Smrt Jana Nepomuckého byla důsledkem sporu mezi králem a arcibiskupem

Janova smrt byla důsledkem sporu mezi králem a arcibiskupem

Jan z Pomuku se stal generálním vikářem. Jako zástupce arcibiskupa Jana z Jenštejna zástupce měl velké pravomoci i velkou odpovědnost. Vyřizoval arcibiskupskou agendu, spravoval církevní majetek a dohlížel na život kněží. Janovým šéfem byl Jan z Jenštejna, třetí pražský arcibiskup. Ten byl od první poloviny 80. let v konfliktu s králem Václavem IV ., kterému vytýkal, že se obklopuje nehodnými lidmi, kterým dává úřady i majetek. Král byl sice vzdělaný a sečtělý, ale také popudlivý a prchlivý, a měl velmi kladný poměr k alkoholu.

Janova mučednická smrt byla právě důsledkem vyvrcholení jednoho sporu mezi králem a arcibiskupem. Král se rozzlobil a arcibiskupovi napsal: „Ty, arcibiskupe … kliď se mi z mé české země! A pokusíš‑ li se o něco proti mně a mým lidem, chci tě utopit a spory uklidnit. Do Prahy přijeď!“ Pak se sice král snažil uzavřít smír, ale při jednání 20. března 1393 došlo znovu ke konfliktu. Arcibiskupovi se podařilo utéct, byli však zatčeni jeho čtyři spolupracovníci. Král je dal vyslýchat. Večer se k výslechu osobně dostavil, dal zavolat kata a nechal je mučit. Nenáviděnému Janu z Pomuku dal nasadit palečnice. Pak je nechal propustit, ale museli nejdříve před veřejným notářem odpřisáhnout, že budou mlčet. Jan už přísahu nesložil, protože výslech nepřežil. Král jeho tělo nechal hodit z Karlova mostu do Vltavy. Tělo umučeného světce vyplavila druhý den voda u kláštera cyriaků, kteří jej dočasně pohřbili ve svém kostele. Nalezení těla bylo doprovázeno úkazem pěti světel, proto má sv. Jan Nepomucký kolem hlavy svatozář s pěti hvězdami. 

Již v červnu 1393 píše Jan z Jenštejna dopis papeži, kde stvrzuje, že byl „iam martyr sanctus“ (tj. již svatý mučedník).  Podobně se vyjádřil také arcibiskupův duchovní rádce Petr Klarifikátor, který napsal: „Ctihodný Jan, tehdejší vikář v duchovních záležitostech, milostí Boží se stal mučedníkem, neboť byl pálen, v patách sevřen, nakonec utopen a byl oslaven zářícími zázraky.“

Tradice podává jako důvod Janovy smrti zachování zpovědního tajemství. Měl odmítnout prozradit obsah zpovědi královny Žofie Bavorské – krále toužícího po obsahu zpovědi ostatně můžeme vidět na levém bronzovém reliéfu pod svatojánskou sochou na mostě. Ne zcela prospěl sv. Janu Nepomuckému kronikář Václav Hájek z Libočan, který na základě nepřesných faktů zanesl do své kroniky Jany dva: královnina zpovědníka Jana Nepomuckého, který měl zemřít roku 1383, a generálního vikáře doktora Johánka, který zemřel o deset let později. Jako Jan Nepomucký byl mučedník stále silněji uctíván po vydání Obnoveného zřízení zemského. Od roku 1668 se poprvé objevuje záznam, že se jeho svátek slaví 16. května.

Roku 1715 byla ustanovena beatifikační komise. V roce 1721 byl Jan blahořečen a roku 1729 svatořečen. 

Svatý Jan Nepomucký se stal nejznámějším svatým doslova po celém světě. Jeho sochy a obrazy nacházíme na všech kontinentech, snad vyjma Antarktidy. 

Socha sv. Jana Napomuckého na Karlově mostě

Socha sv. Jana Nepomuckého z Karlova mostu se stala vzorem svatojánských soch po celém světě

Dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého stála na mostě už v roce 1657 a připomínala jeho shození z mostu do Vltavy. První a jediná bronzová socha světce na Karlově mostě představuje sv. Jana Nepomuckého, mučedníka zpovědního tajemství. Byla zhotovena roku 1683. Socha se stala jedním z ohnisek barokní úcty k tomuto světci, který byl svatořečen roku 1729. Socha sv. Jana Nepomuckého z Karlova mostu se stala ikonografickým vzorem svatojánských soch po celém světě. 

Postava stojícího světce s tváří obrácenou k nebi je oblečena do kanovnického oděvu. V levé ruce drží kříž, v pravici mučednickou palmu. Kolem hlavy má svatozář s pěti hvězdami symbolizujícími světla, která se objevila nad jeho utonulým tělem. Na podstavci sochy je nápis a kopie reliéfů, které zobrazují vlevo krále Václava přihlížejícího zpovědi královny a napravo svržení sv. Jana z mostu. Nad nápisem je znak rodu Wunschwitzů s koněm v erbu.

Atributy sv. Jana Nepomuckého 

Kříž a svatozář s pěti hvězdami (a další)

Po roce 1683, poté co byla na Karlův most umístěna světcova socha, se běžnou součástí svatojánských atributů stává kříž a svatozář s pěti hvězdami. Ty odkazují na pět ran Kristových a také na světla, která se objevila nad mrtvým Janovým tělem ve Vltavě. Zároveň připomínají pět písmen latinského slova „tacui“, tj. mlčel jsem. Dalšími Janovými atributy jsou jazyk, zámek, ryba, mušle, most a alegorie Vltavy. První tři atributy jsou symbolem mlčení, další tři pak odkazují k místu umučení. Zobrazení sv. Jana Nepomuckého se většinou řídí jako vzorem sochou na Karlově mostě.

Existují ale i další zobrazení: jako zpovědníka královny, almužníka modlícího se před křížem a utěšovaného andělem, vyslýchaného Václavem IV ., stojícího jako ochránce před pomluvou na postavě a s planoucí pochodní atd. Byly mu zasvěceny pozoruhodné novostavby kostelů, za všechny je vhodné zmínit kostel v Mnichově od Kosmy Damiána Asama či poutní kostel na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou od Jana Blažeje Santiniho‑Aichela.

Václav IV.

Zpočátku aktivní panovník se obklopil lidmi, kteří postrádali rozhled

Václav IV. (1361–1419) byl synem Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické. Narodil se v Norimberku. Jako dvouletý byl korunován na českého krále, v patnácti letech byl zvolen římským králem a korunován v Cáchách. Zpočátku byl aktivním panovníkem, ale postupně se začal obklopovat představiteli nižší šlechty, kteří postrádali potřebný rozhled. Král začal upřednostňovat pitky a lov  před povinnostmi.

Kvůli tomu se dostal do konfliktu s vyšší šlechtou a pražským arcibiskupem. Spor vyvrcholil umučením sv. Jana Nepomuckého v roce 1393 a následnou abdikací arcibiskupa v roce 1396. Stejně nespokojení byli s Václavem i porýnští kurfiřti. Situace vyvrcholila v roce 1400 sesazením Václava IV. z římského trůnu. 

V letech 1403–1405 byl vězněn svým bratrem Zikmundem ve Vídni. Po útěku ze zajetí byl nucen uznávat další a další požadavky vyšší šlechty. Politický neklid a morová epidemie z konce 14. století přispěly k obrovskému sociálnímu napětí. Václava po zprávě o první pražské defenestraci ranila mrtvice a 16. srpna 1419 zemřel. Je pohřben v pražské katedrále.

Ze stížnosti arcibiskupa Jana z Jenštejna papeži (29. června 1393)

Jan byl strašlivém mučení a propálení boku nemohl zůstat na živu

Když byl v kapitule, ihned udeřil král rukojetí svého meče do hlavy doktora práva, děkana mého Pražského kostela Bohuslava, již vetchého starce, tak silně, že mu vytryskl proud krve, a s rukama svázanýma za zády ho poručil odvést z jeho domu do domu pražského purkrabího. Tak učinil i s ostatními – Něprem, představeným mé kurie, rytířem již pokročilého věku, jehož dal také odvést na rychtu do soudcova domu, a při tom se často ptal na mě, biskupa, zda i mě s nimi vedou.

Navečer je dal se svázanýma rukama a nohama před zraky všech svých katem mučit a on sám přiložil ruku a pochodeň vikáři a oficiálovi k bokům i k ostatním místům a ušetřil pouze jediného, totiž míšenského probošta Knoblocha.  Ušetřili i rytíře Něpra, jehož drželi v zajetí jinde. A rozkázal je utopit – a všichni by již bývali byli utopeni, kdyby, jak se říká, nebyli v přítomnosti veřejného notáře slíbili a přísahali, že ani tehdy ani nikdy jindy neřeknou, že byli zajati nebo mučeni, a jak jsem se dozvěděl, chtěl také, aby mu přísahali, že se postaví proti mně, biskupovi. Oni však celí přestrašení raději požádali o vyhotovění veřejné listiny, než by se chtěli dát utopit, a jak se říká, stvrdili vlastními přísahami, a tak byli propuštěni. Pouze ctihodný Jan, doktor a můj vikář v duchovních záležitostech, byl po strašlivém mučení a propálení boku, takže nikterak nemohl dále zůstat na živu, veřejně veden k utopení ulicemi a náměstími města a byl z pražského mostu asi za třetí hodiny večerní [tj. v devět hodin večer] se svázanýma rukama a hlavou přivázanou k nohám v podobě kola shozen do řeky a utopen.

Ze stížnosti arcibiskupa Jana z Jenštejna na krále Václava IV. adresované papeži o krutém mučení Jana z Pomuku z 29. června 1393.

Se svolením zpracováno podle knihy: Stanislav Přibyl, Karlův most V souvislostech víry a ducha, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno, zkráceno