Sv. Ignác - divadelní hra o Ignáci z Loyoly

Se svolením převzato ze stránky Jana Kafky: MINIDATABÁZE KŘESŤANSKÝCH DIVADELNÍCH HER A SCÉNEK


ZRANĚNÝ OD PAMPLONY
Divadelní hra o Ignáci z Loyoly

Napsala Hana Hejdová

VYPRAVĚČ
ALFONS SALMERÓN
NIKOLAS BOBADILLA
DOKTOR
MARTIN, IGNÁCŮV BRATR
DIEGO LAINEZ,
IGNÁC
SLUHA
ŠIMON RODRIGUEZ
PETR FABER
FRANTIŠEK XAVER


Prosba: Pokud se rozhodnete nacvičit tuto hru, dejte nám prosím vědět na adresu:
Společnost sester Ježíšových, Zeyerova 5, 772 00 OLOMOUC
tel. 068 - 52 29 613

VYPRAVĚČ
Zkuste se společně s námi přenést na chvíli do Španělska, do doby před více než 500 lety. V malém zámku Loyola se narodil roku 1491 chlapec, kterého jeho rodiče pokřtili jménem Inigo. Dnes ho znají křesťané na celém světě jako svatého Ignáce z Loyoly. Snad vám ho trochu přiblíží naše malé představení.
Narodil se jako nejmladší ze 13 dětí a podle tehdejších zvyklostí byl určen pro církevní dráhu. Měl se stát knězem. On však nejevil žádný zájem o náboženský život, rád se elegantně oblékal, jezdil na koni, účastnil se turnajů a plesů. Toužil se stát vynikajícím rytířem, proslavit se a získat lásku jedné vznešené dámy. Pro svou odvahu i uhlazené společenské způsoby získal brzy vysoké postavení, stal se důstojníkem v tělesné stráži vévody z Nájery, dokud ho nepotkalo neštěstí: V bitvě u města Pamplony byl v roce 1521 těžce zraněn. Dělová koule mu přerazila pravou nohu. Na nosítkách ho přenesli na zámek Loyolu a položili ho na lůžko v jeho pokoji.

Na scénu přicházejí 4 osoby, které nesou na nosítkách raněného Ignáce a kladou ho na lůžko. Společně s nimi přichází i Martin a starostlivě se k němu sklání.

DOKTOR
Pane Martine, s vaším bratrem to vypadá opravdu zle. Jeho zranění je velmi těžké, obě kosti pravé nohy jsou roztříštěné dělovou koulí. Ztratil také hodně krve. Před chvílí upadl do bezvědomí a ví Bůh, jestli se ještě někdy probere. Kdyby přišel k sobě, měl byste k němu raději ihned zavolat kněze, aby přijal svátost nemocných.

odcházejí




VYPRAVĚČ
Ignác tedy přijal svátost nemocných. Jeho příbuzní se už vzdávali veškeré naděje. v noci před svátkem apoštolů Petra a Pavla nastal nečekaně obrat k lepšímu a nemocný se začal uzdravovat. Rána se však hojila pomalu. Právě ho navštívil jeho bratr.

MARTIN vejde
Salve, Inigo. Tak jak se vede?

IGNÁC
Trvá to už moc dlouho a čas je pro mě dost nudným společníkem. Řekni mi raději, co nového je u dvora, byls přece včera na tom velkém turnaji?

MARTIN
Jak bych si ho mohl nechat ujít? Zúčastnilo se ho více než 80 rytířů, a nejen ze Španělska. To víš, vybraná společnost jako obvykle. A těch krásných koní, to bych ti přál vidět! I počasí nám přálo, takže se zlato třpytilo až oči přecházely. A ta hostina! Víno teklo proudem, vévoda má teď opravdu vynikajícího kuchaře z Paříže.

IGNÁC
Martine, a co princezna, byla tam také?

MARTIN
Tak na princeznu myslí náš pacient. A já ti tu vyprávím o vévodově kuchaři! To víš, byla zase obklopena svými ctiteli a velmi dobře se bavila. Vítězům turnaje osobně předávala věnce z vavřínů a růží.

SLUHA vejde
Pane Martine, doktor Angelino přišel.

MARTIN
Ať hned přijde, už na něho čekáme.
vchází doktor s kufříkem
Vítáme vás, doktore. Mohl byste se podívat na Inigovo zranění?

DOKTOR
Ale ovšem, kvůli tomu jsem přece přišel.
Začne rozmotávat obvaz na Ignácově noze, vrtí nespokojeně hlavou.

IGNÁC
Co tomu říkáte, doktore?

DOKTOR
Víte, pane Inigo, zdá se, že je zde jeden malý problém. Kosti sice už srostly, ale ne úplně správně. Noha zůstane o něco kratší a pod kolenem vyčnívá menší hrbolek.

IGNÁC
Jakže? Tomuhle říkáte menší hrbolek? Copak se takto mohu objevit u dvora? Takhle nemohu pokleknout před princeznou a vyzvat ji k tanci!


DOKTOR
Pane Inigo, obávám se, že se budete muset zříci tance nadobro. Jak už jsem řekl, budete poněkud kulhat.

IGNÁC skočí mu do řeči
Chcete snad říct, že ze mě bude mrzák? To se s tím opravdu už nic nedá dělat?

DOKTOR
No... snad... ledaže bychom tu kost odřízli, ale musel byste vytrpět hodně bolesti. A je tu i určité riziko, že se rána znovu zanítí. už jednou jste byl v nebezpečí života.

IGNÁC
Jaké okolky, doktore. Pokud si myslíte, že by to mohlo pomoci, pusťte se do toho.

Doktor vyndává pilu a různé chirurgické nástroje a řeže. Inigo zatíná pěsti bolestí, ale nevydá ani hlásek. Pan Martin se odvrací, podívaná je nad jeho síly. Doktor omotá nohu obvazem.

DOKTOR
Tak a je to hotovo. Teď to bude potřebovat ještě několik měsíců klid na lůžku. budu se na vás chodit dívat každý pátek. V případě komplikací přijdu samozřejmě ihned. Poroučím se, pánové.
Uklání se a odchází, Ignác má zavřené oči, Martin se k němu přiblíží a pak potichu také odchází.

VYPRAVĚĆ
Rána se hojila, i když velmi pomalu. Ignác musel zase celé týdny ležet bez pohnutí v posteli a hrozně se nudil. Aby si ukrátil čas, poprosil, aby mu přinesli něco na čtení. V té době však byly knihy něčím velmi vzácným. Na celém zámku nalezli jenom dva tituly. „Život Kristův“ a „Životopisy svatých“. Ignác s takovou nabídkou nebyl vůbec spokojen.

SLUHA vchází
Pane Inigo, přináším vám knihy, které jste si přál. Na celém zámku se však nacházejí jen tyto dva svazky. Nevím, přijdou-li vám vhod.

IGNÁC
Výborně. Podej mi je. Už toužím po nějakém napínavém rytířském románu, abych si ukrátil ty nekonečné hodiny na lůžku. tak co tu máme? „Život Kristův“ a „Životopisy svatých“? To je nějaká četba pro rytíře? Cos mi to donesl?

SLUHA
Jak už jsem řekl, pane, na celém zámku jsme jiné knihy nenalezli. Snad bychom pro nějaké poslali do Barcelony? Ale to bude trvat jistě dlouhou dobu, snad tři nebo čtyři týdny.

IGNÁC
Dobře. tak si tu zatím obě ponechám.

Sluha odchází

IGNÁC pro sebe
Kdybych nemusel celé týdny tak nečinně ležet. Taková nekonečná nuda.
Otvírá „Životopisy svatých“ a čte nahlas:
Svatý Šebestián, mučedník ze 3. století, důstojník a šlechtic! Nenosil šlechtický plášť jen z ctižádosti nebo aby stavěl na odiv svou urozenost, nýbrž hlavně proto, aby povzbuzoval a posiloval křesťany, kteří šli na smrt. Císař Dioklecián poručil, aby ho odvedli doprostřed pole, tam ho přivázali ke stromu a vojáci na koních na něho stříleli šípy dokud nezemřel. - Dokázal bych já tak statečně zemřít pro Krista? - A nebo tady: Svatý Antonín, poustevník, žil osmdesát let na poušti na břehu rudého moře. Bojoval proti pokušením, která mu nedala ani jednu noc klidně spát. - Nebo: Svatý František z Assisi, syn bohatého kupce, který pro Krista všechno opustil, chodil po Itálii, kázal a žebral o zbytky jídla. S prázdnýma rukama se vypravil do Svaté země a přiměl sultána, aby zanechal bojů o boží hrob. - nebo svatý Dominik, který pěšky a bos podnikal dlouhé cesty, spal na zemi, často se postil a bičoval, a to všechno jen proto, aby přispěl ke spáse duší ubohých kacířů. - není tohle větší hrdinství než zvítězit v rytířském turnaji? Proč bych já nemohl dokázat to, co dokázali tihle svatí, nebo ještě víc? Mám sloužit jen vévodovi, když bych mohl sloužit nejvyššímu pánu? On pro mě trpěl na kříži a já pro něj trpět neumím?

VYPRAVĚČ
Ignác stále jasněji poznával, že musí skončit s dosavadním způsobem života a začít nový jen pro Krista. Umínil si, že jakmile bude zdráv, vykoná pouť do Jeruzaléma a bude žít po vzoru svatých co nejpřísněji. Co si vzal do hlavy, to také udělal. Sotva se mu noha trochu zahojila, opustil zámek, osedlal mezka a vydal se na cestu. nejdříve se zastavil ve slavném poutním chrámu na Montseratu. Celou noc se modlil před obrazem Panny Marie. Ráno zavěsil svou nádhernou rytířskou výzbroj jako dar Panně Marii. své šaty a mezka daroval jednomu žebrákovi. sám se oblékl do prostých šatů poutníka a vydal se na cestu. Žil z almužen, nejedl maso ani nepil víno, nestříhal a nečesal si vlasy, dlouhé hodiny se modlil a zpytoval své svědomí. Přemýšlel, jak dál uspořádat svůj život, ptal se sám sebe: Co jsem vykonal pro Krista? Co pro něho dělám? A co pro něho musím udělat?
Podle svého původního plánu navštívil zcela bez peněz a po mnoha útrapách Svatou zemi. rád by zůstal na místech, kde dříve procházel Pán Ježíš, ale musel se vrátit zpátky. Poznal, že Bůh od něho žádá něco jiného: Má-li pomáhat duším, musí se stát knězem. Znamenalo to, že musí v první řadě studovat. bylo mu 33 let, když znovu usedl do školní lavice. Stal se terčem posměchu ostatních studentů. Ignác se o to příliš nestaral, naopak, sám se ze všech sil snažil pomáhat druhým. Pečoval o chudé studenty, dělil se s nimi o jídlo, které sehnal, ale ještě raději se s nimi dělil o své zkušenosti v duchovním životě.

Ignác rychle přichází na jeviště, potká ho Petr.

PETR
Ignáci, počkej, chtěl bych ti poděkovat za ten košík, který jsi včera nechal u nás doma.

IGNÁC
To nestojí za řeč. využil jsem jen příležitosti. Už dlouho jsem neviděl, že by se u vás kouřilo z komína a přitom jsou takové mrazy, že po řece jezdí koňské povozy. tak silný je na ní led. Jeden hodný sedlák mi slíbil, že vám pozítří, až bude mít cestu do města na trh, zaveze ještě nějaké dříví.

PETR
Opravdu ti děkuji za pomoc, jen bych rád věděl, čím to je, že sám jsi tak chudý a přitom můžeš dávat takové dary? Vždyť v tom košíku byly samé vynikající věci. Dokonce i František říkal, že tak dobrý sýr snad ještě nejedl.
IGNÁC
A jak se vlastně Františkovi daří?

PETR
Dostal se do velkých obtíží, zřejmě bude muset dokonce prodat svého oblíbeného koně.

IGNÁC
Snad by se našel způsob, jak mu pomoci.
Chvilku přemýšlí
Mohl bys ho požádat, aby zítra přišel ve tři hodiny odpoledne ke Svatojakubské bráně?

PETR
To nevím. Víš přece, že tě František nemá příliš v lásce. Nemůže ti zapomenout, že vaše rody stály proti sobě v bitvě u Pamplonu. Taky má zato, že tvé nynější způsoby nejsou hodny tvého šlechtického původu.

IGNÁC
Zkus se ho přesto zeptat. I když mě v lásce nemá, má v lásce svého koně.

Odcházejí

VYPRAVĚČ
Na druhý den čekal Ignác před Svatojakubskou branou.

Ignác přechází na místě. Kousek dál, skrytý za stromem, postává František. napjaté očekávání. Odbíjejí tři hodiny. František vychází z úkrytu k Ignáci.

IGNÁC
Františku, jsem rád, že jsi přišel. Mám pro tebe dobrou zprávu.

FRANTIŚEK zklamaně
Dobrou zprávu? Copak bych mohl něco takového čekat? Jak mě mohlo napadnout, že právě ty bys mi mohl pomoci z finančních potíží, když sám žebráš po domech jako nějaký vandrák. ne, děkuji ti, musím už zase jít.

IGNÁC
Počkej, nebuď tak ukvapený. Možná ještě změníš názor. Znáš jméno baron de Marilac?

FRANTIŠEK
Jak bych to jméno neznal. Je to jeden z nejbohatších šlechticů v Paříži. Ale co s tím má on společného?

IGNÁC
Včera mi osobně sdělil, že hledá nějakého dobrého učitele latiny pro své tři syny. Je ochoten zaplatit na půl roku dopředu. Tak jsem mu řekl, že bych možná věděl o jednom vynikajícím učiteli, který má navíc vybrané způsoby a ušlechtilého ducha. Jestli chceš, můžeme tam spolu hned zajít.



FRANTIŠEK
No ovšem! To je od tebe opravdu velká laskavost. Ale řekni mi jednu věc: Proč to vlastně děláš? Co z toho máš, když pomáháš lidem, kteří o tebe nijak zvlášt nestojí, kteří s tebou naopak jednají opovržlivě, jako jsem s tebou jednal dřív já. Proč to všechno děláš?

IGNÁC
Přečti si v Matoušově evangeliu o posledním soudu!

FRANTIŠEK
Proč právě toto?
Vezme bibli a čte z Mt 25, 34 - 36
„Tehdy řekne král těm po své pravici: Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od stvoření světa. neboť jsem měl hlad a dali jste mě najíst, měl jsem žízeň a dali jste mě napít, byl jsem na cestě a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě. ..“ Ty si vážně myslíš, že se dá dělat to, co člověk čte v evangeliu? Vždyť to bylo napsáno tak dávno. Dnešní doba bere už všechno jinak!

IGNÁC
Ale lidské srdce je stále stejné, i když se člověk obleče do toho, co se zrovna nosí. Slova našeho Pána budou platit až do konce světa. I nás se jednou zeptá: Cos udělal ty pro mne? Jaká bude před jeho pohledem naše duše? Bude chudá nebo bohatá dobrými skutky? - Ale teď pojď, pan baron nás očekává.

Odcházejí

VYPRAVĚČ
Ignác tak postupně získal několik přátel, ale většina studentů jím i nadále opovrhovala a vysmívala se mu.

Ignác sedí nakloněný ve školní lavici a něco píše husím brkem. Přichází Nicolas Bobadilla. Zastaví se nad skloněnou postavou a dívá se Ignácovi přes rameno, co píše.

NICOLAS
opovržlivě
Latinská slovíčka! A já se domníval, že je to milostná báseň. Ale náš Ignác raději studuje, že?

IGNÁC
Ovšem.

NICOLAS
V chudobinci u svatého Jakuba se prý dlouho do noci svítí, když Ignác sedí nad knihami. Však si štěnice už začínají stěžovat, že je rušíš při práci.

IGNÁC
Nech takových řečí, Nicolasi, jsi přece šlechtic. Raději mi trochu pomoz tady s tím překladem.

NICOLAS
To přece přeloží každé malé dítě.
Čte
„Jak dlouho ještě, Catilino, budeš zkoušet mou trpělivost?“
Ty si ze mě děláš blázna, Ignáci, a já ti na to jako hlupák naletím.

IGNÁC
Nicolasi, nevykládej si to špatně, velmi si vážím tvého nadání, jen kdybys ho tak zbytečně neutrácel ve věcech, které nejsou tebe důstojné. Proč bychom nemohli být přáteli?

NICOLAS
Ne, vždyť by se mi všichni začali smát jako se smějí tobě. Víš, jak ti říkají: Kulhavý mnich! Vždyť bych se před ostatními úplně znemožnil.

IGNÁC
A záleží na tom tolik, co o tobě soudí lidé? Není mnohem důležitější, jak tě vidí Bůh?

NICOLAS
Bůh je daleko, ale s lidmi se stýkám každý den.

IGNÁC
Lidé tě vidí jen několik hodin denně, Bůh tě vidí neustále. A vidí také do tvého srdce!

NICOLAS
Co je ti do mého srdce!

IGNÁC
Jenom to, že vidím, jak je nešťastné. Jak by mohlo být šťastné, kdybys je svěřil do rukou Božích.

NICOLAS
Snad bych to udělal rád, ale nemám k tomu dost síly.

IGNÁC
Když chce člověk mít sílu, musí cvičit. A nestačí cvičit jen tělo, je možné cvičit i ducha. - Mohl bych ti ukázat způsob, jak se to dá dělat.

Odcházejí

VYPRAVĚČ
Exercicie - duchovní cvičení - vlastně svatého Ignáce proslavily. Podle vlastních zkušeností vypracoval podivuhodně promyšlení plán, který vede člověka k tomu, aby přemohl sám sebe a vnitřně se obnovil, aby jeho život a veškeré snažení směřovaly k jedinému cíli - k větší slávě Boří. Během exercicií se člověk zamýšlí nad tím, kdo je Bůh, poznává, jak málo pro něho dosud udělal a hledá způsob, jak by mu lépe oplácel jeho lásku.

Během svých studií v Paříži Ignác získal šest přátel, kteří pod jeho vedením vykonali duchovní cvičení. Stejně jako Ignác se rozhodli, že chtějí pomáhat spáse duší. 15. srpna 1534 v kapli Panny Marie na pahorku Montmarte při mši svaté slíbili, že nejdříve vykonají pouť do Jeruzaléma. Kdyby se jim to během jednoho roku nepodařilo uskutečnit, nabídnou se papeži, aby je poslal tam, kde by mohli více sloužit Bohu a církvi. tak byl položen základ pozdějšího jezuitského řádu, který se brzy rozšířil po celém světě.
Na scénu postupně přicházejí: Petr Faber, Šimon Rodriguez, František Xaverský, Diego Lainez, Alfonz Samerón, Nicolas Bobadilla a Ignác. Postupně poklekají před obrazem Panny Marie a stojícím Petrem Faberem a každý z nich pronáší slib. Ignác první, Petr poslední.

IGNÁC
Já, Ignác z Loyoly, slibuji našemu pánu Ježíši Kristu, před tváří nejdobrotivější matky Panny Marie, že ho chci věrně následovat v chudobě a poslušnosti a neúnavně pracovat pro šíření Božího království. Slibuji, že budu usilovat o to, aby všechny moje myšlenky, slova i skutky směřovaly čistě k větší cti a chvále Boží.

Po přečtení slibu klade jeho text pod obraz na oltář.
Na závěr všichni říkají nebo zpívají:

Vezmi si, Pane, a přijmi celou moji svobodu, mou paměť, můj rozum a celou moji vůli, všechen můj majetek a moje vlastnictví. Tys mi to dal, Tobě, Pane, to vracím zpět. Všechno je Tvoje, nalož s tím zcela podle své vůle. dej mi jen svou lásku a milost, to mi stačí.

KONEC