Skutečná cena prstenu

Jeden mladík utrápeného vzezření předstoupil před starce s pověstí moudrého muže a naléhavě pravil:
„Mistře, jsem zoufalý. Cítím se tak bídně, že nemám sílu nic uskutečnit. Myslím si, že jsem zbytečný a že můj život je v troskách. Nikdo mi nenaslouchá a neoceňuje mé dobré úmysly. Doslechl jsem se, že používáš neobvyklé prostředky a metody. Jsem ochotný ti posloužit ve všem, co potřebuješ, ale prosím tě, pomoz mi vyřešit můj problém. Co mám dělat?“

Stařec o něj téměř pohledem nezavadil a odpověděl:
„Je mi to, chlapče, moc líto, ale nemůžu ti pomoci. Musím totiž nejprve vyřešit vlastní problém. Možná potom…“

Odmlčel se a po chvíli dodal:
„Kdybys mně chtěl pomoci, mohl bych svůj problém vyřešit rychleji a pak bych snad mohl pomoci já tobě.“
„Souhlasím, Mistře,“ odpověděl mladík, kterému zasvitl paprsek naděje. „Co pro vás mohu udělat?“

Mistr sundal prsten z malíčku levé ruky, odevzdal ho chlapci a pravil:
„Tento prsten je třeba prodat a z utržených peněz zaplatit dluh. Jdi na trh a snaž se za něj získat co nejvíce, ale nespokoj se s ničím menším než se zlatou mincí. Teď běž a co nejdříve se vrať se zlatou mincí.“

Mladík se chopil prstenu, a jakmile přišel na trh, začal ho všem nabízet. Lidé mu nejprve věnovali pozornost, ale když požadoval zlatou minci, ztratili zájem. Někteří se smáli, jiní se otočili zády. Pouze jeden stařeček mu laskavě vysvětlil, že zlatá mince má příliš velkou hodnotu, než aby ji lidé vyměnili za prsten. Jiný člověk v touze pomoci mu nabídl stříbrnou minci a měďák, ale vzhledem k pokynům, které chlapec měl – aby prsten nevyměnil za nic jiného než za zlatou minci –, nabídku odmítl.

Když nabídl prsten každému, kdo mu zkřížil cestu, vrátil se do starcova domu s pocitem neúspěchu. Zarmouceně si pomyslel: „Kdybych vlastnil zlatou minci, hned bych ji starci daroval.“

Vstoupil do místnosti a řekl:
„Mistře, lituji, ale není možné dostat, oč jsi mě žádal. Snad by se mi podařilo získat dvě či tři stříbrné mince, ale vzhledem ke skutečné ceně prstenu nejsem schopen nikoho podvést.“

„Ani nevíš, jak je důležité, co jsi právě řekl, mladý příteli!“ odpověděl stařec s úsměvem. „Nejprve musíme znát pravou hodnotu prstenu. Vrať se na trh a zajdi ke zlatníkovi. Kdo ocení prsten lépe než on? Řekni mu, že chceš prsten prodat, a zeptej se ho, kolik ti za něj zaplatí. Ale ať nabídne cokoliv, prsten neprodávej. Vrať se zpátky i s prstenem.“

Chlapec přiběhl ke zlatníkovi, ten prsten prozkoumal pod lampou a prohlédl s lupou, zvážil ho a mladíkovi sdělil:
„Chlapče, řekni mistrovi, že pokud chce prsten prodat, nemůžu mu za něj nabídnout víc než padesát osm zlatých mincí.“
„Padesát osm mincí!“ vykřikl chlapec.
„Ano, odvětil zlatník. „Za čas bychom za něj mohli získat kolem šedesáti mincí, ale jestli se jedná o rychlý prodej…“       

Mladík přiběhl do mistrova domu rozrušený a vyprávěl mu, co se přihodilo.
„Posaď se,“ řekl mistr potom, co jej vyslechl. „Jsi jako ten prsten – jedinečný vzácný šperk. A jako takového tě může ocenit jenom opravdový odborník.“
Když domluvil, opět si prsten nasadil. 

Chlapec odešel s úsměvem a v hloubi duše si pomyslel: „O co mi vlastně jde, když chci, aby mou skutečnou hodnotu objevil jen tak někdo?“

_________________________

– Je dobré se na chvíli zamyslet nad poslední větou příběhu: „O co mi vlastně jde, když chci, aby mou skutečnou hodnotu objevil jen tak někdo?“
– Někdy mě stojí úsilí uznat svou vlastní cenu a občas se stydím dát ji najevo. Z jaké příčiny?
– Je možné, že mám kvality, z nichž mohu získat více. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
José Carlos Bermejo, Vlídné příběhy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno