Exorcista a filosof Sante Babolin o ´tekutém´ ďáblu

Exorcista a filosof Sante Babolin o tekutém ďáblu

Itálie. „Nikdy jsem nepochyboval o ďáblově existenci a jeho vlivu na člověka, ale jejich váhu jsem skutečně pochopil až od té doby, co sloužím jako exorcista. Ďábel je schopný zničit kultury a národy. Závidí člověku – zejména mu závidí jeho schopnost milovat. A tato závist působí lidem mnohé utrpení“, říká pro italský list Avvenire (30.4.2014) O. Sante Babolin.

Tento Italský kněz vyučoval více než čtyřicet let filosofii – nejprve v padovském semináři a poté na římské papežské Gregoriánské univerzitě. Po návratu do padovské diecéze jej biskup pověřil úřadem exorcisty. Za posledních sedm let O. Babolin tuto službu vykonával ve třinácti stech případech mužů a žen, přičemž se jedná výlučně o diecézany. Ve své poslední knize, nazvané „Exorcismus jako služba útěchy“ (L´esorcismo. Ministero della consolazione, Messaggero, Padova, 2014), autor v této souvislosti upozorňuje na skutečnou pastorační urgenci. „Je důležité, aby si biskupové uvědomili naléhavost problému a nezanedbávali jmenování exorcistů“, vyzývá O. Babolin.

Jak tedy s ďáblem bojovat? Italský kněz v rozhovoru, který se vyznačuje hloubkou úsudku a absencí senzacechtivosti, vypočítává tři zbraně: rozum, svobodu a důstojnost.

Prvním bodem je náležité užívání rozumu, respektive řečeno s francouzským filosofem Blondelem „svatosti rozumu“. „Dnešní kultuře hrozí, že zůstane na povrchu. Ceníme si pocitů, sbíráme krásné zážitky…Ale nepoužíváme rozum. Čas, který věnujeme rozlišování, se zredukoval na minimum“, míní exorcista a dodává: „Dokud jsem vyučoval, bylo mým cílem spojit katedru (rozum) s oltářem (modlitbou). Vyučování jsem považoval za službu. Nyní, když jsem připoután k oltáři, vím, že musím nadále používat rozum, jako jediný nástroj, který člověk má k povinné analýze".

Druhý bod – svobodu – O. Babolin úzce svazuje s rozumem. Ve světě, který vychvaluje spontánnost, se rozplývá svoboda, poznamenává exorcista. “Základ svobody spočívá v rozumu. Omezujeme-li rozum, omezujeme svobodu, a jsme nezodpovědní za realitu, v níž žijeme. Jsme zmítáni bezprostředností a svými pocity“. Tento omyl se ovšem stal základem současné výchovy, podporované reklamou, sociálními sítěmi a mediálními ideologiemi. „Mladí lidé, ale také stále více dospělých, říká: Když se na to budu cítit, tak to udělám“, podotýká O. Babolin. „Ovšem zákon a svobodné občanské soužití se nezakládá na osobním vnímání. Existuje-li nějaký závazek, nemohu čekat na onu správnou náladu. V sázce je důstojnost lidské osoby.“

Třetím bodem je právě tato důstojnost. „Vše je propojeno – rozum, svoboda a důstojnost“, vykládá exorcista. „Důstojnost lidské bytosti se projevuje užíváním rozumu, rozlišováním, vědomím toho, čím jsem: dokonalou syntézou hmoty a ducha.“ Ďábel se skrývá v chaosu, poznamenává dále italský kněz: „Pro ďábla je typické, že nás chce oddálit od plné totožnosti lidských bytostí. Jeho nejsubtilnější zbraní je zmatek, kdy nedovedeme rozeznat pravici od levice, jako Ninivští, ke kterým byl poslán Jonáš. Naučil jsem se, že když někde nastane zmatek, je to vždy dílo zlého ducha“, vysvětluje padovský exorcista a upozorňuje na ďáblovy zbraně: „Svádí nás, přitahuje ke všemu, co je bezprostřední, snadné, k tomu, co je hned a bez námahy.“ Jinými slovy, využívá jednání, které se neřídí rozumem. „Nemůžeme však být svobodní, pokud se dáme ovládat smysly a pudem“, namítá Babolin. „Člověk není otrokem instinktu, ale má svobodu k tomu, aby každý den odpovídal na Boží lásku. Pravá svoboda se uskutečňuje v lásce. Nejsme svobodní pro svobodu, nýbrž proto, abychom milovali“.

Když milujeme, vítězíme nad ďáblem, zdůrazňuje padovský kněz. „Lidská láska zlého ducha popuzuje. Při jednom exorcismu ďábel vztekle prohlásil: Jak nesnáším, když se milují“. Mluvil o manželské dvojici, což exorcistu přimělo k zamyšlení nad zásadní rolí manželství. „Manželství je svátost lásky. A proto je ďábel touží zničit. Mnohé manželské problémy však lze překonat odpuštěním, které je výsostným skutkem lásky a které ďábla doslova pokládá na lopatky“, vysvětluje.

Na otázku, kde se dnes ďábel nejspíše skrývá a co mu nejvíce nahrává, O. Babolin v závěru rozhovoru odpovídá: „Je to pokus vymýtit rozdíl mezi dobrem a zlem, pravdou a lží. Také vzhledem ke vlivu orientalistických ideologií typu new age se prosazuje model analogického myšlení, založeného na pravděpodobnosti, nikoliv na pravdě. To napomáhá dezorientaci a upřednostňování tekutého myšlení. Věda se stává otrokyní techniky natolik, že vše, co je proveditelné technicky, se stává platné také vědecky…Tam, kde se neužívá svobodně rozum, nemůže být láska, a ďábel má volné pole“, uzavírá O. Sante Babolin pro italský list Avvenire. 

(jag)

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno