Odpuštění a jeho pravidla. Proč odpouštět, žehnat a milovat (nepřátele). (Elias Vella)

Když někoho nenávidíte,
jste k nenáviděné osobě připoutaní

Když někdo někoho nenávidí, stává se v jistém smyslu závislým na nenáviděné osobě. Když jí však odpustí, osvobodí se od ní.

Když někoho nenávidíte, když někomu neodpouštíte, jste k nenáviděné osobě připoutaní a tato osoba vás v myšlenkách neustále pronásleduje a soustavně citově týrá. Když jí však odpustíte, rozvážete negativní pouto, které vás s ní svazovalo a už vás citově nezraní. Když tedy odpouštíte, je to spíše pro vaše osobní dobro než pro dobro osoby, kterou nenávidíte.

S lidmi můžete být spojeni pozitivně nebo negativně. Pozitivní závislost nastává tehdy, když milujeme určitou osobu, například přítele. Pozitivní závislost v nás vyvolává pokoj, vyrovnanost a radost. Když je však pouto mezi osobami negativní, závislost vnáší do našeho života smutek a nevyrovnanost. Proto je třeba odpouštět. Když odpouštíme, od dotyčné osoby odpoutáváme se.

Proto nám Ježíš říká: “Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar” (Mt 5,23-24). Je to velmi zvláštní. Dokážu pochopit, že když udělám něco zlého určitému člověku, půjdu za ním a poprosím ho za odpuštění. Ale Ježíš říká: “Když ti někdo udělal něco špatného, ty jdi za ním a odpusť mu.” Ne proto, že bych byl vinen, ale protože jsem na této osobě negativně závislý. A Ježíš chce, abych byl svobodnou osobností.

Když člověku odpouštím, dělám něco, z čeho mám větší užitek já než osoba, které odpouštím. Více pomáhám sobě, protože se odpoutávám od něčeho, co v mém životě bylo překážkou.

Čtyři pravidla odpuštění

Buďme nyní konkrétnější a položme si otázku: Co znamená milovat, zejména co znamená milovat nepřátele? Myslím, že velmi jasnou odpověď nacházíme u Lukáše, kde nám Pán Ježíš dává čtyři jasná doporučení. Ježíš říká: “Ale vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují” (Lk 6,27-28).

1/ Milujte

Nyní si všimneme těchto tří slov: “Milujte své nepřátele.” Je velmi těžké milovat i veřejné nepřátele, natož své osobní nepřátele.Většinou nemáme skutečné nepřátele, ale máme okolo sebe lidi, kteří nám ubližují, kteří nám dělají zlé věci. Nemůžeme říct, že je mým nepřítelem člověk, který mě zranil slovem. Ale i tomuto člověku je těžké odpustit.

Všimněme si, že Ježíš nám neříká: “Nemějte nenávist” a “Neubližujte”, ale říká: “Milujte.” “Nemít nenávist” znamená nic nedělat. “Milovat” znamená dělat něco pozitivního. Proto Pánu nestačí jen to, že o jiných lidech nemluvíme špatně, že je nemáme v nenávisti. Ježíš chce, abychom lidi milovali, abychom pro ně dělali něco pozitivního a dobrého. Milovat nepřítele znamená dělat pro něho něco pozitivního. Lásku můžeme vyjádřit modlitbou za člověka, který je našim nepřítelem nebo tím, že mu pomůžeme a že se snažíme zjistit, co potřebuje. Láska je něčím pozitivním.

2/ Prokazujte dobro

Ježíš potom pokračuje a říká: “...prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí...” Tady je už Ježíš detailnější. Říká: “Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí.”

Slovíčko “nenávidět” je velmi silné. Není možné říct, že lidé, kteří vás zranili, vás nenávidí. Často nás zranili i rodiče, ale neznamená to, že nás nenávidí. Mezi manžely se často vyskytují hádky, ale ještě to není signál, že vůči sobě chovají nenávist. Když mluvíme o nenávisti, jdeme až na hranu věci. Ježíš nám říká: “Prokazujte dobro těmto lidem.”

Pokud se vám před očima objeví nějaká osoba, o které si myslíte, že vás nenávidí nebo vy nenávidíte ji, Pán vám dnes říká, abyste uvažovali nad tím, jak byste pro tuto osobu mohli vykonat něco dobrého. Snažte se najít něco velmi konkrétního, čím jí projevíte svou lásku. Není vždy nutné, abyste šli za ní a požádali ji o odpuštění, nebo abyste jí navenek projevili odpuštění. Odpustit a požádat o odpuštění můžete různě. Své odpuštění můžete projevit tím, že se k dotyčnému člověku začnete jinak chovat. Ale v každém případě je důležité udělat něco pozitivního.

Nyní můžeme lépe pochopit, že láska je rozhodnutí, ne jen cit. Milovat, to znamená něco dělat, ne jen něco cítit.Často říkáme: “Dobře, můžeme udělat něco dobrého, ale neděláme to s radostí.” Možná že pod slovem “s radostí” chápete něco citového. Když něco děláme, nemusí tuto činnost nutně provázet nějaké citové prožívání. Ale dělat něco s radostí znamená dělat to ochotně proto, protože to Bůh od nás chce.

3/ Žehnejte

Přicházíme ke třetímu a asi nejtěžšímu Ježíšovu doporučení, ve kterém říká: “...žehnejte těm, kdo vás proklínají...” To je velmi důležité. Neříká, abychom se nestarali o ty, kteří nás proklínají, ale říká, abychom jim žehnali. A to není vždy lehké.

Často za mnou přicházejí lidé a říkají: “Někdo mě proklel, prosím vás, pomodlete se za mě.”- “Bojím se, že tchyně proklela mě i moji rodinu.” Tito lidé žádají, abych z nich sňal kletbu nebo uhranutí. Jediný způsob jak kletbu sejmout, je žehnat osobě, která vás proklíná. Mohli byste se zeptat, jak to udělat. To nejmenší, co můžeme v tomto případě udělat, je neproklínat toho, kdo přivolal kletbu na nás.

Ale jak žehnat? To, co říká Ježíš, je logické. Když mě někdo proklíná, tato kletba do mě vstupuje jen tehdy, když jsem kletbě otevřený. A co nás kletbě otevírá? Nenávist a nedostatek lásky. Ale když žehnáte, zavíráte všechna okna, všechny dveře, celou svou osobu proti prokletí. Když milujeme, obklopujeme se láskou a žádná kletba nás nemůže zasáhnout. To je velmi důležité. Můžu to potvrdit svou vlastní osobní zkušeností.

Když žehnáme osobě, která nás proklíná, slavíme vítězství nad tím, kdo chce pro nás zlo. Nesmíme se proto žádné kletby bát. Když vás napadne jméno člověka, o kterém předpokládáte, že na vás mohl uvalit kletbu, okamžitě mu žehnejte. Jen co mu požehnáte, oblékáte si jakoby ochranný štít a nic se vás nemůže dotknout. Proto nám Ježíš říká: “Žehnejte těm, kdo vás proklínají.”

4/ Modlete se

Ježíš pokračuje a říká: “...a modlete se za ty, kdo vám ubližují!”Je velmi důležité, abychom odevzdali Pánu všechny lidi, kteří s námi špatně zacházejí. Udělal to i Ježíš, když visel na kříži a řekl Otci: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí” (Lk 23,34). Udělal to i Štěpán, když ho kamenovali. Obrátil se na nebeského Otce slovy: “Otče, nezapočítej jim tento hřích!”

Modlete se za ty, kdo vám ubližují. Když se modlíme za lidi, kteří nám působí zlo, stáváme se svobodnými lidmi. Ježíš nám dává velmi jasné pokyny, jak zacházet s člověkem, kterému máme odpustit. Milujte toho člověka, konejte pro něho dobré skutky, žehnejte mu, modlete se za něho. Všechno to jsou pozitivní činnosti. Je to určitý závazek, je to rozhodnutí, je to něco pozitivního. To je odpuštění, které také nám přináší uzdravení ran, které jsme utržili. Jak jsme už řekli, když odpouštíme, odpuštění přináší větší užitek nám než těm, kterým odpouštíme.

Zpracováno podle knihy: Elias Vella: Ježíš – lékař těla i duše,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.