Noemova Archa / dětská scénka /

1.Kniha Mojžíšova / 6.-9.kap./

OSOBY:
BŮH / POUZE HLAS /
1.VYPRAVĚČ
2.VYPRAVĚČ
NOE
ŽENA NOEMOVA
ŠÉM
CHÁM
JEFET
1.SNACHA
2.SNACHA
3.SNACHA
1.POSMĚVAČ
2.POSMĚVAČ
3.POSMĚVAČ
4.POSMĚVAČ
ŽÁBY
OPICE
SLONI
MRAVENCI




1.Vypravěč: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Země byla pustá a prázdná a nad propastnou
tůní byla tma.
I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Viděl,že světlo je dobré, a oddělil světlo
od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí.
Byl večer a bylo jitro, den první.

2.Vypravěč: Bůh postupně stvořil všechno krásné,
co vidíme kole sebe na zemi. Sedmého dne
dokončil Bůh své dílo, které konal.
Měl člověka moc rád, dává mu všechnu moc,
aby spravoval vše stvořené.
Člověk však brzy zapomněl na Boží lásku a šel
svou cestou, která nevedla k Bohu.

Bůh /hlas/: Zlé býlí a kruté bodláčí
vyrostlo v zahradě mojí,
násilí, zloba a přetvářka,
člověk se člověka bojí.
V mamonu zisku a pohodlí
vidí cíl veškeré snahy,
ani svých vlastních dětí
neštítí se být vrahy.
Už se na to dívat nemohu.
mně se tím zprotivili,
že smetu ze země člověka
i zkažený svět celý.
Je jediného zachovám:
Noe, přistup sem!

Noe: Tu jsem, můj Pane, tvůj služebník
jde za tvým příkazem.

Bůh: Rozhodl jsem se skoncovat
se vším, co jsem stvořil.
Všechno se zkazilo. Člověk už není
mým přítelem.
Dal jsem mu veliké výsady a práva,
a on mě za to zneuznává.
Duší jsem ho obdaroval skvěle
a on ve mně vidí nepřítele.
Přivedu na svět potopu
a tak zahubím zem.
Jen tebe, Noe, zachráním
s celým tvým potomstvem.

1.Vypravěč: Noe byl muž spravedlivý,
bezúhonný ve svém pokolení.

2.Vypravěč: Noe chodil totiž s Hospodinem.
I řekl Hospodin Noemu:

Bůh: Vystavíš archu velikou,
dobře ji sestrojíš,
aby unesla tebe i tvé syny
a navíc velikou tíž.
Do archy vezmeš ze všech živočichů
vždy pár či několik párů,
abys je ve dnech potopy
uchránil zmaru.
A až se země očistí,
potom jak ze zrnka klas
vyroste nové pokolení z vás.

Noe: Hospodine, jak chceš, tak udělám,
ač snadné to nebude dílo.
požehnej mému snažení,
aby se podařilo.

/ Přicházejí Šem, Chám a Jefet a společně se zdviženýma rukama
zpívají:/
1.Píseň: Požehnej nám Pane,
stavíme archu pro záchranu.
Pane, dej ať je nám,
útočištěm jistým,
žehnej nám!
Noe: Pojďte synové moji milí,
Hospodin potřebuje i vaši píli.
Začneme společně stavět archu hned,
ať skrze nás může Bůh zachránit svět.

Šem: Otče, já rád pomohu ti při stavbě,
vždyť Bůh nemá rád srdce váhavé.

Chám: Chci též i já Hospodina poslouchat,
toť přece nejlepší, co člověk může udělat.
Jefet: I touto prací chci Boha stále chválit,
neboť on v lásce své chce lidstvo zachránit.

/Přicházejí posměvači, šuškají si spolu a ukazují na Noema/
1.Posměvač: Co to stavíš, Noe, co máš za lubem ?
Kam popluješ s tím krásným korábem ?

2.Posměvač: Noe se chystá odplout na měsíc,
už ho na zemi nebaví nic. Cha, chá !

3.Posměvač: Naše zábavy ho netěší,
ve vyšších vodách pluje,
a naším způsobem života,
stále jen opovrhuje.

Noe: Jak bych mohl s vámi do spolku se dát,
když pro mamon a kratochvíli
mého i vašeho Pána a Boha
jste zrádně opustili.

4.Posměvač: Tvůj Bůh ? Ten je nám k smíchu !
My máme jiného Boha: v břichu !
Co sním, to sním, co vypiju,
a hrdlem proliju,
to mi už nikdo nevezme !

Posměvači
společně: Jezme, pijme, užívejme,
na svědomí své nedbejme,
po nás ať je třeba potopa !!!

1.Vypravěč: Že se nebáli Boha urazit ?
Co sami chtěli, to budou mít !

2.Vypravěč: Bůh je spravedlivý a má nás rád,
je moudré vždy jeho rady dbát.

Bůh: Můj věrný Noe, přišel čas,
ptám se tě, zda koráb jsi dostavěl ?

Noe: Ano, můj Pane, splnil jsem,
co jsi ode mne chtěl.
Trápil jsem se s korábem
po příkazu tvém,
celou moji naději
do svých rukou vem !

Bůh: Ať vejde do archy tvoje rodina
i všechna zvířata
já zavřu archu za vámi
a pokryji zemi vodami.
Ty posměvače zahubím.

Noe: Bílá holubice , ta mi napoví,
až zase Bůh zem naši obnoví.

Žáby: My jsme malé žáby , kvaky kvak,
i nás má Pán Bůh stále rád !

Opice: Nás Bůh od věčnosti má také rád,
proto nás Noe bere na koráb !

Sloni: My jsme sloni nosatí,
i nás Bůh sám zachrání !

Mravenci: Jako mravenci jsme malí - nic moc,
přesto i zde představujem Boží moc !

2.Píseň: Smiluj se Pane,
nad světem jenž v hříchu se topí,
zachraň nás, zachraň nás,
záhuba se blíží,
smiluj se !

/ Noe stojí na stoličce, dívá se do dálky
spolu s ostatními z archy /

Šem: Co vidíš, otče, stropním okénkem ?

Noe: Vidím, jak liják bez ustání umývá zem.

Noeho žena: Ať nás Bůh ochrání ode všeho zlého jen !

1.snacha: Co slyšíš, otče, okénkem ?

Noe: Slyším, jak lidé volají s pomoc k nám sem,
a my jim pomoci nemůžem.

Chám: Co vidíš, otče, po chvíli ?

Noe: Vidím, jak hory mizí v hlubině,
jako by nikdy nebyly.

2.snacha: Co slyšíš, otče, pověz nám!

Noe: Přes celou zem
hodina Boží spravedlnosti přišla.
pomoci nemůžem.
Jeho je moudrost a síla.
Jen archa Církve
po vlnách potopy pluje
a ohrožený svět zachraňuje.

Noeho žena: Boží milosrdenství je veliké jako celá zem,
to přeji pocítit lidem všem !

3.píseň: Slávu a dík Pane,
velký Bože tobě vzdáváme,
že jsi nás zachránil
od záhuby jisté,
slávu dík !

Jefet: Venku už pršet přestalo,
voda už opadá.
Náš koráb na horách zakotvil.
Buď Bohu sláva !

3.snacha: Zase všichni vyjdem ven
ať Bůh opatruje naši zem.

/ Přiletí holubice Noemovi na ruku /

Noe: Vypustil jsem holubici
a za malou chviličku
přinesla nám zelenou větvičku.

Všichni radostně: Vítáme tě, holubičko bílá,
jak jsi nás tou ratolestí potěšila !
Zazelenala se znovu naše zem,
rozloučit se můžem s naším korábem !

1.Vypravěč: Protože Noe věřil pevně v Boha,
důkazem této lásky stala se duha.
I nás Bůh k sobě všechny zve,
spolu s radostí žít s ním začněme.


2.Vypravěč: Věřit Bohu se vždycky vyplácí,
nic tím žádný z nás neztrácí.
Naopak - dostává vše v množství nadměrném,
kéž to i my jako Noe ostatním dokážem !!!


Noe: Díky tobě, Bože žes nás zachránil,
chválíme tě za to ze všech sil.
Díky tobě, Bože, volá každý jen,
Kéž bys s námi se všemi byl vždycky spokojen !!!



/ Na závěr je možné zazpívat píseň :" Koho včelky chválí " /

s.a.g.


Písně ke scénce:

2. Smiluj se Pane, nad světem,
jenž v hříchu se topí,
zachraň nás, zachraň nás,
záhuba se blíží, smiluj se !

3. Slávu a dík Pane, velký Bože
tobě vzdáváme, že jsi nás
zachránil, od záhuby jisté,
slávu dík !


Se svolením převzato ze sbírky "Divadelní a jiné hry" Jana Kafky.