Poselství paprže Jana Pavla II. k postní době 2002

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8)



Nejdražší bratři a sestry!



1. Chystáme se projít postní pouť, která nás přivede ke svátečním oslavám ústředního tajemství víry – tajemství utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Připravujeme se k prožití příhodného času, ve kterém církev zve všechny věřící, aby rozjímali o díle spásy, které náš Pán završil na kříži. Spásonosný plán nebeského Otce se dovršil tím, že se jednorozený Syn svobodně a bezvýhradně daroval lidem. „Nikdo mi ho (život) nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe“ (Jan 10,18), říká Ježíš, čímž jasně potvrzuje, že naprosto dobrovolně vydává svůj život za spásu světa. Aby potvrdil, že se skutečně jedná o veliký dar lásky, náš Vykupitel dodává: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13).

Postní doba, mimořádná příležitost k obrácení, nám pomáhá kontemplovat toto nádherné tajemství lásky. Je návratem ke kořenům víry. Rozjímáme-li o vykoupení, o nevýslovném daru Boží milosti, nemůžeme si neuvědomit, že to vše jsme obdrželi výlučně z láskyplné Boží iniciativy. Jelikož chci rozjímat právě o tomto aspektu tajemství spásy, zvolil jsem jako téma postního poselství na tento rok slova našeho Pána: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8).



2. Bůh nám zcela dobrovolně dal svého Syna. Kdo z lidí si kdy mohl zasloužit podobnou výsadu? Svatý Pavel říká: „Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží spásy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma“ (Řím 3,23–24). Bůh nás miloval nekonečně milosrdnou láskou a nezastavil se ani před tím, že hřích vážně narušil život člověka. Dobrotivě se sklonil k naší nemohoucnosti a učinil z ní příležitost, aby nově a hojněji vylil svou lásku. Církev bez přestání hlásá toto tajemství nekonečné Boží dobroty a opěvuje svobodné Boží rozhodnutí a přání člověka neodsoudit, nýbrž jej znovu přivést ke společenství s Bohem.

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Kéž se tato slova evangelia rozezní v srdci každého křesťanského společenství při kajícím putování vstříc Velikonocům. Postní doba, která nás obrací k duchovnímu rozměru tajemství smrti a vzkříšení našeho Pána, ať všechny křesťany přivede k hlubokému úžasu nad velikostí daru, kterého se nám dostalo. Ano! Zadarmo jsme dostali. Není snad náš život úplně proniknut Božím dobrodiním? Božím darem je vznik života i jeho podivuhodný rozvoj. Právě proto, že se jedná o dar, nemůžeme lidskou existenci chápat jako majetek nebo soukromé vlastnictví, byť by nás schopnosti, kterými dnes lidstvo disponuje pro zkvalitňování života, mohly vést k přesvědčení, že se člověk stal „pánem“ nad životem. Objevy v oboru lékařství a bio-technologií občas skutečně vedou člověka k tomu, že se považuje za stvořitele sebe sama a podléhá pokušení manipulovat „stromem života“ (Gn 3,24).

Také zde je třeba zdůraznit, že ne všechno, co je technicky dosažitelné, je také dovolené z morálního hlediska. Snaha vědy zajistit člověku takovou kvalitu života, která by lépe odpovídala lidské důstojnosti, je sice hodná našeho obdivu, ale nesmíme nikdy zapomenout, že lidský život je dar a tuto svou hodnotu si uchovává i tehdy, je-li poznamenán utrpením a omezeností. Tento dar je proto nutné stále přijímat a milovat. Zdarma jsme svůj život přijali, zdarma jej máme nabídnout ve službě druhým.



3. Postní doba nám opět představuje Krista, který se za nás obětoval na Kalvárii, a jedinečným způsobem nám dává poznat, že Kristus vykoupil život celého lidstva. Skrze Ducha Svatého obnovuje Kristus náš život a dává nám účast na svém božském životě, uvádí nás do niterného vztahu s Bohem a dává nám zakoušet jeho lásku. O tomto vznešeném daru má každý křesťan vydávat svědectví. Svatý Jan píše ve svém evangeliu: „Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17,3). Tento život jsme obdrželi při křtu a máme jej neustále rozvíjet a věrně na něj odpovídat osobně i jako společenství modlitbou, slavením svátostí a svědectvím života podle evangelia.

