Navigace: Tematické texty D DiskuseUkončené diskuze MARIÁNSKÁ ÚCTA - ANO, NE,JAK
MARIÁNSKÁ ÚCTA - ANO, NE,JAK
(31.01.02)
Chtěl bych vyvolat diskusi o Mariánské úctě. Jak se dívat na Marii? Zatím mariánskou zbožnost příliš neprožívám, uctívám Marii jako první ze svatých, ale formy úcty tzv. lidové nechápu - poutě,sošky,zjevení a jiné barokní projevy. Někdy mi to zavání modloslužebnictvím. Vždyť na 1.místě je Kristus-Bůh. Proč by měla být Maria prostřednicí, nebudu se přeci obracet na vrátného, když můžu za šéfem.
autor: dusan
ODPOVĚDĚT
Odpovědi(15):
PŘÍMLUVKYNĚ MOCNĚJšÍ NEž JÁ (18.03.02)
autor: Jiří
Takže na otázku: Proč je vrací Panna Maria, proč ne Kristus? Vždyť on je dárcem všeho. Můžu z praxe říci, že ty milosti obrácení pro tu spoustu lidí mi vyprosila u Syna ona. Ale to jsem už před tím napsal.
P.S: (18.03.02)
autor: Jiří
V církevní nauce o Panně Marii je přece dáno, že zdroj a počátek i všech výsad je Ježíš, to je přece jasné. Problém je, že dřív když se řekla jednou větou nějáká pravda, tak se předpokládalo, že se ví, co je s ní spojeno. Jenže dnes se znalosti ztrácí, tak člověk musí vypovědět půl katechismu, aby nedošlo k nedorozumnění.
V KOŘENECH TO JE. (18.03.02)
autor: Jiří
To vyplývá z její úlohy matky církve, je vracet svému Synu. Nemá cenu, abych tady psal církevní nauku mariologie. Omlouvám se, ale teď mám frmol a nemám moc čas na další diskuzi.
PROČ P.M., PROČ NE KRISTUS? (03.03.02)
autor: dušan
Proč je vrací Panna Maria, proč ne Kristus? Vždyť on je dárcem všeho.
P.S. (25.02.02)
autor: J. Maxa
Ani za mák v tom nebyla nějáká plamenná řeč, jak se asi jeví panu Novákovi. Jen jsem chtěl sdělit svoji zkušenost, jak jsem prožil tuto církevní nauku. Před tím jsem moc plody neměl, sem tam pár obrácených lidí, ale nyní za pát let se to počítá na desítky ateistů nebo lidí, co 30 let nebyli u svátostí a jsou zpátky v lůně církve. A je to Panna Maria co je vrací Kristu. Ne já.
J. MAXA (25.02.02)
autor: J. Maxa
Už jsem se omluvil za dlouhé pojednání. Byla to chyba. Jinak chápu, že to zní jako církevní poučky, ale člověk se je má nejen naučit, ale zkouším je i prožít. Neuvědomil jsem si, že když to takhle někdo čte, asi ho to neosloví. Ale Panna Maria mě naučila, že jsem se díval dřívě na Krista svýma očima a myslel jsem si, že správně a přizpůsoboval si jej sobě místo Jemu(kolik lidí si to ještě stále myslí). Ono ale když někdo řekne Maria - říká ve skutečnosti Kristus. Při podrobném čtení mého psaní níže to z toho vyplývá. Jestli to někomu přišlo urputné, je mi líto, že má buď se špatně dívá na něčí spiritualitu a vidí to zkresleně nebo má skutečně špatné zkušenosti. Znovu se omlouvám za dlohá pojednání a prosím o jejich vymazání.
NEJDE O ODPŮRCE (10.02.02)
autor: dušan
Především děkuji P.Opatrnému, příspěvek stručný a zcela jasný. Nechtěl bych být nazván odpůrcem, to už je dost tvrdé, ale spíše hledajícím správnou cestu,vyprovokovat diskusi, protože si myslím, že v současnosti je úcta k Marii nesprávně prožívána
DOPORUČUJI KNIHU (10.02.02)
autor: Kateřina Tetivová
Všem zájemcům i odpůrcům mariánské úcty, případně hledajícím, doporučuji knihu významného teologa H. Balthasara Maria.
MARIA A PÍSMO (08.02.02)
autor: Michal Opatrný
Pokud jde o vztah k Marii může být dosti užitečné si místo pročítání teologických dokumentů pročíst perikopy evangelií, které se Marie týkají. A k nim si pročíst komentáře. Z toho jak evangelisté pojímají Mariánská témata, je dobře patrný vztah prvotní církve k Marii. Maria zde v žádném případě není nějakou polobohyní, ap. Je podávána jako vzorový člen církve, nebo chceme-li jako vzorový křesťan, a o to, a jen o to, by ve vztahu k Marii mělo jít.
BERU MARII JAKO INSPIRACI (07.02.02)
autor: Bedřich Novák
Zdravím! Žasnu nad množstvím a urputností věroučných příspěvků J. Maxy. Sdílím postoje a otázky zadavatele diskuze. Sám jsem "aktivním" katolíkem a úctu k Marii se snažím brát jen jako doplněk vztahu s Kristem, nebo spíš inspiraci jak Maria věřila, jak se nechala Bohem vést a beru ji jako tu, která se se mnou může k Bohu modlit (jako se modlím s křesťany a přátely zde na zemi). Jsem někdy dost překvapen mnohými katolíky, kteří tak prosazují vztah k Panně Marii, až od nich nic neslyšíte nic o vztahu k Bohu a Kristu. A o toho má přeci jít, ne...
DODATEK3 (05.02.02)
autor: J.Maxa
pokr.: Podle Jana Pavla II. je základním mariologickým principem – v souladu s tradiční teologií – mateřství Panny Marie, jak o tom hovoří i II.VK: „Vykoupena vznešenějším způsobem vzhledem k zásluhám svého Syna a s ním spojena těsným a nerozlučným poutem, je obdařena tím nejvyšším úkolem a důstojností, že je rodička Božího Syna, a proto i milovaná dcera Otce a svatyně Ducha svatého.“ Pozdrav a oslovení „milostiplná“ se především vztahuje na volbu Marie za Matku Božího Syna. Současně však plnost milosti dokazuje i všechnu nadpřirozenou štědrost, které se Maria těší, že byla vyvolena za Matku Boží. Toto vyvolení je základním prvkem k uskutečnění spásných Božích plánů s lidstvem. Z toho vyplývá i jedinečnost a osobitost postavení, které zaujímá v tajemství Krista. Podstata svatosti a plodnost spočívá v odpovědi na milost. Panna Maria však nebyla jen pasivním příjemcem milosti, ale její velikost je i v tom, že s přijatou milostí spolupracovala. Hovoří o tom například koncilní dokument LG : „…poněvadž svou láskou spolupracovala, aby se zrodili v církvi věřící, kteří jsou údy té hlavy". Jan Pavel II. potvrzuje ve svých encyklikách, zvláště v encyklice Redemptoris Mater, tradiční linii, podle které je mariologie umístěna za kristologii jako rozvíjení traktátu De Deo Redemptore: „Jen v tajemství Krista se totiž plně vyjasňuje i tajemství Marie. Tak se to ostatně již od začátku usilovala vykládat Církev.“ P.S.Srov. PAVEL VI., promluva ze dne 21.11.1964: AAS 56 (1964), 1015: „Znalost pravé katolické nauky o blahoslavené Panně Marii bude vždy klíčem k přesnému pochopení tajemství Krista a církve." NĚMEČEK, A. Mariologie. Olomouc : MCM, 1991, s.4: „(...) V mariologii se sbíhají téměř všechny teologické linie: kristologická, eklesiologická, antropologická a eschatologická (...)“ Omlouvám se za dlouhé příspěvky, slibuji, že už se odmlčím. Mám vždy jen chvilku času a pak tady zase delší dobu nejsem. zdravím Vás a doufám, že se nezlobíte. Zase na shledanou.
DODATEK2 (05.02.02)
autor: J.Maxa
Mariologie má významné postavení v současné dogmatické teologii i v životě Církve. Papež Jan Pavel II., který si na začátku svého pontifikátu zvolil heslo Totus tuus Maria, při každé příležitosti vzpomíná úlohu Panny Marie, kterou ji určil Bůh . Když byl jmenován krakovským arcibiskupem, řekl : „Ve svém kněžském úřadě a ve své pastýřské službě bych byl rád spojen s Kristem prostřednictvím jeho Matky Marie. Její místo v dějinách spásy je málo známé. Snažme se jej stále hlouběji pochopit a zaobírejme se jím ve svých pracích, protože ve vykupitelském díle Ježíšově, hraje Maria jedinečnou úlohu. Jsem již dávno přesvědčen, že je nanejvýš těžké pochopit Kristovo tajemství bez jeho Matky Marie. Proto bych si přál, abych se do něj vhloubil nejprve sám, a potom i vás vedl skrze Marii do tajemství vykoupení, abychom zodpovědným způsobem všichni společně splnili Boží pověření vybudovat mystické tělo Kristovo - církev, a stali se pravými učedníky Ježíšovými.“ (Boží prozřetelnost nám tohoto kardinála učinila papežem) Podobně se o potřebě rozvíjení mariologie hovořilo i na II. Vatikánském koncilu, který v dokumentu LG při výkladu Eklesiologie vysvětluje jak úkol Panny Marie v tajemství Krista a Církve, tak i povinnosti vykoupených k matce Kristově a matce lidí. Tento dokument také říká, že koncil nemá v úmyslu předložit úplnou nauku o Marii nebo rozhodnout dosud plně neobjasněné otázky, čímž potvrzuje výzvu Jana Pavla k prohlubování mariologie. Rozhodnutí koncilu nevydat zvláštní dokument o Matce Boží, ale mariologii vtělit do konstituce o církvi mělo význam jak pro mariologii, tak i pro eklesiologii. Učení o Marii tím bylo jasně uvedeno do eklesiální souvislosti . Maria nestojí izolovaně vedle církve nebo nad církví, ale je zcela jedinečným členem církve. Její místo v plánu spásy potom Jan Pavel II. vystihuje ve své encyklice slovy Písma: „...neboť když přišla plnost času, Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod zákonem, aby vykoupil ty, kteří byli pod zákonem a abychom dostali adoptivní synovství. Protože jste syny, poslal Bůh do vašich srdcí Ducha svého Syna a on volá: „Abba, otče!“
DODATEK (05.02.02)
autor: J.Maxa
Zkustre se k Pánu Ježíši modlit za to, aby Vám ukázal svoji Matku a dal poznat úlohu, kterou měla a má od Něj. Tak jak to píšete, že byste to rád poznal. Sv. Maxmilián, sv. Bosco a spousta dalších to dokázala a s Ní jako tou, která nejlépe znala Boží vůli, jako Neposkvrněnou ji oproti nám ďábel neměl nikdy ve své moci, dokázali mnohdy nemožné. Ona není jen první ze svatých, ale víc. Dělám mariánské duchovní obnovy a vidím opravdu velké plody. Také vidím samozřejmě i úlety, těm člověk nesmí podlehnout a také je nesmí brát jako „potvrzení svého protimariánského názoru.“ Ono těch úletů není tolik. Dokonce bychom museli zavrhnout Pána Ježíše, když vidíme spoustu sekt! To ne Pán Ježíš, ale to, že si lidé jej přizpůsobili svým představám. Totéž platí o Mariánské úctě. Omlouvám se za rychlopsaní, v dalším příspěvku jsem vytáhl něco málo z úvodu své práce na Teologické fakultě. Srdečně zdraví J.M.
DÍVEJME SE TAK, JAK TO UČÍ CÍRKEV (05.02.02)
autor: J.Maxa
Z dopisu sv. Maxmiliána Kolbeho spolubratru Mateuszovi.: Píšeš: „Nemohu pochopit, jak bych mohl najednou milovat Ježíše i Marii..?“ A svého otce a matku si společně mohl milovat a kromě toho ještě bratry nebo sestry? Samozřejmě, naším cílem je Bůh, Nejsvětější Trojice, ale to nepřekáží tomu, abychom Boha Otce milovali jako Boha Otce, Boha Syna jako Boha Syna, Ducha Svatého jako Ducha Svatého, Pána Ježíše jako Pána Ježíše, Matku Boží jako Matku Boží a i svého otce a matku, příbuzné a nebo anděly a svaté a všechny lidi - a samozřejmě ne postupně, ale všechny naráz. Jenže myslet na všechny najednou se nedá, ale to nepřekáží skutečné lásce ke všem najednou. Píšeš: „Jdu před Svatostánek, mluvím s Ježíšem...“ a ptáš se: „Kde je Maria? Ta, bez které je těžké přiblížit se k Ježíši...ta, která je nejkratší cestou? Musím Tě doplnit, že nejen „těžko“ ale téměř vůbec se nedá přiblížit k Ježíši bez Marie. Proč? Protože i když obejdeme fakt, že Ona nám Ježíše porodila a vychovala, přiblížení k Ježíši je bezpochyby milostí a všechny milosti k nám přicházejí skrze Ni, tak jako i sám Pán Ježíš přišel skrze Ni. Možná si řekneš: A mohu tedy přímo mluvit s Ježíšem, když nemyslím na Marii? Můj drahý, nejde o to, abys’ cítil nebo myslel, ale o samotný fakt, že je to tak, i když si to vůbec neuvědomuješ. Když skutečně miluješ Pána Ježíše, tak především toužíš ve všem plnit Jeho vůli, a tedy i dostat milosti tím způsobem, kterým On určil. Když máš tento postoj, můžeš a máš se kdykoli obracet na Srdce Pána Ježíše s přesvědčením, že všechno dostaneš. Kdyby si však někdo řekl: Já nepotřebuji žádné prostřednictví, nepotřebuji Nejsvětější Matku, dokážu sám velebit a ctít Nejsvětější Srdce Ježíšovo a vyprosit si, co potřebuji, cožpak by ho Pán Ježíš zaslouženě neodmítl za tak nesnesitelnou pýchu? Píšeš: „Ona musí také ode mne něco dostat, musím s Ní dýchat a s Ní žít, celý se Jí zasvětit, na Ní myslet...ale vždyť Ježíš je pramenem milosti a lásky. On zve k sobě, On se dává ve Svátosti Oltářní – Maria jen pomáhá.“ Můj drahý, samozřejmě, že pramenem veškerého dobra, v každém pořádku ať přirozeném, tak i nadpřirozeném (tj. milosti) je Bůh Otec, který skrze Syna a Ducha Svatého vždy působí, čili Nejsvětější Trojice. Je pravda, že jediný Prostředník k Otci je Vtělený Syn Ježíš Kristus, Bohočlověk, skrze kterého naše chvála vzdávaná Otci se mění z lidské na Boží, mění se z chvály pominutelné hodnoty na chválu hodnoty věčné, a tak skutečně hodnou Otcova majestátu. Je pravda, že Otce milujeme v Synu, v Ježíši Kristu. Jemu musíme odevzdat celou naší lásku, aby v něm a skrze Něho celou naší lásku dostal Otec. Ale je také pravda, že naše skutky, i kdyby byly „nejsvětější“, nejsou bez poskvrny, a když je chceme obětovat Pánu Ježíši čisté a neposkvrněné, musíme je přímo nasměrovat k Neposkvrněné a dát Jí je, aby je Ona jako svůj majetek dala svému Synu. Naše skutky tak dostanou nekonečnou hodnotu skrze Ježíšovo Božství, a tak důstojně oslavíme Boha. Tolik výtak od sv. Maxmiliána.
DÍVEJME SE TAK, JAK TO UČÍ CÍRKEV (05.02.02)
autor: J. Maxa
Je to stará věc. On na toto odpovídal už sv. Maxmilián Kolbe svému spolubratru. viz dále.