Hra o životě sv. Františka

Bratr František
/ hra o životě sv. Františka z Assisi /



Osoby:
1. František
2. Klára
3. Matka Františka
4. Otec Františka
5. bratr Leo
6. bratr Mateo
7. bratr Bernard
8. biskup /papež/
9.vypravěč 1.
10.vypravěč 2.
11.dítě u jeslí
12.Josef a Marie
13.ptáček
14.včelička
15.sluníčko
16.kupec/uvaděč/
17.Pavel



*************************************
PÍSNĚ:
1. Pane učiň mne
2. Františkův chvalozpěv
3. Večer nad krajem
4. Sláva na výsostech Bohu

Tato scénka má dvě varianty:

1. Vánoční - končí postavením Betléma.
2. Obecná - zachycuje cestu do Říma a schválení Františkovy řehole.

( použito textů z filmu o sv. Františkovi a z pásma skupiny UČEDNÍCI )


Vypravěč 1: Při pohledu do lidských dějin nacházíme postavy lidí, které nám pomáhají pochopit velikost a zároveň krásu chudoby. Jednou z postav, která pochopila skrze chudobu velikost Boha a jeho díla, je i sv. František.

Vypravěč 2: Narodil se v roce 1182 v italském městě Assisi. Jeho otec byl obchodník s látkami, matka pocházela z Francie. Ve svých dvaceti letech pocítil mocnou touhu vykonat něco velikého. Stal se rytířem a spolu s kamarády odjel na křižáckou výpravu. Po čase se však vrátil nemocný.

Vypravěč 1: Když se uzdravil, změnil se zcela jeho život a těžce nesl chudobu těch, kteří tkali a barvili látky pro jeho otce. Začal vnímat krásu přírody a žasnul nad Boží láskou projevenou ve stvoření. Jednou zaslechl hlas v chatrném kostelíku sv. Damiána za městem:" Františku, oprav dům, který se rozpadá."

Vypravěč 2: František až později pochopil, že byl povolán ne opravit kostelík, ale celou církev skrze svůj příklad a přivést ji zpět ke Kristu.V roce 1223 poprvé postavil se spolubratry v Greccii (Greči) jesličky, aby pomohl ostatním více pochopit a prožít velikost Boží lásky. Tento světec umírá roku 1226. Pojďme i my nyní prožít několik okamžiků s tímto velkým člověkem po jeho návratu z křižácké výpravy.

/Melodie, František si prohlíží motýlka, včeličku, sluníčko, jde za ptáčkem a raduje se z něho, děkuje Bohu /

Vypravěč 1: Když se František uzdravil, otec si přeje, aby z něho byl stejně úspěšný obchodník jako on.
Vypravěč 2: František však nemyslí na bohatství, ale na bídu chudáků a touží jim pomoci.
Otec: Obchody jsou skvělé, život je bohudíky normální, a když už mluvíme o obchodě, mám tu novou látku, kterou bych vám chtěl ukázat, to už něco znamená, podívejte se na ten damašek, pochází přímo z Damašku. To je kvalita, ohmatejte si ten materiál. Porovnejte to s našimi látkami, například s touto.
Kupec: A jak se daří vašemu synovi? Už je zdravý?
Otec: Chvála Bohu ano. Mše, které jsem dal za něj sloužit mne stály mnoho majetku. Ale tuto neděli s námi půjde i na mši. Už se nemohu dočkat,až mi začne pomáhat s obchodem. Chci mu to vše jednou předat.
/ Melodie, přichází František, sedne si pod stromem na louce, Klára potichu k němu přichází /
Klára: Neruším tě, Františku?
František: /překvapeně/ Kláro!
Klára: Všichni si myslí, že si se zbláznil. Víš o tom? Když jsi šel do boje, tak lidi říkali, že jsi dobrý, bystrý, ale nyní jsi blázen. Neboť napodobuješ ptáčky, běháš za motýli, a prohlížíš si květiny.Podle mne jsi byl bláznem dříve, ne teď.
/ Přichází otec a matka a zpovzdálí je pozorují/
Matka: Vidíš Pietro, mluví s ní.
Otec: Chvála Bohu, vidíš, to mu pomůže. Neříkal jsem ti to?
Matka: Ano, Klára je z dobré rodiny.
/ Klára odchází /
Otec: No, ale s prázdnou kapsou. To málo, co dostane jako výbavu od svého otce nepomůže, aby mohla stát vedle něho. Ale když ji František chce, budu mít dost peněz pro oba. Františku! Jen se pojď podívat!
/vede Františka k pokladnici, matka odchází /
Skoupil jsem všechno a nyní, nyní jsme na tom dobře. Je pravda, že válka ti přinesla ty horečky, ale pro obchod byla zlatým dolem. Jen pojď, pojď, samé zlato. Není to úžasné? Vidíš to? A podívej se například zde, co tomu říkáš?
Teď máme dost peněz, abychom mohli rozběhnout vlastní výrobu. Máme 200 barvířů a tkalců, nezapomeň si to prohlédnout Františku, je to i tvoje věc!
Vypravěč 1: František prošel celou výrobnu látek a byl zdrcen tím, v jakých podmínkách tam chudí pracovali. Vyvedl je ven na světlo, aby uviděli slunce.
Vypravěč 2: V neděli, když šel František s rodiči do kostela opět viděl ty chudáky. Byl to houf otrhaných a ztrápených chudáků, který se tísnil za skupinou bohatých a krásně oblečených lidí, ke kterým patřil i on. Při pohledu do tváře Krista na kříži neunesl tento rozdíl a utekl z kostela ke kostelíku sv. Damiána, který byl za městem, polorozbořený.
Vypravěč 1: Když se opět vrátil do města, vyházel otci všechny látky z okna jejich domu. Chudáci je rychle sbírali a s radostí utíkali pryč. Otec, když to spatřil, velice se rozzlobil.
František: Otče, otče, musím se podělit o svojí radostí. Naše poklady jsou v nebi, otče ne zde na zemi. Nebuď otrokem svého majetku, zahoď všechno jako já, buď svobodný!
Otec: Ne, to není možné, ty ses Františku úplně zbláznil. Pojď, půjdeme před biskupa, jemu to pěkně vysvětlíš to tvoje blouznění! Biskup: Pane Bernardone, jak se odvažujete vyrušovat svého biskupa uprostřed modliteb? Což jste ztratili rozum?
Otec: Není to moje vina, Vaše milost. Je tím vinný on, ten nešťastník, který mi zničil život.
František: Já, ano. Je to moje vina. Podřídím se vašemu rozsudku.
Otec: Úplně pošlapal čest mojí rodiny, Excelence, Bůh ví, co jsem udělal pro jeho dobro, vychovával jej s láskou, jaké je otec schopný, zeptejte se kohokoli v městě, oni to potvrdí. Nikdy mu nic nechybělo. A nyní tento ničema vyhodil všechno moje jmění z okna. Všechen můj majetek pro zloděje. Všechno. Všechno. /pláče /
Biskup: A ty, co řekneš na to všechno? Jistě dostatečně chápeš, že takový člověk, tobě podobný je hrozbou pro naši společnost.
František: Jsem jeden z těch, kteří hledají světlo. Byl jsem slepý,ale slunce mne osvítilo a nyní dokáži vidět všechno tak jasně, tak jako jste to viděl i Vy, v ten den, když jste se rozhodl pro svatou církev.
Biskup: Snad by jsi chtěl být knězem?
František: Ne, ne. Toho nejsem hoden.
Biskup: Co si tedy přeješ?
František: Jak bych to vysvětlil? Chci žít jako nebeští ptáci,dýchat svobodu a jistotu, kterou oni vdechují, a nic jiného nepotřebují. Musí existovat něco lepšího. Hledejme bratři společně. Člověk, člověk má duši, ta je jeho pokladem. A právě toto musíme znovu najít. Tento poklad. Musíme znovu nalézt radost, žít svobodněji. Chci být chudý, ano. Chudý. Kristus byl chudý , i apoštolové byli chudí. /František předává své věci otci/ Otče, to jsou tvoje věci, tvůj majetek i tvoje jméno.
Vypravěč 1: Během doby se vrátí rytíři z křižácké výpravy a ptají se po svém příteli Františkovi.
Bernardo: Kde je vlastně František?
Leo: František už nežije v Assisi.
Bernardo: To už jsem vytušil. Nevíte někdo z vás, kde je?
Mateo: Ale už skončete. Ještě stále mluvíte o něm? Je blázen.
Bernard: Co to znamená, že je blázen?
Leo: František se nezbláznil.Změnil se.
Mateo: Je blázen. Jen blázen si může myslet, že Bůh sestoupil kvůli němu z nebe, aby s ním hovořil o tom kostele.
Leo: Stalo se už vícekrát, že Bůh promluvil k lidem.
Mateo: Velmi zajímavé. Ty si též myslíš, že svatý Damián má být kostelem i domovem pro Františka?
Bernardo: František tam žije?
Leo: Myslím že ano.
Bernardo: Je zdravý? Doufám, že se o něho někdo stará a mluvil s ním? Musíme něco udělat. Je to náš nejbližší přítel! Možná, že potřebuje naši pomoc.
Leo: Mateo, František není blázen, snad je normálnější nežli my. Byl přítel nás všech.
Mateo: Je mi líto, ale nemáme s ním nic společného. /odchází/
Vypravěč 2: Bernardo jde z města, aby se setkal se svým přítelem Františkem v kostele sv. Damiána a více pochopil jeho jednání.
/ František opravuje kostel, přichází Bernardo/
Bernardo: Františku, chci s tebou mluvit. Chci ti pomoci. Byl jsem přesvědčený, že jsi mrtvý. Na křižácké výpravě v Jeruzalémě jsem se dozvěděl, že žiješ. Byl jsem překvapený z toho, co o tobě říkali. Prý ses vzdal života, který jsi měl tak rád. Prý hledáš nový život. Taky jsem se o to pokusil, ale nepodařilo se mi to. Samota a strašná prázdnota, neuspokojenost, která mne trápí, ta hrozná výprava, ničení našich ideálů jsou součástí toho, ale ještě musí být něco.
Bernardo: Minulost už pro mne nic neznamená. Ty jsi pochopil, že nemůžeme žít bez ideálů, bez něčeho, v co můžeme věřit. Snad se pletu, snad bych měl zapomenout na své ideály. To je důvod, proč jsem přišel za tebou. Abych si s tebou o tom popovídal. Pomoz mi, Františku, abych nalezl radost a pravý smysl života!
Vypravěč 1: Po čase šel František se svými novými bratry, kteří se postupně rozhodli jej následovat, do Assisi. Neměl strach z výsměchu, urážek, bití. Měl jistotu,že s nimi je sám Bůh. Jak dlouho bolestivě se hledá ta jistota. Bez ní nemá smysl jediný krok. Šel a četl evangelium, zpíval,jak jej naučili ptáci v povětří, oslavoval Boha. Už nešlo neobdivovat sedmikrásky, kresby na motýlích křídlech. Z čeho všeho jen dokáže mít člověk radost, když se učí vnímat krásu.
Vypravěč 2: František přišel na práh domu, který býval jeho domovem. Dveře však zůstaly zavřeny. Jen dveře u domu Kláry nabídly teplý chléb. S radostí se bratři vrátili do Spoletského údolí. Další den šli bratři pracovat na pole. František najednou zaslechl z dálky své jméno. Otočil se a uviděl, jak k němu běží Klára.
/ František běží Kláře naproti /
František: Nesměla jsi přijít, ale já jsem to věděl. Věděl jsem, že nám přijdeš pomoci.
Klára: Poslechni mne Františku, ode dneška chci žít, jak žiješ ty a tvoji bratři. Prosím tě, neposílej mne pryč. Už netoužím po tom, aby mne druzí chápali, chci chápat já. Netoužím po tom, abych byla milovaná, chci milovat já. Prosím, prosím, pomoz mi najít tu pravou radost!
František: Kláro!
/ Klára poklekne a František ji ustřihne proud vlasů /
František: Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje.




PÍSEŇ_________________

I. Vánoční část scénky

Vypravěč 1: Bylo pár dní před Vánocemi. František sedí stranou od ostatních a listuje v Bibli. Zdálky ho pozoruje bratr Leo a přemýšlí, co se to s jeho přítelem v poslední době děje.
Leo: Copak, Františku, nechceš mi prozradit, nad čím stále hloubáš? Zdá se mi, jakoby ses na něco chystal.
František: Ty, bratře Leo, ona je to všechno taková hloupost.
Leo: No tak, ven s tím.
František: Už mnoho dní přemýšlím nad písmem svatým.
Leo: To jsem si všiml. A pořád pročítáš stejný příběh. A navíc je tu zima, ty prochladneš a ještě si přivodíš smrt.
/František vstane a položí Leovi ruku na rameno./
František: Příteli, Pán nám posílá zimu a chlad, abychom měli jasnou hlavu.
Leo: No vidíš, a ty tu přemýšlíš nad nějakými hloupostmi.
František: Dobře, všechno ti povím, ale nesmíš to nikomu prozradit.
Leo: To ti mohu klidně slíbit,Františku.
František: Leo, dovol nám vystavět betlémskou stáj v Greccii.
Leo: Betlémskou stáj tady? Co sis to vymyslel?
František: Ano, postavíme ji v lese vedle kaple. Bude tam Maria, Josef, Jezulátko a zvířátka, bude to stejně krásné jako před léty v Betlémě.
Vypravěč 2: Přichází bratr Mateo, který vše vyslechl a tajemství je tedy vyzrazeno.Při večerní modlitbě nikdo nemohl najít správnou přímluvu a ani se soustředit. V jejich hlavách se honily zcela jiné myšlenky. Všichni mluvili jen o jesličkách.
Vypravěč 1: Nebylo v klášteře člověka, který by neznal Františkovo tajemství. Museli mu ale slíbit, že se nic nedozví lidé ve vesnici. František chtěl všechny lidi překvapit. V příštích dnech se mniši potili, přestože venku mrzlo. Řezali, sbíjeli kousky dřev dohromady. Stáj pomalu vyrůstala.
/Mniši staví Betlém a různě spolu promlouvají/
František: Ne tak nádhernou, bratři, Ježíš se nenarodil v paláci.
Mateo: Tak nějak jsem si představoval betlémskou stáj, ale my jsme chudí a nemáme ani osla, ani vola, a kdo bude představovat Pannu Marii? A kde teprve seženeme dítě?
František: Pohovořím si s Giovanim a s jeho ženou. Oni budou spolu se svým synem představovat svatou rodinu.
Leo: Já jsem včera mluvil s Velitou, s tím sedlákem, slíbil, že vola a osla přivede.
/ Do jeskyňky přijde Josef s Marií a Ježíškem, potom všichni ostatní /

PÍSEŇ: " Večer nad krajem "

Vypravěč 2: Konečně nadešel dlouho očekávaný večer. František má obavu,jestlipak přijde k nim alespoň pár lidí. V dálce se začínají objevovat jednotlivá světýlka.
Leo: Podívej Františku, lidé se vydávají na cestu. Ze všech domů přicházejí.
František: To je krása, jako o skutečné svaté noci.
Dítě: Podívejte se, tady leží Ježíšek v jesličkách, honem se pojďte podívat! Jů, to je krása! To je přece betlémská stáj.
/František poklekne a začne zpívat: "Sláva na výsostech Bohu..."/

*********************

II. část - Cesta do Říma

Vypravěč 1: František poznává, že má stále více nepřátel a také těch, kteří nechápou jeho způsob život. Rozhoduje se se svými spolubratry odejít do Říma ke Svatému otci, aby on potvrdil jejich řeholi.
Vypravěč 2: Nedaleko za Assisi dostihne na koni skupinku řeholníků Pavel, Františkův přítel z doby křižáckých výprav.
Pavel: Františku, poslouchej mne jako přítele, ty se musíš vrátit do Assisi.
František: Ne. Musím jít, abych věděl, co jsem dělal špatně.
Pavel: Co jsi udělal špatně? To se nemusíš namáhat jít do Říma, to ti můžu s jistotou říci i já. Všechno jsi udělal špatně. Všechno co jsi dělal, rozumíš? Odešel jsi z výpravy, pamatuješ se? Opustil jsi své přátele a od toho okamžiku jsi se choval jako blázen, aby jsi zakryl svoji slabost a nebo jsi se chtěl stát králem chudých.
Bernardo: Pavle, tak nemluv, to je závist.
Pavel: Mlč, mám k tomu své důvody. On měl vždy všechno, bohatství, vážnost, dokonce i Boha. Není to tak jednoduché, jak si myslíš.
František: Když je to tak, jak ty říkáš, tak jedině Svatý otec mi může říci, kdo jsem udělal chybu.
Vypravěč 1: František pokračoval dále se svými bratřími na cestě do Říma. Pavel je nepozorovaně doprovázel na koni. V Římě se s ním opět setkali.
Pavel: Podívejte se na sebe, vy hrdinové Assisi. Špinaví, bledí, děti z ulice. V tomto stavu chcete přijít před papeže? Tak tedy hodně štěstí, přátelé.
František: Pavle, ta jediný nám můžeš pomoci. Ty víš, co mám říci.
Pavel: Františku, vraťte se. Mám dost peněz na to, aby vás všechny dopravil domů.
František: Pavle pomoz mi, chci jít k papeži.
Pavel: Nedělej si naději, a když, tak pouze za mých podmínek.
František: Ano, samozřejmě.
Vypravěč 1: Pavel, protože byl ve vysokých službách a dovedl se pohybovat mezi hodnostáři, sepsal řeč pro Františka.



