Křížová cesta - každého člověka

(Clarenz Entler)

Kristus:
Těchto 14 zastavení, kterými teď
chceš projít, nebudeš se ubírat sám.Já kráčím
s tebou. Přestože ty jsi ty a já jsem já,
přece jsme skutečně jedno- jeden Kristus.
A proto:
Má křížová cesta před dvěma tisíci roky a
tvá cesta nyní jsou také jedno.
Ale všimni si tohoto rozdílu! Můj život
nebyl úplný, dokud jsem ho nedovršil svou
smrtí. Tvých 14 zastavení bude naplněno až
tehdy, když je korunuješ svým životem.

1. Ježíš je odsouzen
Kristus:
V Pilátových rukou, mé druhé já, vidím
vůli svého Otce. Ačkoliv Pilát je
nespravedlivý, je zákonitým guvernérem a má
nade mnou moc.
A tak Syn Boží poslouchá lidského syna.
Jestliže Já se mám podřídit Pilátovu
rozhodnutí, protože je to vůle mého Otce,
mohl bys odepřít poslušnost těm, které jsem
nad tebou ustanovil?
Člověk:
Můj Ježíši, můj Pane, poslušnost Tě stála
tvůj život.A mne stojí ten úkon vůle- nic
víc- a přesto jak těžké je pro mne se
sklonit.
Odstraň slepotu z mých oči, abychom směl
vidět, že jsi to Ty, koho poslouchám ve
všech, kdo mi poroučí.
Pane, jsi to Ty.

2. Ježíš bere svůj kříž
Kristus:
Tento kříž, tento kmen stromu je to, co
můj Otec pro mne vyvolil.
Kříže, které musíš snášet, jsou většinou
produkty tvého denního života. A přece můj
Otec je vybral pro tebe.
Přijmi je z jeho rukou!
Vzmuž se mé druhé já, nedopustím, aby tvé
břemeno vzrostlo a bylo jen o jedinou unci
těžší než tvé síly.
Člověk:
Můj Pane Ježíži, beru svůj denní kříž.
Vítám jednotvárnost, která často poznamenává
můj den, nepohodlí všeho druhu, letní vedro,
zimní chlad, mé zklamání, napětí, odstrčení,
úzkost.
Připomínej mi často, že když nesu svůj
kříž,nesu tvůj s Tebou. A třebaže nesu jen
třísku z tvého kříže, Ty neseš za to celý můj
kříž, kromě té třísky.

3. Ježíš padá
Kristus:
Bůh, který učinil vesmír a udržuje ho v
existenci jen svou vůlí, stal se člověkem, a
to člověkem příliš slabým, než aby mohl unést
těžký kmen kříže.
Jak lidský je ve své slabosti Syn člověka.
Můj Otec to tak chtěl. Jinak bych nemohl
být tvým vzorem. Jestli chceš být mé druhé
já, tedy také musíš přijmout bez nářku svou
lidskou křehkost.

Člověk:
Pane Ježíši, jak bych se mohl zdráhat?
Ochotně přijímám svou slabost, podrážděnost
i nálady, bolest hlavy i únavu, všechny
nedostatky těla, mysli i duše.
Uděl mi, Pane, ať jsem spokojen se svými
ztrátami, protože tyto obtíže mé přirozenosti
jsou pro mě projevem tvé vůle, snesu je rád.
Ale dej mi sílu zápasit jako Ty!

4. Ježíš potkává svou Matku
Kristus:
Má matka mě vidí zbičovaného, vidí jak mě
kopají a ženou jako zvíře, počítá všechny mé
rány. Ale přesto, že její duše pláče v
agonii, žádný protest ani stížnost neunikne z
jejích rtů. Dokonce ji ani nevstoupí na mysl.
Podílí se na mém mučednictví. A já se podílím
na jejím. Neukrýváme se navzájem. Svou bolest
a své utrpení. Protože toto je vůle mého
Otce.
Člověk:
Můj Pane Ježíši, vím, co mi chceš říci.
Pozorovat bolest těch, které milujeme je
těžší než snášet svou vlastní. Nesu-li svůj
kříž za Tebou, musím také stát a sledovat
utrpení svých drahých. Bolest srdce, nemoci i
zármutek těch, které miluji.
A musím připustit, že oni také vidí mé
utrpení. A přece věřím, že všem, kdo Tě
milují všechno se obrátí k dobrému. Musí se
tak stát.


5. Šimon pomáhá Ježíši
Kristus:
Mé síly jsou u konce, už nemohu sám unést
kříž. A tak vojáci nutí Šimona,aby mi pomohl.
Ten Šimon - to jsi ty, mé druhé já. Dej mi
svou sílu!
Pokaždé, když sejmeš jakékoliv břemeno z
ramen toho druhého, je to totéž, jakobys
vlastníma rukama snímal hroznou tíži, která
mě drtí.
Člověk:
Pane, dej ať to uskutečním. Protože
kdykoliv utřu nádobí, zdvihnu nějakou věc ze
země, pomohu dítěti v jeho malém úkolu nebo
dám nějakou radu a pomoc v továrně nebo
obchodě, pokaždé, když nasytím hladového,
obléknu nuzného, vyučuji nevědomého, podám
svou ruku jakýmkoliv způsobem- nezáleží na
tom komu- mohu se stát Šimonem. A laskavost,
kterou jsem jim prokázal, prokazuji opravdu
Tobě.

