Benedikt XVI. - Homilie velikonoční vigilie 2006

„Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady“ (Mk 16, 6) Tak mluví Boží posel, oděný do světla, k ženám, které hledají Ježíšovo tělo v hrobě. Avšak tutéž věc říká evangelista této noci také nám: Ježíš není nějakou osobností z minulosti. On žije a jako živý jde nám vstříc; volá nás, abychom šli za Ním, živým a tak také my našli cestu života.

„Byl vzkříšen...není tady“ Když Ježíš mluvil k učedníkům o kříži a zmrtvýchvstání po prvé, tu se oni při sestupu z hory Proměnění ptali mezi sebou, co to má znamenat „vstát z mrtvých“ (Mk 9, 10) O velikonocích se radujeme, že Kristus nezůstal v hrobě, že jeho tělo nepoznalo rozpad; patří k světu živých, ne ke světu mrtvých. Radujeme se že On – jak to prohlašujeme při obřadu velikonoční svíce – je Alfa i Omega, existuje tedy nejen včera, ale i dnes a na věky (srov. Žid 13, 8). Avšak nějakým způsobem se zmrtvýchvstání natolik umísťuje mimo náš horizont, natolik mimo všechny naše zkušenosti, že zahloubáme-li se do sebe, ocitáme se v rozvířené diskusi učedníků: Co to znamená „vstát z mrtvých“? Co to znamená pro nás? Pro svět a pro dějiny v jejich celku? Jeden německý teolog řekl jednou ironicky, že zázrak oživené mrtvoly – jestliže opravdu k tomu došlo, čemuž on vůbec nevěřil – by byl konec konců irelevantní (bezvýznamný) protože by se totiž netýkal nás. Vždyť byl-li jednou jeden člověk oživen a nic jiného, jak by se to mělo týkat nás? Avšak zmrtvýchvstání Krista, je právě víc, je to odlišná věc. Ono je – můžeme-li jednou použít jazyk evoluční teorie – největší „mutací“ absolutně nejrozhodnější skok do naprosto nové dimenze, k němuž v dlouhých dějinách života a jeho vývoje nikdy dosud nedošlo: skok do úplně nového řádu, který se týká nás, který se týká celých dějin.

Diskuse zahájená s učedníky by tedy zahrnovala následující otázky: Co se tam stalo? Co to znamená pro nás, pro svět v jeho celku a pro mně osobně? Především: co se stalo? Ježíš už není v hrobě. Je v úplně novém životě. Ale jak k tomu mohlo dojít? Jaké síly tu působily? Je rozhodující, že tento člověk Ježíš nebyl sám, nebyl uzavřen od svého Já. Byl jedno s živým Bohem, tak s Ním spojen, že s ním tvoří jedinou Osobu. Nacházel se takřka v objetí Toho, který je život sám, nejen emotivní objetí, nýbrž takové, které zahrnuje a proniká jeho bytí. Jeho vlastní život nebyl pouze jeho vlastní, bylo to existenciální společenství s Bohem a bytí zapojené do Boha a proto mu nemohl být skutečně vzat. On se mohl dát zabít z lásky, ale právě tím se zlomila definitivnost smrti, protože v Něm už byl přítomna definitivnost života. Byl jedno s nezničitelným životem takovým způsobem, že ten (život) vypučel znovu skrze smrt. Vyjádřeme tutéž věc ještě jednou vycházejíce z druhé strany. Jeho smrt byla úkonem lásky. Při poslední večeři předjímal smrt a proměnil ji v dar sebe sama. Jeho existenciální společenství s Bohem bylo konkrétně existenciální společenství s Boží láskou a tato láska je pravou mocí proti smrti je silnější než smrt. Vzkříšení je jako výbuch světla, výbuch lásky, která rozvázala dosud nerozvazatelný uzel (spleť, nerozlučitelné spojení) „zemři a staň se“ . Ona zahájila novou dimenzi bytí, života, do něhož v proměněném způsobu byla integrována (zahrnuta) hmota a skrze ni se vynořuje nový svět.

Je jasné, že tato událost není nějaký zázrak minulosti, takže by nám mohl být konec konců lhostejné, že se udál. Je to kvalitativní skok v dějinách „vývoje“ a života vůbec k novému budoucímu životu, k novému světu, který počínaje Kristem stále proniká do tohoto našeho světa, přeměňuje ho a přitahuje k sobě. Ale jak k tomu dochází? Jak může tato událost dospět opravdu až ke mně a přitahovat můj život k sobě a vzhůru? Odpověď v první chvíli snad překvapivá, ale zcela reální je: tato událost přichází ke mně prostřednictvím křtu. Právě proto je křest součástí velikonoční vigilie, jak to podtrhuje také v této liturgické slavnosti udělení svátostí křesťanského uvedení do víry několika dospělým pocházejícím z různých zemí. Křest znamená právě toto, že tu nejde o minulou událost, nýbrž že kvalitativní skok univerzálních dějin dospívá až ke mně, uchvacuje mě, aby mě přitáhl. Křest je úplně jiná věc než církevní shromaždování se (socializace) s jakýmsi staromódním a složitým obřadem k přijetí osob do církve. Je také mnohem víc než prosté obmytí, jakési očištění nebo zkrášlení duše. Je to skutečně smrt a vzkříšení, znovuzrození, přeměna v nový život.

Jak to můžeme chápat? Myslím, že to k čemu dochází ve křtu, se pro nás snadněji objasní, zahledíme-li se na závěrečnou část malé duchovní autobiografie, kterou nám sv. Pavel daroval ve svém listu Galaťanům. Končí totiž slovy, které také obsahují jádro toho životopisu : „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2, 20). Žiji, ale už to nejsem já. Samo já – podstatná totožnost člověka – tohoto muže, Pavla – se změnilo. Ještě existuje a už neexistuje. Prošel oním „Ne“ a stále se nachází v onom „Ne“ : „Já, ale už ne já“. Pavel těmito slovy nepopisuje nějakou mystickou zkušenost, která mu snad mohla být udělena a která by nás mohla – jestli vůbec – zajímat z historického hlediska. Ne! Tato věta je výrazem toho, k čemu došlo ve křtu. Mé vlastní já je mi vzato a je mi vložen nový mnohem větší subjekt. A tedy mé já je znovu, ale právě proměněné, obdělané (zformované), otevřené zapojením do druhého, v němž získává nový prostor existence. Pavel nám to vysvětluje ještě jednou z jiného hlediska, když ve třetí kapitole listu Galaťanům mluví o příslibu a říká, že byl dán v jednotném čase – jednomu jedinému: Kristu. Pouze on nese v sobě celý „příslib“. Ale co pak se stává s námi? Vy jste se stali jedno v Kristu, odpovídá Pavel (Gal 3, 28). Nikoliv jedna věc nýbrž jedno, jediné, jediný nový subjekt. Toto osvobození našeho já od jeho izolace, toto ocitnutí se v novém subjektu, je nacházet se v nezměrnosti Boha , být strháváni do života, který je už nyní východem z kontextu „zemři a staň se!“ Velký výbuch vzkříšení nás uchvátil ve křtu, aby nás přitáhl. Tak jsme přidruženi k nové dimenzi života, do něhož uprostřed strastí naší doby jsme již nějakým způsobem uvedeni. Žít svůj život jako stálé vstupování do tohoto otevřeného prostoru: to je význam (našeho) „být pokřtěn“, být křesťanem. Toto je radost velikonoční vigilie. Zmrtvýchvstání neskončilo, zmrtvýchvstání dospělo až k nám a uchvátilo nás. Pevně se jej, to je zmrtvýchvstalého Pána, chytáme a víme, že On nás pevně drží, i když naše ruce slábnou. Chytáme se jeho ruky a tak se také držíme navzájem za ruce, stáváme se jediným subjektem, ne pouze jedinou věcí.

Já, ale už ne já: toto je formule křesťanské existence založené na křtu, formule zmrtvýchvstání v čase. Já, ale už ne já. žijeme-li tímto způsobem, proměňujeme svět. Je to formule protikladu (kontrastu) ke všem ideologiím násilí a je to program, který se staví proti korupci a dychtění po moci a vlastnictví.

Já jsem živ, také y budete živi“ říká Ježíš v Janově evangeliu (14,19) učedníkům, to je nám. My budeme žít prostřednictvím existenciálního společenstvím s Ním prostřednictvím toho, že jsme zapojeni do něho, jenž je sám Život. Věčný život, blaženou nesmrtelnost nemáme sami od sebe, nemáme ji v sobě, nýbrž prostřednictvím vztahu – prostřednictvím existenciálního společenství s Tím, který je Pravda a Láska, a tedy je věčný, je to Bůh sám. Prostá nezničitelnost duše by sama o sobě neměla smysl pro věčný život, nemohla by jí dát pravý život. Život se nám dostává z toho, že jsme milování Tím, který je Život. dostává se nám z toho, že „žijeme a milujeme s Ním“.Já ale už ne já: toto je cesta kříže, cesta která protíná existenci uzavřenou pouze do „já“, a právě tak otevírá cestu k pravé a trvalé radosti.

Tak můžeme plni radosti spolu s církví zpívat v Exultet: „radujte se zástupy andělů...raduj se země“ . Zmrtvýchvstání je kosmická událost, která zahrnuje nebe i zemi a navzájem se spojuje. A ještě s Exultet můžeme hlásat. „Kristus tvůj syn, vzkříšený z mrtvých, jasně zazářil lidskému rodu a vládne na věky věků. Amen“.



***

Další texty k tématu vzkříšení naleznete zde,
k tématu Velikonoce naleznete zde,
k tématu eschatologie naleznete zde,
k tématu křest naleznete zde.