Pastorační pomoc pro manžele v krizi?

Krize všeho druhu

Dějiny manželství a rodiny jsou rozbrázděny krizemi všeho druhu, jež jsou zároveň součástí jejich dramatické krásy. Je třeba pomáhat objevovat, že překonaná krize nevede k méně intenzivnímu vztahu, ale zlepšuje víno manželského spojení, ustaluje ho a přivádí ke zralosti.

Manželé spolu nežijí proto, aby byli stále méně šťastni, ale aby se naučili být šťastnými novým způsobem, když se jim s novou etapou otevírají nové možnosti. Každá krize je dobou učení, která umožňuje zvýšit intenzitu sdíleného života nebo aspoň najít nový smysl zkušenosti manželství. Za žádných okolností člověk nemusí podlehnout sestupné křivce života, nevyhnutelnému upadání a snášení průměrnosti. Naopak, když se manželství přijímá jako úkol, který zahrnuje také překonávání překážek, pak je každá krize vnímána jako příležitost ke společnému pití lepšího vína.

Je dobré doprovázet manžele, aby byli schopni přijímat možné krize a aby se jich chopili jako příležitosti a přiznali jim místo v rodinném životě. Zkušení a připravení manželé musejí být ochotni doprovázet při tomto objevování druhé, aby je krize neděsily a nenutily je přijímat ukvapená rozhodnutí. Každá krize v sobě skrývá radostnou zvěst, které musí umět člověk naslouchat, a proto potřebuje zjemňovat sluch srdce.

Popírání problémů oddaluje řešení

Bezprostředně se na krizi reaguje odporem, člověk se začne bránit, když cítí, že se mu krize vymyká kontrole, protože ukazuje nedostatečnost jeho způsobu života, a to mu vadí.

Člověk se tedy utíká k takovým prostředkům, že problémy popírá, zakrývá je, relativizuje jejich důležitost, doufá, že odejdou. To ale jen oddaluje řešení a spotřebovává mnoho energie ve zbytečném zakrývání, které věci ještě víc komplikuje. Vazby mezi manželi se drobí a posiluje se oddělení, které narušuje důvěrnost. V nepřiznané krizi je nejvíc narušena komunikace. A tak ten, který byl „mužem, jehož miluji“ se postupně stává „mým dávným společníkem“ a potom už jen „otcem mých dětí“ a nakonec je to cizí muž; obdobně také „žena, kterou miluji“, se postupně stane cizí ženou.

Komunikovat je potřeba se učit dřív, než nastanou problémy

Krizi lze řešit jen tehdy, když jsme přítomni. A to není snadné, neboť někdy se lidé straní druhých proto, aby nemuseli projevit své pocity, a stahují se do zrádného a klamného mlčení. V těchto chvílích je třeba vytvořit prostor pro komunikaci od srdce k srdci.

Problém je v tom, že taková komunikace se v době krize stává nesnadnou, protože se jí člověk nikdy neučil. Je to skutečné umění, kterému je třeba se naučit v klidných dobách, aby pak bylo možno ho v těžkých dobách využít. Je třeba pomáhat manželům objevovat příčiny, které jsou skryté velice hluboko v jejich srdcích, a přistupovat k nim jako k porodu, který přejde a zanechá po sobě nový poklad. Ale zkušenost bohužel ukazuje na to, že v obtížných nebo kritických situacích většina manželů nevyhledává pastorační pomoc, protože ji nepovažuje za rozumnou, blízkou, realistickou a „vtělenou“.

Běžné krize společné všem manželstvím

Existují krize, které jsou obvykle společné všem manželstvím, jako je začátečnická krize, kdy je třeba se naučit uvést do souladu vzájemné rozdíly a odloučit se od rodičů. Dále jsou krize spojené s příchodem dítěte, který s sebou nese nové emoční výzvy; krize při výchově dítěte, která mění zvyky rodičů; krize při dospívání dítěte, která vyžaduje mnoho energie, vyvádí rodiče z míry a někdy je staví proti sobě; krize „prázdného hnízda“, která nutí rodiče, aby se znovu začali věnovat sobě; krize způsobená stářím rodičů manželů, kteří vyžadují víc jejich přítomnosti, víc pozornosti a nesnadná rozhodování. Jsou to náročné situace, které vyvolávají strach, pocity viny, depresi nebo únavu, které mohou manželstvím vážně otřást.

Pomoc zvnějšku

Dále existují krize osobní, které souvisejí s ekonomickými, pracovními, afektivními, sociálními a duchovními obtížemi a ovlivňují oba manžele. A k nim se přidávají neočekávané okolnosti, které mohou změnit rodinný život a které vyžadují vydat se na cestu odpuštění a smíření.

Spolu se snahou udělat krok ke smíření se musí každý s průzračnou pokorou tázat sebe sama, zda nevytvořil podmínky, které jeho partnera vystavily nebezpečí pádu do nějakých chyb. Některé rodiny se hroutí, když se manželé vzájemně obviňují, ale zkušenost ukazuje, že velké procento manželských krizí bývá uspokojivým způsobem vyřešeno díky přiměřené pomoci a usmiřující síle milosti. Umět odpouštět a zakoušet odpuštění je pro rodinný život důležitá zkušenost. Namáhavé umění odpouštět, ke kterému je nezbytná podpora milosti, vyžaduje velkorysou spolupráci příbuzných a přátel a někdy také profesionální pomoc zvnějšku.

Dostatečné důvody k ukončení manželství?

Stále častěji dochází k tomu, že když někdo cítí, že se mu nedostalo to, po čem toužil, nebo že se mu nesplní to, o čem snil, považuje to za dostatečný důvod k ukončení manželství.

Takový člověk nebude mít nikdy trvalé manželství. Někdy stačí k rozhodnutí se vším skončit nějaké zklamání, osamělost ve chvíli, když potřeboval druhého vedle sebe, uražená pýcha nebo neurčitý strach. Existují situace, které nevyhnutelně patří k lidské křehkosti a s kterými je spojena nadměrná emoční zátěž. Například pocit, že člověk není dostatečně oceňován, žárlivost, odlišnosti mezi manželi, které se mohou objevit, přitažlivost vyvolaná jinou osobou, nové zájmy, které chytnou člověka úplně za srdce, fyzické změny partnera a mnoho dalších věcí, které nejsou nutně ohrožením lásky, ale spíš příležitostí probudit ji k novému životu.

Každá krize je jakoby nové „ano“

Někteří mají v těchto okolnostech dostatek zralosti, aby se – nehledě na omezení jejich vztahu – znovu rozhodli pro druhého jako společníka na cestě, a realisticky přijmou, že nemůže uspokojit všechny jejich hýčkané sny.

Odmítnou tvářit se jen jako mučedníci, využijí drobných a omezených možností, které jim nabízí život v rodině, a soustředí se na zpevňování manželského svazku, což vyžaduje čas a úsilí. V podstatě totiž poznají, že každá krize je jakoby nové „ano“, které jim dává možnost, aby se láska obrodila posílená, proměněná, zralá a osvícená. Díky krizi mají manželé odvahu zkoumat hluboké kořeny toho, co se stalo, mluvit znovu o podstatných dohodách, nacházet novou vyváženost a jít spolu dál novou etapou manželství. S tímto postojem trvalé otevřenosti je možné se s nesnadnými situacemi vypořádat! V každém případě ve světle poznání, že usmíření je možné, se dnes ukazuje, že nejen pastorační služba na pomoc těm, jejichž manželský vztah je rozbitý, je naléhavě potřebná.