E Miriam - vánoční scénka /M. Holková/

M I R I A M
**************
/ Vánoční scénka - M.Holková 1987 /
UČINKUJÍCÍ: Miriam, Sára, Alžběta, Anděl Gabriel,
vypravěč, vypravěčka, sv.Josef, sbor.


-------------------------------------------------
Vypravěč: V chudičkém domku,v prosté světnici,
za šera zrána překrásná Panna
rozžehla svíci,
aby ve svitu jejího světla
posvátné Písmo pozorně četla.
Vypravěčka: V duchovní četbu zahloubaná,
žalmy si šeptá zbožná Panna.
V modlitbě rychle ubíhá čas,
tu náhle zazněl neznámý hlas.
Gabriel: Buď zdráva,krásná Miriam !
Hlubokou úctu ti vzdávám,
neboť jsi Panna ve ctnostech silná,
štědrostí Boží - milostiplná.
Miriam: Odejdi,zrádné pokušení !
Tvá slova jsou jen lichocení,
tvá slova jsou jen třpytivý klam.
Gabriel: Nikoliv, věř mi to, Miriam.
Nejsem ďábelské mámení,
v mých ústech žádná lež není.
Jsem posel Páně z nebeské říše.
Jak v Písmu svatém již prorok píše,
a jak je vůle Hospodina,
ty počneš a porodíš Syna.
Sbor zpívá: Miriam, krásná Miriam, tebe si zvolil ...
Miriam: /Během písně přemýšlí/
Ale ne, to přec možné není,
připadá mi to jak divné snění.
Gabriel: Neboj se, Miriam, zachovej klid
a nech mě to poselství domluvit.
Miriam: Poslouchám. Srdce mi úzkost svírá,
musí mi pomoci silná víra,
že mě má Hospodin otcovsky rád.
Nechci se proto ničeho bát.
Gabriel: V lásku Otcovu správně věříš.
Nuže, Miriam, nyní mě slyš !
Porodíš Syna z vůle Hospodina
a dáš mu jméno: Ježíš !
Miriam: Nechápu, jak se to může stát,
já se nemíním obvykle vdát.
Bohu jsem svatý slib dala,
jemu se zcela odevzdala.
I Josef se Pánu zaslíbil,
jen aby jako bratr se mnou žil.


Gabriel: Nuž hleď si dále slibu svého,
svatým není nic nemožného.
Jsi růže, ze které zakrátko
vykvete líbezné poupátko.
Duch svatý světlem svým prozáří tě,
pak se ti narodí svaté Dítě.
Vždyť i tvá příbuzná Alžběta,
v mateřské naději rozkvétá.
Miriam: Má teta Alžběta ? Má přece léta !
Gabriel: Počala před šesti měsíci,
je štěstím celá zářící.
Že brzy porodí syna,
všechno je možné u Hospodina.
Nyní, když vše již ode mne víš,
co na mé poselství odpovíš ?
Miriam: Jsem pouhá služebnice Boží.
Nechť Pán, co chce,
ať na mne vloží.
Věřím Mu. Opakuji znova -
Staň se mi podle tvého slova !
Vypravěčka: Anděl odešel. Co dělá Panna ?
Vypravěč: Opět je v modlitbu zahloubána.
Sbor zpívá: Miriam, krásná Miriam ...
Vypravěčka: Přichází sousedka, zbožná paní.
Vypravěč: Staroba těla ji k zemi sklání.
Sára: Miriam, prosím, dojdi pro vodu,
džbán jsem ti postavila u schodu.
Miriam: /stranou/
Hned půjdu, tetičko Sáro,
snad se mi všechno jen zdálo.
Neměla bych se jí svěřit ?
Asi mi nebude věřit.
Sára: Co je s tebou, děvenko milá ?
Jako bys v myšlenkách jinde byla.
Miriam: V mysli se toulám v horách,
o starou tetu mám teď strach.
Zachariášova Alžběta v Judsku v horách
je moje teta. Děti neměla.
Má však léta.
Jak ráda bych teď u ní byla
a ve všem jí posloužila.
Sára: To přání se ti splnit může.
Samuel, který prodává kůže,
putuje s ženou a služebníky
do chrámu - vzdát Bohu díky,
že uzdravil se z nemoci.
Miriam: Ten by mi mohl pomoci.
Když s ním dojdu k svatému městu,
k tetě pak snadno už zvládnu cestu.

Sára: Jestli ta cesta ti tuze spěchá,
půjdu se přimluvit u Josefa,
aby ti k tomu dal svolení.
Víš, že to snadná pouť není.
Miriam: Jdi k němu, prosím, raději hned,
než budu s vodou pro tebe zpět.
Sbor zpívá: Miriam, krásná Miriam ...
Vypravěč: Tesař Josef, vždy pilný,
vyšel nyní ze své dílny,
aby chvíli počkal venku.
Musí vidět svou snoubenku.
Miriam: /Džbán s vodou postaví a ukloní
se s rukama skříženýma na prsou/
Ach, Josefe ! Buď pozdraven !
Hospodin požehnej každý tvůj den !
Josef: /také se ukloní/
Miriam ! Prý chceš pomáhat své tetě.
Neztratíš se mi tam ve světě ?
Miriam: Když mi dáš své požehnání,
Hospodin mě už ochrání.
Josef: Tomu také pevně věřím.
Pojďme spolu k Samueli,
ať nám den odchodu sdělí.
Vypravěčka: Ach, ta dlouhá cesta
do judského města, není bez rizika.
Vypravěč: Ale kdo si v mládí zvyká
nést potíže statečně,
nežije pak zbytečně.
Ničeho se nebojí,
i před Bohem obstojí,
v Něm odvaha nezná mezí.
Vypravěčka: Teď jsme v Judsku, v domě kněze.
Tu přichází známá naše,
žena starce Zachariáše.
Vypravěč: Dráty se v prstech kmitají hbitě,
plete slintáček pro malé dítě.
Plete ho pro své budoucí robě,
a při tom promlouvá sama k sobě.
Alžběta: Jsem tak šťastná, Bůh má mě rád.
Nevím, jak mu mám děkovat.
k veliké radosti naší,
řek anděl Zachariáši,
když jednou sloužil v chrámě,
že Bůh se rozpomněl na mne.
Budu mít ve stáří syna,
proto chválím Hospodina.
Miriam: I já Ho chválím, budiž veleben !
Tetičko má, přeji ti dobrý den !
Alžběta: Raduj se nebe, raduj se země,
hle, Matka mého Pána jde ke mně.
Miriam: /uchopí Alžbětu za ruku/
Alžběto drahá, pojď ke mně blíž !
Jak to, že o mně už všechno víš ?
Alžběta: Jsi požehnaná mezi ženami.
Duch svatý, který sídlí nad námi
a pouhým zrakem vidět není,
poslal mi jasné osvícení.
Dotkl se duše i mého těla,
náhle vím, co jsem dřív nevěděla.
Miriam: Proto je v tobě životní síla,
která tě, Alžběto, omladila.
Ale teď prosím, řekni mi hbitě,
vskutku již brzy budeš mít dítě ?
Alžběta: Pravdu máš, děvenko drahá,
mé srdce je plné blaha.
Také tu pohodu jistě znáš,
však chudák, chudák Zachariáš !
Blažená, žes uvěřila,
mocnější je v tobě síla
nežli ve zkušeném knězi.
V čem asi ta chyba vězí,
že on věřit nedokázal ?
Bůh mu za to jazyk svázal.
Nepromluví ani slova,
velikou žalost v srdci chová.
Miriam: Chápu tvou obavu o muže.
Doufej, že Hospodin pomůže.
Jak se má jmenovat tvé dítě ?
Alžběta: To jméno jistě překvapí tě.
Můj syn se bude jmenovat Jan.
Tak si to přeje nejvyšší Pán.
Miriam: Až přijde, teto, obřízky čas,
tu strýček opět získá svůj hlas.
Alžběta: Život je spleten z růže a trní,
kéž se tvá krásná předpověď splní !
Miriam: Těch trnů měla jsi dost a dost,
jež jsi snášela pro bezdětnost.
Alžběta: Hospodin nechť přijme vřelý dík
za každý nynější okamžik.
Miriam: Modlitba bývá ten zlatý most,
po kterém přichází blaženost.
Alžběta: Nuže, svou blaženost nahlas zjev,
Hospodin miluje chvalozpěv.
Miriam: /zvedne ruce/
Veleb má duše Hospodina,
že smím být Matkou Jeho Syna.
Sbor: I my ho s tebou velebíme.
Miriam: Slavný je, moc jeho každý zná,
štědrý je a jméno svaté má.


Sbor i Alž: I my ho s tebou velebíme.
Miriam: On nyní v něm budu slávu mít,
bude mě velebit všechen lid.
Sbor i Alž: I my tě rádi velebíme.
Vypravěč: Dobře je nyní Alžbětě.
Miriam pomáhá tetě
v domácí práci.
A po třech měsících,
s ruměncem na lících,
domů se vrací.
Vypravěčka: Návštěvou tety příklad nám dala,
že každá služba, velká či malá,
je vždycky Bohu milá.
Miriam prostě v ústraní žila
a přec ji velebí nebe i zem.
Vypravěči: Miriam - Maria buď nám příkladem !
Sbor zpívá: Miriam, krásná Miriam ...
/píseň ke scénce je zvlášť přiložená/
---------------------------------------