Kapitola III.: Život pro mě je Kristus

Růženec, cesta ke vstřebávání tajemství

26. Pro rozjímání o Kristových tajemstvích disponuje růženec charakteristickou metodou, vhodnou svou podstatou ke vstřebávání tajemství. Jedná se o metodu založenou na opakování. Platí to zejména pro modlitbu Zdrávas, Maria, která se u každého tajemství desetkrát opakuje. Povrchní pohled na takovéto opakování může svádět, aby byl růženec pokládán za nezáživnou a nudnou modlitbu. Zcela odlišný pohled však nabízí představa považovat růženec za vyjádření lásky, s níž se neúnavně obracíme k milované osobě s výrazy, které jsou si svou formou sice podobné, avšak zároveň stále nové; to kvůli citům, které je prostupují.

V Kristu Bůh skutečně přijal „srdce z masa“. Ježíš má nejenom srdce božské, bohaté milosrdenstvím a odpuštěním, ale také srdce lidské, schopné všech citových záchvěvů. Pokud bychom chtěli najít nějaký důkaz v evangeliích, snadno bychom jej nalezli v jímavém rozhovoru vzkříšeného Krista s Petrem: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Ježíš tuto otázku položil Petrovi třikrát a dostalo se mu trojí odpovědi: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád“ (srov. Jan 21,15-17). Kromě vlastního významu tohoto úryvku, tolik důležitého pro Petrovo poslání, si nelze nepovšimnout krásy tohoto trojího opakování, v němž jsou naléhavá otázka i příslušná odpověď vyjádřeny dobře známými výrazy univerzální zkušenosti lidské lásky. Chceme-li růženci porozumět, bude třeba vejít do psychologické dynamiky, jež je lásce vlastní.

Jedno je jasné: ačkoli se opakované Zdrávas, Maria obrací přímo k Marii, je tento projev lásky jejím prostřednictvím nakonec adresován Ježíši. Náplní opakování je touha po stále plnějším připodobnění se Kristu, což je skutečným „programem“ křesťanského života. Svatý Pavel tento program vyjadřuje těmito zanícenými slovy: „Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem“ (Flp 1,21). A dále: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Růženec nám v tomto připodobňování pomáhá růst až k dosažení svatosti.





Účinná metoda…

27. Nemělo by nás překvapovat, že náš vztah ke Kristu může využívat nějakou metodu. Bůh ve svém sdělování sebe samého člověku respektuje způsob bytí naší přirozenosti i její životní rytmy. Křesťanská spiritualita, byť dobře znající nejvznešenější formy mystického mlčení, ve kterém jsou všechny obrazy, slova i gesta jakoby překonány intenzitou nevýslovného sjednocení člověka s Bohem, zapojuje obvykle celou lidskou osobu v plnosti jejího složitého psychofyzického i relačního bytí.

Tato skutečnost je velmi dobře patrná v liturgii. Svátosti i svátostiny jsou strukturovány sériemi obřadů, zapojujícími různé dimenze osoby. Totéž platí i pro modlitbu mimo liturgii. Potvrzuje to také skutečnost, že nejtypičtější modlitba kristologické meditace Východu koncentrovaná ve slovech: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou hříšným!“34 je tradičně vázána na dýchací rytmus. Kromě toho, že tato metoda podporuje vytrvalost v modlitbě, vtěluje také jakýmsi způsobem touhu, aby se Kristus stal v životě modlícího se člověka dechem, duší a vůbec „vším“.





... která však může být ještě vylepšena

28. V apoštolském listě Novo millennio ineunte jsem připomněl, že obnovený zájem o meditaci se dnes projevuje také na Západě, kde někdy přivádí k silnému zaujetí některými aspekty jiných náboženství.35 Existují křesťané, kteří se z důvodu nedostatečné znalosti křesťanské kontemplativní tradice nechávají těmito návrhy zlákat. Přestože tyto návrhy mohou obsahovat pozitivní prvky, které lze někdy do křesťanské zkušenosti zahrnout, skrývají často nepřijatelné ideologické pozadí. Také v těchto oblastech je velmi módní metodologie zaměřená na dosažení vysoké úrovně duchovní koncentrace s využitím technik psychofyzické, opakovací a symbolické povahy. Růženec má v tomto spektru univerzální náboženské fenomenologie své místo, avšak odlišuje se vlastním charakterem, jenž odpovídá konkrétním požadavkům křesťanské osobitosti.

Růženec je prostě metodou kontemplace. Jako metoda je používán ve vztahu ke svému cíli a nemůže se tedy stát cílem sám o sobě. Protože se jedná o výsledek zkušeností v rozsahu několika staletí, neměli bychom metodu růžence podceňovat. V její prospěch vypovídají zkušenosti mnohých světců. Neznamená to však, že další zlepšování v této oblasti není možné. Právě to bylo cílem, když byla do cyklu růžencových tajemství vložena nová série tajemství světla, a stejné pohnutky vedly k předložení některých návrhů týkajících se způsobu recitace, které v tomto listu doporučuji. Své návrhy uvádím s plným respektem vůči ustálené struktuře této modlitby, neboť mým záměrem je pomoci věřícím pochopit růženec v jeho bohatství symboliky a harmonie s požadavky každodenního života. Mohlo by totiž vzniknout riziko, že růženec by selhal nejen jako prostředek k dosažení žádoucích duchovních účinků, ale růžencová šňůra, se kterou tuto modlitbu obvykle recitujeme, by mohla být dokonce pokládána za jakýsi amulet či magický předmět, což by bylo zásadním překroucením smyslu i funkce růžence.





Vyslovování tajemství

29. Vyslovování tajemství a dokonce i využití možnosti zahledět se na vhodnou ikonu, která dané tajemství zobrazuje, je jako otevření scénáře umožňujícího soustředění pozornosti. Slova výborně usměrňují představivost i ducha k danému příběhu či okamžik z Kristova života. Spiritualita, jež se v církvi vyvinula, používá vizuální a obrazotvorné prvky při uctívání ikon i v řadě pobožností dotýkajících se lidských smyslů (patří mezi ně také metoda svatého Ignáce z Loyoly, doporučená v Duchovních cvičeních: compositio loci). Jsou pokládány za mimořádně užitečné a prospěšné při koncentraci mysli na určité tajemství. Jedná se ostatně o metodologii odpovídající samotné logice vtělení: Bůh si přál, aby měl Ježíš lidské rysy. Právě prostřednictvím Kristova tělesného bytí jsme přiváděni ke kontaktu s jeho božským tajemstvím.

Této potřebě konkrétního vyjádření odpovídá také vyslovování růžencových tajemství. Tajemství samozřejmě nenahrazují evangelium ani nevyčerpávají celý jeho obsah. Růženec tedy není náhradou za lectio divina, nýbrž jeho předpokladem a podporou. Tajemství, která jsou v růženci včetně tajemství světla rozjímána, se omezují na základní rysy Kristova života. Naši pozornost tedy mohou snadno obrátit ke zbytku evangelia, zvláště pokud je růženec recitován během okamžiků prodlouženého rozjímání.


Naslouchání Božímu slovu

30. K zajištění biblického základu a intenzivnějšího prožívání meditace je užitečné, aby bylo vyslovování tajemství doprovázeno čtením odpovídajícího biblického úryvku, který může být podle okolností kratší či delší. Žádný jiný projev totiž nikdy nedosáhne účinnosti inspirovaného slova. Je třeba mu naslouchat s jistotou, že se jedná o Boží slovo vyslovené dnes a „pro mě“.

Takto přijatá slova vrůstají do růžencové metodologie opakování, aniž by vzbuzovala pocit nudy v důsledku prostého připomínání něčeho již dobře známého. Nejde zde o připomínání informací. Účelem je nechat „promlouvat“ Boha. Při některých slavnostních příležitostech nebo při shromáždění společenství může být Boží slovo vhodným způsobem krátce komentováno.





Ztišení

31. Poslech i rozjímání se živí mlčením. Po vyslovení tajemství a přečtení Božího slova je před započetím ústní modlitby užitečné dát prostor přiměřeně dlouhému odmlčení a věnovat pozornost rozjímanému tajemství. Znovuobjevení hodnoty mlčení je jedním z tajemství kontemplace a meditace. Nevýhodou společnosti prosycené technologií a vlivem sdělovacích prostředků je skutečnost, že ztišení se stává čím dál obtížnějším. Stejně jako jsou okamžiky ztišení doporučovány v liturgii, je také při modlitbě růžence velmi užitečné vložit po vyslechnutí Božího slova krátkou přestávku, během níž se mysl soustřeďuje na obsah určitého tajemství.





Modlitba Otčenáše

32. Po vyslechnutí Božího slova a soustředěném pohledu na tajemství je přirozené pozvednout mysl k Otci. Ježíš nás k Otci přivádí v každém ze svých tajemství. K němu se také neustále obrací, neboť v náruči Otcově prodlévá (srov. Jan 1,18). Ježíš nás chce přivést do Otcovy blízkosti, abychom spolu s ním volali „Abba, Otče!“ (Řím 8,15; Gal 4,6). Na základě vztahu k Otci jsme bratry a sestrami Ježíšovými a také mezi sebou, když se nám dostává Ducha, který je zároveň Kristův i Otcův. Modlitba Otčenáše, který leží v pozici jakoby základního kamene kristologicko-mariánské meditace rozvíjené prostřednictvím opakovaného Zdrávas, Maria, dává prostřednictvím meditace tajemství zakoušet přítomnost církve i v případě recitování o samotě.





Deset Zdrávasů

33. Recitace Zdrávasů je nejširším prvkem růžence a zároveň tím, co z něj činí mariánskou modlitbu v pravém slova smyslu. Právě ve světle správně chápaných Zdrávasů docházíme k jasnému poznání, že mariánský charakter se kristologickému pojetí nejen neprotiví, ale naopak jej zdůrazňuje a pozvedá. První část modlitby Zdrávas, Maria je odvozena ze slov adresovaných Marii andělem Gabrielem a svatou Alžbětou a je kontemplací tajemství, které se v nazaretské Panně začalo naplňovat. Dá se říci, že tato slova vyjadřují obdiv nebes i země a v určitém smyslu dávají proniknout do krásy samotného Boha, když můžeme kontemplovat jeho vrcholného dílo - vtělení Syna v Mariině panenském lůně - podle vzoru radostných slov první knihy Mojžíšovy (srov. Gn 1,31) a onoho prvotního „patosu, s nímž se Bůh na úsvitu stvoření zahleděl na dílo svých rukou.“36 Opakování Zdrávasů růžence nás přivádí k prožívání Božího půvabu: v jásavém úžasu poznáváme největší zázrak dějin. Mariino proroctví zde dochází svého naplnění: „Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48).

Těžištěm modlitby Zdrávas, Maria a spojovacím článkem mezi první a druhou částí je Ježíšovo jméno. Při uspěchané recitaci nám může tento spojovací článek uniknout a s ním také napojení na Kristovo tajemství, které je kontemplováno. Přitom je to však právě důraz na Ježíšovo jméno a jeho tajemství, kterým se smysluplná a plodná recitace růžence vyznačuje. Již Pavel VI. ve své apoštolské exhortaci Marialis cultus připomíná, že v některých oblastech existuje zvyk zdůrazňovat Kristovo jméno dodáním tajemství, které je právě rozjímáno.37 Tento obyčej je chvályhodný, zvláště při veřejné recitaci. Je totiž intenzivním vyjádřením kristologické víry, která se soustřeďuje na rozličné okamžiky Vykupitelova života. Jedná se o vyznání víry a zároveň o pomoc při koncentraci během meditace, neboť se tak usnadňuje proces vstřebávání Kristových tajemství, která jsou zde zasazena do opakovaných Zdrávasů. Opakování Ježíšova jména - jediného jména, které nám dává naději na spásu (srov. Sk 4,12) -, s nímž se prolíná jméno nejsvětější Matky téměř tak, jako bychom to činili na její pokyn, je cestou k připodobnění, která nám má dopomoci ke stále hlubšímu pronikání do Kristova života.

Z jedinečného vztahu ke Kristu, který z Marie činí Matku Boží, Theotokos, pak vyplývá síla prosby, se kterou se k ní obracíme ve druhé části modlitby, kde jejím mateřským přímluvám svěřujeme svůj život i hodinu vlastní smrti.





Sláva Otci

34. Trinitárni doxologie je cílem veškeré křesťanské kontemplace. Kristus je totiž cestou, která nás v Duchu svatém přivádí k Otci. Dojdeme-li po této cestě až k jejímu konci, setkáme se s tajemstvím tří božských osob, kterým náleží chvála, klanění a díkůvzdání. Je důležité, aby bylo v růženci zvolání Sláva Otci, tento vrchol kontemplace, správně zdůrazněno. Při veřejné recitaci může být zpíváno, aby bylo toto strukturální hledisko (tolik důležité v každé křesťanské modlitbě) vhodně zdůrazněno.

Podle toho, do jaké míry byla meditace tajemství pozorná a hluboká, a podle toho, v jaké míře byla, Zdrávas po Zdrávasu, oživována láskou ke Kristu a Marii, dostává trinitární oslava na konci každého desátku (vzdálena významu pouze povrchního zakončení) svůj správný kontemplativní tón, pozvedající mysl do výšky nebes. Prožíváme tak určitým způsobem zkušenost z hory Tábor a předjímáme kontemplaci časů budoucích: „Mistře, je dobře, že jsme tady“ (Lk 9,33).





Krátká závěrečná modlitba

35. Současný způsob modlení růžence vkládá po trinitární doxologii krátkou modlitbu, která se liší podle místních zvyků. Je prospěšné zdůraznit (aniž bychom jakkoli snižovali hodnotu obvyklých modliteb), že kontemplace bude moci lépe vyjádřit veškerou svoji plodnost, zakončíme-li každé z tajemství modlitbou za obdržení určitých plodů z rozjímání. Růženec tak bude s větší účinností vyjadřovat své propojení s křesťanským životem. Tento aspekt naznačuje krásná liturgická modlitba, která nás vyzývá, abychom si při rozjímání růžencových tajemství vyprošovali „následovat to, co obsahují, a dosáhnout toho, co slibují“.38

Tato závěrečná modlitba může být inspirována nejrůznějšími vhodnými formami. Růženci se tak dostává podob, které jsou lépe přizpůsobeny rozmanitým duchovním tradicím a rozličným křesťanským komunitám. Z tohoto hlediska lze doufat, že se po náležitém pastoračním rozlišování rozšíří nejpřijatelnější návrhy, které by dokonce mohly být prověřeny v mariánských centrech a svatyních orientovaných na modlitbu růžence, aby Boží lid mohl čerpat z hojnosti autentického duchovního bohatství a nacházel zde podněty pro vlastní kontemplaci.





Růžencová šňůra

36. Tradiční pomůckou při recitaci růžence je růžencová šňůra. V nejpovrchnějším pojetí se často stává pouhým počítadlem Zdrávasů. Růžencová zrna však vyjadřují také určitou symboliku, která může být dalším obohacením kontemplace.

První věcí v tomto ohledu, které je třeba si povšimnout, je sbíhání se zrn u zobrazení Ukřižovaného, který tak samotný průběh modlitby vlastně otevírá i uzavírá. V Kristu je soustředěn život i modlitby věřících. U Ježíše vše začíná, k němu směřuje a skrze něho pak všechno v Duchu svatém spěje k Otci.

Jako nástroj k počítání určující rytmus modlitby pak připomíná nekončící kontemplaci i cestu ke křesťanské dokonalosti. Blahoslavený Bartolo Longo pohlížel na růžencovou šňůru jako na „pouto“, kterým jsme svázáni s Bohem. Ano, pouto, avšak pouto příjemné, neboť takový je i svazek, který nás spojuje s Bohem, naším Otcem. Je také poutem „synovským“, které nás uvádí v soulad s Marií - „služebnicí Páně“ (Lk 1,38) - a nakonec i se samotným Kristem. Ten, ač je Bohem, se z lásky k nám „ponížil“ (Flp 2,7).

Ušlechtilé je také rozšířit symbolický význam růžencové šňůry na naše mezilidské vztahy, kdy nám může připomínat svazek společenství a bratrství, který nás všechny spojuje v Kristu.





Zahájení a zakončení

37. V různých situacích používá současná praxe nejrozmanitější způsoby uvedení růžence. V některých oblastech existuje zvyk zahajovat tuto modlitbu slovy 70. žalmu: „Bože, pospěš mi na pomoc, Pane, slyš naše volání!“, která u modlící se osoby probouzí pokorné vědomí vlastní nedostatečnosti. Jinde růženec začíná recitací Kréda, které vyznání víry činí téměř základem právě zahajované kontemplace. Všechny tyto či podobné způsoby jsou podle míry, v jaké naši mysl uvádějí do kontemplace, stejně vhodné. Modlitba bývá uzavírána modlitbou na úmysl Svatého otce, aby se pohled modlících otevřel vůči širším obzorům potřeb církve. Církev také pro osoby, které se růženec modlí s požadovanou disponovaností, obdařila růženec odpustky, aby tak podpořila církevní rozměr této modlitby.

Pokud je růženec takto recitován, stává se skutečnou duchovní cestou, na níž je Maria matkou, učitelkou a průvodkyní, která věřící podporuje svou mocnou přímluvou. Není divu, že na konci této modlitby naše mysl po vnitřní zkušenosti s Mariiným mateřstvím pociťuje potřebu rozplývat se chválou svaté Panny v nádherné modlitbě Zdrávas, Královno nebo loretánských litaniích. Tato chvíle je korunovací vnitřního putování, které věřícího přivedlo k živému kontaktu s tajemstvím Krista a jeho nejsvětější Matky.





Rozvržení v čase

38. Růženec lze celý recitovat každý den a ty, kdo tak činí, nelze než pochválit. Kontemplativní osoby tak mohou modlitbou naplnit celý den. Jindy může růženec provázet nemocné a zestárlé, kteří mívají dostatek času. Je však samozřejmé - a platí to ještě ve větší míře po přidání nového cyklu tajemství světla - že mnozí nebudou moci recitovat více než jednu část růžence, a to podle určitého týdenního rozvrhu. Výsledkem takového týdenního rozdělení bude obohacení různých dnů v týdnu určitým duchovním „zabarvením“, jež bude obdobné k tomu, co se odehrává v liturgii během liturgického roku.

Podle současného zvyku jsou pondělí a čtvrtek věnovány radostným tajemstvím, úterý a pátek bolestným a středa se sobotou pak tajemstvím slavným. Kam tedy vložit tajemství světla? Uvážíme-li, že slavná tajemství mají své místo dvakrát po sobě, tedy v sobotu a v neděli, a že sobota je tradičně dnem se silným mariánským důrazem, zdá se hodným doporučení převést na sobotu druhou meditaci radostných tajemství, která Mariinu přítomnost zvláště důrazně zmiňují. Čtvrtek se tak uvolní právě k meditaci o tajemstvích světla.

Toto doporučení nemíní nijak omezovat oprávněnou svobodu v osobní či společné modlitbě, kde je třeba brát v úvahu duchovní a pastorační požadavky a zvláště pak různé liturgické slavnosti, které mohou vyžadovat vhodné úpravy. Skutečně důležité je to, aby byl růženec ve stále větší míře chápán a praktikován jako prostředek ke kontemplaci. Prostřednictvím růžence se křesťanský týden soustředěný na neděli - den vzkříšení - stává podobně jako v liturgii putováním tajemstvími Kristova života. Ježíš se pak v životech svých následovníků projevuje jako Pán času i dějin.
ZÁVĚR
„Požehnaný Mariin růženec, líbezné pouto pojící nás s Bohem“

39. To, co zde bylo řečeno, vyjadřuje v hojné míře bohatství této tradiční modlitby vyznačující se jednoduchostí lidové modlitby i teologickou hloubkou přizpůsobenou těm, kdo cítí potřebu zralejší a hlubší kontemplace.

Církev růženci vždycky připisovala zvláštní účinnost, když této modlitbě v chórové recitaci a vytrvalé praxi svěřovala nejzávažnější problémy. V okamžicích, kdy se zdálo být ohroženo samotné křesťanství, bylo překonání nebezpečí přičítáno síle této modlitby a růžencová Panna byla velebena jako přímluvkyně záchrany.

Dnes této modlitbě a její účinnosti ochotně svěřuji - jak jsem naznačil již na začátku -záležitost míru ve světě i v rodinách.





Mír

40. Vážné těžkosti, kterým je svět v počátcích tohoto nového tisíciletí vystaven, nás přivádějí k myšlence, že naději na světlejší budoucnost může dát pouze zásah shůry, schopný obrátit srdce těch, kdo žijí v konfliktních situacích, nebo těch, kdo ve svých rukou drží osudy národů.

Růženec je modlitbou ze své podstaty směřující k míru. Je totiž založen na kontemplaci Krista, jenž je Kníže pokoje a „náš pokoj“ (Ef 2,14). Kdokoli se snaží vstřebávat Kristova tajemství - a právě to je cílem růžence -, osvojuje si tajemství míru, jež potom činí svým životním programem. Kromě toho růženec díky svému meditativnímu charakteru a pokojnému recitování série Zdrávasů disponuje modlící se osobu k přijetí a hlubokému zakoušení skutečného míru, který je zvláštním darem vzkříšeného Ježíše (srov. Jan 14,27; 20,21), uvnitř vlastního bytí a k jeho rozlití všude okolo sebe.

Růženec je modlitbou míru také proto, že přináší plody milosrdné lásky. Pokud je recitován správným způsobem jako opravdová meditativní modlitba, přivádí nás ve svých tajemstvích k setkání s Kristem a v důsledku toho k rozpoznání Kristovy tváře také ve svých bližních, zvláště těch, kteří nejvíce strádají. Cožpak by bylo možné kontemplovat radostné tajemství narození Dítěte v Betlémě a nezakoušet přitom touhu přijímat, bránit a podporovat život nebo pociťovat přání převzít na svá bedra utrpení dětí ve všech částech světa? Jak bychom mohli v tajemstvích světla kráčet v Kristových stopách, aniž bychom se rozhodli svědčit o jeho blahoslavenstvích v každodenním životě? Jak bychom mohli kontemplovat Krista nesoucího kříž a ukřižovaného, aniž bychom pocítili potřebu jednat jako „Šimon z Kyrény“ tam, kde nacházíme své bratry a sestry sklíčené bolestí či zdrcené zoufalstvím? A konečně, jak bychom mohli upřít svůj zrak na slávu vzkříšeného Krista a Marii korunovanou na nebesích, aniž bychom zakusili touhu učinit tento svět krásnějším, spravedlivějším a bližším Božímu plánu?

Zkrátka, zatímco jsou v růženci naše oči obráceny ke Kristu, činí z nás tato modlitba také strůjce míru ve světě. Díky svému charakteru naléhavé sborové prosby, která je odpovědí na Kristovu výzvu modlit se „stále a neochabovat“ (Lk 18,1), nám růženec dává naději, že i dnes lze vyhrát tak těžkou „bitvu“, jakou úsilí o mír bezesporu je. Růženec je vzdálen jakémukoli útěku před problémy světa. Pobízí nás, abychom na ně nahlíželi odpovědně a velkoryse, a dává nám sílu, abychom jim čelili s jistotou Boží pomoci a pevným úmyslem vydávat v každé situaci svědectví o „lásce, neboť ona je svorník dokonalosti“ (Kol 3,14).





Rodina: rodiče…

41. Růženec je modlitba za mír a stejně tak je a vždycky byl modlitbou rodinnou a za rodinu. Růženec býval velmi oblíbenou modlitbou křesťanských rodin a je jisté, že měl na rodinné společenství příznivý vliv. Toto cenné dědictví bychom neměli opouštět. Je třeba vrátit se k rodinné modlitbě a modlit se také za rodiny s využitím právě této formy modlitby.

Ve svém apoštolském listě Novo millennio ineunte jsem povzbuzoval ke slavení Liturgie hodin také laiky v běžném životě farních společenství či křesťanských skupin.39 Nyní bych chtěl udělat totéž s modlitbou růžence. Tyto dvě cesty křesťanské kontemplace se vzájemně nevylučují, ale naopak se doplňují. Chtěl bych tedy požádat ty, kdo se věnují pastoraci rodin, aby modlitbu růžence vřele doporučovali.

Rodina, která se v jednotě modlí, zůstává sjednocena. Svatý růženec se v pradávné tradici jeví jako zvláště účinná modlitba sjednocující rodinu. Jednotliví členové rodiny, kteří obracejí svůj zrak k Ježíši, znovu nabývají schopnosti dívat se do očí jeden druhému, aby pak spolu rozmlouvali, projevovali si vzájemnou solidaritu, navzájem si odpouštěli a čerpali sílu ze závazku lásky obnoveného Božím Duchem.

Mnohé problémy současných rodin - zvláště v ekonomicky rozvinutých společnostech - plynou ze vzrůstajících těžkostí s komunikací. Rodiny nedokáží být pospolu a řídké příležitosti, kdy se tak stane, jsou nejednou pohlceny sledováním televizní obrazovky. Návrat k recitaci růžence v rodinách znamená vložit do každodenního života velmi odlišné obrazy, totiž obrazy tajemství spásy: obraz Vykupitele a obraz jeho Nejsvětější Matky. Rodina, která se společně modlí růženec, zprostředkovává něco z atmosféry domu v Nazaretě: Ježíš je středem pozornosti, sdílejí se s ním radosti i bolesti, do jeho rukou jsou vkládány potřeby a plány, od něj je čerpána naděje a síla k dalšímu putování.





... a děti

42. Je také krásné a prospěšné svěřovat této modlitbě růst a rozvoj dětí. Vždyť právě v růženci sledujeme Kristův vývoj od jeho početí až k smrti a konečnému vzkříšení a slávě. Pro rodiče je čím dal složitější sledovat své děti v různých etapách jejich života. V technologicky rozvinutých společnostech prostoupených působením sdělovacích prostředků a globalizací se všechno stalo mnohem rychlejším a kulturní mezigenerační rozdíly se ještě více prohloubily. Nejrozmanitější signály a různé nepředvídatelné zkušenosti si v životě dětí a mládeže rychle otevírají prostor. Rodiče pak při pohledu na rizika, kterým musí jejich děti čelit, nejednou prožívají velké úzkosti. Někdy zakouší trpká zklamání, když jejich děti podléhají vábení drog, svádění k bezuzdnému požitkářství, pokušení k násilí a všelijakým projevům ztráty smyslu a zoufalství.

Modlit se růženec za děti, ba co více, spolu s dětmi a vychovávat je od raných let k prožívání tohoto každodenního „modlitebního spočinutí“ v rodině, není samozřejmě řešením každého problému. Jistě se ale jedná o duchovní pomoc, kterou nelze podceňovat. Dá se namítat, že růženec se zdá být modlitbou, která není příliš přizpůsobena vkusu současných dětí a mládeže. Tato námitka nejspíše míří na nesprávnou formu této modlitby. Nic nestojí v cestě tomu, aby (při zachování základní struktury) děti a mládež tuto modlitbu - v rodině i ve skupinách - obohatili vhodnými symbolickými a praktickými prvky, které by pomáhaly jejímu chápání a docenění. Proč to nezkusit? Pastorace mládeže s pozitivním, horlivým a tvořivým postojem (jak je to zřetelně vidět na světových dnech mládeže) je s Boží pomocí schopna vskutku pozoruhodných činů. Bude-li modlitba růžence správným způsobem předkládána, jsem si jist, že mládež bude schopna dospělé překvapit způsobem, jakým tuto modlitbu přijme za svou, i její recitací s nadšením, které je pro jejich věk tolik charakteristické.





Růženec - poklad ke znovuobjevení

43. Milovaní bratři a sestry! Tak jednoduchá a zároveň tolik bohatá modlitba, jakou růženec je, si skutečně zaslouží, aby byla křesťanským společenstvím znovuobjevena. Učiňme tak především letos, kdy tento návrh můžeme přijmout jako potvrzení směru vytyčeného apoštolským listem Novo millennio ineunte, jímž se při sestavování svého programu pro nejbližší budoucnost inspirovaly pastorační plány mnoha místních církví.

