Duch svatý - učitel katolického učitele?

Body k přednášce pronesené na: Setkání ředitelů katolických škol na Slovensku 12.-13.10.2010 v Popradě.


1. Koho má Duch svatý učit?

Katolický učitel je /má být:
odborník ve svém oboru;
křesťan ve svém osobním životě;
křesťan ve veřejném působení;
křesťan i ve své slabosti a hříšnosti



Učitel byl plně svátostně uveden do křesťanského života:

Byl pokřtěn:
„Já tě křtím ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého“
Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého.
(Sk 2,38)

Byl biřmován:
„Přijmi pečeť daru Ducha svatého“
Ale přímluvce Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já. (Jan 14,26)

Přisptupuje k eucharistii
prožil a prožívá v eucharistii communio církve.
Protože je to jeden chléb. tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, protože všichni máme účast na jednom chlebě (1Kor 10,17)



Katolický učitel
je adresátem a příjemcem:

vykoupení Ježíšem Kristem;
upevnění Duchem svatým;
poslání Kristem skrze církev.

Podle apoštola Pavla je jediným možným „modem“ jeho života život z Ducha svatého:
Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. (Řím 8,9)




2. Proč má být Duch svatý jeho učitelem?

Pro naši lidskou nedostatečnost. Nejsme Bůh, ale máme poslání Božích dětí.

Jsme Duchem obdarováni:
Ale až přijde on, duch pravdy, uvede vás do celé pravdy (Jan 16,13a)
Jako dar dostanete Ducha svatého (Sk 2,38b)

Plné křesťanské působení nemůže být bez Ducha svatého
Ježíš slíbil seslání Ducha po svém odchodu:
Jestliže totiž neodejdu, přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. (Jan 16,7)

Já budu prosit Otce a dá vám jiného Přímluvce aby s vámi zůstal navždy“Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá ve vás bude ve vás. (Jan 14, 16-17)
Co má křesťan „navíc“?

Svět vám může dát mnoho a dává – např. vaše profesionální vzdělání, které je mnohdy také jednou z  cest poznávání Boha. Ale nemůže nám dát všechno.

Jakýsi „bonus“ vzdělaného a profesně zdatného křesťana je Duch svatý!





3. Jak učí? Jaké cesty má k člověku?

náboženské znalosti (Písmo, katechismus)
modlitba
reflexe životních zážitků a zkušeností
vnímavost k Božímu působení ve světě
vnímavost k Božímu působení v životech druhých lidí včetně žáků
Trvalé vzdělávání
Tak, jak dnes zdůrazňujeme potřebu stálého vzdělávání, trvalé formace, tak je nám třeba trvalého vzdělávání a formace Duchem svatým.
Život z víry je celoživotní vzděláváním Duchem svatým





4. Co je efektem tohoto učení?

Zdroj Boží lásky v nás, který může být silnější než naše zklamání (práce učitele se neobejde bez frustrace) a chrání nás od omrzelosti, cynismu, tvrdosti.
Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Řím (5,5)

Dále:
Naše náležení Kristu ve světě, který si jde často svou cestou a bez respektu vůči Bohu a jeho životním směrnicím.
Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. (Řím 8,9)

Ještě:
- Poznání našeho obdarování, které nám křesťanství přináší.
- Je to „pojistka“ proti stavu, kdy bychom pociťovali své křesťanství především jako zátěž.
- Vědomí, že jsme obdarováni, nás vede k ochotě být pro druhé štědrými a to ne jen materiálně!
My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všechno nám Bůh dal darem. (1Kor 2,12)

A také:
Duch Boží jako „strážce“ či opatrovník všech obdarování, která nám Bůh dal.

Ten drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí. (2Tim 1,14 )





5. A nebezpečí?

přílišná „privatizace“ obdarování
deformace přílišným subjektivismem
nemožnost „objektivního ověření“
(matematický důkaz, důkaz sporem, pravidla pravopisu, kontrolní výpočet....)

Obrana proti němu:
žití života z víry v prostoru církve
vnímání hranic, v nichž se osobní porozumění Duchu svatému vede
Vnímání Ducha Božího jako sjednocujícího
Uznání, že to, co působí napětí, to ještě nemusí být špatné
ale to, co trhá a hluboce dělí, a staví jedny proti druhým, být dobré nemůže.



Několik inspirací - nároků papeže Benedikta XVI. z jeho projevů při návštěvě České republiky před rokem, které implicitně volají po tom, aby se křesťané nechali vyučovat Duchem Božím, mají-li je naplňovat:
Z promluvy k představitelům politického a občanského života

Lidská touha se povznáší nad sebe samu, nad to, co může poskytnout vládnoucí politická a hospodářská moc, a směřuje k oné velké naději, která má původ mimo nás, ale zároveň je uvnitř nás jako pravda, krása a dobro.
Svoboda hledá smysl: vyžaduje přesvědčení. Opravdová svoboda předpokládá hledání pravdy.

V projevu na setkání s akademickým světem:
Je třeba znovu objevit myšlenku uceleného vzdělání, založeného na souladu poznání zakotveného v pravdě. Pomůže nám to postavit se v současné společnosti tolik evidentní tendenci tříštit poznání. Mohutný rozvoj v informační a technologické oblasti s sebou nese pokušení oddělit rozum od hledání pravdy.

Při mši v Brně-Tuřanech:
Ano, člověk potřebuje být osvobozen od materiální tísně. Mnohem podstatnější však je, aby se zachránil před zlem, které postihuje ducha.
Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a čestného člověka: je třeba jím skutečně být.

Při mši v Brně-Tuřanech:
Je to samozřejmě těžké, neboť víra je stále vystavována mnoha zkouškám; když se však necháme přitahovat Bohem, který je Pravda, bude náš krok pevný, protože poznáme sílu jeho lásky.


Kéž
se
tak
stane!


Doc. Ing. Aleš Opatrný, Th.D.
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze