Ve všech našich domovech, ve všech kostelích a klášterech visí na stěnách kříže. Malé, velké, naturalistické i symbolicky ztvárněné. Často je vnímáme jako součást zařízení, už si je ani neprohlížíme. To spíš nevěřící lidé na ně reagují, pohoršují se. „Proč si tady vystavujete mrtvého chlapa, hrůzně umučeného? Adorujete utrpení! Jste morbidní!“  Kříž je rozčiluje, je pro ně scandalum crucis, pohoršení kříže.

A co my? Natolik jsme si na ten pohled zvykli, že nás nepohoršuje, ale ani nepřitahuje. „Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Neměl vzhled ani důstojnost“ (srov. Iz 53, 2). Pojďme se spolu nově podívat na kříž na zdi a vyčíst z něj jeho poselství, abychom mohli kázat Krista Ukřižovaného (srov. 1Kor 1, 23). Pojďme v něm najít naše vlastní bolesti, které na sebe vzal.

Odsouzení

Už při křtu v řece Jordánu se přečistý Beránek rozhodl vzít na sebe hříchy všech lidí. Uvědomoval si, že bude muset být za ty hříchy odsouzen na smrt, ale proto to nebolelo méně. Být odsouzen nevinně. Kolik bylo v historii lidstva justičních vražd, nespravedlivých lynčů, poprav podle politické objednávky... „‚Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.‘ – On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných“ (Iz 53, 11-12). Kdykoliv nad někým vynášíme nemilosrdný soud, třeba jen v duchu, stavíme se na Pilátovu stranu, ne na Ježíšovu...

Přibité nohy

Přibité nohy symbolizují omezení pohybu. Kristus si nechal přibít nohy za všechny vězněné, kteří se dívají na svět přes mříže. Za vyhnance a za uprchlíky, kteří se nesmějí vrátit do svých domovů. Za lidi fyzicky ochrnuté, kteří nemohou jít, kam by chtěli. Ale také za lidi, kterým bylo upřeno právo svobodně o sobě rozhodovat, za dívky, které proti jejich vůli provdali a které nemají možnost se bránit. Za děti, o jejichž povolání rozhodne otec, aniž by přihlížel k jejich přáním. Za všechny, kteří cítí, že byli znásilněni a zkráceni o svá práva.

Obnažení

Když Ježíše zbavili šatu, možná v tu chvíli myslel na vězně v koncentrácích, které svlékli a nahnali do baráků jako dobytek. Možná myslel na všechny, kteří prožili velké ponížení. Na týrané a zneužívané. Na vězněné a mučené. A také na bolestné ponížení těch, které zradí přítel a sdělené důvěrnosti poskytne veřejně k posměchu, když rozšiřuje bez uzardění cizí psychiatrické diagnózy nebo kompromitující soukromou korespondenci. Vždycky, když snižujeme něčí lidskou důstojnost, podílíme se na obnažování Krista...

Pohmožděné rameno

Kristův kříž byl tak těžký, že mu zhmoždil rameno. A jak těžké bývají naše kříže! Kolik matek se trpělivě celé roky stará o postižené dítě, kolik dcer pečuje o staré rodiče a snáší jejich vrtochy, když jim slábne rozum. Kolik rodičů oplakává své děti, kolik dětí si zoufá nad svým osudem. Za všechny tyto lidi nesl Kristus těžký kříž a ukázal nám, jaké štěstí je potkat Šimona, který aspoň kousek cesty s křížem pomůže! Bože, požehnej všem Šimonům, kteří se ochotně chápou našeho kříže a přináší nám úlevu. Kteří si zapamatovali Kristova slova „břemena jedni druhých neste“ (Gal 6, 2). 

 

Od chvíle prvotního hříchu je naše lidství poraněné a poškozené. Pro svoje spojení s Adamem jsme všichni propadli smrti. Čím víc ve svém životě dáváme prostor Adamovi, tím víc zraňujeme sebe a ostatní. Ale pro svoje spojení s Kristem jsme povoláni k životu! Křížem a smrtí to nekončí! Kristus – zároveň Bůh i člověk – propojil Boží život s naším lidstvím.

 

Jitka Hosanna Štěpánková

 

Celou meditaci naleznete zde.