Umři než umřeš a neumřeš až umřeš!

Pane Ježíši, chceme v této chvíli ujít kus
"Křížové cesty" s tebou a zamyslet se nad
tím, co nám ještě chybí k tomu abychom tě
mohli plně následovat.
Dej nám, Pane, poznat všechno to, čím tě
urážíme, čím ti podrážíme nohy, čím tě mučíme
a křižujeme, abychom se mohli zamyslet nad
tím, jak napravit všechny své chyby.
Ať nám tato křížová cesta k tomu pomůže.
Amen.

1. Ježíš odsouzen
Tak mě napadá, kolik lidí mne kdy soudilo
- ať měli pravdu, či neměli. A jak jsem na to
reagoval? Většinou pobouřeně, zlobil jsem se,
protože se někdo dotkl mého "já", což je
bolavě nepříjemné, ale taky mě napadá, kolik
lidí jsem odsoudil já. Kolikrát to bylo
oprávněné, bylo-li to vůbec někdy oprávněné,
protože soudit náleží Bohu, který jediný vidí
do srdcí lidí. Stydím se, Pane?. V mém
jednání chybělo mlčení. Mlčení na místo
pocitu ukřivděnosti, mlčení na místo hněvu,
mlčení na místo kritiky. Stydím se právě při
tomto zastavení Tvé křížové cesty, kdy Ty jsi
mlčel. Je mi jasné, že Tvé mlčení nebylo
výrazem zbabělosti, ale bylo uvědomělé,
hodnotné a odpovídající velikosti Tvé
osobnosti. -Pane Ježíši, odpusť nám všechny
situace, kdy jsme místo mlčení mluvili.


