Střídmá adventní duchovní příprava (nejen) pro manželské páry (Aleš Opatrný)

aneb cesta k obnově manželského slibu

Ve svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa 28.prosince bude opět pravidelná příležitost k obnově manželského slibu. Aby to nebyla jen formální záležitost, je dobré se pokusit o nějakou (střídmou) duchovní přípravu.

Kostrou této přípravy bude liturgie adventních nedělí (cyklus C), která ovšem přináší témata v zásadě společná pro všechny. Manželům se navíc nabízí pro každý týden několik témat k úvahám a modlitbě.



1. adventní týden

Máme naději? Co vyhlížíme?
1 Sol 3,12-4,2; Lk 21,27
Eschatologický výhled a naděje listu Soluňanům („až přijde Pán Ježíš se svými svatými“) má být pochopen jako motiv k lásce a životu podle Krista, nikoliv jako motiv k úniku. Je třeba ho také vidět v souladu s pohledem dnešního evangelia, které v Ježíšově druhém příchodu vidí vykoupení, tedy konec pozemského trápení – Lk 21,27-28.

Témata k úvaze:
a/ Prostá otázka: kdo je pro mne (pro nás) Ježíš? Ne jen podle naučené definice, ale skutečně, v běhu života? Zkusme si poctivě odpovědět – jen sami pro sebe.

b/ Ježíš je posledním, ale rozhodujícím bodem dějin světa a lidí. „Přijde se svými svatými“ (Flp 3,13). Mám s jeho příchodem počítat. Co to konkrétně znamená v mém životě? Je snad něco pro mne větším a důležitějším bodem v budoucnosti, než konečné, definitivní setkání s ním?

c/ Jsem-li k sobě upřímný, potom mohu vidět tu téměř nekonečnou řadu dloužků a dluhů v lidských vztazích, které celý život hromadím. Jak ve vlastní rodině, tak mimo ní. Ježíš nás z našich dluhů vykupuje a jednou navěky vykoupí. Je ve mně tolik pokory, abych s tím už teď vděčně počítal?





2. adventní týden

Naděje, která nevychází z nás, ale je pro nás.
Flp 1,4-11
Uvažujme zejména nad Flp 1,6: “Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše“. Je třeba vnímat počátek Božího díla v nás i jeho pokračování. Také svátosti v životě přijímané, jsou elementy Božího dílo v nás. A opět je to Boží dílo v nás, které se projevuje sice v tomto životě, ale plně zazáří (najde svůj vrchol a vyústění) v Ježíšově druhém příchodu.

Témata k úvaze:
a/ Kde je v mém životě a kde je v našem manželství počátek Božího díla? Vnímám ho (někdy) ještě?

b/ Není nic divného, když člověku občas docházejí síly nebo má dojem, že jeho snaha nemá žádný úspěch. Mohou nás povzbudit přátelé, dobrá četba, atd. Ale počítám (počítáme) v takových situacích s tím, že Bůh je schopen i ochoten dobré dílo ve mně (v nás) dotáhnout až do konce? A že ten konec je až v nebi?

c/ Pavel se modlil za své křesťany: „ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův“ (Flp 1,9-10). Je něco podobného obsahem mých (našich) modliteb? Mohu zkusit se takto modlit?





3. adventní týden

Radost i závažnost křesťanského života.
Flp 4,4-7; Lk 3,10-18
Cesta křesťana může být plná radosti, ale je přesto velmi náročná. Spojme si Pavlovo: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ (Flp 4,4) a závažné slovo evangelia: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3, 16b). Lze to úspěšně žít, je-li život křesťana zakotven v Kristu (Flp 4,7). Je to spojení pozemského a eschatologického.

Témata k úvaze:
a/ Je to vznešené slovo: být v Kristu. Ale zkusme o něm uvažovat jednoduše a prakticky: které z mých starostí, radostí, zájmů, vztahů mám „mimo Krista“? Buď proto, že na něho nemyslím, nebo mu nedůvěřuji, nebo se (možná právem) domnívám, že by před ním zcela neobstály, že nejsou úplně čisté? Mohl bych tyto věci v modlitbě svěřit Kristu tak, aby byly „ v něm“?

b/ Co mi kazí radost? Mé chyby? Mí bližní? Mohu nebo nemohu mít radost z Krista? Pokud ne, tak proč?

c/ „Křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3,16b) znamená doslova ponořit do ohně a do Ducha. Je možné, že jsme ponoření do ohně utrpení, nejistot nebo zklamání zažili. A že dnes už víme, že tento oheň ledacos spálil, co v našem životě nemělo mít místo. A víme o svém ponoření do Ducha? O možnosti z tohoto Ducha Božího stále čerpat, stále žít? Je to součást našeho (mého) života? Pokud ne, pokusme se teď o to!





4. adventní týden

Ježíš Kristus uprostřed lidských dějin, uprostřed nás.
Lk 1,39-47
Evangelium Lk 1,39-45 ví o Ježíšově příchodu do života Mariina a ukazuje jeho příchod do vztahu s Alžbětou, tedy do lidských vztahů. A přitom Ježíš není vůbec vidět, nekoná (jakožto plod v Mariině těle) žádnou lidskou aktivitu. Přesto je od této chvíle v lidských dějinách přítomen ať chceme nebo nechceme a zároveň v nich může být zapírán a z života člověka vytlačován. To nás ovšem nesmí mást – na jeho přítomnosti v dějinách to nic nemění.

Témata k úvaze:
a/ Vnímáme-li nějakou oblast života jako nejistou nebo působící strach zkusme si uvědomit, že Ježíš je i tam přítomen a že na rozdíl od krátkodobosti a pomíjivosti mnoha lidských plánů, výtvorů a institucí je jeho přítomnost v celých lidských dějinách, tedy i v těchto konkrétních částech, trvalá - až do konce časů.

b/ A Ježíšova přítomnost v našem manželském vztahu a v naší rodině? Vidím ji jako žádoucí? Jako tyto vztahy prosvětlující (byť někdy i působící spory)? Je to pro mne důvod k trvalé naději?

c/ Mám tuto přítomnost spojenou se svátostí manželství? Chci se k ní obnovou manželského slibu znovu přihlásit?

 2003