6. Veronika pomáhá Ježíši
Kristus:
Máš dost statečnosti, mé druhé já, abys
utřel mou zkrvavenou tvář? Kde je moje tvář,
ptáš se?
Doma, v rodině, když se oči plní slzami, v
práci, když stoupá napětí, na hřišti, ve
vykřičených čtvrtích města, v soudních
síních, v nemocnicích, ve vězeních, kdekoliv
existuje utrpení, tam je moje tvář.
A tam na tebe čekám! Abys mi utřel krev a
slzy.

Člověk:
Pane, co žádáš, je těžké. To vyžaduje
odvahu a sebeobětování, a já jsem slabý.
Prosím, dej mi sílu. Nedopusť, abych utekl,
protože mám strach.
Pane, žij ve mně, a jednej ve mně a miluj
mě! A nejen ve mně samotném, ve všech lidech
- abychom uměli odhalit tvou tvář. Ne už
zkrvácenou, ale tvou oslavenou tvář zde na
zemi.

7. Ježíš padá opět
Kristus:
Toto sedmé zastavení, mé druhé já, je
zkouškou pro tvou vůli. Z tohoto pádu se nauč
vytrvat v konání dobra. Přijde čas, kdy se ti
bude zdát, že všechna tvoje snaha zklamala. A
ty se budeš domnívat, že dál už nemůžeš - pak
se vrať ke mně. A když jsi břemenem obtížen,
přijď a já ti zase dám klid. Důvěřuj mi a
pokračuj v cestě.
Člověk:
Dej mi svou odvahu, Pane! Když na mne
těžce dolehne zklamání, nezdar a jsem
opuštěn, podej mi svou ruku a pozdvihni mne.
Vím, že nesmím přestat, ale vytrvat v
konání dobra. Ale pomoz mi, Pane. Sám nemohu
nic. S Tebou mohu všechno, co žádáš. A já
chci!

8. Kristus těší ženy
Kristus:
Jak často jsem toužil shromáždit děti
Jeruzaléma a přivést je k sobě! Ale ony
odmítly.
Ale teď tyto ženy pláčí nade mnou. A mé
srdce se rmoutí nad nimi, truchlím nad jejich
budoucím utrpením. Těším ty, kdo se snaží
potěšit mne.
Mé druhé já, jak ty umíš být něžný, jak
laskavý?
Člověk:
Můj Ježíši, tvůj soucit ve tvém utrpení
přesahuje míru. Pane, vyučuj mě, pomoz mi,
učit se od Tebe!
Až budu chtít být nevrlý k těm, kdo mne
zraňují svým posměchem, kdo mi nerozumějí,
kdo mi brání v mých snahách svou neochotou,
kdo se mi vtírají do mého soukromí. Pomoz mi
vložit si uzdu do úst.
Kéž se laskavost stane mým pláštěm! Pane,
učiň mě laskavým jako jsi Ty!

9. Třetí pád
Kristus:
Zcela bez síly ležím zhroucen na dlažbě.
Mé tělo se nemůže ani pohnout. Ani kopání,
ani rány ho nemohou zvednout. A přece má vůle
zůstává mou! A stejně i tvá!
Věz toto, mé druhé já: Tvé tělo může být
zlomeno, ale žádné násilí na zemi, ani násilí
pekla, nemůže ti odejmout tvou vůli! Tvá vůle
je tvá.
Člověk:
Můj Pane! Vidím, že jsi klesl, ale po
chvilce znova vstáváš a potácíš se dál. Toto
totéž mohu i já. Protože má vůle je zcela
má.I když všechna má síla vyprchá a vina a
výčitky svědomí tlačí mne k zemi a zdá se mi,
že mě rozdrtí, chraň mě před hříchem
Jidášovým- zachraň mne před zoufalstvím!
Pane, nedopusť, abych někdy cítil, že
kterýkoliv můj hřích je větší, než tvá
láska. Nezáleží na tom, jaká je má minulost,
mohu začít znova!

10. Ježíš je obnažen
Kristus:
Pohleď, mé druhé já, ne nejchudšího Krále,
který kdy žil! Před svými tvory stojím
obnažen. Ani kříž - mé smrtelné lůžko, ani
ten není můj vlastní. A přece: kdo byl kdy
tak bohatší? I když nevlastním nic, mám přece
všechno. Nestarej se úzkostlivě o svůj pokrm,
o svůj oděv, o svůj život!
Člověk:
Můj Pane, odpusť, nabízím ti své vše!
Cokoliv vlastním, ano, ještě více, sebe sama.
Vzdal ode mne touhu po slávě, postavení,
bohatství. Vzdal ode mne každou známku
závisti, když můj bližní má víc než já.
Vysvoboď mě od nepravosti pýchy, od touhy po
sebevyvyšování. A veď mne cestou pokory. Až
když budu chudý v duchu, Pane, mohu být
bohatý v Tobě!

