Půst, modlitba, almužna – náboženství pro dospělé. (P. Krzysztof Dędek)

Plzeň 22.03.2006


Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!
Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je
tvůj Bůh?"
Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha
čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá
vlnobití se přese mne valí.
Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou. Žl 42





Na začátku postní doby, když byly naše hlavy označeny popelem, jsme slyšeli slova z evangelia: „ Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Před tím se kněz modlil: „Dej, ať konáme opravdové pokání po celý půst, abychom s čistým srdcem mohli slavit velikonoce ve spojení s Kristem.“

K tomu jsme pozváni, to je náš hlavní úkol v postní době: obrácení, proměna života! Pomocí k tomu jsou kající skutky. Tady je ale důležité upozornění!

Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, nemíří především na vnější skutky, posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání. Bez něho zůstávají kající skutky neplodné a lživé; vnitřní obrácení naopak nutí k tomu, aby se tento postoj projevil navenek kajícími úkony a skutky (KKC 1430). Na druhou stranu je potřeba říct, že i když církev zdůrazňuje, že obrácení musí být nezbytně vnitřní a musí mít náboženský ráz, zároveň je přesvědčena, že nelze zůstat jen u vnitřního návratu k Bohu, ale musí se „vtělit“ do změny chování, do umrtvování, do skutků spravedlnosti a lásky.

Co to je to „vnitřní pokání“?
Katechizmus katolické církve o tom píše takto: „Vnitřní pokání je radikální, nové zaměření celého života, návrat, obrácení k Bohu celým srdcem, rozchod s hříchem,odvrácení od zla, spolu s odporem vůči špatným činům, které jsme spáchali. Zároveň s sebou přináší touhu a předsevzetí změnit život s nadějí na Boží milosrdenství a důvěrou v pomoc jeho milost“. (KKC 1431)

Dar takové touhy po obrácení prožívá člověk, který poznal Krista. Osobní setkání s Bohem, který ho přijímá i s jeho omezeností a hříchy, je pro něj tak silným zážitkem, že se na jednou všechno mění, všechno vidí jinak a touží po změně života. Je to veliká milost, kterou zažili všichni, kdo byli pokřtěni v dospělosti, jako ovoce osobního obrácení a setkaní s uzdravující láskou Krista. Je ovšem fakt, že člověk je slabý a vrací se k tomu, co není dobré. To bohužel prožíváme všichni. Je to společná zkušenost všech křesťanů. Těch, kdo víru přijali v dětství, i těch, kdo se pro Krista rozhodli v dospělosti. A právě proto, abychom se na sebe podívali v pravdě a abychom se zastavili na cestě životem, abychom se vrátili ke Kristu, k naší původní Lásce, nabízí nám církev doby a dny pokání. Tradičně nám je zase připomíná katechizmus: Jsou to postní doba a na památku smrti Páně každý pátek. Tato období jsou zvláště vhodná pro duchovní cvičení, kajícné obřady, pouti na znamení pokání a dobrovolná odříkání. (KKC 1438)

Tady se nám konečně objevuje dnešní téma. Půst, modlitba a almužna jsou tradičně prostředky k proměně života a odpuštění hříchů. Proč právě tyto tři věci? Odpověď na tu otázku najdeme v Písmu, konkrétně v poučení samotného Ježíše v 6. kapitole Matoušova evangelia. Je to součást horského kázání. Po tom, co Ježíš novým způsobem komentuje přikázání lásky a vybízí k lásce nepřátelům, učí jak prokazovat dobrodiní, jak se modlit a jak se postit.





MODLITBA

Modlitba je první plod, který následuje po objevení Božího milosrdenství a hříchu. Modlitbou se člověk vedený láskou pozvedá a tíhne po spojení se svým Pánem. Modlitba tedy není v první řadě naší povinností, jak to často chápeme (musím se modlit ráno a večer), ale je to náš největší poklad, který bychom si měli hlídat a vážit, jako si vážíme každé chvilky s tím, koho máme rádi. A tady je přece někdo ještě větší, samotný Bůh, který nám naslouchá. Jak veliký je to dar, že s Ním můžeme mluvit kdykoli chceme.



V Matoušově evangeliu nás Ježíš poučuje, jak by tato modlitba neměla vypadat:


- Modlitba je naše osobní intimní setkání s Hospodinem. Ztrácí svou hodnotu když ji konáme jen proto, abychom se ukázali v očích našich spolubratrů a spolusester:
„ A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ Mt 6,5-6


- Při modlitbě nemusíme používat množství slov
„Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ Mt 6,7-8

Jako příklad takové modlitby pak máme modlitbu Páně:
Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Náš denní chléb dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Mt 6,9-15
Modlitba nás otvírá k přijetí Boží vůle a proměňuje naše srdce tak, že jsme schopni přijímat druhé a odpouštět. Modlitba nás učí lásce, ke které nás Ježíš vybízí:
Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Mt 6,44
Ovocem modlitby, která vyjadřuje lásku k Bohu a k bližnímu, jsou půst a almužna. Ty jsou jako Křídla, která vynášejí modlitbu k uším Stvořitele. (J. Bandini – Sacramentarium gregorianum)





PŮST

Půst zintenzivňuje modlitbu, je modlitbou tělem i duší. Tady ale máme asi největší problém. Protože pro dnešního člověka se půst zdá pouze potlačováním těla a vidí v něm spíš nějakou uhýlku. Církev navíc na půst v podstatě zapomněla. Z postu se stal postoj čistě duchovní... Na čistě tělesný půst se /před nedávnem/ shlíželo téměř opovržlivě a přitom se ani nepozorovalo, že s tělesným postem zmizel i duch postu... Ztratilo se pochopení pro hodnotu postu...
Pro křesťany byly v minulosti postní dny dobou větší bdělosti pro Boha. Půst spojoval křesťany v jedno společenství. Nebylo to žádné soukromé asketické dílo, nýbrž určitá forma společné modlitby a bdění. Během celé postní doby se nepilo víno a nejedlo maso. Na víc, kromě pátku, se postilo i v pondělí a ve středu.


-Kdo se postí pro lidské uznání, nezakusí pozitivní účinky postu. Půst ho nepromění, neosvobodí a neotevře pro Boha.
U postu platí stejná pravidla, jako u modlitby. Neměli bychom to dělat proto, aby nás ostatní obdivovali.
A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Mt 6,16-18


- Půst nám otvírá oči, abychom se viděli v pravdě a dokázali se změnit.
Ztuční-li tělo, ztuční a otupí i duše. Mnoho jídla umenšuje duchovní bdělost člověka – psal sv. Atanáš. Dobrým jídlem a pitím mohu v sobě mnohé potlačit. Ale hluboko v srdci mi sedí neradostná prázdnota a nemůže se vůbec dostat na povrch (na světlo). V postu se setkávám se sebou samým, setkávám se s nepřáteli své duše, s tím, co mne vnitřně ujařmuje (zotročuje)...
Obžerství neškodí jen tělu, nýbrž otupuje i ducha. Příliš mnoho jídla nám bere zdravé napětí, dělá z nás lidi duchovně nasycené a líné. Půst mi odkrývá, kdo jsem. Ukazuje mi má ohrožení a naznačuje mi, kde musím začít s bojem. Na poušti není nic, za čím bychom se mohli skrýt. Postem vůbec nebojujeme proti sobě samým, nýbrž proti nepřátelům duše, kteří nám chtějí zabránit, abychom se stali sebou samými, Božími dětmi. Svatý Augustin říká, že v postu nejde o to nenávidět své tělo, nýbrž pouze bojovat proti zlým návykům a tak přispívat k ozdravění.


