Lepší je opotřebovat se než zrezivět (P. Jan Balík )

Krok za krokem se naše společnost seznamuje s novou výzvou, kterou potvrdilo i naše zákonodárství. Jedná se o dobrovolnickou službu. Obecně je tím myšlena organizovaná služba vykonávaná bez nároku na odměnu. Krátkodobou dobrovolnickou službou se rozumí jakákoliv aktivita ve prospěch druhých, která je vykonávána pod hlavičkou veřejně prospěšné instituce. Že se takto zcela spontánně zapojuje mnoho lidí a ani neví, že se účastní dobrovolné služby, je evidentní. I život farností je založen na zcela spontánní vzájemné pomoci a aktivní spoluúčasti na nejrůznějších dobročinných a výchovných aktivitách.

Průlom, který přináší současná doba, spočívá v možnosti dlouhodobé dobrovolnické činnosti. Ta umožňuje především mladým lidem naplno se angažovat tři a více měsíců, v praxi to bude převážně jeden rok. Mladí lidé tak získávají možnost věnovat část svého života druhým, učit se sloužit, nezištně darovat sebe sama. To je jistě velice ušlechtilá volba.

Mohli bychom hovořit o nejrůznějších projektech dobrovolnické služby; charitativních, výchovných či o projektech zaměřených na pomoc v zahraničí.

Nemůže nám ale uniknout, že pro církev je zde velká šance, jak mladé lidi oslovit, dát jim důvěru a zapojit je do služby evangelizace dětí a mládeže.

V předvídání společenského vývoje vyzvali naši biskupové mladé lidi do projektu dobrovolné služby v katolické církvi. Vědomě tak navázali na učení koncilu, který tváří v tvář soudobé civilizaci prohlásil, že nejlepšími evangelizátory světa mladých jsou právě mladí lidé sami. Tak se před dvěma lety rozjelo zkušební období, které o těchto prázdninách končí. Nyní nastává čas hodnocení.

V čem byl zmíněný projekt originální? Předně počítal se službou ve farnostech. Jeho podstatným prvkem byl důraz na prožívání společenství, proto se mladí lidé dobře na svou službu připravovali a do farností šli po skupinách.

V ostravsko - opavské diecézí nazvali zmíněný projekt DIV - diecézní volontariát. Nepochybně záměrně název v sobě ukrývá slovní hříčku. Jedno z prvních zjištění při hodnocení je právě onen div:
Údiv lidí, k nimž dobrovolníci přišli, že se pro ně chtějí angažovat.

Podiv mnoha lidí nad tím, že se našli mladí lidé, kteří měli odvahu jako první vstoupit do dosud neprošlapané cesty.
Bylo však možné pozorovat i nepochopení. Ukázalo se, že mnoho lidí včetně rodičů nechápe, že nezištná angažovanost ve prospěch druhých lidí je pro mladého člověka velkým životním vkladem.

Prozatím musíme konstatovat, že dobrovolnická služba je stále něco, co udivuje a jen pomalu se dostává do podvědomí lidí.

První zkušenosti s dobrovolnou službou v katolické církvi máme za sebou. Obě farnosti - Křečovice i Pustá Polom - přijaly dobrovolníky mezi sebe výborně. Ti se zaměřili především na volnočasové aktivity dětí a mládeže, zapojili se ve výuce náboženství a věnovali svůj čas i starým a nemocným lidem.

Oba kněží, P. Dlouhý i P. Šmíd, si rok prožitý uprostřed mladých pochvalovali. Kromě přínosu dobrovolníků pro život farnosti a obce hodnotili kladně vliv na ně samotné. Žít s nimi ve společenství bylo pomocí pro jejich osobní život i prožívání kněžské služby. Bylo to sice náročné, ale prospěšné.

Jedna z dobrovolnic, Hanka, komentuje život v týmu s knězem takto:
"Velkou zkušeností volontariátu je život v týmu a také život s knězem. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsou to věci pro mnoho lidí naprosto nepochopitelné. A to nejen otázka morální čistoty, ale také vzájemného sdílení, umění domluvit se, ustupovat a naslouchat tomu druhému. Od začátku jsem si uvědomovala, že pokud chceme být svědky evangelia, musíme pro naše společenství udělat všechno a často také "umírat sám sobě".

A doplňuje ji Katka:
"To nejvýraznější, co jsem prožívala, byl život ve společenství lidí, kteří jdou za stejným cílem, chtějí žít s Bohem a vydávat o něm svědectví. Vidím v tom velký přínos."

Také ostatní dobrovolníci hodnotí svoji službu velice kladně. Nejen že leccos pro druhé vykonali a mnohému se při tom naučili, ale zároveň v této službě vidí velký přínos pro svůj osobní růst a pro rozpoznání svého životního povolání. Jeden z nich to dokonce formuloval takto: "Ani nevím, kdo je více obohacen, zda my nebo lidé, pro které jsme se snažili něco dělat."

Dobrovolník Johny hovoří o roční službě následovně:
" Je to skvělá zkušenost. Paradoxně nejvíce z ní profitujeme my samotní. Tím, že jsem nabídl své schopnosti ke službě - pomoci druhým - nalezl jsem své vlastní sebeuplatnění, svou plnou realizaci. Čím více jsem se snažil něco dát, tím více mě to naplňovalo. Zjistil jsem, jak je báječné udělat něco pro druhého. V tom je radost ze služby. Jsem přesvědčen, že Pán vždy naše síly doplnil. Když jsem se rozhodl odpovědět na povolání ke službě, dostal jsem velkou milost. "

Jak kněží, tak dobrovolníci zdůrazňovali důležitost přípravy mladých lidí i přijímajících kněží a předložili několik návrhů, jež přispějí ke zkvalitnění služby v dalších letech.

Po zhodnocení zkušebního období bude Sekce pro mládež ČBK v projektu pokračovat. Noví zájemci se po přihlášení na svém diecézním centru pro mládež začnou od října během několika víkendů připravovat a dá-li Bůh o prázdninách 2004 nastoupí po skupinách do farností.

Věřme, že mladí lidé využijí šanci, kterou jim dává dobrovolnická služba. Ti první odvážlivci začínali s úsměvným heslem "Lepší je opotřebovat se než zrezivět," a nelitovali toho.


Červenec 2003