Satan často útočí na trpícího člověka pokušením zoufalství. Chce ho připravit o naději a spolu s ní i o pocit smyslu života. Jeho pokoušení je mimořádně aktivní tehdy, když se obtížná situace protahuje.
Svatý Ignác z Loyoly říká: „Kdo je v neútěše, ať se snaží vytrvat v trpělivosti, která je lékem proti trápení, jaká na něho doléhají. Ať uváží, že se mu brzy dostane opět útěchy.“ Chce, abychom si uvědomili pomíjivost zakoušeného utrpení a abychom sahali po nedůležitější dostupné zbrani proti neodbytně se vtírajícímu pokušení zoufalství – po evangelijní trpělivosti. Satanovo prolhané působení se nám snaží namluvit, že stav utrpení bude trvat velice dlouho nebo že vůbec nebude mít konce. Je snadné dát se svést touto lží. Ve skutečnosti zkušenost zkoušky přichází a odchází, tak jako přichází a odchází zima. Po zimě Bůh vždycky dává jaro útěchy.
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše říká: Satan krouží okolo mě. Nevidím ho, ale cítím. Trápí mě, svírá mě jakoby železnou rukou a snaží se mi zabránit v přijetí té nejnepatrnější úlevy. Zvětšuje mé utrpení, abych propadla zoufalství. Vždyť už se nemohu ani modlit! Mohu pouze hledět na Nejsvětější Pannu a opakovat: Ježíši!
