3. Nový zákon

Bible nás učí modlitbě

1. Druhy modlitby

Z jednotlivých textů v Novém zákoně lze poznat tyto druhy modlitby(uvedený výčet citátů není vyčerpávající):
1.1. Klanění

Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat."
(Mt 4,10, též Lk 4,8)

Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem a klaněli se. (Mt 2,11)

Starci padli na kolena a klaněli se. (Zj 5,14; podobně Zj 7,9-12)

Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. na nebi pokoj a sláva na výsostech!" Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." (Lk 19,37-40)

Skutky lidské svévole jsou ... modlářství ... (Gal 5,19-20)

Děti, varujte se modlářství. (1 Jan 5,21)

Je to vzdávání povinné úcty Bohu. Tato úcta mu však náleží nezávisle na našem "uznání". Klanění náleží jedině Bohu.

1.2. Chvála

Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co dítěti předepisoval zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha .... (Lk 2,28)

Prorokyně Anna ... k nim přistoupila, chválila Boha. (Lk 2,38)

Maria řekla: Duše má velebí Pána ..." (Lk 1,46)

1.3. Díky

Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1 Sol 5,18)

Vždycky a za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,20)

Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. (Mk 6,41)

1.4. Modlitba prosebná a přímluvná, a to i za nepřátele

Nepřestáváme za vás na modlitbách prosit ... (Kol 1,9), dále např. Ef 1,17-19; 2 Kor 13,7

Proste, a bude vám dáno. (Mt 7,7)

Váš Otec ví, co potřebujete, dřív, než ho prosíte. (Mt 6,8)

Modlete se za ty, kdo vás pronásledují. (Mt 5,44b)

Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. (Lk 6,28)

Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1Petr 3,9)

Svatý Pavel nám připomíná, že Kristovo slovo aPísmo svaté vůbec je důležitým a nezbytným zdrojem a pokrmem pro naši modlitbu:

Nechť ve Vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.
(Kol 3,16)

2. Potřeba modlitby v životě křesťana a církevní obce

Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Chci tedy, aby se muži všude ve shromáždění modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek. (1 Tim 2,1-4,8)

Svatý Pavel i svatý Petr začínají každý svůj list modlitbou - požehnáním a oslavou Boha - a téměř každý modlitbou končí. Modlitbu považují za samozřejmou součást života křesťana - mluví o ní jako o skutečnosti běžné u sebe i u druhých (též Ju 20-21). Modlitba se netýká a nedotýká jen toho, kdo se modlí, týká se všech, se kterými jsme spojeni v jedno "tělo" církve, modlíme se i pro dobro celé církve a všech lidí. Máme se modlit za církev, za všechny lidi, vždycky, všude, v každé životní situaci.

V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne.
(Ef 6,18)

Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
(Ef 5,19-20)

Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Žd 10,25)

V souvislosti s životem křesťana svatý Pavel běžně mluví o modlitbě ve shromáždění. Společná modlitba je pro něj důležitým a nezastupitelným prvkem života církevní obce, stejně jako pro apoštola Jakuba, v jehož listě se znovu dočteme o důležitosti a moci modlitby:

Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. (Jak 5,13-18)

Ještě jeden "zvláštní" a na první pohled nevýznamný text naznačuje, že modlitba není něčím navíc, něčím, co se dělá na posledním místě (či vůbec ne), že má předcházet a provázet všechno: "Modlete se, aby to nebylo v zimě" (Mk 13,18 součást Ježíšových slov o konci světa)

3. Ježíš uprostřed nás - vyslyšení modlitby

Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. (Mk 11,24)

Ježíš slibuje svou přítomnost tam, kde se dva a více lidí shromáždí v jeho jménu. Slibuje vyslyšení modlitby, kde se dva shodnou v prosbě o nějakou věc (Mt 18,19 - 20).

Slibuje vyslyšení tam, kde se prosí v jeho jménu: A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. (J 14,13)

Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. (J 16,23).

