Král Šalamoun

OSOBY A OBSAZENÍ:

KRÁL ŠALAMOUN
RÁDCE
PENINA
RÁCHEL
STARÁ ŽENA
BENAJÁŠ
JOEL
ELKANA
KRÁLOVNA ZE SÁBY
2 DĚTI
ZUZANA

1. Moudře vládl král Šalamoun
jen Boha se bál, Šalamoun
míru přednost dal, Šalamoun,
/:ten mocný Šalamoun:/



Scéna č.1
král Šalamoun, rádce Šimeon

RÁDCE: Králi, vidím dnes ve tvých očích radost.
KRÁL: Měl jsem dnes velmi zvláštní sen.
RÁDCE: Mám vyhledat nějakého věštce, aby ti ho vyložil?
KRÁL: Není třeba, Šimeone. Sen byl srozumitelný. Stál jsem v tom snu před Hospodinem, který se mě ptal, co si od něj žádám.
RÁDCE: Jistě sis přál slávu a bohatství, můj pane.
KRÁL: Mýlíš se.
RÁDCE: Tedy sis určitě přál být tak mocný, jako králové na břehu Eufratu.
KRÁL: Ani tentokrát jsi neuhodl.
RÁDCE: Co jiného sis tedy mohl přát, králi?
KRÁL: Víš, Šimeone, jsem ještě mladý a nezkušený. Přál jsem si tedy moudrost a vnímavé srdce, abych správně vedl svůj lid.
RÁDCE: Splnil ti Hospodin tvé přání?
KRÁL: Ano, slíbil, že mi dá to, co si přeji, ale i to, o co jsem nežádal - bohatství a slávu.
RÁDCE: Jak štědrý je Hospodin. A ty jsi, pane, velmi prozíravý. Jsem rád, že mohu sloužit právě tobě.





2. Moudrost ovládá Šalamoun
písně sám skládá Šalamoun
všechno živé zná Šalamoun
/:ten skvělý Šalamoun:/

Scéna č.2
Penina, Ráchel, stará žena

PENINA: Kde je moje dítě?
RÁCHEL: Co křičíš, vzbudíš mého synáčka! - Asi jsi ho v noci zalehla.
PENINA: Ale to by tu přece můj malý Matouš byl!
RÁCHEL: tak ti ho v noci odnesli vlci.
PENINA: Pomátla ses na rozumu? Kde by se tu vzali vlci? (přijde k Ráchel) Vždyť je to Matoušek!
RÁCHEL: Nesahej na moje dítě! To je můj Mareček!
PENINA: Mareček mě vlasy černé jako havraní peří, ale tohle děťátko má vlásky světlé. Je to Matouš! Vrať mi ho, zlodějko!
RÁCHEL: Pomoc! Zbláznila se! Přišla o dítě a teď mi chce vzít moje.
STARÁ ŽENA: Nehádejte se. Půjdeme ke králi, ten vás rozsoudí. Soudí prý moudře a spravedlivě a lidé říkají, že se mu v celém Izraeli moudrostí nikdo nevyrovná.
PENINA: Ano, pojďme ke králi!
RÁCHEL: To jsem tedy zvědavá, co nám král řekne.





3. Všechny rozsoudí Šalamoun
spravedlnost ctí Šalamoun
podvod překazí Šalamoun,
/:ten moudrý Šalamoun:/

Scéna č. 3
král, Šimeon, Penina, Ráchel

RÁDCE: Králi, přišly dvě ženy, které velmi křičí a hádají se o jakési dítě. Každá tvrdí, že je jeho matkou.
KRÁL: Dej je tedy přivést.
PENINA: Králi, odpusť že ruším tvůj klid. Prosím tě, abys nás rozsoudil. Šla jsem večer spát se svým synkem, ale ráno mé dítě neleželo v mé, ale její posteli.
RÁCHEL: Tak to králi, nevěř jí. Ona své dítě zalehla, nebo jí ho odnesli vlci, a teď mi chce vzít mého syna, protože se pomátla na rozumu.
KRÁL: Která z vás je tedy matkou tohoto dítěte?
OBĚ: Já.
ŠALAMOUN: Dobrá. (chvíli přemýšlí) Myslím, že bude spravedlivé, když dítě rozpůlíme a obě ženy spravedlivě podělíme - každá bude mít půlku dítěte. Šimeone, dones meče!
RÁCHEL: Králi, skláním se před tvou moudrostí. Ať se stane, jak jsi řekl - ona polovinu a já polovinu.
PENINA: (padne králi k nohám) Pane, smiluj se, prosím, a nezabíjej dítě. Ať si ho raaději vezme ona, než aby Matoušek přišel o život.
KRÁL: Ženo, vstaň. Neboj se, dítěti se nic nestane. I můj rádce a všichni kolem teď poznali, kdo je pravá matka dítěte.
RÁDCE: Mateřská láska se nezapře. Žádná matka na světě by přece nechtěla, aby někdo zabil její dítě.
RÁCHEL: Jaká nespravedlnost.
RÁDCE: Ženo, mlč, a buď ráda, že tě za tvůj podvod král nepotrestal. A teď běž a objetuj Hospodinu za svůj hřích.





4. Boha miluje Šalamoun
chrám mu buduje Šalamoun
zlato věnuje Šalamoun,
/:vše dává Šalamoun:/

Scéna č.4
tři dělníci nesoucí kamení: Benajáš, Joel a Elkana

BENAJÁŠ Už se těším, až bude chrám dostavěn. Bude chloubou celé naší země.
JOEL: Ale nadřeme se pořádně. pročpak se staví chrám tak vysoko - až na hoře Moria?
ELKANA: Nevíš, že na této hoře obětoval Abrahám Izáka? Král chce, aby chrám stál na posvátné půdě.
BENAJÁŠ Doufám, ža chrám bude stát co nevidět. Práce pokračují rychle. Vždyť nás, co nosíme kameny, je prý osmdesát tisíc!
JOEL: Ale na ty fajnovější práce si král nechal povolat dělníky fénické. My mu na to nejsme dost dobří.
ELKANA: Mlč, ty morousi! Já jsem rád, že tu můžu pracovat. V duchu už vidím, jaká to bude krása. Vnitřní stěny prý budou obložené zlaceným cedrovým dřevem. ať Hospodin Šalamounovi žehná za tak nádhernou stavbu.
BENAJÁŠ Pojďte, ať jsme dnes brzo hotovi.





5. Sáby královně Šalamoun
učaroval hned Šalamoun
chce se dozvědět jak vypadá
/:bohatý Šalamoun:/

Scéna č.5
Šalamoun, Šimeon, královna ze Sáby, dvě děti

RÁDCE: Králi, přichází královna ze Sáby.
KRÁL: Dej ji uvést sem do tohoto sálu s křišťálovou podlahou.
KRÁLOVNA: To je zvláštní, král má trůn na vodní hladině.
KRÁL: Královno, tvá tvář je nejkrásnější, jakou jsem u ženy spatřil. Ale nohy máš chlupaté jako muž.
KRÁLOVNA: Vidím, že rád odhaluješ to, co druhým zůstává stryto. jistě mi tedy neodmítneš odpověď na několik hádanek.
KRÁL: Prosím, ptej se.
KRÁLOVNA: Řekni mi, která voda nepadá z nebe ani nestéká z hor. Někdy je sladká jako med, jindy je hořká jako pelyněk, a přece pochází z jednoho pramene.
KRÁL: Slza na tváři nepadá z nebe ani nestéká z hor, Když se člověk raduje, je mu slza sladká, ale při bolesti a utrpení je sedmkrát hořčí.
KRÁLOVNA: Správně. Řekni mi ještě, co se za života nehýbe, ale po smrti putuje z místa na místo.
KRÁL: Nebýt této věci, nikdy bych tě nespatřil. Loď je přece postavena ze dřeva stromu., který dřevorubci porazili.
KRÁLOVNA: Jsi moudrý, králi. Podívej se, uhodneš-li i tuto věc. Přivezla jsem s sebou dvě děti. Jsou stejně staré, stejně velké a stejně oblečené. Ale jedno z nich je děvče a jedno chlapec. Uhodneš, kdo je kdo?
Šalamoun dal rozkaz, aby vyspali na podlahu hrách a děti aby jej posbíraly. Jedno sbíralo hrách do dlaně a druhé do sukně. Šalamoun ukázal na druhé dítě a řekl:
KRÁL: Toto je dívka (ukázal na první dítě) a toto je hoch.
KRÁLOVNA: Můžeš mi tedy poradit s tím, co mne už několik let trápí. Jeden mudrc mi kdysi řekl, že je na světě někdo, kdo se nikdy nenarodil a nikdy nezemře. Nevíš snad ty, kdo by to mohl být?
KRÁL: Je to Hospodin, náš Bůh, vládce nebe i země, jeho jméno buď pochváleno.
KRÁLOVNA: Jak jsi šťastný, Šalamoune, že můžeš sloužit tomuto Bohu. Tvoje moudrost je jistě jeho darem. Chválím tvého Hospodina, který v tobě našel zalíbení a dal ti vládnout v míru a spravedlnosti.





6. Skvělé bohatství má Šalamoun
v něm se utápí Šalamoun
Boha opouští Šalamoun,
/:nemoudrý Šalamoun:/

Scéna č.6
Penina, Ráchel, Zuzana

RÁCHEL: Jsi to ty, Penino? je to možné, že se po tolika letech zase shledáváme?
PENINA: Ráchel. Kde se tu bereš? Už je to nejméně třicet let, co jsme se viděly naposled. A že jsme se tenkrát nerozešly v dobrém. Chtělas mi ukrást mého synáčka. Ví Bůh, že tenkrát jsem ti málem oči vyškrábala, ať mi Hospodin odpustí.
RÁCHEL: Odpusť mi, Penino, chovala jsem se pošetile. Hospodin je ale milosrdný. Můj hřích mi odpustil a ještě mě obdaroval mnoha syny a dcerami.
PENINA: I já jsem prožila šťastný život. Vzpomínáš, ja knás tehdy náš král rozsoudil?
RÁCHEL: Ano, tehdy byl král moudrý. Jeho moudrost přeci byla známá i za hranicemi naší země. Ale slyšela jsem, že už není takový jako dřív.
ZUZANA: I já jsem slyšela, že se teď stará jen o svou slávu a nechodí po Hospodinových cestách. Žije v bohatství a přepychu a my chudí to musíme platit.
PENINA: Jedna z mých dcer je služebnou v královském paláci. král prý má mnoho žen cizinek. každá uctívá jiného boha a král jim nechává stavět svatyně kolem Jeruzaléma. a prý těm jejich modlám dokonce skládá oběti.
RÁCHEL: Ano, jedná, jako by se pominul rozumem. Určitě tak na sebe přivolá Hospodinův hněv.
ZUZANA: Mezi lidmi se říká, že mu Hospodin řekl, že když nedodržuje Boží příkazy, sebere mu vládu nad Izraelem. Stane se to prý až za vlády jeho syna.
PENINA: Hospodin je milosrdný. Ale toho, kdo svých hříchů nelituje a setrvává v nich, spravedlivě potrestá.



7. Ani moudrostí jako Šalamoun
ani bohatstvím jako Šalamoun
se člověk nespasí, nespasí,
/:ani ten král Šalamoun:/

8. Moc a bohatství pominou
i všechna království pominou
hledej poklady, co nezhynou,
/:jak v mládí Šalamoun:/



Se svolením převzato ze sbírky "Divadelní a jiné hry" Jana Kafky.