Jestliže jsme svůj život zadarmo přijali, máme jej také zadarmo darovat svým bratřím. Ježíš to vyžaduje od svých učedníků, když je jako své svědky posílá do světa: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Prvním darem, který máme věnovat svým bližním, je životní svatost, která dosvědčuje velkorysost Boží lásky. Postní putování ať je pro všechny věřící jedním velikým pozváním k prohloubení tohoto našeho zvláštního povolání. Všichni, kdo jsme uvěřili, musíme otevřít svůj život velkorysosti a bezvýhradně se věnovat Bohu i bližnímu.



4. „Máš něco, co bys nedostal?“ (1 Kor 4,7), ptá se svatý Pavel. Z tohoto vědomí pak vychází požadavek milovat bližní a věnovat se jim. Úkol pomáhat potřebným je tím naléhavější, čím větší nouzi tito lidé zakoušejí. Nedopouští Bůh snad, aby lidé trpěli nedostatkem, protože chce, bychom jim vycházeli vstříc, a osvobozovali se tak od svého sobectví a učili se žít opravdovou evangelijní lásku? Ježíšův příkaz je jasný: „Jestliže milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci?“ (Mt 5,46). Svět hodnotí vztahy k druhým lidem na základě úroků a zisků, čímž se stále víc upevňuje v egocentrické vizi existence, ve které příliš často chybí místo pro chudé a slabé. Každý, i ten nejneschopnější člověk musí však být přijímán a milován proto, že je to člověk, bez ohledu na přednosti a vady. Naopak: v čím větších obtížích se nachází, tím více konkrétní lásky mu máme prokázat. Právě tuto lásku dosvědčuje církev prostřednictvím nesčetných institucí, které se starají o nemocné, utlačované, chudé a vykořisťované lidi. Křesťané se tak stávají apoštoly naděje a budují civilizaci lásky.

Velmi příznačné je to, že Ježíš pronesl slova „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ právě v okamžiku, kdy posílal své apoštoly, aby šířili evangelium spásy – první a nejvýznamnější dar, který dal lidstvu. Chce, aby se jeho království, které se přiblížilo na dosah (srov. Mt 10,5), šířilo skrze skutky nezištné lásky jeho učedníků. Tak to dělali apoštolové na úsvitu křesťanství a každý, kdo se s nimi setkal, mohl poznat, že přinášejí poselství, které je svým významem převyšuje. Stejně jako tehdy se i v současnosti stává dobro, které konají věřící, znamením a často přímo pobídkou k víře. Jestliže křesťan – podobně jako milosrdný Samaritán – vychází vstříc potřebám svého bližního, jeho pomoc se nikdy neomezuje pouze na hmotnou rovinu, ale vždy je to zároveň zvěst o Božím království, která lidem přináší pravý smysl života, naděje a lásky.



5. Nejdražší bratři a sestry! Ať je naší přípravou na postní dobu právě účinná velkodušnost vůči nejchudším bratřím! Jestliže jim otevřeme svá srdce, budeme si stále více uvědomovat, že naše darování se druhým je jen odpovědí na celou řadu darů, kterými nás neustále obohacuje náš Pán. Zadarmo jsme přijali, zadarmo dávejme!

Jaké období by mohlo být vhodnější pro toto svědectví štědré lásky, kterou dnešní svět tak potřebuje, než tato postní doba? V samotné lásce, kterou k nám Bůh chová, je obsažena výzva, abychom se velkodušně darovali druhým. Děkuji všem laikům, řeholníkům i kněžím, kteří ve všech částech světa vydávají svědectví lásce. Kéž je tomu tak v životě každého křesťana, ať už se nachází v jakékoliv situaci.

Tímto postním putováním kéž nás provází Maria, Panna a Matka krásného milování a Matka naděje. Všechny vás ujišťuji svou vroucí modlitbou a všem – především těm, kdo každodenně pracují na nej-různějších ,frontách‘ křesťanské lásky – uděluji své zvláštní apoštolské požehnání.



Vatikán 4. října 2001, svátek sv. Františka z Assisi.

Jan Pavel II.




VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE
www.cirkev.cz
PRAHA 2002
(PRO VNITŘNÍ POTŘEBU)
NA WEBU UMÍSTĚNO SE SVOLENÍM