Navigace: Tematické texty K Kněžství, kněz, hierarchieDelší texty Tři druhy únavy kněze: únava ze zástupů lidí; únava z nepřátel a únava ze sebe samého (papež František)
Tři druhy únavy kněze: únava ze zástupů lidí; únava z nepřátel a únava ze sebe samého (papež František)
František ke kněžím svojí diecéze: Nenamlouvat si, že musíme bránit to, co brání jedině Pán
Vatikán. Kněží římské diecéze spolu se svým biskupem slavili ve Svatopetrské bazilice tzv. missu chrismatis, tedy mši spojenou se svěcením olejů a s obnovou kněžských slibů. Diecézní biskup se svými koncelebranty při této liturgii žehná oleje katechumenů a nemocných a světí křižmo.
Papež František ve své obsáhlé promluvě rozjímal o správné únavě a správném odpočinku kněze. Vypočítal přitom celkem tři druhy únavy: únavu ze zástupů lidí; únavu z nepřátel a únavu ze sebe samého:
“Existuje únava, kterou můžeme nazvat „únavou ze zástupů, únavou z lidu“. Pro Pána i pro nás – jak říká evangelium – je to vysílení, ale je to dobrá únava, plná užitku a radosti. Lid, který Jej následoval, rodiny, které Mu přinášely svoje děti, aby jim požehnal, ti kteří byli uzdraveni, kteří přicházeli se svými přáteli, mladí, které onen rabín nadchnul... neponechávali ani čas k jídlu. Pána však neomrzelo s lidmi přebývat. Naopak: připadalo mu, že mu dodávají sílu (srov. Evangelii gaudium, 11). Tato únava uprostřed naší činnosti je zpravidla milost, kterou má každý z nás kněží na dosah (srov. ibid. 279). Jak je to krásné: lid má rád svoje pastýře, touží po nich a potřebuje je! Věřící lid nás nenechává bez přímého závazku, pokud se někdo neschová na úřadě anebo nejezdí po městě vozem se zatemněnými skly. Taková únava je dobrá a zdravá. Je to únava kněze, který je cítit ovcemi..., ale usmívá se jako tatínek, který hledí na své děti a vnuky. Nemá co do činění s těmi, kteří se vyznají v drahých voňavkách a prohlížejí si tě zdálky a z výšky (srov. ibid. 97). Jsme přátelé Ženicha a v tom je naše radost. Pokud Ježíš pase stádce mezi námi, nemůžeme být pastýři s kyselou tváří, zbědovaní, a už vůbec ne, což je nejhorší, pastýři znuděnými. Pach ovcí a úsměv otců... Unavení, ale s radostí toho, kdo slyší svého Pána, jak říká: „Pojďte požehnaní mého Otce“ (Mt 25,34).
Existuje také jiná únava, kterou můžeme nazvat „únavou z nepřátel“. Démon a jeho stoupenci nespí a vzhledem k tomu, že jejich uši nesnášejí Boží Slovo, neúnavně pracují, aby Jej umlčeli anebo zmátli. Tady je únava z obrany před nimi nejvíce svízelnou. Jde nejenom o to prokazovat dobro s veškerou námahou, kterou to obnáší, ale je zapotřebí bránit před zlem stádce i sebe (srov. Evangelii gaudium, 83). Zlý je úskočnější než my a je schopný zdemolovat v jediném okamžiku to, co jsme trpělivě budovali dlouhý čas. Tady je třeba prosit o milost učit se neutralizovat zlo – to je důležitý zvyk, učit se neutralizovat zlo – nevytrhávat koukol, nenamlouvat si, že musíme jako nadlidé bránit to, co má bránit jedině Pán. To všechno pomáhá k tomu, abychom nenechávali klesnout paže pod tíží špatnosti, před výsměchem ničemníků. Pánovo slovo pro tyto situace zní: „Buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět!“ (Jan 16,33). Toto slovo nám dodává sílu!
A nakonec, skutečně nakonec, aby vás tato homilie neunavila, je tady „únava z nás samotných“ (srov. Evangelii gaudium, 277). Ta je asi nejvíce nebezpečná. První dvě totiž vyplývají z toho, že jsme vydáni všanc, vycházíme ze sebe, abychom pomazávali a namáhali se (jsme těmi, kdo se starají). Tato únava se však více vztahuje sama k sobě. Je to zklamání ze sebe, ale není nahlíženo zpříma s poklidnou radostí toho, kdo zjišťuje, že je hříšník a potřebuje odpuštění. Takový prosí o pomoc a ubírá se dál. Jde o únavu, která skýtá „ochotu i neochotu“ vložit se do všeho, ale pak si stýská po česneku a cibuli v Egyptě; je to zahrávání si s klamnou představou být něčím jiným. Tuto únavu rád nazývám „koketování s duchovním zesvětštěním“. Jsme-li o samotě, povšimneme si, že mnohé životní sektory jsou prostoupeny tímto zesvětštěním a máme dojem, že jej nemůže očistit žádné obmytí. Tady může jít o špatnou únavu. Slova z Apokalypsy nám ukazují příčinu této únavy: „Máš trpělivost a vydržel jsi mnoho pro mé jméno a neochabl jsi. Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky“ (Zj 2,3-4). Jedině láska dává odpočinek. Co není milováno, unavuje špatně, a dlouhodobě unavuje ze všeho nejhůře.”
PLNÉ ZNĚNÍ homilie je ZDE
Večerní mši na památku Večeře Páně slavil Petrův nástupce v římské věznici Rebbibia, kde se při obřadu mytí nohou sklonil před vězněnými muži a ženami. S průběhem této bohoslužby vás seznámíme v pátečním pořadu.
2.4.2015
Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Kněží - životní osudy
- Bože, že já blbec nejsem normální člověk!
- Facka za rozhodnutí ke kněžství
- Josef Toufar
- Proti totalitám lze bojovat i jinak než mečem
- Mé kněžské začátky na Šumavě za komunistů
- Kněz ve vřavě bitvy muže proti muži
- Na kněžství mě lákala světovost církve
- Kaplan NY hasičů, který zahynul při teroristickém útoku
- Čtyři kaplani - ve víru války
- Další texty o životě různých kněží
O kněžství obecně
- Jak chápat význam (Ježíšova) kněžství
- Kněz nesmí být funkcionářem či provozovatelem
- Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
- Tři druhy únavy kněze
- Co s novoknězem ve farnosti?
- Co věřící očekávají od kněží
- Kněz je nejprve bratrem ve víře
- Kněžství, kněz (soubor textů)
- Křížová cesta k Roku kněží
- Muž s probodeným srdcem
- Na kněze lpící na majetku je smutný pohled
- Další texty o kněžství
Velikonoce - samostatná velikonoční stránka
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde