3/ Velikonoční vigilie

Před zahájením

Sestry a bratři v Kristu,
velikonoční noc, na jejímž prahu nyní stojíme, je odedávna nocí bdění pro Pána, v níž křesťané očekávají a slaví zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Oslava Veliké noci má čtyři části: V první části – slavnosti světla – si připomínáme, že vzkříšený Kristus je světlo světa. Ve druhé části, v bohoslužbě slova, budeme při čteních z Písma svatého uvažovat o podivuhodných skutcích, které od počátku Bůh učinil svému lidu Staré i Nové smlouvy. Třetí částí je křestní bohoslužba, kdy budou pokřtěni naši katechumeni a my všichni ostatní si obnovíme své křestní sliby s radostí nad tím, že jsme křtem byli „pohřbeni v Kristovu smrt, abychom spolu s ním byli vzkříšeni z mrtvých“. Na závěr dnešní oslavy budeme slavit eucharistii jako zpečetění a další napojení na Kristovo vítězství. V eucharistické hostině obdržíme pokrm na cestu za naším Pánem, na cestu, která vede skrze smrt k životu.

Vítáme mezi sebou naše katechumeny, kteří dnes přijmou svátosti uvádějící do křesťanského života – budou pokřtěni, někteří biřmováni a přistoupí poprvé ke stolu Páně, aby i oni byli zapojeni do Kristova velikonočního tajemství.

Za malou chvíli zapálíme oheň, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Oheň bude požehnán a zapálí se od něj velikonoční svíce – „paškál“, jejíž název pochází z latinského „paschale“, tj. „velikonoční“. Paškál je symbolem vzkříšeného Krista, „pravého světla, které osvěcuje každého člověka“. Pět kadidlových zrn, která budou do velikonoční svíce vsazena, naznačují patero ran Ježíšových. Paškál pak bude nesen do ztemnělé katedrály a na trojí zvolání: „Světlo Kristovo“ budeme odpovídat: „Sláva tobě, Pane.“ Po druhém zvolání u vchodu do katedrály si všichni (kromě katechumenů) od paškálu rozsvítíme své svíčky.


Po příchodu do presbytáře
Slavnost světla pokračuje nyní velikonočním chvalozpěvem zvaným Exsultet – chválou světla, které Bůh dává svému lidu. Zůstaneme stát s rozžatými svícemi v rukou. Pamatujme na to, že křesťan, který je včleněn do Krista – světla prozařujícího veškerou temnotu, se také sám stává pramenem světla pro ostatní.


Po Exsultet
Můžeme zhasnout svíčky a posadit se, abychom mohli v klidu naslouchat Božímu slovu. Nejprve zazní sedm čtení ze Starého zákona. Po každém čtení se společně zúčastníme zpěvu žalmu či kantika a poté vstaneme k modlitbě s otcem biskupem, kdy budeme prosit, aby se Boží slovo ve světě naplňovalo. Komu se obtížně vstává, může po celou dobu bohoslužby slova zůstat sedět.


Před 1. čtením – Gn 1,1-2,2 – po úvodní výzvě biskupa
V prvním čtení, které uslyšíme, nejde ani o dějepisné vyprávění v dnešním slova smyslu, ani o přírodopisný popis vzniku světa, nýbrž o náboženský výklad světa ve světle poselství o Bohu – Stvořiteli a o spáse lidstva. Stvoření světa je dobrý Boží čin, na který vykoupení navazuje.


Před 2. čtením – Gn 22,1-18
Poslušnost Bohu nevede ke zkáze, ale otevírá nové perspektivy. Tato poslušnost ovšem stojí na víře, která mnohdy roste v bolestných zážitcích, jak to vidíme u Abraháma.



Před 3. čtením – Ex 14,15-15,1
Exodus – východ Izraelitů z Egypta a přechod Rudým mořem, to je velký Boži čin v jeho díle vykoupení. Neradujeme se ze zkázy egyptských vozů a jezdců, ale radujeme se, že Hospodin se ujímá svého lidu a vysvobozuje ho z moci zla. Voda nám připomíná křest a Izrael vysvobozený z otroctví je obrazem vykoupeného Božího lidu – církve.


Před 4. čtením – Iz 54,5-14
Bůh o sobě dává promlouvat jako o manželu, který zůstává své „manželce“ – tj. vyvolenému národu – věrný i přes její nevěru. Ani od církve, která je vyvoleným lidem Nové smlouvy Boží láska nikdy neustoupí.


Před 5. čtením – Iz 55,1-11
Prorok vidí v obraze vody spásu, kterou Bůh zdarma každému nabízí. Je však třeba se obrátit od starého způsobu života a přijmout hlásané Boží slovo.


Před 6. čtením – Bar 3,9-15.32-4,4
Prorok Baruch vyzývá k přijetí moudrosti Boží. Ta se pro nás vtělila v Ježíši Kristu. Proto přijetí Ježíše ve křtu je naplněním této výzvy a plyne z něho také účast na blahoslavenství, které prorok vyslovuje.


Před 7. čtením – Ez 36,10-17a.18-28
Bůh neopustil svůj lid, i když Izrael opustil Boha. Slibuje mu, že mu dá nového ducha a nové srdce. To se doslova plní na těch, kdo se znovu rodí z vody a z Ducha svatého.