Obracím se zvláště na vás, drazí spolubratři v biskupské službě, kněží a jáhni, a na vás, pastorační pracovníci v rozličných službách, abyste se prostřednictvím vlastní osobní zkušenosti s krásou růžence stali jeho přesvědčenými šiřiteli.

Svou důvěru vkládám také do vás, teologové, abyste ve svých moudrých a pečlivých reflexích založených na Božím slovu a citlivých vůči živé zkušenosti křesťanského lidu pomohli v této tradiční modlitbě odhalit biblické základy, duchovní bohatství a pastorační hodnotu.

Spoléhám se na vás, řeholníci a řeholnice, kteří jste zvláštním způsobem povoláni ke kontemplaci Kristovy tváře ve škole Mariině.

Dívám se na vás na všechny, bratři a sestry každého stavu, na vás, křesťanské rodiny a na všechny, kdo jste pokročilého věku či nemocní, a také na mládež: vezměte růženec s důvěrou opět do rukou a objevte tuto modlitbu znovu ve světle Písma, v souladu s liturgií a v kontextu každodenního života.


Kéž se má výzva setká s vaším přijetím! Na počátku dvacátého pátého roku pontifikátu svěřuji tento apoštolský list do moudrých rukou Panny Marie a v duchu se skláním před jejím obrazem v nádherném chrámu vystavěném k její poctě blahoslaveným Bartolem Longem, apoštolem růžence. Ochotně přijímám za svá jímavá slova, kterými tento služebník Páně uzavírá slavnou Modlitbu ke Královně svatého růžence: „Požehnaný růženec Mariin, líbezné pouto pojící nás s Bohem! Pouto lásky, které nás pojí s anděly, útočiště spásy v útocích pekla, bezpečný přístav v každém nebezpečí ztroskotání, který už nikdy neopustíme. Bude útěchou v hodině naší smrti. Jemu bude náležet poslední polibek dohasínajícího života a posledním slovem našich úst bude tvé sladké jméno, ó Královno růžence z Pompejí, ó Matko naše, Útočiště hříšníků a Utěšitelko trpících. Budiž všude velebena, nyní i vždycky, na zemi i na nebi.“

Dáno ve Vatikánu, 16. října roku 2002, na počátku dvacátého pátého roku pontifikátu.


Vlastnoruční podpis : Jan Pavel II.





OBSAH:
ÚVOD 2
Římští biskupové a růženec 2
Říjen 2002 - říjen 2003: Růžencový rok 3
Námitky proti růženci 3
Cesta kontemplace 4
Modlitba za mír a rodinu 4
"Hle, tvá matka!" (Jan 19,27) 4
Ve šlépějích svědků 5

KAPITOLA I. KONTEMPLOVAT KRISTA S MARIÍ 6
Tvář zářící jako slunce 6
Maria - vzor kontemplace 6
Mariiny vzpomínky 6
Růženec, kontemplativní modlitba 7
Připomínat si Krista s Marií 7
Učit se Krista od Marie 7
Připodobnit se Kristu s Marií 8
Prosit Krista s Marií 9
Hlásat Krista s Marií 10

KAPITOLA II. TAJEMSTVÍ Krista - TAJEMSTVÍ MATKY 11
Růženec jako "shrnutí evangelia" 11
Vhodné doplnění 11
Radostná tajemství 12
Tajemství světla 12
Bolestná tajemství 13
Slavná tajemství 13
Od různých tajemství k "Tajemství": cesta Mariina 14
Tajemství Krista, "tajemství" člověka 14

KAPITOLA III. Život pro mě je Kristus 16
Růženec, cesta ke vstřebávání tajemství 16
Účinná metoda… 16
... která však může být ještě vylepšena 17
Vyslovování tajemství 17
Naslouchání Božímu slovu 17
Ztišení 18
Modlitba Otčenáše 18
Deset Zdrávasů 18
Sláva Otci 19
Krátká závěrečná modlitba 19
Růžencová šňůra 20
Zahájení a zakončení 20
Rozvržení v čase 20

ZÁVĚR 22
"Požehnaný Mariin růženec, líbezné pouto pojící nás s Bohem" 22
Mír 22
Rodina: rodiče… 22
... a děti 23
Růženec - poklad ke znovuobjevení 24