Různé

Evangelijní rada chudoby řeší otázku, zda vlastním já věci, nebo vlastní ony mne?

Georg Jelich: Arm, ehelos, gehorsam, Eine Besinnung auf die evangelischen Räte, Leipzig St. Benno-V. 1985 s.10)

+

"Můžete spát," ptali se jednoho dobrého občana z Neapole, "když máte tolik dluhů? Zasmál se srdečně: "Já mohu docela klidně. To ti druzí, kterým jsem dlužen, ti nemohou." ...

Byl to zase jeden Neapolitánec, který poznamenal vtipně, že na Severu lidé neumírají hladem a zimou, ale starostmi o to, že by jim mohlo být zima a že by mohli mít hlad.

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus A, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.1O3)

…
Vždyť Kristus, když viděl hladové zástupy, nasytil je zázračně. Tím spíše se musíme postarat o to,abychom je nasytili my, když k tomu máme přirozené možnosti. (127)

…
Tolstoj má povídku o ševci, který rušil bohatého souseda svým zpěvem. Boháč mu věnoval měšec s penězi, švec měl starosti, jak je skrýt a opatrovat - a přestal zpívat!

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.146)

+

Co to tedy znamená "být duchem chudý"? Není to schválení nouze a bídy (Kristus nasycoval hladové), ale je to nový postoj k věcem: dobře jich užívat a být nad nimi, ne v jejich vleku. Člověk duchem chudý ví, jak je ve všem závislý na Bohu. Od Boha očekává celé své štěstí. Ti, kdo jsou duchem chudí, jsou už na cestě k největšímu bohatství: Bůh sám je jejich bezpečí a štěstí.

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.25)

+

Mocní se často mění a ty musíš být věrný. Buď vděčný, když ti pomáhají, ale pokračuj nerušeně, když tebou opovrhují.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.478, Brno, Cesta, 1992, 113)

…
Nezapomínej: ten, kdo potřebuje nejméně, má nejvíc. - Nevytvářej si potřeby.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č. 63O, Brno, Cesta, 1992, 146)

+

Tři dny šel žebrák cestou necestou. Celou tu dobu neměl co do úst. Pak potkal druhého žebráka. Ten byl na tom obdobně. Šel též již tři dny cestou necestou a za celou tu cestu nic nejedl. Oba měli hlad. Pohlédli na sebe. Aniž by kdokoliv z nich pronesl jediné slovo, jeden z nich vytáhl z batohu krajíček chlebe - poslední "železnou zásobu". Rozlomil ho v půli a půlku dal druhému.

(Jaro Křivohlavý: Povídej - naslouchám Návrat, Praha 1993, 5)

+

Je lží, jestliže se křesťan nazývá křesťanem, a přesto nevěří lásce. Jen kdo je v tomto světě chudý, kdo se odváží být zcela odkázán na lásku Otcovu, plně jí vydán, jen jí, jen ten se nebojí, jen ten důvěřuje.

(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 38)

+

První část Otčenáše je charakterizována slovem „ty“ (tvé jméno, tvé království...), druhá slovem „my“ (odpusť nám...). (15)
Znesvěcování jména Božího Izraelem: Ez 36,16-28. (16-17)
V Božím království bude svět identický se světem, jak si ho přeje Bůh. (20)

Viz Iz 2,2-4; Mich 4,1-3.

V druhé části Otčenáše prosíme o to, co potřebujeme, abychom mohli plnit první část. Dvě části Otčenáše nestojí proti sobě. (29)
Blahoslavení chudí - ti, kteří znají hodnotu chleba.

(John z Taizé: Modlitba Otčenáš, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 18)

+

Nikdy nezapomínejme na to, že všechno pomíjí a že jen věčné /nepomíjející/ může naplnit srdce.
(Jan Pavel II.)
/KT 12.1.97/

+

Ten, kdo potřebuje nejméně, má nejvíc.
Pravá chudoba není v tom nemít, ale znamená být odpoután od věcí, vzdát se dobrovolně jejich nadvlády. - Proto jsou někteří chudí ve skutečnosti bohatí. A naopak.
Nemiluješ chudobu, nemiluješ-li to, co chudoba přináší.
/ Josemaría Escrivá, Cesta, str. 146/

+

Opravdová chudoba je na rozdíl od bídy vždy krásná...
Zřeknout se neznamená zničit. ...Zřeknout se znamená vlastnit ve svobodě.
Zřekni se i zřeknutí, pokud jsi k němu poután víc než k osobě Ježíše Krista.
/Bratr Efraim, Paradoxní Bůh, str. 28n/

+

Proti myšlence, která ve mně kvůli tvrdé chudobě mého života budí zahořklost: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám (Žl 23,1).
(Evagrius)
/Anselm Grün, Jak zacházet se zlým, str. 38/

+

Bohatí nemohou rozumět evangeliu, protože si ho nemohou koupit.

Bůh násobí majetek toho, kdo se o něj dělí.
Budeš shledán lehkým, jestliže to, co máš, váží víc než to, co jsi.
Když nevystačíme s málem, potřebovali bychom mít ještě méně.

Teprve chudoba naučí člověka hospodařit s bohatstvím, kterým ho zahrnuje Bůh.

Chudoba neznamená nemít velké cíle, nýbrž nemít velké nároky.
/Pavel Kosorin, Křesťanské aforismy/

+

Svatý František z Assisi

"On je plnost dobra, všechno dobro, celé dobro, pravé a nejvyšší dobro, on jediný je dobrý. Něžný a dobrotivý, milý a laskavý... Nic ať nám nebrání, nic ať nás nerozdělí, nic ať nás neodloučí. (Sv. František)
Najít Ježíše a milovat lidi to není možné člověku, který lpí na majetku, na vlastní moci nad věcmi.
Vlastnictví osamocuje, to je Františkova základní zkušenost. Mylné jistoty jsou překážkou oddanosti Bohu. Ale on chtěl být zcela volný, aby ho nic neodvádělo od milovaného Pána.

"(Paní chudobo) Padáme ti k nohám a pokorně tě prosíme: Sestup k nám a zůstávej s námi. Buď nám cestou, po které dojdeme ke králi slávy, jako jsi byla cestou jemu. Zůstávej s námi v pokoji a budeme zachráněni, aby nás skrze tebe přijal ten, jenž nás skrze tebe vykoupil." /24/

/Ch. Feldmann, Tiší buřiči Boží/

+

Chudoba znamená vyklizení mnohého nadbytečného ve prospěch jednoho potřebného.
/ Joachim kardinál Meisner, Úvahy o Panně Marii, str. 17/

+

Nada te turbe, nada te espante: quien a Dios tiente nada le falta. Nada te turbe, nada te espante: Solo Dios basta.
(Sancta Teresa de Jesus).

Nic ať tě nemate, nic ať tě neděsí. Vždyť kdo má Boha nic mu neschází. bůh sám ti dostačí.
(Svatá Terezie z Avily)

+

Protože člověk má být Božím partnerem nejen v čase (na této zemi), ale také na věčnosti, máme každý v srdci hlad, který nemůže být utišen ničím na světě. I kdyby člověk měl všechno, co na tomto světě mít lze - zdraví a krásu, vážnost a moc, inteligenci a peníze - zůstává přesto hladovějící bytostí. Svatý Augustin tuto pravdu formuloval velice výstižně: "Bože, stvořil jsi nás pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě."

Člověk se ale ve své svobodě může pokoušet svůj nekonečný hlad utišit na nesprávném místě.

Když se pokoušíme svůj nekonečný hlad zcela utišit v tomto konečném světě, pak musíme nutně tento konečný svět zbožšťovat. Pokoušíme se pak najít svoje konečné štěstí v moci, majetku nebo zábavě - na úkor druhých.

Jen když hledáme své konečné štěstí v Bohu, nepotřebujeme již zbožšťovat moc, peníze a zábavu - na úkor druhých. Můžeme se pak spokojit s tím, co je nutné, a to nadbytečné rozdělit.
/Johannes B. Brantschen,Proč nás dobrý Bůh nechává trpět?, str. 26n/

+

Kde je vaše bohatství, tam je i vaše srdce.
Matouš 6,21 (SNC)

Poutník jenž prázdnu má kapsu, i lupiče vida si zpívá.
Invenalis