Homilie jana Pavla II. 20.8.2000 k mládeži

HOMILIE JANA PAVLA II.

Tor Vergata 20. SRPNA 2000

1. "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života" (J 6,68).
Drazí, chlapci a děvčata účastníci Patnáctého světového dne mládeže! Tato Petrova slova z rozhovoru s Kristem v závěru promluvy o "chlebě života", se nás osobně týkají. V těchto dnech jsme rozjímali Janovo tvrzení: "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" (J 1,14). Evangelista nás uvedl do velkého tajemství vtělení Syna Božího, který nám byl darován skrze Marii, "když přišla plnost času" (Gal 4,4).

V jeho jménu vás opět co nejsrdečněji zdravím. Pozdravuji a děkuji kardinálovi Camillu Ruinimu, svému generálnímu vikáři pro římskou diecézi a předsedovi italské biskupské konference za slova, která mi v úvodu mše svaté adresoval; zdravím také Jamese Francise Stafforda, předsedu Papežské rady pro laiky, a všechny kardinály, biskupy a kněze, kteří se zde shromáždili; zdravím rovněž s vděčnou uctivostí prezidenta Italské republiky a předsedu italské vlády, jakož i všechny ostatní státní i náboženské činitele, kteří nás poctili svou přítomností.

2. Dospěli jsme k vyvrcholení Světového dne mládeže. Včera večer, drazí mladí, jsme potvrdili naši víru v Ježíše Krista, Syna Božího, kterého, jak to připomíná dnešní liturgické čtení, poslal Otec, "aby přinesl chudým radostnou zvěst, aby obvázal rány zkroušených srdcem, vyhlásil zajatcům svobodu a vězňům propuštění a aby potěšil všechny truchlící" (Iz 61,1-3).

Dnešní eucharistickou slavností nás Ježíš přivádí k poznání zvláštního aspektu svého tajemství. V evangeliu jsme slyšeli úryvek z řeči, kterou měl v Kafarnaumské synagoze po zázračném rozmnožení chlebů. Zjevuje se jako pravý chléb života, chléb, který sestoupil z nebe, aby dal světu život (J 6,51). Je to řeč, které posluchači nerozumějí. Perspektiva, kterou sledují, je příliš materiální na to, aby umožňovala pochopit pravý Kristův záměr. Uvažují v rovině tělesné, která "nic neznamená" (J 6,63). Ježíš však svou řečí směřuje k nedozírným horizontům ducha: "Slova, která jsem k vám mluvil – naléhá – jsou duch a jsou život" (ibid.).

Posluchači jsou však necitelní: "Tvrdá to řeč, kdo to má poslouchat?" (srov. J 6,60). Pokládají se za lidi zdravého rozumu, s nohama na zemi. Proto kroutí hlavou, reptají a jeden po druhém odcházejí. Počáteční zástup se postupně umenšuje. Nakonec zbude jen skupinka nejvěrnějších učedníků. Avšak, jde-li o "chléb života", Ježíš není ochoten ustoupit. Spíše je připraven čelit odloučení i těch nejbližších: "I vy chcete odejít?" (J 6,67).

3. " I vy snad?" Kristova otázka překlenuje staletí a dospívá až k nám, osobně nás vyzývá a nabádá k rozhodnutí. Jaká je naše odpověď? Drazí mladí, jsme-li dnes tady, je to proto, že jsme se našli v odpovědi apoštola Petra: "Pane ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života" (J 6,68).

Slov, která znějí kolem vás je mnoho, ale pouze Kristus má slova, která odolávají úroku času a zůstávají na věky. Období, které prožíváte, vás staví před zásadní rozhodnutí týkající se specializace studia, pracovního zaměření, převzetí závazku ve společnosti a v církvi. Důležité je uvědomit si, že mezi mnoha otázkami, které se vám v duchu vynořují, se ty rozhodující neptají na "co". Zásadní otázkou je "kdo": ke "komu" jít, "koho" následovat, "komu" svěřit vlastní život.

Pomyslíte-li na sféru citových rozhodnutí, myslím, že budete souhlasit, když řeknu, že to, na čem v životě opravdu záleží, je člověk, s nímž se rozhoduji žít. Avšak, pozor! Každý člověk je nevyhnutelně omezený: i v tom nejvydařenějším manželství nelze nepočítat s určitou mírou rozčarování. Drazí přátelé: není v tom tedy potvrzení toho, co jsme slyšeli od apoštola Petra? Každý člověk dříve či později spolu s ním zvolá: "Ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života". Pouze Ježíš z Nazareta, Syn Boží a syn Mariin, Slovo věčného Otce narozené před dvěma tisíci lety v judském Betlémě, je s to uspokojit ta nejhlubší očekávání lidského srdce. Petrova otázka: "Ke komu půjdeme?", už skrývá odpověď, pokud o jde o cestu, kterou je třeba se vydat. Je to cesta vedoucí ke Kristu. A božský Mistr je nám dostupný osobně: je totiž přítomen na oltáři v realitě svého těla a své krve. V eucharistické oběti můžeme tajemným, ale reálným způsobem vejít do styku s jeho osobou a čerpat z nevyčerpatelného zdroje života vzkříšeného Krista.

4. To je ta nádherná pravda, drazí přátelé: Slovo, které se stalo tělem před dvěmi tisíci roky, je dnes přítomno v eucharistii. Rok Velkého jubilea, ve kterém slavíme tajemství vtělení, proto nemohl nebýt i rokem "hluboce eucharistickým" (srv.Tertio millenio adveniente, 55).

Eucharistie je svátostí přítomnosti Krista, který se nám daruje, protože nás miluje. Miluje každého z nás jedinečným a osobním způsobem v konkrétním životě každého dne: v rodině, mezi přáteli, při studiu, v práci, při odpočinku i zábavě. Miluje nás, když naplňuje dny naší existence svěžestí i tehdy, když v hodinách bolesti dopustí, že na nás dolehne zkouška: i v těch nejtěžších zkouškách nám totiž dává zaslechnout svůj hlas.
Ano, drazí přátelé, Kristus nás miluje a miluje nás neustále! Miluje nás, i když mu působíme zklamání, když nesplňujeme jeho očekávání. Nikdy nám neuzavírá náruč svého milosrdenství. Jak bychom mohli nebýt vděčni tomuto Bohu, který nás vykoupil, a vydal se až k bláznovství kříže? Bohu, který se postavil na naši stranu a zůstal tam do konce?

5. Slavit eucharistii "přijímáním jeho těla a krve" znamená přijímat logiku kříže a služby. To znamená dosvědčit vlastní ochotu obětovat se pro druhé jako to učinil on.

Takové svědectví naše společnost krajně potřebuje, potřebují ho více než kdy jindy mladí, kteří jsou často pokoušeni přeludem snadného a pohodlného života, drogami a hedonismem, aby se pak ocitli v zákrutech beznaděje, nesmyslnosti, násilí. Je naléhavé změnit cestu a vydat se Kristovým směrem, který je i směrem spravedlnosti, solidarity, nasazení se pro společnost a pro budoucnost člověka.

To je naše eucharistie, to je odpověď, kterou Kristus v závěru tohoto vašeho jubilea očekává od nás, od vás, mladí lidé. Ježíš nemá rád průměrnost a neváhá nám s naléhavostí položit otázku: "I vy chcete odejít?". Spolu s Petrem, chceme dnes před Kristem, chlebem života, i my zopakovat: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života!" (J 6,68).

6. Drazí, až se vrátíte do svých zemí, postavte eucharistii do středu vašeho života osobního i ve společenství: milujte ji, adorujte ji a slavte ji, zejména v neděli, v den Páně. Prožívejte eucharistii, a dosvědčujte tak Boží lásku k lidem.
Mladí lidé, kteří putujete cestami času a ve svém srdci nesete žízeň po věčnosti, svěřuji vám tento největší dar Boha, který jsme dostali. Kéž by byl vždy v každém společenství kněz, který slaví eucharistii! Prosím proto Pána, aby mezi vámi vzkvétala četná a svatá povolání ke kněžství. Církev má i dnes zapotřebí těch, kdo s čistým srdcem slaví eucharistickou oběť. Svět nemůže být připraven o něžnou a osvobozující Ježíšovu přítomnost v eucharistii!
Buďte vy sami horlivými svědky Kristovy přítomnosti na našich oltářích. Kéž eucharistie formuje váš život a život rodin, které vytvoříte. Ať řídí všechny vaše životní rozhodnutí. Kéž vás eucharistie, živá a reálná přítomnost trojiční lásky Boží, inspiruje ideálem solidarity a umožňuje vám žít ve společenství s vašimi bratry rozptýlenými ve všech koutech země.

Z účasti na eucharistii pramení zejména nová žeň povolání k řeholnímu životu, který v církvi zajišťuje přítomnost svěžích a velkodušných sil pro velký úkol nové evangelizace. Pokud někdo z vás, drazí chlapci a děvčata, v sobě postřehne Pánovo povolání k naprostému odevzdání se jemu, aby jej miloval " nerozděleným srdcem " (srv. 1 Kor 7,34), nenech se zbrzdit pochybností nebo strachem. Řekni odvážně a bez výhrad svoje Ano a svěř se jemu, který je věrný každému svému příslibu. Neubezpečil snad ty, kteří opustí všechno kvůli němu, že dostanou stokrát více tady na zemi a nakonec život věčný? (srv. Mk 10,29-30).

7. Když na závěr tohoto Světového dne hledím na vás, drazí, na vaše mladé tváře, na vaše upřímné nadšení, chtěl bych z hloubi srdce vyjádřit svůj vřelý dík Bohu za dar mládí, které díky vám přetrvává v církvi i ve světě.
Díky Bohu za cestu Světových dnů mládeže! Díky Bohu za tolik mladých lidí, které během těchto sedmi let svolal! Jsou to mladí, kteří se mezitím stali dospělými, a pokračují v životě z víry tam, kde bydlí a pracují. Jsem si jist, že také vy, drazí přátelé, dosáhnete úrovně těch, kteří vás předešli. Vy ponesete Kristovu zvěst do nového tisíciletí. Až se vrátíte domů, nerozcházejte se. Utvrďte a prohlubte svoje přilnutí ke křesťanskému společenství, do něhož patříte. Z Říma, z města Petrova a Pavlova, vás vroucně provází papež a říká vám slovy svaté Kateřiny Sienské: "Budete-li tím, co máte být, zapálíte celý svět!" (srv. Lett. 368).

S důvěrou hledím na toto nové lidstvo, které se i vaším prostřednictvím připravuje; hledím na církev trvale omlazovanou Kristovým Duchem, která se dnes raduje z vašich předsevzetí a vašeho nasazení. Hledím k budoucnosti a beru si za své slova starobylé modlitby, která opěvuje eucharistii a církev jako zároveň jediný Ježíšův dar.
" Děkujeme Ti, Otče náš,
za život a poznání,
jež jsi nám zjevil skrze svého Syna Ježíše.
Tobě buď věčná sláva!
Jako byl tento úlomek chleba
rozptýlen po údolích
a shromážděn v jedno,
tak nechť je shromážděna tvá církev ze všech končin země
a dána do tvého království…
Ty, Vládče všemohoucí,
jenž jsi všechno stvořil
ke slávě svého jména;
dal jsi k obživě lidem pokrm
i nápoj, aby ti děkovali;
nám pak daruj duchovní pokrm i nápoj
a věčný život skrze svého Syna…
Tobě budiž věčná sláva!" (Didaché, 9,3-4; 10,3-4).
Amen.