Jedno z nejkrásnějších období v dětství jsem zažil ve skautu

Na co z mládí nejraději vzpomínáte? 

Jedno z nejkrásnějších období jsem zažil kolem svým dvanácti let, kdy jsem vstoupil do skautu, do 5. vodáckého oddílu. Měli jsme pramičky a každý rok jsme sjížděli Vltavu. Ještě nebyla postavena kaskáda, tak jsme jezdili po Svatojánských proudech. Nejhorší byly šlajsny, tam jsme se vždycky udělali a ztratili všechno, co se ztratit dalo. Úplně nejhezčí pak byly poslední dva tábory na Sečské přehradě u Chrudimi. Nad vodou je hrad Oheb a uprostřed vody ostrov, na kterém jsme měli stanový tábor. Pro jídlo i pro všechno ostatní jsme museli dojíždět na pramičkách. Také jsme si sami vařili. To se mně mimochodem později moc hodilo, když jsem přišel jako kněz na vesnici, kde nebylo žádné zázemí. Skaut – to bylo hrozně fajn období. Líbila se mně jeho idea: chovat se normálně mravně, slušně. V podstatě šlo o křesťanské zásady, aniž bych tehdy cokoliv o křesťanství tušil. Určitý uniformní, jakoby vojenský, styl mně nevadil. To bylo druhořadé. Pro děti úžasný to byl program, který nevedl k prázdnému životu. Bohužel trval jenom krátce. Před válkou, někdy v roce 1939, všechno skončilo. Nejdřív skaut zakázali Němci a po roce 1948 zase komunisti.

Se svolením převzato z knihy
Josef Mixa, Vít Hájek, Boha neokecáš,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.