Cože?! Ježíš vstal z mrtvých? To si děláš …
legraci!
Evangelia ve spojitosti se vzkříšením ukazují, že zmrtvýchvstalý Kristus ví, co každý z učedníků potřebuje, aby uvěřil. Marie například potřebovala slyšet své jméno. Janovo evangelium vypráví i příběh apoštola Tomáše, který nebyl přítomen, když Ježíš přišel navečer mezi učedníky shromážděné za zavřenými dveřmi. Tomáš jejich zprávám nevěří a požaduje hmatatelnější důkaz: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!“
Za tento výrok se mu dostalo nešťastné přezdívky „nevěřící Tomáš“, která se mi zdá být nespravedlivá. Vezměme si, že jeho spoluučedník Petr nejen pochyboval, ale v rozhodující chvíli Ježíše zapřel. Navzdory tomuto selhání je nazýván knížetem apoštolů a jeho jméno nese velkolepá bazilika v Římě. A Tomáš měl dobrý důvod pochybovat. Ježíš vstal z mrtvých? Děláte si legraci? To je nesmysl. Tomáš si možná myslel, že jeho přátelé jsou přesvědčeni o nějakém hromadném bludu.
Ježíš Tomášovi nevynadal,
ani ho neodsoudil a nevyhnal
Někdy si říkám, jestli si Ježíš nevybral Tomáše za apoštola právě pro jeho zkoumavou mysl nebo pro jeho schopnost nenechat se oklamat, přičemž obojí jsou důležité charakteristiky učedníka. Pokud jde o důkazy, Tomáš byl možná prostě náročnější. Navíc nežádá nic víc, než co Ježíš nabídl ostatním, když se jim zjevil v horní místnosti, jak je předtím popsáno v Janově evangeliu. Na druhou stranu měl možná Tomáš věřit tomu, co mu řeklo tolik jeho blízkých přátel, tolik spolehlivých svědků.
Nebo byl Tomáš třeba smutný, že propásl příležitost vidět Ježíše. Při rozjímání nad tímto úryvkem jsem si jednou představil Tomáše, který se cítil zdrcený nejen po ukřižování, ale také poté, co nebyl přítomen a spolu s ostatními neviděl zmrtvýchvstalého Pána. Propásl to. Tomáš se možná cítil dotčený a přemýšlel, zda ho Ježíš nepovažoval za nehodného, aby byl také svědkem jeho zjevení.
Kdo ví, zda Tomáše neunavilo poslouchat příběh o jeho slavných pochybnostech. Ale pokud je tradice vůči Tomášovi nelítostná, Ježíš nebyl. Když se týden poté, co Marie Magdalská učedníkům zvěstovala Ježíšovo zmrtvýchvstání, jim zjeví znovu, je Tomáš přítomen. Ježíš však svého přítele nekárá ani neříká: „Jdi mi z očí, satane!“, jak řekl Petrovi v reakci na jeho nechápavost. Ježíš ke shromážděné skupině začíná promlouvat slovy: „Pokoj vám!“
Co udělá pak? Vynadá Tomášovi, nebo ho odsoudí? Vyžene ho ze společenství? Ne, dává Tomášovi to, co potřebuje: fyzický důkaz. „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce.“ Potom připomíná ostatním hodnotu víry. Aniž by Tomáš vložil ruku do Ježíšových ran, zvolá: „Pán můj a Bůh můj!“ Je přemožen osobou, kterou má před sebou, a možná je i v rozpacích.
Bůh se s námi setkává tam, kde jsme
Vzkříšený Kristus je laskavý k těm, kdo pochybují, k těm, kdo potřebují smíření, i k těm, kdo jsou tak zmateni, že ho nejsou schopni vidět. To je důležité zejména dnes, kdy se mnozí křesťané vypořádávají s pochybnostmi a zmatkem tím, že vyhrožují a vyhánějí. Podívejme se, jak vzkříšený Kristus reaguje na pochybnosti. Osloví dotyčného jménem. Ukazuje. Vysvětluje. Přijímá. Odpouští. Tímto klidným způsobem jsou lidé zváni k poznání vzkříšeného Krista.
Zmrtvýchvstalý nám ukazuje, že Bůh se s námi setkává tam, kde jsme. Bůh rozumí rozmanitosti způsobů, jakými učedníci žijí svou víru. Evangelia nám tedy nevyprávějí pouze o Bohu, ale také o nás samých. Jste zmatení, nebo dokonce někdy zapíráte Boha, jako zapírá Petr? Potřebujete, aby k vám Bůh promlouval osobním způsobem, jako to potřebuje Marie Magdalská? Jste jako Tomáš, který potřebuje konkrétní důkazy Božího působení ve svém životě? Nebo jste jako milovaný učedník, který je tak sjednocen s Ježíšem, že bez důkazů prostě věří? Ať už ke své víře dospíváme jakkoli, Bůh nám rozumí. Stejně jako zmrtvýchvstalý Pán rozuměl učedníkům.
