Hra o působení Ducha svatého

“PUTOVÁNÍ PO JIZERKÁCH”
( hra o působení Ducha svatého v našem životě )




Účastníci farního společenství na prázdninovém putování po Jizerských horách:
(každá postava představuje jeden z darů Ducha svatého)


POSTAVY:

1. Zbyněk - zbožnost
2. Mája - pomoc
3. Eva - bázeň Boží
4. Libor - vytrvalost
5. David - síla
6. Tomáš - moudrost
7. Luboš - rada (Luboš je vůdce skupiny)
Vypravěč
Duch svatý - Duch sv. je v bílém rouchu...


Úvod:
Vypravěč:

Je 26. července, roku 1998 a mladí přátelé ze společenství mládeže již čtvrtým dnem putují po Jizerských horách. Z počátku jejich putování bylo v klidu a kamarádské atmosféře. Ale narůstáním kilometrů se začínají projevovat i slabosti v každém z nich, a častěji se dostávají do situací v nichž musí každé své rozhodnutí pečlivě zvážit. Nyní je na každém z nich, zda se nechají vést jen svou vlastní vůlí nebo působením Božího ducha.



I. fáze (vstup do vlastního děje)

Mája: Mně už to tady vůbec nebaví. Pořád jenom chodíme a mě už bolí nohy. Luboši nemůžeme si konečně alespoň na chvíli
odpočinout?

Luboš: Májo to vydržíš; Ještě pár kiláků a pak se najíme.

Eva: Libore, prosím tě, nemáš něco k pití? Už mám hroznou žízeň.

Libor: A to sis Evo nemohla vzít svoje?!!! Už žádnou vodu nemám.

Eva: Tak se nezblázni! Promiň, že žiju. Nemáte tady někdo trochu vody?

Tomáš: Vždyť jsem ti ráno říkal, že nemám žádnou flašku. Seš hluchá nebo co?

Zbyněk: Nemám.

Luboš: Já taky ne.

Mája: Před chvílí jsem ji vypila.

Zbyněk: Vždyť jsi před chvílí pila; To se ptáš toho pravýho...Myslíš, že já nemám žízeň.

David: No, já bych ještě trochu vody měl, ale mám takovou žízeň, že asi máš smůlu.

Eva: Lakomci lakomí, tak se udavte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Mája: Hele Luboši, nevidíš, že máme žízeň?! To zde máme chcípnout?

Luboš: Májo ovládej se, kdo je na tvý nálady zvědavej? Za chvíli bychom měli narazit na nějaký potok.

Zbyněk: No doufám, že bude aspoň pitnej. Já žádný břečky pít nebudu.

Mája: To radši uschnu, než pít vodu z hnusnýho potoka.

David: Ještě ráda se napiješ.

Vypravěč: Po pár minutách nacházejí potok.

Tomáš: No sláva, konečně ten potok. Myslíš, že je pitnej Luboši?

Luboš: Blbá otázka, .... V Jizerkách jsou všechny pitný. Jenom ty co tečou přes pole jsou otrávený. A je tady snad někde pole? Není, jsou zde jen lesy.

David: Já nevím jak vy, ale já se tak napiju až mi praskne břicho.

Tomáš: Hurá k potoku.

Vypravěč: Tomáš, Luboš, Eva, Zbyněk, Libor, David pijí vodu a mimo Tomáše si plní lahve.

Mája: Fuj, jak můžete pít vodu z toho potoka?

Eva: Normálně, to máme radši zemřít!?

Luboš: Hm..., je dobrá, opravdu nechceš Májo? (mluví ironicky, vysmívá se. Dál už nic nepotkáme.

Mája: Fuj, ani náhodou!

Vypravěč: K večeru všichni dorazí na místo kde se nají a přespí. Uvědomují si, že se k sobě nechovají tak dobře jako ze začátku.




II. fáze: Duch svatý stojí u Luboše s cedulkou "rada" (dar Ducha sv.) u jídla.

Luboš: Hele děcka, nezdá se vám, že jsme na sebe ňák divný?

Mája: Ha-ha-ha ty seš ten pravej, kterej nám tady bude dělat kázání. No dovol, abych se zasmála...

Zbyněk: (Duch sv. stojí u Zbyňka s cedulkou "zbožnost")
Májo, já to taky cítím. Myslím si, že bychom měli poprosit Ducha svatého o pomoc, aby nám dal novou sílu chovat se k sobě trochu líp.

Mája: Mně je to jedno, pros si koho chceš!!!

Tomáš: (Duch svatý stojí u Tomáše s cedulkou "moudrost")
Proč bychom se nemohli normálně pomodlit, třeba i před jídlem, vždyť jsme to tak dělali vždycky! Né?

Eva: (U ní stojí Duch sv. s cedulkou "bázeň Boží")
Nevím, proč bychom se nemohli pomodlit, když jsme přeci věřící a když spolu ňějak nevycházíme, tak alespoň máme k tomu pádný důvod, nebo né?

Libor: (U něj Duch sv. s cedulkou "vytrvalost")
Nechápu, proč nás to nenapadlo dřív. Vždyť se nemusíme modlit jenom před jídlem, nebo po něm, ale můžeme s ním rozmlouvat v radosti i bolesti, prostě furt.

David: Mně je to jedno, když se chcete modlit, tak se modlete.






III. fáze (modlitba) Po jídle si všichni (i Mája s Davidem, ačkoliv se jim to moc nelíbí) sednou na zem a začínají se modlit.

Všichni: Otče náš... (Duch sv. chodí kolem a raduje se)

Luboš: (Duch sv. s cedulí "rada")
Pomodleme se ještě k Panně Marii, aby nás ochraňovala na naší cestě.

Všichni: Zdrávas ....

Zbyněk: (Duch sv. s cedulí "zbožnost")
Pane Bože, chtěli bychom tě poprosit, abychom se k sobě chovali lépe, abychom se chovali jako tvé děti. Veď nás, prosíme, po té správné cestě k tobě. Také tě prosíme o dary Ducha svatého, abychom všechny situace správně chápali a podle toho i jednali.

Všichni: Amen.

( Je noc a všichni jdou spát (pár sekund spí). Po minutě se začínají probouzet do nového dne protahují se a dělají jako by opravdu vstávali).




IV. fáze Částečné uvolnění stávajících nálad a napětí. Snažení o vnímaní hlasu Ducha svatého.

Luboš: Dobré ránko.

Ostatní: (postupně najednou) Dobré, dobré ráno, dobré...

Tomáš: Tak jak pak jste se vyspinkali?

Mája: Ležela jsem celou noc na nějakém blbém šutru a pěkně mě bolej záda.

Eva: Vyspala jsem se docela dobře.

David: Až na ty děsivý sny to bylo docela dobrý.

Zbyněk, Libor, Tomáš, Luboš: Jo bylo to fajn, dobrý, paráda... Šlo to. Večer půjdu zase.

Luboš: (Duch sv. s cedulí "rada")
Tak, a je hned důvod děkovat Bohu a zkusit dělat to lépe,než včera.

Eva: (Duch sv. s cedulí "bázeň Boží")
Já si myslím, že to nám asi nejvíce včera chyběla a proto to tak dopadlo.

Mája: Zase modlit; Jó?!?! (naštvaná)

Libor: (Duch sv. s cedulí "vytrvalost")
Vždyť je to přece normální, že se doma modlíme vždy ráno a večer.

( Posadí se dokola na zem.)

Tomáš: Zbyňku, tak začni.

Zbyněk: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Všichni: Otče náš...

Zbyněk: Pane díky za nový den, který nám dáváš a prosíme ať dokážeme vnímat hlas tvého Ducha. Amen.

Všichni: Amen

Tomáš: Já nevím jak vy, ale já se teď pořádně najím.

Luboš: To já taky, už mi pořádně kručí v břiše.

Zbyněk: Slyším svůj žaludek .... (poslouchá) A prý má hlad.

( Usedají a začínají jíst. )

Libor: Nechcete někdo sýr?... Je fakt výborněj...

Eva: Já můžu hodit do placu jablka.

David: A po snídani mám pro vás překvápko ve jménu Milka! (čokoláda).

Zbyněk: Tady mi zbyly ještě dva rohlíky. Jestli chcete - jsou volný.

( V pohodě a lásce jí, spokojenost ).





V. fáze: Spolčo se dostává do složité situace (otrávená voda), kdy musí čelit pohromě, která je postihla. Přes zásah pohromy, díky pomoci Ducha svatého se snaží jednat pod jeho vnuknutím. Díky vnímání jeho hlasu se k sobě chovají mile.

Luboš: Tak co, už jste všichni najedený?

Mája: Měli bychom někde sehnat vodu, jinak umřu žízní!

Tomáš: (Duch sv. s cedulkou "moudrost")
Nestačí ti jablko, ještě mi dvě zde zbyly?

Mája: Jé, ty bys byl tak hodnej... Tak díky moc.

( Všichni odcházejí na další putování ).

Luboš: (Duch sv. s cedulkou "rada")
V první baráku se zeptáme o vodu.

Mája: No konečně, sláva!

Eva: Nevím jak vy, ale já jsem nějaká unavená, bolí mě hlava a břicho.

Mája: (poprvé uposlechla hlasu Ducha sv. - drží nad ní cedulku "pomoc")
To ještě chvíli vydržíš, za chvíli budem v té vesnici a tam dáma pauzu.

Zbyněk: Abych pravdu řekl, tak mně je taky ňák špatně.

Tomáš: No mně zas tak špatně není, ale bolí mně břicho.

Luboš: Hele lidi..., je tady vůbec někdo koho nic nebolí?

Libor: Mně je blbě...!

David: Já se cítím svěží jako rybička.

Mája: Až na tu žízeň je mi výborně.

Tomáš: (Duch sv. s cedulí "moudrost")
To jsme museli asi něco sníst.

Mája: To máte z té vaší vody!

Luboš: Ale houby, ta voda byla dobrá.

Eva: Já už fakt nemůžu.

David: Mně se už také dělá nějak špatně... Asi budu zvracet...

Tomáš: (Duch svatý s cedulí "moudrost")
Lidi, to je určitě z té vody. Jediná Mája nepila tu vodu a té nic není.

David: (Duch sv. s cedulí "síla")
Musíme to ještě nějak vydržet do té vesnice.

Eva: (Duch sv. s cedulí "bázeň Boží")
Naše babička říká: "Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší". Včera jsme to nezvládyli, nezkusíme to skutečně svěřit Pánu?

Libor: Ale houby, teď musíme rychle jít. A ne se zdržovat modlením.

Zbyněk: (Duch sv. s cedulí "zbožnost")
Já jsem pro modlitbu, věřím, že to má cenu.

Mája: (Duch sv. s cedulí "pomoc")
Určitě nám pomůže, abychom se nedopadli jako včera. Po tom opravdu netoužím, abychom byli zase všichni naštvaný...

Tomáš: (Duch sv. s cedulkou "moudrost")
Věřím, že to bude nyní ta nejlepší činnost.

( Všichni se pomodlí Otčenáš. )

Luboš: (Duch sv. s cedulkou "rada")
Pane Bože, prosíme o pomoc v našich bolestech a o to, abychom se k sobě chovali pod vnuknutím Ducha svatého. Amen.

Všichni: Amen.

Luboš: (rada)
Z té vesnice je jen pár zastávek do města a tam věřím nějakého doktora najdeme.

Zbyněk: (zbožnost)
Evo, nechceš pomoct s tím batohem?

Eva: (bázeň Boží)
Ne, dík, jsi hodný.

Mája: (pomoc)
Pojďte, už je to jen kousek, za chvíli tam budem.

( Po chvíli cesty: Všichni otráveni, je jim špatně, ale někteří se snaží humorem povzbudit ostatní. Přicházejí k vesnici a na nádraží. (po odjezdu příběh končí.) A hlavní myšlenka je - Díky "Radám" Ducha svatého se v pokoji dostanou do bezpečí.

Všichni mimo Máji: Naříkají bolestí, ale zároveň jásají, že vidí nádraží ( hurá, sláva, konečně...)

Vypravěč: A to je konec tohoto příběhu... Ze začátku se mladí nechovali příliš mile, ale potom za pomoci Božího ducha se začali obracet k Bohu a vše se v dobré obrátilo a dostali do bezpečí. Jak by asi dokázali dojít, kdyby se spoléhali jen na sebe a nevnímali hlas Ducha svatého...?

****************



_______________________________________________________________


Poznámky: Duch sv. bude mít papírové cedule (7x) a na každé z nich, bude jeden z darů Ducha sv. Všichni jsou oblečení ve vandráckém odění a mají velké baťohy! Vypravěč je ve společenském (konzervativní)......................Nebo Duch sv. bude bez cedulí, prochází se kolem herců a jen se dotkne toho, kdo jedná podle jeho darů. Dary vlastní se mohou "ukazovat" na kraji podia.


Závěr: Tento příběh byl částečně podle skutečnosti, která se odehrála na jiném místě v jiný čas
Zpracoval: Mirek Rais / Jablonec nad Jizerou