Papež, papežství – základní informace

Papež je hlavou římskokatolické církve. Jeho hlavním posláním je hlásat Kristovo poselství modernímu světu.

Kdo byl prvním papežem?

V Bibli je příběh o tom, jak Ježíš povolal rybáře, aby ho následovali (Mt 4,18-20 nebo Mk 1,16-18). Jedním z těch rybářů byl Šimon, jehož Ježíš později přejmenoval na Petra. Jméno Petr pochází z řeckého slova petros, „skála“. Ježíš ukázal na Šimona Petra a řekl, že na této skále vybuduje svou církev. Petrova volba byla překvapivá. Někdy totiž Ježíšovu učení nebo jeho činům nerozuměl, před ukřižováním pak dokonce popřel, že ho zná. Pravděpodobně neuměl číst ani psát. Ježíš si však vybral dobře: Petr byl prvním představeným organizace, která trvá již dva tisíce let a má v současnosti více než miliardu členů.

Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání Petr a další apoštolové šířili Ježíšovu radostnou zvěst v sousedních zemích. Když se křesťané usadili v novém městě nebo městečku, jejich představeným se stal biskup. Křesťané založili společenství v Římě, hlavním městě obrovské a mocné říše. Řím byl pro křesťany nebezpečným místem, protože římští vládci různá náboženství zakazovali. Mnoho křesťanů kvůli víře zemřelo strašlivou smrtí. Někteří z nich byli dokonce použiti jako živé štíty či jako návnada při násilných zábavách v římských circích.

Petr se brzy dostal do potíží s římskými představiteli. Byl zatčen a odsouzen k smrti. Římané používali ukřižování k mučení, ponižování a zabíjení svých nepřátel. Petr byl považován za nepřítele, protože hlásal víru, která se od římského náboženství odlišovala. Podle legendy Petr svým věznitelům řekl, že není hoden zemřít stejným způsobem jako Ježíš. Požádal proto, aby byl ukřižován hlavou dolů.

Petr by se k označení „papež“ nehlásil, protože v jeho době se ještě nepoužívalo. Titul papež se pro vedoucího představitele církve vžil až o několik staletí později. Petr se přesto považuje za prvního římského biskupa. Pro mnoho křesťanů se Řím stal nejvlivnějším církevním společenstvím. Kdo byl tedy římským biskupem, byl vnímán jako hlavní představitel celé církve.

Kdo se může stát papežem?

Papež Jan XXIII. jednou řekl: „Papežem se může stát každý. Důkazem toho jsem já!“ Tak jednoduché to ale není.

Papež zůstává papežem, dokud nezemře nebo neodstoupí. Po jeho pohřbu či rezignaci se kardinálové z celého světa shromáždí, aby zvolili nového papeže. Má to být někdo, kdo má dobré vůdčí schopnosti, je hluboce oddaný církvi a je schopen navázat dobré vztahy s kolegy a s lidmi mimo církev.

Technicky vzato může být papežem zvolen každý mužský člen církve, od roku 1378 jsou však voleni pouze kardinálové. Jak se tedy stát kardinálem? Kardinál je biskup, kterému jsou svěřeny zvláštní úkoly, k nimž patří volba papeže. Biskup je kněz, který byl vybrán, aby dohlížel na jistou místní oblast, diecézi. (Diecéze s největším počtem katolíků v dané zemi – často nejstarší či historicky nejvýznamnější – se nazývá arcidiecéze.) Aby se někdo mohl stát papežem, musí se tedy nejprve stát knězem.

Jak se volí papež?

Po smrti papeže se všichni kardinálové světa, kteří jsou mladší 80 let, shromáždí ve Vatikánu na zvláštním setkání, kterému se říká konkláve. Toto konkláve čítající zpravidla něco přes 100 kardinálů se schází v Sixtinské kapli, aby zvolilo papeže, kterým se obvykle stává někdo z jejich řad.

Každý kardinál hlasuje tak, že na lístek napíše jméno svého kandidáta a vloží ho do kalicha, poté se lístky spočítají. Pokud více než dvě třetiny přítomných hlasují pro jednoho kardinála, je papež zvolen. Pokud ne, kardinálové se modlí, diskutují a poté hlasují znovu. Tento proces pokračuje, dokud není papež zvolen. Pokud není možné dosáhnout dvoutřetinové většiny ani po několika kolech hlasování, kardinálové se mohou rozhodnout, že papežem bude zvolen kandidát s největším počtem hlasů, pokud se pro něj rozhodne více než polovina z nich.

Po každém kole volby se lístky spočítají, zapíší se výsledky, lístky se navléknou na šňůrku, znovu přepočítají a spálí se v ohni, jehož dým vychází ven komínem viditelným ze Svatopetrského náměstí. Černý kouř shromážděným zástupům oznamuje, že se bude konat další kolo hlasování. Jakmile kardinálové zvolí papeže, do hořících papírků se přidá chemická látka, díky níž vznikne bílý kouř. Rozezní se zvony baziliky sv. Petra.

Pak přichází oznámení: „Habemus Papam – Máme papeže!“ Papež, oblečený do bílé kleriky, se poté z balkonu baziliky představuje lidem shromážděným na Svatopetrském náměstí i milionům lidí na celém světě, kteří oznámení sledují v televizi nebo on-line. Kardinál-jáhen, který nového papeže uvádí, také všem oznámí jméno, které si nový pontifik vybral. O několik dní později je pak papež oficiálně uveden do úřadu při slavnostním obřadu v bazilice sv. Petra nebo na Svatopetrském náměstí.

Jak si papežové vybírají jméno?

Od roku 533 se papežové vzdávají jmen, která dostali při narození, a přijímají jméno nové. Například kardinál Joseph Ratzinger se stal papežem Benediktem XVI. Změna jména ukazuje, že zastávají důležité a význačné postavení. Své spojení s tradicí také prokazují používáním římských číslic za jménem. Pokud existoval dřívější papež stejného jména, pak nový papež je další v pořadí. Po smrti papeže Jana Pavla si kardinál Karol Wojtyla zvolil jméno Jan Pavel II.

Svá jména si papežové vybírají z mnoha různých důvodů. Někteří se pojmenovávají po postavách z Bible, jako to udělal svatý papež Pavel VI., jiní si vybírají jméno podle slavného světce, jako papež Benedikt XVI. Někdo si také vybere jméno předchozího papeže, protože chce jít v jeho stopách. Papež Jan Pavel I. se pojmenoval po dvou papežích, kteří byli před ním: po Janu XXIII. a Pavlu VI.

Ani papež František si nevybral své jméno náhodně. Na počátku 13. století svatý František z Assisi pracoval s chudými a nemocnými. V mnoha ohledech je svatý František vzorem i pro křesťany 21. století, zvláště způsobem, jakým oslovoval muslimy, nebo blízkým vztahem k přírodě, ke stvoření, potažmo ekologii.

Kde žije papež?

Papež žije ve Vatikánu. Papežové mají k dispozici zvláštní byt s výhledem na Svatopetrské náměstí (papež František bydlí skromněji v Domě svaté Marty).

Nejznámější částí Vatikánu je bazilika sv. Petra, nejvýznamnější křesťanský kostel na světě. Byl postaven asi před 500 lety na místě, o kterém křesťané věří, že tu byl hrob sv. Petra. V blízkosti jeho hrobu ve spodní části kostela, v kryptě, je také mnoho papežů pohřbeno.

Svatopetrská bazilika je známá svými uměleckými artefakty a architekturou. Nedaleko vstupních dveří je slavná Michelangelova socha – Pieta. V blízkosti baziliky sv. Petra se nachází další světoznámé dílo: strop Sixtinské kaple. Michelangelovy malby v této kapli zobrazují mnoho biblických výjevů, včetně obrazu Boží ruky, která se natahuje k Adamovi.

Papež František

V únoru roku 2013 Benedikt XVI. ze zdravotních důvodů na svůj úřad dobrovolně rezignoval. Tak radikální a odvážný čin církev naposledy zažila ve 13. století. Joseph Ratzinger odešel do ústraní, odkud sledoval a modlitbou podporoval pontifikát svého nástupce Františka. (Papež Benedikt XVI. zemřel 31. prosince 2022 – pozn. red.)

Jorge Mario Bergoglio, první papež z jižní Ameriky a první jezuita v čele katolické církve, si jako první papež zvolil jméno po svatém Františkovi z Assisi – tím jako by předznamenal svou snahu o zdůraznění toho, že církev má být chudá a sloužit.

Papež František se narodil v roce 1936 v argentinském Buenos Aires, původně studoval chemii, ale později se rozhodl pro kněžství a v roce 1958 vstoupil do jezuitského řádu. Roku 1992 byl jmenován biskupem v rodném městě. Kněží oceňovali jeho lidskost a prostotu, býval také označován jako „advokát chudých“. Papežem byl zvolen v březnu 2013.

Františkův pontifikát přináší řadu překvapení, inspiruje k prostotě, citlivosti k lidem, zvláště k znevýhodněným a vyloučeným, i ke všemu stvoření, k otevřenosti – a to i v neskrývání hříchů, jichž se dopustila církev, resp. její představitelé; mnohokrát veřejně požádal postižené a odpuštění těchto vin.

Papež František se nebojí opouštět tradice, které vidí jako přežité, nedůležité či přehnaně pompézní: například nebydlí v Apoštolském paláci, ale v Domě svaté Marty; ze svého prvního požehnání neodjel limuzínou, ale autobusem s ostatními kardinály; často sám vyřizuje své telefonáty…

Významná data z dějin papežství

Se svolením převzato z knihy: Les Miller, Proč je i dnes dobré mít papeže,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství ve společnosti KatMedia, s.r.o. Redakčně upraveno.