Pavel: Přečti to tak, jak je to napsané bez toho , aby jsi tam něco vyměnil. Rozuměl jsi? A po podřízení se autoritě se vrátíš zpět. Postaral jsem se o koně, které vás dovezou do Assisi. Když budeme doma, udělám vše pro to, abych tě smířil s městem. To ti slibuji.
František: Pavle, proč to všechno děláš?
Pavel: Protože s vaší jednoduchostí by jste skončili na hranici jako kacíři. A kromě toho nechci mít na svědomí mučedníky.
Uvaděč: Poutníci z Assisi, chtějí Vaší svatosti prokázat svoji oddanost. Jejich vůdce je František, celkem jednoduché požehnání, aby se vyhovělo biskupovi. Papež: Žádal si si o povolení mluvit s námi. Tedy mluv! Mluv!
František: ( čte: ) Bůh, přepásal mne a ustanovil k neposkvrněnému životu. ( Po chvíli odmčení začne mluvit ) Podívejte se na ptáky, nesejí, nedělají si zásoby a náš otec je přece živí. Kdo z vás by mohl k svému životu přidat jednu chvíli, i kdyby se jakkoli o to usiloval. Proč se staráte o oblékání. Podívejte se na polní lilie, nešijí, nepředou,a přeci i Šalamoun nebyl tak ustojen, jako jedna z nich. Jak malou víru máte, když se ptáte, co budem jíst, co budeme pít, co si oblečem? To je to, o co usilují pohané, ať si na všechny tyto věci myslí oni, hledejte především království Boží a jeho spravedlnost ze všech sil a všechno ostatní vám bude dáno.
Vypravěč 2: Kardinálové, kteří byli v blízkosti papeže se dali do křiku, protože to vše, co František řekl, bylo proti nim a proti jejich způsobu života.
Vypravěč 1: Stráž odvedla Františka i jeho druhy. Když potkali u dveří Pavla a ptali se, zda patří také k nim, on sám řekl že ano. za chvíli si Svatý otec uvědomil vše, co František řekl a nechal jej znovu přivést.
František: Jednoho dne jsem začal přemýšlet, že i my bychom byli šťastni, kdyby jsme se mohli spokojit s tím, co potřebujeme jako ptáčci. Kdybychom i my žili tak, jako oni žijí. To je to, proč jsme v Římě, abyste nám poradil.
Papež: Nevím, jakou radu bych ti mohl nabídnout, můj milovaný synu. To Bůh ti dá ten nejcennější dar, aby jsi se k němu přiblížil prostřednictvím jeho tvorů. Co ještě ode mne chceš?
František: Chudí lidé nás chápou, ale ostatní, možná se mýlíme.... Právě proto chceme, abyste nám řekli, zda je možné žít Svatý otče podle učení evangelia? Chceme, abyste nám ukázal na naše chyby.
Papež: Můj drahý synu, chyby se odpustí, ale ty nedovol, aby vás opustila vaše chudoba. Vy jste nás svou chudobou zahanbili. Jdi ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, nes jeho světlo. Bůh buď s tebou. V tvých rukou. V tvých nohou.
Vypravěč 2: Po cestě od Říma jde skupina bratří a jeden z nich drží v rukou novou řeholi. Kráčí v tichosti. Jen uvnitř ta úžasná nenápadná radost, která spojuje s Bohem.
_______________________________
LP - 1995 – LT - AF