Citáty z knihy: Duch svatý (Yves Congar)

Duch svatý - dech, vítr, vánek
- životodárný dech - vdechnutí života
- energie, která působí, aby se uskutečňovaly Boží plány (12)
- interpretace událostí

"Zatímco řecký kulturní svět myslí v kategoriích substance, myslí Žid na sílu, energii, princip činnosti. Duch-dech je to, co jedná a vede k jednání (handeln lässt), a když se jedná o dech Boží, pak pobádá k jednání, aby se uskutečnil Boží plán." (22)

"Dech-Duch Boží je v židovské bibli působení Boží; Bůh se v něm ukazuje jako jednající, aby inspiroval v oblasti přírody a oživoval. Jím vede Bůh svůj lid a vzbuzuje mu hrdiny, mocné válečníky, krále, vůdce (Mojžíš, Jozue) proroky a mudrce. To vše v nejvyšší formě obdrží a překoná slíbený Mesiáš." (3O)

"Letnice jsou pro církve to, co byl pro Ježíše křest, totiž posvěcení ke službě, k poslání, ke svědectví skrze dar a sílu Ducha." (36)

…
Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. (1K 2,3-5)

…
6Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, 7nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení. 8Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.

9Ale jak je psáno: ,Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.' 10Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. 11Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. 12My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, 13abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. (1K 2)

…
Duch Hospodinův naplňuje zemi,
on, jenž všemu dává řád, zná každou myšlenku.

(Moudr 1,7)

…
I vzejde proutek z pařezu Jišajova
a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
Na něm spočine duch Hospodinů;
duch moudrosti a rozumnosti,
duch rady a bohatýrské síly,
duch poznání a bázně Hospodinovy.
Bázní Hospodinovou bude prodchnut.
Nebude soudit podle toho, co vidí oči,
nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši,
nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě,
o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva

(Iz 11-1-4)

…
Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha.

(1Te 4,7-8)

…
Duch svatý v našem osobním životě.
- Působí znovuzrození - jako v Marii narození Ježíšovo
- Bůh je láska - sdělení - dar = Duch svatý
- Duch svatý je Duch Ježíše Krista, Duch synovství.

…
"Křesťanství není žádný zákon, i když takový zákon s sebou přináší; není to morálka, i když určitou morálku přináší. Je to z Ducha svatého ontologie milosti, která jako výsledek a ovoce přináší určité způsoby jednání, které jsou požadovány tím, co jsme." (254)

…
- Vypočítávání "ovoce" Ducha sv.: Ga 5,22; Ef 5,9; Ef 6,11; Ř 14,17; Ř 15,13; 2 K 6,6n, sr. Jk 3,17

…
"Bůh tvoří svým Duchem Boží syny a dává jim svůj zákon, jehož souhrnem je láska; syny, kteří jsou zároveň bratři vtěleného Syna; není otcovství bez bratrství. Bůh není paternalistický. Jeho transcendence a imanence patří k sobě. Křesťan je tu a je otevřen současně pro Boha, pro bratry a pro svět. Protože vždy chápeme a žijeme jen částečně, jsou křesťané, kteří prožívají transcendenci bez imanence , a jiní, kteří prožívají imanenci bez transcendence. Ale pravda a milost Ducha svatého obojí spojuje." (263)

…
"(Duch) je vlastní, bezprostřední způsob existence božské podstaty, která je láska. A to vždy podle vlastního způsobu, který charakterizuje osoby, spočívá ve způsobu, jak se prožívá a uskutečňuje láska: jednou jako čistě dávající, po druhé jako přijímající a dávající, po třetí jako čistě přijímající láska." (385)

…
Otec tvoří vše skrze Syna v Duchu svatém.
"Za použití dynamického lineárního schématu - od Otce skrze Syna v Duchu - píše Athanasius: "Jestliže je Otec světlo, syn jeho odlesk..., pak lze vidět v Synu Ducha, jímž jsme osvěcováni... Jestliže dále je Otec pramen, Syn pak řeka, znamená to také, že pijeme Ducha..." (332)
- Řehoř: pramen, potok, řeka; slunce, paprsek, světlo

…
- Scheeben: Duch svatý je pouto lásky mezi Otcem a Synem

…
"Duch a Kristus se vzájemně podmiňují." (297)
- "Duch nečiní žádné jiné dílo než dílo Kristovo." (296)

P. Étienne Garin: "Bez Ducha zůstává slovo neplodné, jak semeno bez vody. Bez slova zůstává duch slepým hledáním, blouděním, voda bez semena." (297-98)

…
- Není žádná doba Ducha svatého, která by zároveň nebyla dobou Ježíše Krista. "Pneumatologie je zdravá jen potud, pokud je orientována na Krista." (185)

…
"Církev je tedy to konkrétní místo, kde spásná činnost Boží v Ježíši Kristu je přítomna skrze Ducha svatého." (193)

…
- Duch svatý - princip jednoty: Působí v jednotlivcích pro dobro celé církve, spojuje jednotlivce - každý je znám jménem.
- Inspiruje díla Boží.
Jednotlivec je v Duchu svatém členem organického celku.

…
- Působení Ducha svatého je tvořivé
"Jak je možno si dnes přivlastnit velikonoční událost, která se udála jednou provždy? Jen skrze toho, který od začátku a v plnosti času ji dokonával: skrze Ducha svatého. On osobně je to Nové, co působí ve světě. Spojen s naším Duchem (Ř 8,16) je přítomnost onoho "Bůh s námi". Bez něho je Bůh v dálce, Kristus v minulosti, evangelium je mrtvou literou, církev je jen organizace, autorita je nadvládou, misie je propaganda, bohoslužba evokace a křesťanské jednání je otrockou morálkou.

A přece a v něm v energii neoddělitelné od něho je kosmos ve varu a vzdychá při rození Božího království; člověk bojuje proti tělu, vzkříšený Kristus je zde, evangelium je životní silou, církev znamená trinitární společenství, autorita osvobozující službu, misie letnice, liturgie památku a předjímání a lidské jednání je zbožštěno." (183)

…
Duch svatý pohání (treibt voran) věc evangelia, působí velké iniciativy, poslání, velká díla myslitelů a řádů, inspiruje k reformám, chrání před pouhou renovací - aby se církev připodobnila Duchu Ježíšovu.

…
„Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: ,,Ježíš buď proklet'', a že nikdo nemůže říci: ,,Ježíš je Pán'', leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“

(1K 12,3-13)

…
- "Pro Skutky apoštolské je Duch svatý dynamický princip svědectví o víře, které vede k rozšíření církve." (56)

…
"U Pavla není duch jednoduše síla, nýbrž Bůh sám, pokud se sděluje a v druhých je přítomen a činný. Je to Bůh jako v nás působící láska (sr. Ř 5.5)." (55)

…
"Duch intervenuje v každém momentu, který je rozhodující pro uskutečnění Božího plánu spásy." (58)

…
Duch - voda Iz 44,3; Ez 47,1-12; Zj 22,1.17

…
„Neboj se, Jákobe, můj služebníku,
Ješurúne, jehož jsem vyvolil.
Já vyliji vody v místa zprahlá žízní,
bystřiny na suchou zemi.
Já vyliji svého ducha na tvé potomstvo
a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.
Porostou jak mezi trávou,
budou jako topoly při tekoucích vodách.“

(Iz 44,2-4)

…
„A Duch i nevěsta praví: ,,Přijď!'' A kdokoli to slyší, ať řekne: ,,Přijď!'' Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“ (Zj 22,17)
Voda: očištění, život, plodnost, slovo Boží- Přispění (Beistand), pomoc, těšitel, přímluvce, zastánce, rádce, prostředník, napomínající, osvěžení, zahání žízeň, dává pučet semenu!

- Vztah k Otci, k Synu, k učedníkům, ke světu
jeho činnost - bohatá citace Písma ((str. 67-68
U Jana:
- K Otci: J 14,16; 14,26 (sr l 24,49); 15,26; 16,14
- K Synovi: 16,13; 16,7
- K učedníkům: jako výše
- Ke světu 14,7; 16,8-

- V uvedených citátech Duch sv. zůstane s učeníky, bude v nich, přijde, slyší, učí upomíná, dává poznat, mluví, zjevuje, uvádí do celé pravdy, svědčí, překonává hřích, bude poslán, dán, svět ho nevidí a nezná, nemůže ho pochopit...
- K tomu Ježíš u Jana: to, co v uvedených textech řečeno o Duchu sv., je o Ježíši:
3,16 - poslán od Otce
1,11 - není přijat
5,31 - svědčí

…
Třetí božská Osoba: v Bohu je bytí, chápání a láska jedno

…
Duch svatý láska mezi Otcem a Synem - jedna láska, tři milující

…
Božské osoby se od sebe liší jen vztahy

…
Lev XIII.: Kristus je Hlava církve, Duch sv. její duše. Přesněji Augustin: co je duše pro tělo, to je Duch svatý pro církev.

…
Správná pneumatologie neodděluje působení Ducha sv. od díla Kristova. (143)

…
Koncil: Duch svatý je Duchem Kristovým, dokonává dílo Kristovo, staví Kristovo tělo, je životním principem církve, církev je chrámem Ducha svatého
Celý život církve se odehrává pod znamením a v duchu Ducha svatého.

…
Pavel VI. v generální audienci 6.7.1973: "Po kristologii a zvláště po eklesiologii koncilu musí následovat nové studium a nový kult Ducha svatého jako nutné doplnění učení koncilu." (149)

…
Charisma a instituce jsou dva typy činnosti, které se liší způsobem a stylem, ale směřují jedním směrem - k budování církve. (161)

…
Duch svatý aktualizuje slovní význam Písma sv.

…
- Symboly Ducha sv. jako dech, vítr, voda, oheň... poukazují na náhlé a hluboké proniknutí do současnosti, na hluboké sebesdělení

…
Jan XXIII.: přijdou nové letnice
Pavel VI.: církev potřebuje neustálé letnice

…
Církev je činná především prostřednictvím lidí naplněných Duchem svatým

…
- Křesťanský křest je křest vodou a Duchem sv. současně.

…
Charismata - dary udělované Duchem svatým k výstavbě společenství a Těla Kristova.

(Yves Congar: Der Heilige Geist, St. Benno-V. Leipzig 1988)

…
Postřehy k teologii Ducha

Iz 61,1-2 - ..obvázat rány zkroušeným srdcem...
(sein leben von Christus her und auf Christus hin leben)
(libend an Gott denken)

- Prozřetelnostní rozdíl mezi Východem a Západem: Východ spíše symboly, Západ spíše analýzu.

- Pečeť - něco konečného, trvalého
- Dar
- Polibek mezi Otcem a Synem
- jde o symboly, které ukazují, že jde o tajemství, které nemůže být uchopeno.
- Duch svatý nemá osobní tvář - vždy jen působení Otce a Syna, absolutní vztah.,
- Ne spekulovat, ale vážit slova Zjevení.
- Otec, Syn a Duch svatý - charakterizovat ve vztahu k nám, potom ve vztahu k sobě navzájem - o tom víme jen právě z toho vztahu k nám.
- Filioque zavedeno koncem 6. st. v dobré víře, že patří k Nicejsko-cařihradskému vyznání
- amans, amatus, amor
- mens, notitia, amor

- Duch svatý bez tváře - jen jeho působení, čistý dar (Gabe schlechthin)
Filioque nezměnilo víru, jen ji rozvinulo. Bylo by možno je vypustit za dvou předpokladů: 1) Filioque nebude považováno za herezi. 2) lid Boží bude na to na obou stranách připraven - v lásce!

- Filioque používáno na Západě dávno před rozdělením (3O9-448)

…
- Ne proti instituci, ale bez ní
- Důraz na osobních kvalitách lidí –
Nutnost osobní iniciativy
- Reakce na přeprogramování a přeorganizování života zaměřeného na výpočet
- I tělo se účastní duchovního dění
- Odklon od intelektualismu

- Názor autora: hnutí se nerozšíří na celou církev. Styl shromáždění nevyhovuje všem, ale může mnohé ovlivnit.
Závěr: Charismatické hnutí je milost Boží.

Otázky:
- Neztotožňovat charisma s mluvením jazyky apod.
- Všichni věřící jsou otevřeni pro charismata - všichni jsou odpovědni
- Nediskriminovat jiná hnutí -. liturgické, biblické...
- Nebezpečí spojení charismatu s mimořádnými jevy!
- I jiné jevy: těšení a napomínání (Ř 12,8), služba (12,7), učení (Ř 12,7; 1 K 12,28n), vedení (tamtéž)

- V církvi jsou i jiné formy obnovy!!!
- 2 nebezpečí: 1) bezprostřednost - bez dlouhé cesty snahy (exegese, soc. otázky, krize církve...), opomenutí lidské činnosti; fundamentalisticky doslovné citace Písma; přednost zkušenosti přede vším;
2) zanedbávání sociálního angažování, zanedbávání horizontály!
- Glosolalie - jen v Ř a Ef, u J vůbec ne. Je i mimo náboženství. Nesprávně spojována s "nevypravitelnými vzdechy" v Ř 8,26.
Pozitivum: uvolnění bloků vůči Bohu i lidem

"Vykládání" a proroctví - ukázání cesty, "znamení dob"
- Proroctví napomíná, varuje, posiluje, napravuje...

- Zázraky a uzdravení: v kontextu modlitebního shromáždění: absolutní odevzdanost, abs. víra v Ježíše, bratrská modlitba společenství - společné vzkládání rukou, dík ještě před zlepšením - tělesná a duševní uzdravení
- V přátelském pocitu blízkosti se mohou uvolnit psychická pouta - zde vidět Boží přátelství s člověkem (Menschenfreundlichkeit Gottes)

- Charisma rozlišování
- jde ruku v ruce s proroctvím
- hlavním kritériem je správná víra v Krista
1 K 12,3; 1 J 4,1n; 1 Te 5,19-22
- znakem je křesťanský život: láska, radost...
- kontrola spontánních vznětů!!
- využívat přirozených vloh!
Char. hnutí a ekumenismus: R. Schutz: Každý musí chtít nejen dávat, ale i přijímat!
- Ne eklesiolatrie, ale láska k církvi
- Epiklese + slova ustanovení

…
„A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.“ (1K 6,11)
- Duch vždy ve vztahu ke Kristu : 2 K 2,17... 1 K 12,3
( Ko 2,1O....Ef 5,18)
- Někdy v jednom výraze oba dva: 1 K 6,11; 12,3; Ř 9,1
letnice - pokračování a vrchol velikonoc

(Yves Congar: Der Heilige Geist, St. Benno-V. Leipzig 1988)