-Půst zintenzivňuje modlitbu.
Především prosebnou. Můžu spojit modlitbu a půst v jedno. Když mám nějaký důležitý úmysl, můžu za něj prosit Boha právě půstem. To jsem často pozoroval u karmelitek, jak se postí za lidi, kteří je prosili o modlitbu. Svým postem tak vyznávám, že tu sám nic nezmohu, že jsem odkázán jedině na Boží pomoc. Myslím, že právě ve spojení postu s modlitbou můžeme najít jeho smysl pro nás. Zvlášť když je pro nás intence důležitá, úplně jinak budeme prožívat půst na tento úmysl.


- Půst nesmí být přednější než blíženská láska.
Půst má sloužit blíženské lásce. Co člověk postem ušetří, to má dát potřebným. Půst nás uschopňuje k soucitu a milosrdenství.Testem správného užívání postu je styk s druhými a mluvení o nich. Mluvím-li o druhých zle, nepochopil jsem ze smyslu postu nic a bylo by lépe postu zanechat. „Půst bez milosrdenství není nic „ – sv. Augustin.



Nebezpečí
Půst v sobě skrývá určitá nebezpečí, vytratí-li se z něj správná míra.
-Prvním nebezpečím je jistá negace života
-Dalším nebezpečím je negativní postoj k tělu.
-Ještě jedním nebezpečím je přehánění.
K postu musím přistupovat ve svobodě ducha. Nikdy nezáleží na vnějším úspěchu, ale vždy jde o to, zda mě půst dělá člověkem citlivějším, laskavějším a milosrdnějším. Ne jde o výkon: “Dokázal jsem to!“ Třeba jsem nejedl celý pátek, ale při tom jsem byl celý den naštvány tak, že nikdo se mnou nemohl vydržet.


Formy postu.
Jak se postit dnes?
Měli bychom se chopit církevní tradice a ptát se, jak ji naplňovat dnes. Nejprve bychom se měli soustředit na pravidelný čtyřicetidenní půst. Neměli bychom jej rozmělňovat tím, že ve zmíněnou dobu pouze sbíráme peníze na dobré účely nebo se méně díváme na televizi. Postní doba znamená skutečný půst - půst tělem i duší. Ovšemže k tomu náleží duchovní obrácení, avšak obrácení právě nejen hlavou a vůlí, nýbrž i tělem.
Každý by si měl najít správnou cestu a míru půstu pro sebe.





ALMUŽNA

Obrácení ve vztahu k Bohu (modlitba) a k sobě samému (půst) nás vede k obrácení ve vztahu k druhým – tady je místo na almužnu. Almužna, to nám asi v uších příliš dobře nezní, proto možná bude lepší, když řekneme skutky lásky nebo dělení se s bratry. Almužna to je náš dar pro druhé, naše otevřené srdce a oči k tomu, co právě potřebují. V tom smyslu může být almužnou i naše odpuštění – jak o tom mluví sv. Augustin.
Ovocem almužny je odpuštění našich hříchů:

Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté. Lk 11,41

Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. 1 P 4,8

Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Tb 12,9


Ne jenom ten, kdo dá hladovému najíst, kdo dá žíznivému napít, ale almužnu dává i ten, kdo odpustí hříšníkovi… Almužna má mnoho možností, a když je využijeme, všechny nám pomáhají k odpuštění hříchů – sv. Augustin.
Zase ale platí stejné pravidlo jak s modlitbou a půstem:

Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.
Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci vsynagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Mt6,1-4


Modlitba, půst a almužna je naším křesťanským úkolem zvlášť v postní době???
Ano to určitě! Ale ještě více jsou naší šancí a naší cestou, kterou se můžeme přiblížit ke Kristu a odstranit naše hříchy. Je však potřeba pamatovat na to, že pokud chybí láska – posty, umrtvování, popel na hlavě, obětí ztrácí svůj smysl:


A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. 1Kor 13,3








K přípravě jsem používal:
Katechizmus Katolické Církve
Slovník sprituality; Stefano de Fiores a tullo Goffi; Karmelitánské nakladatelství – Kostelní Vydří 1999
Půst; Anselm Grün; Karmelitánské nakladatelství – Kostelní Vydří 2005