2. Ježíš bere na sebe kříž
Ježíš trpí. Za koho? Ne - za nás. A za
koho trpěli lidé během války, třeba v
koncentrácích? Jsme jaká takž ochotni nést
kříž za někoho, koho máme rádi, ale za
nevěřící, za celý svět? Vezmeme například na
sebe kříž nějaké nemoci bez reptání a smutku?
Cítíme zodpovědnost za celý svět? Musíme si
přiznat, že jsme slabí neochotní... Odpusť
Pane - dej nám sílu nést svůj kříž i kříž
druhých.
3. Ježíš poprvé padá pod křížem
Ježíš padá. Kříž je těžký, on je
vyčerpaný. Copak ho asi napadlo, když upadl a
z davu stojícího kolem se nikdo nezvedl, aby
mu pomohl? Nikdo nezavolal: "Ježíši, jsem s
Tebou, vydrž." Naopak - ti kolem zevlující
byli také příčinou jeho pádu. Ti ho také
srazili - svojí lhostejností, hříchy.
Nenapadlo ho, že už nemá cenu vstát, když ti
za které tak trpí, o to nestojí? Co si
myslel, nevíme. Ale víme, že jeho láska k nám
byla větší, než naše láska. - Odpusť nám,
Pane, všechnu nevěru, všechna selhání.
4. Ježíš potkává svoji matku
Vztah matky a syna. Jaké jsou dnešní
vztahy mezi rodiči a dětmi? Máme plné domovy
důchodců, rodiče jsou pro své děti nežádoucí.
Máme také plné kojenecké ústavy, dětské
domovy. Není, bohužel ani zvláštností, že
rodiče nechtějí své děti. Kde je chyba?! Jak
to, že odstraněním sociálních rozdílů, bídy,
zavedením v lecčems blahobytu, nevzrostla
láska a úcta mezi lidmi? A čím jsme zavinili
tento stav my? - Ježíši, Maria, pomozte, ať
neroste ve světě neláska.
5. Šimon z Cyreny pomáhá nést Ježíši kříž
Šimon z Cyreny. Třeba šel domů,
pospíchal..., třeba se řídil heslem "Co tě
nepálí, nehas." Třeba ho ani nezajímalo, že
budou křižovat nějakého Ježíše. Třeba měl
desítky důvodů, aby Ježíšovi nepomohl nésti
jeho kříž. Jako my. Všechno si zdůvodníme, ať
nevědecky, či na úrovni, tak zvaně vědecky. A
zatím naše rozumové důvody nejsou ničím
jiným, než lhostejností, sobectvím, které
jsou zabaleny do frází. Zamysleme se nad tím,
že žádný z nás nemůže obejít křížovou cestu,
že ačkoli budeme mít strašně na spěch, že
budeme zastaveni a přinuceni, jak tehdy
Šimon. A kříž vzatý z přinucení víc bolí a
tlačí. Vzpamatujme se a milujme víc, protože
z lásky automaticky vyplývá dobrovolnost. Ale
z lásky, ne z nelásky! - Odpusť nám, Pane,
všechnu lhostejnost, odmítavost nesení kříže,
ať již svého vlastního nebo druhých.
6. Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Nabízí mu roušku, taková maličkost. Jaký
to mělo význam? Co to změnilo na průběhu
křížové cesty Kristovy v dějinách? Význam to
mělo. Praxe potvrzuje, že jen tehdy,
zvládne-li člověk věci malé, je schopen
zvládnout i věci velké. Přesto se oháníme
tvrzením, že člověku nezáleží na věcech
nepodstatných, malých, že záleží na těch
rozhodujících. Ale nakonec neděláme ani ty
malé, ani ty velké. Neděláme nic. A z malých
sobců vyrůstají velcí sobci. - Pane Ježíši,
odpusť mi nevěrnost ve velkých ale i v malých
věcech.
7. Ježíš padá podruhé
Padá, a zase se zvedá. Kolikrát my už jsme
upadli - pod tíhou problémů, selhání, hříchů.
Kolikrát my už jsme upadli a nechtělo se nám
znovu vstát, znovu začínat. A přitom víme, že
bez vstanutí nemůžeme jít dál. Stydím se
Pane, že jsem promeškal tolik času váháním,
leností,než jsem šel dál.
8. Ježíš potkává ženy.
Setkání se ženami. Také já potkávám ženy -
v zaměstnání, na ulici...Jaké jsou ty dnešní
ženy? Co by asi řekl Ježíš dnešním ženám? Co
by řekl Ježíš těm, které zabíjejí děti ještě
než se narodí? Co by řekl opilým, nevěrným?
Kam se vytratila zbožnost, smysl pro oběť,
pokoru? Jak dnes žijí ženy svoji roli, tak
krásnou roli ženství? - Odpusť Pane, všem
ženám, co nežijí podle Tvých představ.
9. Ježíš padá potřetí
Kolikrát jsem upadl já? Kolik těchto pádů
bylo zbytečných? Kolik jsem jich zavinil svou
nedůsledností? Kolikrát jsem se chtěl
polepšit, vstát , ale odsouval jsem to rázným
slovem "zítra".Jakpak by asi dopadlo lidstvo,
kdyby Tys,Pane, řekl: "Dnes to tady vzdám,
nechám se ukřižovat jindy. Zítra..." Stydím
se Pane, za každé takové zítra, které mnohdy
skončilo jako nikdy. Odpusť mi, začnu hned
dnes, hned teď. - Odpusť mi , Pane, že jsem
nápravu svých chyb odsouval, či jí
neuskutečnil vůbec.
10. Ježíšovi svlékají šat
Kristus je ponížen i tímto způsobem.
Přijímá to s klidem.Ani my se neubráníme
tomu, aby se nám ostatní nesmáli, nenadávali
nám. Víme to, ale jen teoreticky, když k tomu
dojde prakticky, tak se bráníme, máme strach.
Neřku-li, že bychom ponížení uměli nejen
přijmout,ale je to i smutné. Být pokorný, s
úsměvem na rtech, bez zloby v srdci a pocitu
křivdy.
11. Ježíš přibit na kříž
Bolest .Bolí nás zuby, bolí nás v krku,
bolí nás když nás někdo urazí, bolí nás...
Bolest je součástí každého života, každého
člověka. Snažíme se ji odstranit. Tvrdíme, že
by náš život byl bez bolesti hezčí, že bychom
byli šťastnější. Asi ne. I dlouhé hodiny
trvající procházka v krásném parku by nás
unavila. Nejkrásnější umělecká díla světové
úrovně byla vytvořena svými autory v utrpení,
námaze, bolesti. A chceme-li svůj život
vytvořit jako krásné umělecké dílo, potom se
bez tohoto tvůrčího prvku neobejdeme. Cenou
za toto dílo života je - samotné nebe. Boží
vůle je v tomto velice jasná - neušetřit ani
svého Syna. Takže na bolest nenadávejme -
stejně si tím nepomůžeme, ztrácíme tím jen
energii, ale přijímejme bolest jako hodnotu z
rukou Otce, který ví proč nám ji dává.
Zhodnoťme ji, vraťme mu ji jednou až budeme
umírat jako hřivnu rozmnoženou. Pane, nauč
nás přijímat bolest jako Boží dar.

12. Ježíš umírá na kříži
Smrt - nepříjemná záležitost. Smutná -
ztrácíme v ní ty, které máme rádi. Ale už
málo domýšlíme skutečnost, že oni smrtí
přecházejí tam, kde žijí s Bohem. Myslíme na
sebe, vlastně nám scházejí, ale už vůbec
neumíme prožívat jejich radost se setkání s
Pánem. A umírat budeme také my. Jak? Bude
záležet na nás, na tom jak jsme žili. Jak
žijeme teď. Musíme žít lépe, abychom se
jednou setkali s Pánem /Bohem/. Pane, Ježíši
Kriste, buď s námi v hodině naší smrti.
13. Syn na klíně své matky
Která matka měla většího syna než byl
Ježíš? A který syn měl větší matku, než byla
Maria? Maria přijala i tuhle chvíli od Boha,
jako služebnice mlčenlivá, pokorná. Jistě jí
nebylo lehko, když držela mrtvého syna v
náručí. Těžko si dovedeme představit, že by v
této chvíli odvolala své: "Jsem služebnice
Páně...". A co my? Už jsme dali Bohu svůj
bezvýhradný souhlas ke všemu? Třeba vyřešení
nějaké situace, která čeká jen na náš
souhlas. Maria, matko bolesti, ale také matko
radosti, pokory, nauč nás přijmout Boží vůli
bezvýhradně jako jsi to dělala Ty.
14. Ježíš uložen do hrobu
Ti nejbližší svého Pána ukládají do hrobu.
Myslí na to, že ho ztratili, že jako jeho
učedníci teď budou pronásledováni, je jim
smutno, a zatím... Zatím zvítězilo již Světlo
nad tmou, zvítězila již Láska nad zlem,
zvítězil Život nad smrtí.. Kristus vstal z
mrtvých. Vidí to zase jen hrstka, těch s
prostým a pokorným srdcem. Vítězství, které
nebylo zadarmo. Ani to naše nebude zadarmo.
Máme tragickou možnost volby - buď zvolíme
cestu kříže a světla a radosti, nebo cestu
bez kříže a cestu tmy... Pro co se
rozhodneme?! Pane Ježíši, pomáhej nám ve
všech životních bojích, ať jednou získáme
život věčný. Amen.

Závěrečná modlitba:
Děkujeme ti, Pane, že jsme se v této
chvíli mohli zamyslet nad svým životem v němž
tolik chybujeme. Dej nám sílu do dalších dnů,
abychom všechny tyto životní defekty dokázali
odstraňovat a tak umřít tomuto světu a být
plně závislými na tobě, na tvé lásce na tvém
milosrdenství a být jednou účastni na tvém
věčném životě. Neboť ty žiješ a kraluješ na
věky věků. Amen.