Citáty z knihy: Modlitba jako setkání (Anselm Grün, OSB)

„V setkání se mi stává vzdálený Bůh blízkým. Zůstává Jiný, zcela Jiný, než jsem já a všechno ostatní, zůstává Bohem a já zůstávám člověkem. Ale on se stává mým "ty", je to můj Bůh a mé všechno, jak se mohl modlit Augustin při vší své úctě k Bohu vznešenému, ale přece důvěrně známému, který se stal Bohem jeho srdce. Bůh je Jiný, ale přece je Přítomný, je mi blíž, než já sám sobě. Je při vší své vzdálenosti mým posledním a nejvěrnějším životním druhem, ke kterému se mohu při každém zklamání ze strany člověka obrátit jako k svému vlastnímu "ty" (Steinbüchel 791). /Jde o citát z knihy: Th. Steinbüchel, Christliche lebenshaltungen in der Krise der Zeit und des Menschen, Frankfurt 1949/ (6)

…
Člověk nalézá přístup k sobě samému teprve při setkání s nějakým "ty", při setkání s "ty" člověka,ale také s "ty" Boha. Setkání je událost, jež proměňuje partnery, kteří se setkávají. Vycházím ze setkání jiný, než jaký do něho vstupuji. Ale to, co se děje při setkání, nedá se snadno zachytit v pojmech. Je to tajemství. Při pravém setkání se vždy dotýkám tajemství svého vlastního života, tajemství druhého člověka a tajemství Boha. Při setkání dochází k proměně v to,, co je nejvlastnější. Právě při setkání s Bohem přichází člověk do styku se svou pravou podstatou, se svým nejvnitřnějším jádrem. Setkání je přitom vždy svobodný dar, nedá se "udělat". Právě proto, že je setkání tajemství a svobodný dar, můžeme jím definovat jev modlitby lépe než pojmem "rozhovor", neboť ten se příliš točí kolem slov. Modlitba jako setkání člověka s Bohem je vždy dar milosti, který nám Bůh dává, nikdy to není naše zásluha. Bůh nám přichází v ústrety ze svobodné milosti. My ho můžeme potkat, jen když on chce potkat nás, protože je přítomen a čeká, že i my jsme zde, připraveni setkat se s ním. (6)

…
Abych se mohl setkat s Bohem, musím se předně setkat nejdříve sám se sebou. ...
První úkon modlitby záleží v tom, abych se dostal nejdřív do styku se sebou samým. ...
Mám-li se setkat se sebou, však neznamená, že bych se měl ustavičně točit kolem sebe a kolem svých problémů nebo že bych měl ustavičně rozbírat svůj duševní stav. Nýbrž to znamená, že se mám prodrat k své pravé totožnosti, k svému "já", k jádru své osobnosti. //Tázat se: Kdo jsem?// (.9)

…
Obrazy, které si děláme o Bohu, jsou jako okna, kterými hledíme správným směrem. Ale Bůh je za těmito obrazy, nenechá se jimi spoutat. Je stále zcela jiný, nevysvětlitelný, je veskrze tajemství samo. Když se začneme modlit, je pro nás dobré zaposlouchat se do Božího tajemství, přenést se přes všechny obrazy a vytušit něco ze stále většího Boha. ...

Ohlížet se po Bohu znamená snášet jeho nepřítomnost, a přece současně věřit, že je zcela blízko, že nás obklopuje jeho láskyplná a uzdravující přítomnost, že je v našem srdci. Setkat se s Bohem znamená pro nás, že jsme prošli pochybnostmi své doby a že právě s jejich pomocí plně důvěřujeme Bohu, který se nám viditelně ukázal v Ježíši Kristu a zjevil nám v Kristu své srdce. ...

Pochybnosti udržují živým naše hledání pravého Boha, zabraňují nám, abychom se příliš rychle nespokojovali se svým vztahem k Bohu. Musíme se stále nově prodírat do jeho tajemství.... V Ježíši je tento nepochopitelný Bůh viditelný, v něm se Nesrozumitelné stalo srozumitelným. (12)

…
Modlitba se dokonává v mlčení. (18)

…
Existují fáze modlitby, kdy trpíme Boží nepřítomností. Máme pocit, že mluvíme k prázdné stěně a že nedostáváme žádnou odpověď. Ano, bojíme se, že jsme v modlitbě sami se sebou. Nesmíme příliš rychle "přeskočit" Boží nepřítomnost, ale musíme ji snášet. Přirozeně, Bůh je přítomen, ale my ho pociťujeme jako nepřítomného, poněvadž my sami nejsme u sebe, poněvadž nejsme v pravdě. Snášet Boží nepřítomnost proto znamená dostat se před Bohem znovu do pravdy, vzdát se toho, jak jsme si ho sami promítli, a za všemi představami odkrýt zcela jiného Boha. A to znamená, že modlitbu nemůžeme "udělat" sami, ale že jsme odkázáni na Boží příchod. Je to jeho svobodné rozhodnutí, že se chce s námi setkat. Snad se setkáním vyčkává, protože nejsme ještě schopni jít mu v ústrety. Čeká tak dlouho, až jsme ochotni jít mu naproti. A tuto ochotu nazývá bible "obrácení". ...Snášet Boží nepřítomnost znamená trpělivě se stále znovu vracet do svého srdce, abychom tam slyšeli Boha. (2O)

…
Modlitbou rozumí Evagrius zaměření všech duševních sil na Boha. Být plně přítomen před přítomným Bohem. To je nejvyšší dar, jaký může dát Bůh člověku. (23)

…
Je dvojí způsob modlitby: nechat mluvit svůj život před Bohem, vyprávět všechno Bohu a podávat mu všechno, co se ve mně vynoří. A potom nechat stranou všední den, myšlenky a city, a vstoupit do prostoru, v kterém přebývá pouze Bůh. Na tomto místě vycítím, že modlitba je pro mne dobrodiní, osvobození, oddech. Je to širý prostor, do kterého proniknu v modlitbě. Nikdo mě neomezuje. Bůh mě nechává, abych se tam rozšířil, stal se svobodným, opravdovým. Přicházím do styku nejen s Bohem, ale jeho prostřednictvím i se svým pravým jádrem. V Bohu nalézám také nový vztah k sobě. A tam mohu také nově odpovědět na otázku, kdo vlastně jsem.

Nejsem jenom ten, kdo je určován svou minulostí, svými vztahy, svou prací, svým osobním cítěním. Nýbrž dotkl se mne Bůh, jsem bezprostředně Boží. Jsem někdo, v kom přebývá sám Bůh. ...V modlitbě se noříme do základu svého života, kterým je pouhá milost, a ne už naše malé "já", které chce všechno podržet. ... Modlitba je cesta do vnitřní pokladnice, do prostoru v nás, kde přebývá Bůh. (.25)

…
Tím popisuje Bernard cíl modlitby: osvobodit se od všech rušivých myšlenek, pohroužit se do propasti božské lásky, tam se v mlčení zklidnit, uzdravit, smířit se se sebou i s Bohem, a tím se smířit s celým světem, stát se zcela přítomným, zcela opravdovým, čistým a jasným, živým a svobodným. Setkat se s Bohem znamená konečně sjednotit se s ním, a tím i získat novu totožnost, ponořit se do Otcova klína a společně s Kristem, věčným Slovem, zase povstat jako nový člověk. Modlitba jako setkání je proměna, nové stvoření člověka skrze věčného Otce. ...
Rozhodující je, abych se v modlitbě setkal s Bohem a v setkání s ním abych byl proměněn. (.26)

…
V modlitbě se setkávám nejen s Bohem, ale novým způsobem i se svými bratřími a sestrami. Když se modlím za druhého člověka, vidím ho novýma očima. Odložím své předsudky a vidím ho očima Božíma. To mě přivádí do nového vztahu k němu. V modlitbě se cítím hluboce spojen s druhým člověkem, způsobem, který zahrnuje city, ale současně je překračuje. Mám v něho novou naději, a často mě při modlitbě napadne, co bych mohl tomu druhému říci nebo napsat. Modlitba vnáší do vztahu pohyb, podněcuje fantazii k novému a intenzivnějšímu setkání. (29) ...Pravá modlitba vede vždy i k hlubokému setkání s lidmi. (3O) ...lidé se cítí hlouběji přijati a s námi spojeni, když se za ně modlíme. (32)

…
Při "lectio divina" tedy jde o to, poznat cestu duše k Bohu a jít po ní. A jde o stále hlubší setkání s Bohem, abychom se s ním jednou při smrti mohli setkat nezakrytě. Nejde o to, vyvozovat z četby bible mravní důsledky, nýbrž potkat Boha a v setkání s ním rozdmýchat touhu po setkání konečném. Když při četbě Písma zaměřujeme stále znovu morální výzvy na sebe samy, je to pro nás neúnosné. Písmo nám nechce v prvé řadě říci, co máme dělat, nýbrž co jsme, co je tajemstvím našeho života. ...Mnohem spíš rozšiřuje srdce, dává nám zakusit, kdo vlastně jsme. A dává nám radovat se z tajemství svého života, že nás Bůh tak podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil, že jsme ponořeni do tajemství trojjediného Boha. (.37)

…
Čím víc hledím na Krista, tím víc přicházím do styku se svou podstatou. ...Zde se může mé srdce u Krista uklidnit. Zde cítím, že smím být jednoduše před ním, aniž bych něco musel nebo měl (udělat). Smím prostě být. (s.43)

…
Rozhodující je, abychom se připravili na setkání s Bohem, kterého nám zvěstoval Ježíš Kristus jako milujícího a milosrdného Otce. Bůh není někdo vzdálený a nepřístupný, nýbrž je to někdo, kdo se chce s námi setkat. Svou vůli k setkání potvrdil v Ježíši Kristu, vždyť sám nám vyšel vstříc, aby nám byl blízko! ...V modlitbě odpovídáme na jeho příchod. Jdeme v ústrety tomu, který v Ježíši Kristu přišel k nám. ...A tak je modlitba cestou k intenzivnímu a uvědomělému životu, k takovému, jaký pro nás Bůh zamýšlel. Jen ze setkání s Bohem se podaří opravdový život. Neboť, říká nám ještě jednou Martin Buber: "Každý skutečný život je setkání."

(Anselm Grün, OSB: Modlitba jako setkání,
Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří 1993)