Od Boha si tedy můžeme vyprosit úplně všechno, co umožňuje příchod Božího království.

Při modlitbě žádá Ježíš víru - On jim řekl: Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: "Přejdi odtud tam", a přejde; a nic vám nebude nemožné.
(Mt 17, 20-21)

Modlitbu podporuje čistý život, náš život se v ní odráží a ona ho celý prostupuje:

Pravá modlitba je úzce spojena s vnitřním postojem člověka. Nelze "žít" jinak v modlitbě a v životě. Jdu-li o něco prosit, musím totéž přát i druhému a sám se snažit dělat to, co od Boha žádám:

Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. (1Petr 4,7)

Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.(1Petr 3,7)

Chci tedy, aby se muži všude ve shromáždění modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek. (1Tim 2,8)

Je psáno: "Tento lid mě ctí rty, ale srdce jejich je daleko ode mne". (Mk 7,6)

Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane" vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. (Mt 7,21)

Proč mne oslovujete "Pane, Pane", a nečiníte, co říkám?
(Mk 6,46)

Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte. (1Petr 3,9)

Vy se modlete takto: "Otče náš ... odpusť nám naše viny ..." Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí náš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 5,9-15)

Člověku, proměněnému jeho slovem, sjednocenému s Kristem, splní Bůh každé jeho přání - Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. (Jan 15,7)

Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. (1 Jan 3,21-22)

K Bohu můžeme skrze Krista a pro jeho zásluhy přistupovat s naprostou důvěrou:

Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. (Žd 10,22-23)

Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4,16)

Budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. (Jan 16,23-24)

Jak říká text: Ježíš mu odpověděl: Je psáno: "nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého." (Lk 4,12 - Ježíšovo pokušení na poušti), to, o co prosíme, není k naší slávě, ale proto, aby se naplnila Boží vůle a ke vzbuzení víry - o tom svědčí k uzdravení nemocných na základě modlitby v Ježíšově jménu a vzývání jeho jména (Jan 11,41-42; Sk 3,1-16; Sk 9,33-42). Všimněme si také moci Ježíšova jména, která je silně vnímána ve východní tradici modlitby.

Modlitba je nezbytná v duchovním boji. Jak říká Písmo, je někdy jediným prostředkem pro pomoc spolu s postem, neboť aby mohlo přijít Boží království, musí se vyčistit všechno, co mu překáží.

Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou. (Mk 9,29)

Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem. (Mt 17,21)

Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. (Mt 26,41; též Mk 14,38) a Ef 6,12-20; Kol 4,12-13

Modlitba vyžaduje bdělost - Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé. (Mk 14,38)

Podle vzoru života apoštolů by modlitba měla být pravidelná.

Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. (Sk 3,1)

Je při ní potřebná vytrvalost, jak nás k ní povzbuzuje svatý Pavel.

V modlitbách buďte vytrvalí. (Kol 4,2)

V modlitbách neustávejte. (1 Sol 5,17)

4. Povinnost modlitby, modlitba jako služba

Modlitba je službou Bohu.

Prorokyně Anna ... dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.(Lk 2,37). Naší modlitbou máme účast na Božím díle a také v ní Bohu odpovídáme chválou a díky.

Svatý Pavel říká:
Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1 Sol 5,18) a také: ... plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,19-20)

V každém listě se sv. Pavel zmiňuje o svém děkování Bohu za ty, kterým píše, protože prospívají v křesťanském životě a také o tom že jim vyprošuje Boží pomoc. I on sám prosí o přímluvnou modlitbu a považuje tuto přímluvnou modlitbu za nezbytnou pro službu, poznání Boha a křesťanský život:

Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán.(Kol 4,3-4)

Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. (Ef 1,17-19)

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. (Flp 1,9-11)

Díky a prosbami uznáváme Boha jako původce a dárce všeho dobra, který jediný je zárukou správné cesty, a otevíráme se jeho vedení. K Bohu můžeme přistupovat s naprostou a otevřenou důvěrou. Vždyť Písmo říká: Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, syna Božího, držme se toho co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4,14-16)

Dání sebe, otevření se Bohu, znamená otevřít se Božímu království a nechat se proměnit. Často boj s hříchem, "zkornatělinami a nádory" v sobě bývá tím nejbolestnějším, co zažijeme. Bez Boží pomoci to nezvládneme, ba často ani nepoznáme a nepojmenujeme.

