Dary Ducha svatého a postavy svatých (pro děti)

(časopis “DUHA” – 5/94 )



O velikonocích jsi jistě dostal malovaná vajíčka, možná čokoládové bonbóny, nebo ti rodiče dali nějaké oblečení, které jsi nutně potřeboval. Tyto dárky nám mají ukázat, co velikonoční svátky znamenají.
Ježíš chtěl předat něco z velikonoční radosti i apoštolům. Nebeský Otec ho vzkřísil ze smrti. Žije. Jeho přátelé se ale bojí, protože tomu nerozumějí. Dává jim tedy dva dary, které jim mají pomoci prožít velikonoce.


1. Ježíš jim dává svého Ducha.
Apoštolové mají mít moc dělat všechno to, co dělal Ježíš: uzdravovat nemocné, těšit smutné, vyprávět lidem o Boží lásce a předávat ji dál.

2. Ježíš jim dává dar odpouštět hříchy.
To je božský dar. Jenom Bůh může odpouštět hříchy, Oni smějí jednat v zastoupení Boha. Tyto dary, které udílí zmrtvýchvstalý Ježíš, dávají pocítit: Začala nová doba.


Duch pokoje
( apoštol Pavel – 29.června ( Rok se svatými str.: 321 )
Na počátku Církve nejsou jen apoštolové, ale i svatý Pavel. Kvůli Evangeliu procestoval celou Evropu. Více než třicet let byl Pavel na cestách, aby šířil Evangelium. Všude mluvil o tom, že Ježíš Kristus znamená pokoj – mezi Bohem a lidmi i mezi lidmi navzájem. Všechny jeho dopisy končí pozdravem: Milost a pokoj buď s vámi!
Kde začínají lidé žít podle Evangelia, tam začíná pokoj. O tom je svatý Pavel přesvědčen. To nás jeho listy učí dodnes. Dech pokoje začíná působit tam, kde se lidé různých zemí a různých kultur stávají společenstvím skrze Ježíše Krista a kde to také dokáží společně slavit.


Duch dobra
( svatý Martin z Toursu – 11.listopadu ( Rok se svatými str.: 580 )
Víme, že se svatý Martin narodil v dnešním Maďarsku. Byl římským vojákem v jízdním pluku. Víme, že si ho obyvatelé Toursu ve Francii zvolili za svého biskupa. O Martinově dobrotě se už po staletí vypravuje a malují se obrazy. Známý je příběh, který tak rádi umělci znázorňují: Martin jako voják, jak se dělí o svůj plášť.
Z Ducha dobroty utvářel Martin z Toursu svůj život. Moc se neptat, dělit se prostě tam, kde je nouze – tak byl Martin zvyklý jednat. Duch dobroty je zapotřebí i dnes. Když tě někdo prosí, neptej se, jestli ti to přinese výhody nebo ne, a splň jeho prosbu. Utvářet svůj život podle Ducha dobroty, to by se mohlo stát životním cílem i pro tebe.


Duch lásky
( svatá Alžběta Durynská – 19.listopadu ( Rok se svatými str.: 596 )
Alžběta Durynská žila ve 13. Století. Byla provdána za lanhraběte Ludvíka Durynského. Zatímco se její manžel často zdržoval na císařském dvoře, byla Alžběta paní na jejich hradě. Otvírala spižírny v době nouze a dávala potraviny i oblečení lidem, kteří to potřebovali. Se svými služebnicemi, které byly spíše jejími přítelkyněmi, pečovala o nemocné.
Když její manžel zemřel při válečném tažení v Itálii, založila Alžběta v Magdeburku nemocnici a ošetřovala tam ty nejpotřebnější. Křesťanská Charita ( caritas je latinské slovo pro lásku k bližnímu ) se dodnes řídí příkladem této světice. Láska k bližnímu znamená dávat víc, než jen z přebytku, dávat musí člověka skutečně něco stát. Alžběta rozdala tolik, že už sama neměla nic.



Duch věrnosti
( svatý Maxmilián Kolbe – 14.srpna ( Rok se svatými str.: 423 )
Pater Maxmilián Kolbe se za své křesťanské přesvědčení dostal do koncentračního tábora. Za zveřejňování náboženských textů, které byly v době nacismu zakázány a za svou věrnost Bohu byl odvezen do koncentračního tábora v Osvětimi. Maxmilián Kolbe zemřel v bunkru hladu v roce 1941. Jednomu vězni se tehdy podařilo z tábora uprchnout.
Za to bylo 10 mužů odsouzeno k smrti v bunkru hladu. Mezi odsouzenými byl i otec rodiny a Maxmilián Kolbe se dobrovolně přihlásil místo něho. Přivedla ho tam věrnost jeho víře. Věrnost říci vždy to, co je člověk povinen říci vzhledem ke své křesťanské víře a věrnost uskutečňovat svá slova v životě. Obojí bylo pro Maxmiliána Kolbeho důležité, i když ho to stálo život.


Duch vlídnosti
( Matka Tereza z Kalkaty )
Matka Tereza, jak se jí dnes říká, přestala jednou vykonávat své povolání učitelky a začala v Kalkatě pečovat o staré a umírající lidi, o které se nikdo nestaral. Její příklad brzy způsobil, že se našli pomocníci a pomocnice, kteří chtěli žít jako Matka Tereza pro druhé. Její přátelství jde tak daleko, že se svými chudými sdílí jejich chudobu.
Dnes pracují Misionářky lásky – tak se jmenuje řád, který založila, na celém světě, především v chudinských čtvrtích velkoměst. Cílem tohoto společenství je uskutečňovat Boží lásku ve světě.


Duch trpělivosti
( svatý Rupert ze Salcburku – 24.září ( Rok se svatými str.: 496 )
Biskup Rupert přišel na přelomu 7. A 8. Století do Salcburku. Byl to putující kazatel, který ze Salcburku přinesl Evangelium do vzdálených oblastí dnešního Rakouska a Bavorska. Úspěch moc velký neměl. Jen velmi pomalu se pohanské kmeny obracely ke křesťanství. Potřeboval jistě mnoho houževnatosti a trpělivosti.
Dnes bychom takového muže, jako byl svatý Rupert, nazvali asi průkopníkem. Díky němu se začala země cílevědomě osídlovat. V Salcburském kraji se také zasadil o to, že se tam opět začalo s těžbou soli, která byla po vládě Římanů přerušena. Dnes se v Krutanech a ve Štýrsku v Rakousku nacházejí kostely, které založil svatý Rupert.


Duch radosti
( svatý František z Assisi – 4.října ( Rok se svatými str.: 513 )
František z Assisi byl člověk radosti. Uměl se radovat z Boha, z krásy stvoření a z lidí. Měl to ale často velmi těžké, a přesto se radoval. Shromažďoval lidi stejného smýšlení a pokoušel se jim předávat něco ze své radosti. Byl to člověk, jehož radost byla nakažlivá. Dnes je mnoho živých svědků této radosti.
Obzvlášť pěkně je tento postoj radosti vyjádřen v písni, kterou svatý František složil. V této oslavné písni vyslovuje svoji touhu žít s celým stvořením jako se svými bratry a sestrami. Chválí Boha za slunce, za měsíc, za hvězdy, za vzduch, vodu, oheň a zemi. Františkovým úkolem bylo předávat dál Ducha radosti, jak jej sám zažil.


************************