Různé (KKC - uzdravení)

Nemoc v lidském životě
1500
Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout smrt.

1501
Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co není podstatné, aby se zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu.

Nemocný tváří v tvář Bohu

1502
Člověk Starého zákona prožívá nemoc před Bohem. Před ním také proléval slzy nad svou nemocí;85 od něho, Pána života a smrti, si snažně vyprošuje uzdravení.86 Nemoc se stává cestou obrácení87 a Božím odpuštěním začíná uzdravení.88 Izrael zakouší, že nemoc je jakýmsi tajemným způsobem spojena s hříchem a zlem, a že věrnost Bohu podle jeho Zákona navrací život: "Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji" (Ex 15,26). Prorok nahlíží, že utrpení může mít i výkupný smysl za hříchy druhého.89 Nakonec Izaiáš ohlašuje, že Bůh dopřeje Sionu čas, kdy odpustí každou vinu a vyléčí každou nemoc.90

Kristus lékař

1503
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných všeho druhu91 jsou jasným znamením skutečnosti, že "Bůh navštívil svůj lid" (Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy:92 přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují.93 Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mě" (Mt 25,36). Jeho přednostní láska k nemocným nepřestala během staletí zcela zvláštním způsobem podněcovat křesťany k tomu, aby pečovali o všechny, kdo trpí na těle i na duchu. Ona je zdrojem neúnavného úsilí přinášet jim úlevu v jejich trápeních.

1504
Ježíš často žádá nemocné, aby věřili.94 K uzdravování používá znamení: sliny a vkládání rukou,95 bláto a omývání.96 Nemocní se snaží dotknout se ho,97 "protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny" (Lk 6,19). Tak se nás Kristus ve svátostech i nadále "dotýká", aby nás uzdravoval.

1505
Kristus, pohnut tolikerým utrpením, nejen dovolil, aby se ho nemocní dotýkali, ale bere jejich trápení za své: "Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci" (Mt 8,17).98 Avšak neuzdravil všechny nemocné. Jeho uzdravení byla znamením příchodu Božího království. Ohlašovala mnohem radikálnější uzdravení: vítězství nad hříchem a nad smrtí skrze jeho velikonoční oběť. Kristus vzal na kříži na sebe celou tíži zla99 a "sňal hříchy světa" (Jan 1, 29); nemoc je pouze jeho důsledkem. Svým utrpením a svou smrtí na kříži dal Kristus utrpení nový smysl: od té doby utrpení nás může připodobnit Kristu a spojit s jeho vykupitelským utrpením.

"Uzdravujte nemocné..."

1506
Kristus vybízí své učedníky, aby ho následovali tím, že také sami vezmou na sebe svůj kříž.100 Tím, že ho následují, nabývají nový způsob vidění nemoci a nemocných. Ježíš je přidružuje ke svému životu chudoby a služby. Dává jim podíl na službě soucitu a uzdravování: "Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je" (Mk 6,12-13).

1507
Vzkříšený Pán obnovuje toto vyslání ("V mém jménu... budou vkládat ruce na nemocné a uzdraví je": Mk 16,17-18) a potvrzuje to znameními (zázraky), které církev koná, když vzývá jeho jméno.101 Tato znamení ukazují zvláštním způsobem, že Ježíš je opravdu "Bůh, který dává spásu".102

1508
Duch svatý dává některým zvláštní charizma uzdravování,103 aby ukázal sílu milosti Zmrtvýchvstalého. Nicméně ani nejintezívnější modlitby nedosáhnou uzdravení všech nemocí. Tak se svatý Pavel musel od Pána naučit: "Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti" (2 Kor 12,9),; snášená utrpení mohou mít ten smysl, pro který "na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev" (Kol 1,24).

1509
"Uzdravujte nemocné!" (Mt 10,8). Církev dostala tento úkol od Pána a snaží se ho uskutečňovat jak péčí, kterou poskytuje nemocným, tak přímluvnou modlitbou, kterou ji doprovází. Věří v oživující přítomnost Krista, lékaře duší i těl. Tato přítomnost zvláště působí ve svátostech a zcela mimořádně v eucharistii, v chlebu, který dává věčný život104 a na jehož spojení s tělesným zdravím naráží svatý Pavel.105

1510
Apoštolská církev však zná ještě zvláštní obřad ve prospěch nemocných dosvědčený svatým Jakubem: "Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno" (Jak 5,14-15). Tradice rozpoznala v tomto obřadu jednu ze sedmi svátostí církve.106

Svátost nemocných

1511
Církev věří a vyznává, že mezi sedmi svátostmi existuje jedna svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí: pomazání nemocných: