"Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem Letnic) a je odezvou na Ježíšovu tzv. velekněžskou modlitbu, ve které prosil ?aby všichni byli jedno? (srov. Jan 17, 18).
(Katolický) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" navazuje na "Alianční týden modliteb", který se koná počátkem ledna a který pořádají nekatolické církve.
„Pravým“ křesťanem není náš „soukmenovec“…
Řekněme to bez příkras a možná i s rizikem, že budeme špatně pochopeni: Pravým křesťanem není náš „stranický kolega“ z téže konfese, ale ten, kdo se díky tomu, že je křesťanem, stal vskutku lidským. (Benedikt XVI., z knížky Úvod do křesťanství)
Smíření křesťanů přesahuje lidské síly a dary
Druhý Vatikánský koncil rozhodně doporučil modlitbu za jednotu křesťanů, jako duši celého ekumenického hnutí. Protože smíření křesťanů „přesahuje lidské síly a dary“, modlitba dává výraz a naději, která nezklame a důvěru v Pána, který činí novou každou věc. Avšak modlitbu musí doprovázet očištění mysli, citů a paměti. Tak se stane výrazem onoho „vnitřního obrácení“, bez něhož není pravý ekumenismus možný. Koneckonců, jednota je dar Boha, dar, o který je nutno naléhavě a neúnavně prosit v pokoře a pravdě. (Jan Pavel II., 19.1.2005)
Oči upřené na Ježíše
Hledání jednoty mezi křesťany se projevuje především tím, že toužíme po zachování této jednoty a že se za ni modlíme. Toto naše hledání má oči upřené na Ježíše, který položil život za to, aby zde bylo „jediné stádo a jediný pastýř“ (Jan 10,16), a který se modlil za to, aby „všichni byli jedno“ (Jan 17,21). Křesťané mohou s radostí a vděčností potvrdit: „Mnohem silnější je to, co nás spojuje, než to, co nás rozděluje.“ A protože jednota je darem, je vhodné, aby se křesťané modlili za jeho udělení společně. (Walter kardinál Kasper; z knihy Duchovní ekumenismus)
Čím více se přimkneme k Ježíši,
tím více si budeme blízko navzájem
Povinnost odstranit pohoršení z rozdělení křesťanů se stává každým dnem naléhavější. Jednotu je možné posílit dialogem, společnou modlitbou i svědectvím. Neznamená to ovšem přehlížet rozpory a problémy. Bylo by to jako přikrýt ránu, aniž bychom ji vyléčili. Bylo by v tom riziko, že přerušíme pouť ještě dříve, než dojdeme k jejímu cíli, tj. k plnému společenství. Naopak: jde o to, abychom pracovali s pohledem upřeným ke skutečnému usmíření pod vedením Ducha svatého, s důvěrou v účinnost modlitby, kterou Ježíš vyslovil v den před svým umučením: „Otče, aby všichni byli jedno, jako my jsme jedno“ (srv. Jan 17,22). Čím více se přimkneme k Ježíši, tím více budeme schopni být blízko jeden druhému. (Podle knihy Kristus vás miluje - Jan Pavel II. mládeži)
