Materiály k (dlouhodobé) přípravě dětí k 1.svatému přijímání

(Pastorační středisko, resp. duchovní správa u sv.Vojtěcha – Praha 6)



Milí rodiče,

prosíme Vás o spolupráci při přípravě Vašich dětí k přijetí svátosti pokání a přijetí eucharistie. Vaše pomoc nemá jen usnadnit nám naši katechetickou práci,ale má pomoci Vašim dětem i Vám samotným. Jde totiž o to, aby jednak nebyla příprava dětí omezena jen na setkání jednou v týdnu zde v kostele, ale aby nějakým způsobem pokračovala i během týdne (týden je pro dítě dlouhý asi jako pro nás měsíc ) a dále aby Vaše děti ve vás viděli nově partnery při hledání jejich vlastní víry. A aby také se otevřela tam, kde tomu tak není, komunikace o tématech víry mezi vámi a vašimi dětmi.

Příprava bude koncipovaná tak, že v nedělním setkání se dětem dostane jednak základní katecheze, jednak bude možno v krátkém setkání po mši s nimi téma zopakovat a umožnit jim samotným reagovat. Vy při té příležitosti dostanete materiál pro následující týden a buď také krátkou katechezi nebo odpovědi na Vaše dotazy.
Všeobecné cíle celé přípravy jsou: poučení - vzbuzení touhy - doplnění a urovnání základních křesťanských vědomostí

Prvá část přípravy - příprava na svátost smíření - proběhne v sedmi setkáních, příprava na svaté přijímání v následujících pěti setkáních. Podle dobrých zkušeností jsou od sebe první zpověď a první přijímání časově odděleny a příprava předchází každé této události zvlášť.

Těšíme se tedy na naše společné dílo.


***



Přehled témat přípravy

Vzpomínka na vlastní křest, kdy, kde, jak to bylo.
Co to znamená být Božím dítětem, Božími dětmi, patřit do církve.
Ježíš jde z lásky a s láskou pro hříšníky na smrt. Pašije.
Vzkříšení - překonání moci smrti. Ježíš žije u Otce.
Ježíš a hříšníci podle evangelií.
I já jsem hříšník. A jak to poznám ?
Co s hříchy? Svátost smíření
------------------zpověď ----------------------
Církev, která se shromažďuje kolem svého Pána.
Ježíš stoluje s učedníky. Poslední večeře.
Neděle - den vzkříšení.
Podrobně o mši .
K čemu, proč a jak jsem na mši?
--------------- první přijímání------------




10.3. - Vzpomínka na vlastní křest dítěte

Je-li to možné, začne se křtem rodičů. Kdy, kde byli pokřtěni, památky, fotografie, pamětníci (babička dědeček..).
Dále se přiblíží křest dítěte:
datum,místo, křtící kněz, kmotr, křestní patroni
křestní rouška, svíčka, fotografie apod.
zopakování průběhu křtu - podle sešitu "Křest vašeho dítěte".
povídání o křestním patronovi (patronech)
o úloze světců
Celé tema je dobré rozložit na tři večery , vhodná je chvíle kdy dítě už nemá žádné povinnosti a rodič je také klidný. Měla by to být hezká důvěrná chvíle.




17.3 Co to znamená být Božím dítětem, Božími dětmi, patřit do církve.

Úkolem tohoto týdne je:
- poukázat dítěti konkrétně na společenství církve, do něhož patří, ukázat mu, s kým vším do církve patří
- představit modlitbu jako výrazný rys života křesťanů
- vést rozhovor o způsobu modlitby
I když je pro dítě nejdůležitějším prostorem, v němž se setkává s křesťanstvím, vlastní rodina a dále společenství v kostele, je třeba podle jeho schopností ho uvádět do širšího rozhledu. Má jednak pochopit, že křesťané jsou po celé Praze, po celé republice a po celém světě a dále, že ne všichni jsou křesťany - a k tomu se musí nějak postavit.
Identitu křesťana je možné v rozhovoru ukazovat na těchto bodech:
- jsme pokřtěni (viz minulé setkání)
- věříme v Krista - je to pro nás nejdůležitější osoba v dějinách
- modlíme se
Právě poslední bod by měl být rozveden. Dítě, které bude chodit ke přijímání, by mělo mít už svou přiměřenou, ale jasnou představu o osobní modlitbě (ráno, večer, přes den) a o společné modlitbě ( v rodině, v kostele, na výletě s křesťany..). I když výuka modlitby nespočívá především v naučených modlitbách, dítě by mělo v tuto chvíli bezpečně umět Otče náš, Zdrávas, Sláva Otci. Případně nějakou krátkou rodinnou modlitbu u jídla. A také umět udělat na začátku (a na konci) modlitby znamení kříže. O tom, proč ho děláme, bude řeč příště.




24.3. Ježíš a hříšníci podle evangelií

Slovo "hřích" a "hříšník" je dobré dětem spojovat s ukazováním konkrétního zla, které ve svém okolí i ve vlastním životě poznávají. Čím konkrétněji ukážete dětem skutečnost a důsledky následujících příkladů zla (tedy hříchů), tím lépe:
Lež - rozrušuje důvěru mezi lidmi, může někoho přivést do nebezpečí (zamlčím mu hrozící nebezpečí).
Podvod - někdo konkrétní na něj vždy doplatí, není to jen chycený podvodník, kdo může trpět.
Bezohlednost řidiče - vede k úrazu nebo i ke smrti
Nevděčnost - způsobí zármutek, atd.
Vše tedy ukázat na příkladech, které jsou zkušenosti dětí přístupné. Vysvětlit, že Bůh má rád všechny lidi a tak když trápíme a zarmucujeme lidi, není to Pánu Bohu jedno - zraňujeme tím i jeho. Je třeba, aby dítě poznalo, že lidi nelze jednoduše dělit na dobré a zlé, ale že lidé dělají dobro a zlo. Jsme tedy všichni hříšníci (děláme také něco špatně), ale není to tak, že někteří dělají všechno špatně a proto jen je označíme za hříšníky.
Potom ukázat Ježíšovu reakci vůči hříšníkům: ukázat, že se jim nevyhýbal, nedělal jim veřejnou ostudu, ale hříchy ani neomlouval, ani neschvaloval. Pomáhal jim k obrácení a k přijetí odpuštění - nechtěl je prostě ponechat v jejich hříších.
Proberte s nimi postupně úryvky z Písma: Lk 5,27-32; Lk 5,17-26; Lk 7,36-50; Lk15,1-7; Lk 23,32-43.
Nakonec: z vlastní zkušenosti dotvrďte, že takový je Ježíš dodnes, proto k němu se svými hříchy přicházíme.

"Domácí úkol" pro Svatý týden a velikonoční svátky:
V návaznosti na liturgii a domácí slavení Velikonoc projít s dětmi pašijový příběh, Ježíšovu smrt a setkání se vzkříšeným Ježíšem. Tím se také pomůže dětem pochopit, že Velikonoce nejsou pro nás křesťany jen svátky jara, řehtačka a pomlázka.

a) Ježíš jde z lásky a s láskou pro hříšníky na smrt. Pašije
I když je pašijový příběh co do významu dítěti jen zčásti srozumitelný, přece má vědět, že Ježíšova smrt a vzkříšení jsou základními body víry křesťanů.
Je tedy třeba
- probrat pašijový příběh - pokud možná s obrazovým doprovodem a to buď s ilustrovanou či komixovou biblí nebo lépe při návštěvě kostela projít s dítětem zastavení křížové cesty (někde, kde je i dítě dobře vidí!) a stručně je vysvětlit. Nakonec je dobré uzavřít stručnou modlitbou, aby bylo jasné, že nejde jen o popis.
- vyzdvinout Ježíšovu ochotu nechat si i takto ublížit a nepoužít proti trýznitelům moc a sílu (není supermanem!!)
- smysl Ježíšovy smrti nelze dítěti zcela vysvětlit. Lze ho ale ilustrovat vyprávěním o sv. Maxmilianu Kolbem a jeho "zástupné smrti" za vězně Gajowniczka, otce rodiny.
- vyložit stručně, proč děláme kříž
Shrnuto: nejde o to, "vpravit" do dítěte pro ně nesrozumitelné teologické obsahy, ale jde o to, aby si pašijový příběh přivlastnilo, protože ho potom v životě i neuvědoměle dále zpracovává.


b) Vzkříšení - překonání moci smrti. Ježíš žije u Otce.
Připomenutí pašijového příběhu - Ježíš skutečně zamřel a byl pohřben. Mnozí z učedníků to viděli. Se smrtí my lidé nic nemůžeme udělat - nemůžeme jí zrušit, odstranit. To věděli Ježíšovi učedníci a proto byli nad jeho smrtí zarmouceni.
Dále převyprávět příběh emauzských učedníků (Lk 24,13-35) a některé z evangelií o nalezení prázdného hrobu (Mk 16,1-7). A nakonec prostě vyložit, že Ježíš nezůstal ani v hrobě, ani mezi svými učedníky, ale že je u Boha, svého Otce. Přemohl tedy smrt - to je obrovské vítězství. A slíbil nám, že i nás převede ze smrti k Bohu - Otci, když mu budeme věřit a půjdeme životem za ním.
Poslední dvě témata (smrt a vzkříšení) potom s dětmi postupně opakovat při prožívání jednotlivých dnů velikonočního třídenní (velký pátek - bílá sobota - neděle vzkříšení).
Bez velkého teoretického vysvětlování jim dát poznat radost z našeho přesvědčení (zkušenosti) že Ježíš žije, že je u Otce, že není pro nás minulý a mrtvý, ale současný a živý.




7.4. I já jsem hříšník. A jak to poznám ?

Každý rodič ví, jak ho dítě zlobí. Bylo by ale nešťastné představit hříchy jako souhrn toho, co rodičům vadí a ze zpytování svědomí udělat rodičovskou obžalobu. Proto je nutné, aby si spíš dítě uvědomilo, v čem je slabé, kde samo pociťuje, že potřebuje pomoc. To ovšem neznamená, že by i malý člověk měl být k sobě samému nepoctivý. Důležité ale je, abychom pochopili, že se na sebe a na svůj život dívá svýma očima, ne našima očima a že může také jen v tomto horizontu hledat své víny a jejich odpuštění. Jinak by bylo jen jako cvičená opička, která udělá, co jí naučíme, ale bez vnitřní účasti.

Pokusme se tedy s dětmi postupně vést rozhovor na téma "co se nám nedaří" - míněno v rodině, v našich vzájemných vztazích i ve vztahu k Bohu a od toho dojděme k tomu, co se nedaří dítěti samotnému. Nebojme se zmínit i to, co se nedaří vám a kde a proč tedy hledáte u Krista pomoc. Nezatěžujte ovšem dítě nějakým vlastním veřejným vyznáním vin - mluvte jen tom, co dítě i tak na vás vidí. Pokud budete požívat jako orientující pomůcku Desatero, tak velmi opatrně - není vůbec "ušité" na míru dítěte. Spíš je dobře se držet dvojího přikázání lásky, to je dítěti bližší. V žádném případě nechtějte, aby se dítě vyznalo ve svých hříších lépe, než vy sami! Je samozřejmě třeba dítěti poukázat na funkci svědomí, netrapte se ale s jeho definicí. Spíš dejte dítěti zažít, že samo o něm ví - že si uvědomuje špatnost určitých věcí "i když se nikdo nedívá". A do budoucna ho orientujte na to, že víra, tradovaná v církvi, nás učí žít dobře žít, že se tedy celý život máme zajímat o to, co je opravdu dobré a správné - a tak poznáme, co správné není. Jinými slovy: že je třeba hledat cestu opravdu dobrou, ne se jen stále ptát, co už je hříchem, co se nesmí a jak moc se to nesmí.

Velmi důležité: dítě se má naučit klást nejprve otázku: "co je dobré, správné?", ne: "co je hřích?". Ta druhá otázka totiž má vyplynout až z té prvé.




14.4. Co s hříchy - svátost smíření

Kristus ustanovil svátost pokání pro všechny hříšné členy své církve, především pro ty, kteří upadli do těžkého hříchu po křtu a ztratili tak křestní milost a zasadili ránu církevnímu společenství. Těmto nabízí svátost pokání novou možnost obrátit se a znovu získat milost ospravedlnění. Církevní otcové mluví o této svátosti jako o "druhém břevnu spásy po ztroskotání, zaviněném ztrátou milosti". (KKC 1446)

..(Strukturu) svátosti pokání tvoří dva rovnoměrné podstatné prvky:
na jedné straně činy člověka, který se obrací pod vlivem Ducha svatého: totiž lítost, vyznání a zadostiučinění (=vykonané pokání).
na druhé straně Boží působení prostřednictvím zásahu církve. Církev, která skrze biskupa nebo kněze uděluje jménem Ježíše Krista odpuštění, stanoví způsob zadostiučinění, prosí také za hříšníka a koná s ním pokání. Tak se hříšník uzdravuje a zapojuje do církevního společenství (srv. KKC 1448).

Než budete s dětmi o svátosti pokání mluvit, promyslete si tyto odstavce.
V rozhovorech potom ukažte dětem, že jádrem svátosti pokání je uzdravující setkání s Kristem, které zprostředkuje církev a tedy:
* odpuštění zprostředkovává církev - a tedy já sám si nic nenamlouvám, když tvrdím, že mi bylo odpuštěno
* musím se do této svátosti poctivě zapojit - zpytuji svědomí, lituji hříchů, vyznám je a vykonám uložené dostiučinění (pokání).

Není samozřejmě zbytečné, když se dítě naučí klasické části svátosti pokání:
- zpytování svědomí
- lítost
- předsevzetí
- vyznání
- dostiučinění

Hlavní ale je, aby se jim naučilo přiměřeně rozumět. Aby pochopilo, že si nikdy nevzpomene na všechny hříchy a že nikdy nemůže slíbit, že už žádné chyby neudělá! Pokud to nepochopí v dětství, bude mu to v dospělosti na překážku a bude ji těžce odstraňovat.
Nakonec:

Nepřenášejte na děti své úzkosti a chyby své vlastní praxe! Mluvte raději méně než více, dodejte jim odvahy jak k poctivosti vůči sobě, tak k vykonání této svátosti!





15.4. - první zpověď

Příprava ke přijímání
Hlavním cílem této přípravy je uvedení dětí do plného eucharistického společenství církve. Mají postupně chápat mši jako slavnost křesťanského společenství, do něhož patří a které je také zavazuje k určité kvalitě života, Ježíše jako toho, kdo je ve mši i v životě ten nejdůležitější a svaté přijímání jako součást mše a součást života s Ježíšem.

Není třeba se příliš nořit do výkladů, jak to je, že se chléb stává tělem Kristovým a víno jeho krví. Mnohdy stačí prostě říci, že Bůh to tak udělat může a že nám slíbil, že to tak vždy dělat bude, budeme-li jako církev, tedy s biskupem nebo knězem v čele, konat to, co konal Ježíš se svými učedníky. Nevyhýbejte se slovu "proměňování", ale pokud možná se vyhněte výrazu "kněz proměňuje chléb a víno". V dětech to snadno evokuje představu kouzelníka a ta pak zůstává mnohdy i v dospělosti. Děti si spíš mají zafixovat pravdu, že eucharistie ( a ostatně všechny svátosti) jsou vždy Božím dílem mezi lidmi.




21.4. Církev, která se shromažďuje kolem svého Pána

Cílem je přivést děti k poznání, že křesťanem není člověk jen sám a pro sebe, ale v církvi a kvůli Kristu.
Ježíš Kristus nás volá:
- jako své bratry
- jako posluchače svého slova
- jako své spolustolovníky

A to všechno znamená, že nám otevírá a dává síly k životu.
Jako své bratry:
Zde by mělo být malé připomenutí rozprav o křtu. Tam jsme byli přijati Bohem za vlastní, stali jsme se tedy sourozenci mezi sebou navzájem a sourozenci Kristovými. Jako křesťan nejsem nikdy zcela sám. Po celém světě mám bratry a sestry, dokonce i v nebi. (můžete-li, prohlédněte si s dětmi nějaké obrázky křesťanů na poutích apod. a obrázky svatých s tím, že ti všechno jsou naši "sourozenci v Kristu").

Jako posluchače svého slova:
Pokud možno se podívejte na obrázek genezaretského jezera nebo palestinské krajiny: tam Ježíš učil, to, co říkal, jde až ke mně (vzít do ruky Bibli, ). Bible - Boží dopis pro mne, opatrovaný v církvi. Boží slovo mě ujišťuje o tom, že Bůh má o mne zájem a že mu záleží na tom, jak žiji. Podobně si s námi píše babička, strýc, rodič a ten, kdo je od nás vzdálen. Na dopis odpovídáme dopisem, telefonátem nebo SMS zprávou, na Boží dopis - Písmo odpovídáme modlitbou a životem podle tohoto slova.

Jako své spolustolovníky:
Přečtěte z evangelia některé pasáže, kde Ježíš stoluje se svými učedníky a dalšími lidmi (např. Lk 5,27-32; Lk 7,36-50; Lk 19,1-10). Potom pasáž o poslední večeři, kde jsou už jen učedníci (např. Lk 22,7-20; Mt 26,26-29). K takovémuto stolu nás Ježíš zve, jestliže mu patříme a chceme i dál patřit mezi jeho nejbližší. Ale vyžaduje to od nás lásku k Ježíši i k lidem - v evangeliu je to naznačeno scénou s umýváním nohou (Jan 13,1-15).
Nakonec bychom měli připojit velmi střídmě a stručně vlastní zkušenost s tím, jak z těchto setkání s Ježíšem žijeme.




28.4. Ježíš stoluje s učedníky. Poslední večeře.

Poslední večeře má být východiskem k chápání eucharistie, ne jen vzpomínkou na to, co bylo. Kromě toho je třeba o ní pojednat v souvislosti s Ježíšovou smrtí a vzkříšením, nikoliv izolovaně. Teologicky správný výklad o zpřítomnění Ježíšovy oběti by byl pro děti sotva srozumitelný. Mohou ale přijmout, že se nám Pán Ježíš takto dává, že to dělá stále, a že nám uložil, abychom mši (tedy "poslední večeři") konali na jeho památku po celý čas, kdy bude svět existovat.
Vrátíme se k biblickým textů z minulého týdne, připomeneme, že Ježíš se svými učedníky stoloval častěji a věnujeme se přiblížení posledních chvil Ježíšova života, ve kterých poslední večeře má pro nás hlavní význam. Dětem pak pomůžeme spojit obraz "poslední večeře, Ježíš a apoštolé" s obrazem "my dnes při mši jako Ježíšovi učedníci, jím pozvaní".
Je třeba dětem přiblížit, že :
- Ježíš své učeníky pozval a to jak k tomu, aby s ním chodili, tak ke stolu při poslední večeři
- i při poslední večeři k učedníkům mluvil a oni ho poslouchali
- protože je pozval ke společnému stolování, oni s ním jedli a pili
- na rozdíl od všech jiných společných jídel zde se jim dal za pokrm v podobě chleba a za nápoj v podobě vína a uložil jim, aby to dělali i nadále

Dnes:
- Ježíše při poslední večeři dnes zastupuje biskup nebo kněz
- nejsme ve večeřadle (jídelně) ale zpravidla v kostele (ale také třeba na skautském táboře v přírodě, kde lze také mši stavit)
- přijímáme někdy proměněný chléb a víno někdy jen proměněný chléb, ale vždy Ježíše (ať jen pod způsobou chleba, nebo pod způsobou chleba a vína)
- chválíme při mši společně Boha jako tehdy učeníci

Pokud možná dětem přiblížit a zdůraznit, že jsme na mši pozvání, ne jen někým posláni a to jako Ježíšovi přátelé.




5.5. Neděle - den vzkříšení

Je třeba se vrátit ke slavení velikonoc a s dětmi zopakovat stručně to, co předkládá liturgie večerní mše Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a velikonoční vigilie: poslední večeři, smrt a vzkříšení Ježíše. Na některém z příběhů evangelia, kde se Ježíš setkal s učedníky a také s nimi pojedl ukázat na radost, kterou měli se setkání s ním - radost ze vzkříšení (emauzští učedníci - Lk 24,13-35; další setkání se společným jídlem Lk 24,35-48; setkání u jezera Jan 21,9-17)
Neděli je pak třeba ukázat především jako den, kdy nejen nepracujeme a nechodíme do školy, ale uděláme si čas na společnou oslavu naší radosti z Ježíše s ostatními křesťany na bohoslužbě v kostele. Ten, ze kterého máme trvale radost - Ježíš - žije, ale jinak než my, žije u Boha (lépe je fixovat v paměti dětí slovo "u Boha", než " v nebi"). My se s ním setkáváme:
- spojuje nás, když se na bohoslužbě sejdeme (je uprostřed nás)
- mluví k nám v Písmu, které se při bohoslužbě čte
- stará se o nás, když nám posílá kněze, který mši slouží
- spojuje a posiluje nás ve svatém přijímání

To vše je dílem Ježíše, který zemřel - vstal z mrtvých - je u Boha a stará se o nás - přichází k nám osobně. A křesťané se takto, jako my, scházejí v neděli po celém světě a mají rádi téhož Ježíše (podle možnosti doložit obrázky z ciziny).




12.5. Podrobně o mši

Nejde o to, aby děti perfektně ovládaly strukturu mše, ale aby v zásadě věděly co znamená to, čeho jsou svědky a čeho si nejvíc všímají.
- na začátku se přihlásíme k Bohu (děláme kříž) a ujistíme se o Ježíšově přítomnosti mezi námi (pozdrav "Pán s váni!")
- chválíme Boha, kterého si velmi vážíme a máme z něho radost, společným zpěvem
- kněz za nás všechny pronese prosbu, abychom celou mši dobře prožili
- posloucháme čtení z Písma a odpovídáme na ně opět zpěvem (žalm, sloka před evangeliem)
- kněz nám vysvětlí něco z toho, co jsme z Písma četli
- protože jsme křesťané, můžeme společně říci to nejdůležitější, v co věříme: modlíme se vyznání víry (Credo). Říkáme tak Bohu, který k nám z Písma mluvil, že mu skutečně věříme
- v přímluvách prosíme za různé lidi blízké i vzdálené (proberte, za koho lze např. prosit)
- v malém průvodu se přinese chléb a víno a také peníze, které lidé dali do sbírky (na světlo a topení v kostele, květiny, ale také pro lidi v nějaké nouzi - např. loni na novou střechu v Kosovu atd. Naznačuje se tak, že něco málo, co máme, dáváme Bohu, aby z toho udělal ještě lepší dary
- potom se kněz ve jménu všech přítomných modlí, chválí Boha a připomíná, co se stalo při poslední večeři. Díky této modlitbě, kterou může říkat jen vysvěcený kněz, se z našich darů stává skutečně něco lepšího: z nekvašeného chleba (oplatky, hostie) Tělo Kristovo, z vína Krev Kristova. Chuť, barva, vzhled zůstanou stejné, a přece je to jiné - Ježíš sám nás tímto pokrmem sytí, přichází k nám (doporučuji nepokoušet se zde o žádné složité výklady, podat to prostě jako fakt)
- společně se modlíme modlitbu, kterou nás naučil Pána Ježíš (Otče náš), a potom ti, kdo jsou pokřtěni a jsou smířeni s bližními (odpustili jim) a s Bohem v církvi (přijali odpuštění ve svátosti smíření) mohou jít ke přijímání: přijmout ten nejvzácnější pokrm, který vůbec známe, protože v něm se nám dává Pán Ježíš sám. Za to mu v tichu v srdci poděkujeme a potom společně zpíváme a závěrečnou modlitbou kněz vše ukončí.
- požehnání, kterým mše končí, nás má provázet v dalších hodinách a dnech.

Tím neděle nekončí. Je to den radosti z Boha, ze které mají mít něco dobrého i ti, se kterými se setkáme. Proto navštěvujeme své příbuzné, lidi v nemocnicích nebo osamělé, kteří jsou doma sami a ty všechny můžeme nějak potěšit. (Povídejte si o tom, jak jste něco takového ve Vaší rodině udělali nebo soustavně děláte)




26.5. K čemu, proč a jak jsem na mši?

Dětem nebudeme říkat, ale sami si jasně uvědomíme, že slavení eucharistie, tedy mešní liturgie, je svou povahou záležitost pro dospělého člověka, kterou dítě chápe jen zčásti. Je proto lépe dětem přiblížit několik prvků které mohou z větší části pochopit, než jim složitě vykládat to, co zatím pochopit nemohou. Většinu z těchto prvků jsme opakovaně zmiňovali při nedělních mších ve slovíčku pro děti. Nebudou tedy pro ně nové:
- křesťané jsou lidé pokřtění, věří v Ježíše Krista a mají ho rádi, proto k sobě patří, ať už se znají nebo ne;
- protože Pána Ježíše známe a máme ho rádi, scházíme se k bohoslužbě - ke mši;
- pokaždé, když se scházíme na mši, děláme to, co dělali Ježíšovi učedníci- apoštolé: víme, že ostatní jsou také křesťané (proto oslovení při mši: bratři, sestry ), patříme k sobě a chceme žít s Ježíšem. Proto posloucháme jeho slovo, modlíme se a jsme s ním u stolu jako ve večeřadle při poslední večeři


Znovu probereme jednotlivé prvky:

- když se čte Písmo, mluví k nám Bůh sám. Při evangeliu proto stojíme z úcty ke slovům Pána Ježíše;
- když se modlíme, jsme spojeni jako Ježíšovi přátelé. Když se modlí kněz, říká nahlas za nás všechny to, co nemůžeme říkat jeden přes druhého;
- připomínáme si poslední večeři a když kněz opakuje to, co Pán Ježíš při poslední večeři udělal a řekl, stává se z nekvašeného chleba Tělo Kristovo, z vína Krev Kristova. Na chuti a vzhledu se ale nic nemění;
- při svatém přijímáni jsme Ježíšem pozváni, abychom přijali to nejcennější, co nám pro život na zemi dal. Je to velká věc - on sám přichází k nám, je s námi, pomáhá nám, dává se nám;
- protože patříme k sobě, máme se rádi a Ježíš nás sytí a posiluje, snažíme se jeden druhému odpouštět, modlit se za sebe navzájem a pomáhat si i jinými způsoby, jak kdo může;
- nemohli bychom jít ke přijímání, kdybychom udělali velkou chybu - velký hřích nebo kdybychom se nechtěli s někým smířit, nechtěli někomu z lidí odpustit. Musíme se proto nejprve smířit s Bohem i člověkem a potom můžeme zas s ostatními k Ježíšovu stolu;

Ať už přijímáme Tělo Kristovo do úst nebo na ruku, je to vždy vzácný pokrm, ale je to pokrm, a proto ho máme hned vložit do úst a sníst. (Pozor: neříkejte dětem, že se do hostie nesmí kousnout - není to pravda!)

Z úcty k Ježíši, a abychom si uvědomili, že svaté přijímání je zcela zvláštní pokrm, nejíme a nepijeme (kromě vody) nic hodinu před přijímáním (před přijímáním - ne přede mší!).
Když jdeme okolo místa, kde je Tělo Kristovo po mši uchováváno (svatostánek, u nás někdy boční oltář), z úcty ke Kristu poklekneme a pozdravíme ho tak.




2.6. První přijetí eucharistie

***************