Před Gloria – po modlitbě kněze po 7. čtení ze SZ
Nyní zůstaneme stát a za velkolepá Boží díla v dějinách spásy, zejména za Kristovo vzkříšení, zazpíváme chvalozpěv vykoupených. Na oslavu Kristova vítězství se na začátku našeho chvalozpěvu znovu plně rozezvučí varhany a zazní zvony.


Před epištolou – po vstupní modlitbě
Pro sv. apoštola Pavla je křest naši pozemskou účasti na Kristově smrti a vzkříšení, je to počátek nového života v nás. Mrtvi hříchu – tzn. že ve hříchu nevidíme nic dobrého, žádnou budoucnost –, avšak živi Bohu v Kristu Ježíši… – to můžeme a máme být po křtu. Teprve pochopení našeho křtu v souvislosti s velikonočním tajemstvím nám umožní pochopit, kdo vlastně jako křesťané jsme.

Z radosti nad tím, že skutečně můžeme žít Bohu a s Bohem, zazpíváme po epištole radostný velikonoční zpěv „ALELUJA!“, tj. „Chvalme Pána!“


Před evangeliem – A
Nalezení prázdného hrobu a slova anděla nejsou ještě jádrem věci. Tyto skutečnosti jen ukazují k tomu, co má nastat, a to je setkání s živým, vzkříšeným Ježíšem. A vzkříšeného Ježíše nelze hledat ani v hrobě, ani v minulosti, ale na cestě našeho života.


Před křestní bohoslužbou – po homilii
Veliká noc je veliká tím, že v ní Kristus vstal z mrtvých, dovršil naše vykoupení a uskutečnil naše omilostnění. Toho se nám osobně dostává ve křtu. Proto se o Veliké noci již v rané církvi křtilo a i my dnes zde budeme svědky křtu a potom si připomeneme svůj vlastní křest. Kristus se s námi setkal ve znamení světla a slova, teď se s námi setká ve znamení vody.


Nejprve budou představeni katechumeni a poté budeme v litaniích vzývat svaté, kterým křest otevřel slávu nebe, o jejich přímluvu, abychom všichni dokázali uvádět závazky plynoucí z našeho křtu do svého života. Při litaniích budeme všichni – vzhledem k právě začínající velikonoční době – stát.


Po modlitbě po litaniích
Nyní bude posvěcena křestní voda, kterou se bude křtít nejen dnes, ale také po celou velikonoční dobu. Budeme se modlit k Bohu, aby skrze Krista sestoupila do křestní vody síla Ducha svatého a dala jí moc rodit v milosti nové Boží děti.

Následovat bude křest našich katechumenů, kteří se nejprve společně každý sám za sebe zřeknou všeho zlého a poté jednotlivě vyznají svoji víru.


Po křtu (po předání bílého roucha a svíce)
Následuje biřmování, při kterém opět kmotři vloží svoji ruku na rameno svého kmotřence, aby tím stejně jako před chvílí u křtu vyjádřili, že jsou připraveni jim pomáhat a být jim v rámci svých sil oporou na jejich cestě víry.


Po biřmování
V tuto chvíli máme všichni vykonat to, nač jsme se celý půst připravovali: obnovit své křestní vyznání. Slavení Velikonoc není jenom vzpomínka na minulost, ani neznamená jenom to, že Ježíš stále žije ve slávě Otcově. Kristus Ježíš je naše budoucnost, a proto chce teď žít také v nás. A jeho život v nás začíná křtem. Ze křtu máme žít, křest v nás má růst a vydávat svůj užitek. My však víme, že jsme v tom ještě slabí. Je proto třeba se postavit celou svou bytostí za svůj křest, žít z Krista a dělat to, co on od nás očekává. To je úkol na celý život a každým rokem – jak jsme schopni – je třeba se otvírat víc a víc tomu, co s námi na křtu začalo.

Vzpomeňme si teď na svůj křest, zřekněme se všeho zlého, slibme, že chceme sloužit Bohu a vyznejme víru v Ježíše Krista. Rozsvítíme si svíčky a na výzvy otce biskupa budeme odpovídat každý sám za sebe třikrát ANO a třikrát VĚŘÍM. Při splnění obvyklých podmínek nyní můžeme získat plnomocné odpustky.

Následující pokropení křestní vodou nám připomíná náš křest, kdy jsme s Kristem začali nový život. Poté budeme jako ve křtu zrozené Boží děti prosit svého nebeského Otce v přímluvách za sebe i za celý svět. Do těchto proseb se poprvé plně zapojí i nově pokřtění.


Po přímluvách
Můžeme zhasnout své svíčky a posadit se. Nastává poslední část dnešní slavnosti – eucharistická bohoslužba, kdy se naše společná radost dovrší. Vzkříšený Kristus se zde s námi setká pod způsobami chleba a vína. Pokloníme se mu při proměňování a svaté přijímání, které bude osobním setkáním každého z nás s naším Pánem a zárukou našeho vzkříšení při jeho druhém příchodu.


Po „Pane nejsem hoden“
Svaté přijímání se při dnešní slavnosti bude podávat pod obojí způsobou, a to před oltářem, kde nejprve budou poprvé přijímat nově pokřtění se svými kmotry, a v obou bočních lodích. Vzhledem k podávání Těla a Krve Páně je možno přijímat pouze do úst. Prosíme, abyste zachovali nutnou opatrnost. Setkáním s Kristem v eucharistii se pro nově pokřtěné dovršuje jejich uvedení do křesťanského života.