Odpuštění nemění minulost, ale může otevřít cestu ke změně budoucnosti. - archív citátů

Navigace: Tematické texty E Eschatologie, konec světa, věci posledníKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Co nás očekává? Je smrt koncem všeho? Také v těchto záhadách tušíme Boha, který je může řešit, a řeší je. Vždyť nikdo přece nemůže přijmout názor, že všechno je marné; že smrt a nenávist mají poslední slovo; že nemáme nic, več bychom mohli doufat; že všechny krásy našeho světa jsou pouze klamným přeludem.


A jak je to s peklem? Řekněme si zcela jasně, že peklo skutečně je. Peklo však není místo, které bychom mohli popsat, stejně jako nemůžeme popsat nebe. Peklo znamená odloučení od Boha, je to stav, který nastává v důsledku hříchu. Lze říci, že peklo začíná už hříchem samým, zde na zemi. Člověk však zjistí, kam ho přivedla jeho pýcha, teprve tehdy, setrvá-li ve hříchu, a tak i zemře. Při diskusi o vztahu hříchu a pekla si musíme uvědomit, že nemůžeme u žádného člověka posoudit, zda se skutečně úplně odvrátil od Boha - a tím méně můžeme zjistit, zda zůstal od něho odvrácen do posledního okamžiku. Proto nemůžeme o žádném člověku říci, že je v pekle. Ani se nemůžeme odvážit tvrdit, že v pekle jsou lidé, o kterých nám to naše cítění napovídá. Jako příklad můžeme uvést Jidáše, Hitlera či Stalina. Církev vždy učila, že peklo je, a1e nikdy netvrdila, že ten či onen člověk tímto způsobem trpí. Jeden současný teolog řekl: „Nikdo nepřijde do pekla, pokud sám nechce.“ Zní to překvapivě, ale je tomu naprosto tak.


Bůh nás přijímá takové, jací jsme, s našimi vinami a selháními. Proto se vposledku nemusíme hříchu bát. Musíme prostě jen zůstat s Bohem, který nás vždy znovu přijímá bez ohledu na všechno, co jsme kdy učinili špatného.

Tato základní pravda naší víry nám ještě jednou osvětluje otázku pekla: Co si má Bůh počít s člověkem, který je natolik pyšný, že si nechce dát odpustit své hříchy? Kdyby měl Bůh takového člověka přimět k pokání, musel by mu vzít svobodu. A to Bůh nechce. Toto Boží respektování svobody, kterou dal člověku s rizikem, že jí člověk zneužije, je důvodem pro existenci smutné možnosti, kterou nazýváme zatracení či peklo.

(Otto Hermann Pesch: Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 86)


Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 21. 11. 2024, Čtvrtek, Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!

Zdroj: Nedělní liturgie

Kdy začíná advent?

Kdy začíná advent?
(21. 11. 2024) Datum 1. adventní neděle...

Texty na nástěnky - vyšlo další vydání předtištěných textů

Texty na nástěnky - vyšlo další vydání předtištěných textů
(21. 11. 2024) Vyšel nový soubor předtištěných textů na nástěnky pro období Advent 2024 – Kriste Krále 2025. Texty si…

C. S. Lewis

C. S. Lewis
(21. 11. 2024) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ († 22. 11. 1963)

Adventní kalendář k JUBILEJNÍMU ROKU

Adventní kalendář k JUBILEJNÍMU ROKU
(18. 11. 2024) 24.12. začíná jubilejní svatý rok 2025 otevřením brány baziliky svatého Petra ve Vatikánu. Nabízíme vám tip na…

Slavnost Ježíše Krista Krále

(16. 11. 2024) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém…

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989
(14. 11. 2024) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen…

Světový den chudých

Světový den chudých
(13. 11. 2024) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.