11. Ježíš je ukřižován
Kristus:
Dovedeš si představit, co je to křižování?
Moji katané natáhli mé paže, přitlačili mou
ruku ke dřevu, hřeb probodává mou tkáň. Potom
těžkým kladivem rozbíjí ruku. A hřeb zaráží
do kříže. A bolest šlehá jako výbuch ohně k
mému mozku. Pak zvedají druhou paži a prudká
bolest se opakuje. Pak natahují nohy tak, aby
chodidla ležela těsně na dřevě, a také je
pevně přibíjejí.
Člověk:
Můj Bože, dívám se na Tebe a uvažuji: Má
moje duše opravdu takovou cenu? Co ti za to
mohu dát?
Teď a zde přijímám pro celý svůj život
jakoukoliv nemoc, trýzeň, úzkost, které
přijdou, tisknu své rty na každý kříž. Ó
požehnaný kříž, který mě činí- s Tebou-
spoluvykupitelem svých bližních.

12. Ježíš umírá
Kristus:
Kříž se stává teď kazatelnou:
"Odpusť jim Otče"...
"Budeš se mnou v ráji"...
"Zde je tvá Matka- zde tvůj syn"
"Žízním"
"Je dokonáno"
Abych to mohl říci, musel jsem se zvednout
na svých zápěstích a chodidlech, a každý
pohyb vrhá mě do nové vlny smrtelného zápasu.
A pak, když už jsem všechno vytrpěl, a
vyčerpal svou lidskou přirozenost, nechal
jsem svůj pozemský život zhasnout.
Člověk:
Můj Ježíši, můj Bože, co na to mohu říci
nebo učinit? Obětuji Ti svou smrt s veškerou
její bolestí a přijímám už teď i čas i způsob
smrti, který mi chystáš. Nechtěl bych sám
ani o jediný okamžik prodloužit dny svého
života. Obětuji Ti svou smrt za své vlastní
hříchy i za hříchy mých bližních.
Můj Bože!
Můj Bože!
Vždyť nevíme, co činíme!

13. Ježíš sňat z kříže
Kristus:
Oběť je skončena. Ano, každá mše je
dokonána. Ale ne mše mojí Matky. Ani ne tvá,
mé druhé já.
Má Matka musí ještě držet v náručí
bezduché tělo Syna, kterého zrodila.
Ty také musíš se rozloučit s těmi, které
miluješ a přijde na tebe zármutek. Ve svých
ztrátách mysli na toto: množství duší bude
zachráněno Mariinou účastí na mé Kalvárii. I
tvůj zármutek se může stát cenou za duše.
Člověk:
Prosím Tě, Pane, pomoz mi přijmout ta
rozloučení, která musí přijít- když přátelé
odejdou, když děti opustí domov. A nejvíce ze
všeho, když mě opustí moji drazí, když Ty je
zavoláš k sobě. Potom mi dej milost říci:
Když se Ti, Pane, tak zalíbilo, vzít je domů,
klaním se Tvé nejsvětější vůli a kdybych je
jediným slovem mohl vzkřísit k životu oproti
tvé vůli, nevyslovil bych ho." Uděl jim
věčnou radost!

14. Ježíš je pohřben
Kristus:
Takto končí můj pozemský život. Ale teď
jiný život začíná pro Marii i pro Magdalenu,
pro Petra i pro Jana i pro tebe.
Jako člověk jsem své dílo dokončil. Mé
dílo v církvi a skrze církev musí teď začít.
Čekám na tebe, mé druhé já, den po dni, od
této chvíle buď mým apoštolem obětí. Světcem.
Člověk:
Můj Pane Ježíši, Ty víš, že můj duch je
ochoten, ale tělo je slabé. Dej ať vyučování,
které jsi nemohl udělit, uskutečním já.
Bolest, kterou Ty jsi nemohl snášet, snesu
já. Díla lásky, která jsi nemohl Ty vykonat
za svého krátkého života na zemi, ať vykonám
já skrze Tebe!
Ale já nejsem nic, Pane! Pomoz mi.

Závěr:
Kristus:
Na počátku jsem Ti říkal, mé druhé já: Můj
život nebyl úplný, dokud jsem ho nedovršil
svou smrtí. Tvá cesta bude dokonána, až když
ji dovršíš svým životem.
Přijmi každý okamžik, jak k tobě přichází,
s vírou a důvěrou, že na všem, co se stane,
je má značka. Prosté fiat- to je všechno, co
je třeba, povzdech, který jde ze srdce: "Chci
to Pane!"
Následuj mě na vzdálených místech. Jsem
těsně vedle tebe. Tvůj pracovní stůl, úřad,
kuchyně, to jsou mé oltáře, kde obětuješ
lásku. A tam jsem já s tebou.
Teď jdi! Vezmi svůj kříž a životem naplň
svou cestu!