Poselství Jana Pavla k postní době 1999

POSELSTVÍ PAPEŽE

JANA PAVLA II.

K POSTNÍ DOBĚ 1999


VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE
PRAHA 1999

(PRO VNITŘNÍ POTŘEBU)




Hospodin připraví všem národům (...) hostinu

(srov. Iz 25,6)



Bratři a sestry v Kristu,



postní doba, kterou máme před sebou, je dalším Božím darem. Chce nám pomoci, abychom znovu rozpoznali svoji přirozenost jakožto dětí stvořených a obnovených Otcovou láskou skrze Krista v Duchu svatém.



1. Hospodin připraví všem národům (...) hostinu. Slova inspirující toto postní poselství nás chtějí především povzbudit k tomu, abychom si uvědomili milující péči nebeského Otce o všechny lidi. Ta se projevuje již v aktu stvoření, kdy Bůh " viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré" (Gn 1,31). Jejím potvrzením je privilegovaný vztah s izraelským národem, který si Bůh vyvolil jako svůj lid, aby započal dílo spásy. V Ježíši Kristu dosahuje tato milující péče svého naplnění: v něm přechází Abrahámovo požehnání na všechny národy a skrze víru dostáváme zaslíbeného Ducha (srov. Gal 3,14).

Postní doba je vhodnou dobou k tomu, abychom Pánu upřímně děkovali za divy, které vykonal v prospěch člověka, jež prostupují celými dějinami, a především za vykoupení, kvůli němuž neušetřil ani vlastního Syna (srov. Řím 8,32).

Odhalování spasitelné přítomnosti Boží v životních peripetiích člověka nás pobízí k obrácení. Všichni na sobě zakoušíme Boží vyvolení a to nás vede k chvále a oslavě Boha. Se svatým Pavlem opakujeme: "Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce" (Ef, 1,3-4). Bůh sám nás vyzývá k pokání a vnitřní očistě, abychom obnovili svou víru. Neúnavně nás volá k sobě a kdykoliv prožijeme porážku způsobenou hříchem, ukazuje nám cestu zpátky do svého domu, kde znovu najdeme tuto jedinečnou náklonnost, pro niž si nás v Kristu vyvolil. Takto v nás roste vděčnost za lásku, kterou nám Otec projevuje.



2. Postní doba nás připravuje na slavení Kristova utrpení a zmrtvýchvstání, na tajemství našeho vykoupení. Předzvěstí tohoto tajemství je hostina, kterou Pán slaví se svými učedníky na Zelený čtvrtek a předkládá sám sebe ve znamení chleba a vína. Slavením eucharistie "se uskutečňuje reálná, podstatná a trvalá přítomnost vzkříšeného Pána... a je přinášen onen chléb života, který je zárukou budoucí slávy", jak jsem napsal v Apoštolském listě Dies Domini (č. 39).

Hostina je znamením radosti, protože se při ní projevuje hluboké společenství těch, kteří ji slaví. Hostina, kterou všem národům prorokoval Izaiáš (srov. Iz 25,6), se tak v eucharistii stává skutečností. Neomylně odkazuje na konec věků. Víra nám říká, že tajemství Paschy je již dovršeno v Kristu; musí se však ještě naplno realizovat v každém z nás. Svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním nám Syn Boží daroval věčný život, který začíná zde a který se definitivně uskuteční ve věčných Velikonocích v nebi. Mnoho našich bratří a sester jsou s to přijmout svoji bídu, starosti a nemoc jedině proto, že mají jistotu, že se jednoho dnes zúčastní věčné hostiny v nebi. Postní doba tak otvírá pohled za hranice přítomnosti a dějin i za horizont tohoto světa; ukazuje na dokonalé a věčné společenství s Nejsvětější Trojicí.

Požehnání, které jsme získali v Kristu, strhává zeď časnosti a otvírá bránu definitivní účasti na životě v Bohu. "Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině" (Zj 19,9). Nemůžeme zapomínat, že náš život má svůj konečný cíl v této hostině, předjímané ve svátosti eucharistie. Kristus nám získal novou důstojnost nejen pro náš pozemský život, ale především novou důstojnost dětí Božích, které jsou povolány k věčnému životu s ním. Postní doba nás vyzývá, abychom překonávali pokušení dívat se na skutečnosti tohoto světa jako na definitivní a abychom poznávali, že "svou vlast máme v nebi" (Flp 3,20).



3. Zatímco přemítáme o tomto podivuhodném povolání, kterým k nám Otec skrze Krista promlouvá, nemůžeme zapomenout na jeho lásku k nám. Tento rok přípravy na velké Jubileum roku 2000 nás vybízí, abychom si znovu uvědomili, že Bůh je Otec, jenž nám ve svém vyvoleném Synu sdílí svůj vlastní život. Dějiny spásy, které On uskutečňuje s každým a pro každého, nás učí novou intenzitou žít lásku (srov. 1 Jan 4,10nn), teologickou ctnost, jejíž prohloubení jsem doporučil pro rok 1999 v Apoštolském listě Tertio millennio adveniente.

Zkušenost lásky Otcovy vede křesťana k tomu, aby se ve smyslu logiky, která jej vede ke službě a sdílení, sám stal živým darem, otevřeně přijímajícím ostatní lidi. V průběhu staletí církev v nesčetných oblastech slovy i skutky dosvědčovala lásku Boží. Také dnes se před námi otevírají mohutné prostory, v nichž se má působením křesťanů zpřítomnit láska Boží. Nová bída a další trýznivé otázky, které mnohým nahánějí strach, čekají na konkrétní a kompetentní odpovědi. Ten, kdo je osamělý nebo byl vytlačen na okraj společnosti, kdo hladoví, je obětí násilí nebo je pln beznaděje, by měl v péči církve zakusit něhu nebeského Otce, který od počátku světa pečuje o každého člověka a obdarovává jej svým požehnáním.



4. Postní doba s pohledem obráceným na Otce se stává jedinečnou dobou lásky, která se projevuje v hmotných a duchovních skutcích milosrdenství. Mám na mysli zvláště ty, kdo jsou vyloučeni z hostiny každodenního blahobytu. Existuje mnoho "Lazarů", kteří klepou na dveře společnosti: jsou to všichni ti, kteří se nepodílejí na materiálních výhodách pokroku. Trvající bída musí vyburcovat svědomí křesťanů a zavázat je k tomu, aby osobně i společně zjednali nápravu.

Nejen jednotlivci mají příležitost přivést chudé k účasti na svém blahobytu; také mezinárodní instituce, vlády států a přední centra světové ekonomiky by měly nastoupit odvážnou cestu spravedlivějšího rozdělování hmotných statků v rámci jednotlivých zemí a mezi národy.



5. Bratři a sestry, obracím se na vás s tímto poselstvím na počátku postní doby, abych vás povzbudil na cestě k obrácení - to totiž vede k stále plnějšímu poznání tajemství dobra, které Bůh pro nás přichystal. Maria, Matka milosrdenství, ať vede naše kroky. Ona jako první poznala a přijala láskyplný plán Otce, uvěřila a je "požehnaná mezi ženami" (Lk 1,42). Byla poslušná v utrpení, a tak měla jako první účast na slávě dětí Božích.

Maria ať nás posiluje svou přítomností, ať je "znamením jisté naděje" (Lumen gentium, 68) a ať se za nás u Boha přimlouvá, aby nás znovu naplnilo milosrdenství Boží.



Ve Vatikánu 15. října 1998



Jan Pavel II.