejhorší zlo pro kněžskou službu
Papež pojmenovává to, co je podle něj pro kněžskou službu nejhorším zlem: duchovní světskost a klerikalismus – pokušení, které odsuzuje od počátku pontifikátu. „Bůh od nás žádá, abychom v boji proti duchovní světskosti šli do hloubky.“ „ Duchovní světskost nás vede k tomu, abychom byli 'obchodníky s duchem', lidmi oděnými do posvátných forem, kteří ve skutečnosti nadále myslí a jednají podle módy tohoto světa“.
Zdání religiozity podle papeže nastává tehdy, „když se necháme fascinovat svody pomíjivosti, průměrnosti a zvyku, pokušeními moci a společenského vlivu, marnivostí, narcismem, doktrinální neústupností a liturgickým estetismem, formami a způsoby, ve kterých se světskost skrývá za zdánlivou religiozitou a dokonce láskou k církvi. Ale ve skutečnosti toto vše namísto Pánovy slávy hledá slávu lidskou a osobní blahobyt.“
František zdůrazňuje, že duchovní světskost je „jemné“ pokušení, a proto „ještě zákeřnější“. Vkrádá se, umí se dobře skrýt za dobrým vzhledem, dokonce i v rámci „náboženských motivací“. Je to zkrátka jeden z „elegantních démonů“, konstatuje papež.
Dáváme lidem najevo, že jsme nadřazení, privilegovaní, vyššího postavení
„Jako starý člověk“, pokračuje papež, „cítím, že vám mohu říci, že mě znepokojuje, když upadáme zpět do forem klerikalismu; když, možná, aniž bychom si to uvědomovali, dáváme lidem najevo, že jsme nadřazení, privilegovaní, vyššího postavení, a tedy odděleni od ostatního svatého Božího lidu.“
František dále cituje metaforu „mléka a vlny“ (toho, co živí a hřeje), kterou nacházíme u proroka Ezechiela a svatého Augustina, aby varoval před rizikem „krmit jen sebe a své zájmy a přikrýváním se pohodlným životem“. „Když se staráme jen o mléko, myslíme na svůj osobní prospěch; když posedle hledáme vlnu, myslíme na péči o vlastní obraz a zvyšování svého úspěchu. A tak ztrácíme kněžského ducha,“ píše.
Protilék na klerikalismus
Podle papeže Františka tyto tendence pomáhá zastavit „chvála, smysl pro milost a úžas nad bezúplatností Boží lásky“. Především však existuje „každodenní protijed“, kterým je „hledět na ukřižovaného Ježíše, každý den upírat zrak na toho, který se pro nás vyprázdnil a ponížil až k smrti“. „Tohle je kněžský duch,“ říká papež, „který z nás dělá služebníky Božího lidu, a ne pány, umývající nohy našich bratrů a sester, a ne drtící je pod svými vlastníma nohama.“
Klerikalismus může podle papeže postihnout každého, dokonce i laiky a pastorační pracovníky při provádění různých služeb a charismat. Nastává tehdy, když člověk žije své povolání elitářským způsobem, uzavírá se do vlastní skupiny a staví zdi vůči vnějšímu prostředí, rozvíjí majetnické vazby vůči úkolům ve společenství a pěstuje arogantní a chvástavé postoje vůči druhým, jmenuje papež. „Symptomy jsou pak zjevné: stěžování si, negativismus, chronická nespokojenost s tím, co je špatné, ironie, která se stává cynismem.“ „Takhle,“ píše papež, „se člověk nechá pohltit atmosférou kritiky a hněvu, kterou kolem sebe dýchá, místo aby byl člověkem, který s evangelní jednoduchostí a mírností, s laskavostí a úctou pomáhá svým bratrům a sestrám vyjít z pohyblivých písků netolerance.“
Nenechme se odradit!
Papež přináší na závěr povzbudivé slovo: Tolik slabostí, tolik nedostatků, ale nenechme se odradit! neupadnout v osobním životě ani v pastoračním působení do toho náboženského vzezření plného tolika věcí, ale zbaveného Boha, abychom nebyli funkcionáři posvátná, ale vášnivými hlasateli evangelia, ne státními kleriky, ale pastýři lidu.“
Papež přináší na závěr povzbudivé slovo:
„Tolik slabostí, tolik nedostatků, ale nenechme se odradit!
Vyhrňme si rukávy a sehněme kolena (vy, kteří můžete!)
a modleme se k Duchu svatému jeden za druhého,
prosme ho, aby nám pomohl neupadnout v osobním životě
ani v pastoračním působení do toho náboženského vzezření
plného tolika věcí, ale zbaveného Boha,
abychom jsme nebyli jen funkcionáři posvátna,
ale vášnivými hlasateli evangelia,
ne státními kleriky, ale pastýři lidu.“