Při modlitbě může člověk také vnímat, "že nic nevnímá" - prázdno, opuštěnost, mlčení Boha, ale i svoji neschopnost, bezradnost v modlitbě. I Ježíš se modlil: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?(Mt 27,46; Mk 15,34). Zde se ukazuje, že modlitba je především věcí víry.

Velikou nadějí jsou pak slova svatého Pavla, kterými mluví o skutečnosti Ducha, který se v nás modlí navzdory naší neschopnosti a neznalosti.

Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. (Řím 8,26-27)

5. Klanění a vděčnost, modlitby svatých

Zjevení svatého Jana nám nabízí obraznou "sondu" do patření svatých v nebi na Boží tvář, na kterém i my můžeme mít ve víře účast. Především se zde dočteme, že naše modlitby, tak, jak je říkáme, Bůh skutečně slyší:

Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář. (Zj 8,3-4)

Bůh těm, které vykoupil, setře každou slzu z tváře, uzdraví každou bolest a nemoc, takže nás tohle všechno nebude už tížit a poutat. Vykoupení se budou radovat z pohledu na jeho tvář, z vidění Boha (Zj 7, 13-17).

Bohu náleží právem chvála a klanění, neboť "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." A kdykoliv ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy: "Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest". (Zj 4, 8b-11)

Vděčnost za Kristovo vykoupení, za veškerou jeho pomoc a dílo, které v nás skrze své vykoupení koná, pak tryská v píseň:

Jsi hoden ... protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí. Hoden je Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení. A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků! A ty čtyři bytosti řekly: "Amen"; starci padli na kolena a klaněli se. (Zj 5,9-10.12-14, podobně ve Zj 7,9-12)

Všimněme si, že Kristu zde náleží pocta, která se vzdává Bohu.

6. Souvislé texty o modlitbě v Novém zákoně

V evangeliích najdeme tři rozsahem velké texty o modlitbě.
1)

Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan." Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte:

Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Náš denní chléb nám dávej každého dne. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení."

Řekl jim: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‘Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.’ On mu zevnitř odpoví: ‘Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.’ Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho poprosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!"
(Lk 11, 1-13)

2)

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto:

Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 6,5-15)

Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! (Mt 7,7-11)

3)

Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.’ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‘Bože, slituj se nade mnou hříšným.’ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.(Lk 18, 10-14)

První dva úryvky obsahují text modlitby Páně - vzor naší vlastní modlitby. Pán nás v této modlitbě učí správné modlitbě a vnitřní orientaci, neboť v ní prosíme o všechny věci, po kterých můžeme upřímně toužit, a to v pořadí, ve kterém po nich máme toužit, takže tato modlitba nás učí nejen prosit, ale řídí i všechny naše náklonnosti. (sv. Tomáš Akvinský)

K jednotlivým textům:

ad 1) Lk 11, 1-13 mluví o vyslyšení modliteb, povzbuzuje k modlitbě a k vytrvalosti v ní a říká, že Bůh dává těm, kdo ho prosí, dobré věci

ad 2) Mt 6, 5-15 mluví o tom, že se modlíme především kvůli Bohu (6, 5-6) a o tom, že Boha nemusíme "přemlouvat"- není to náš "nepřítel", ale Otec, který zná potřeby svých dětí.

ad 3) Lk 18, 10-14 říká: Při modlitbě si máme všímat Boha. Ve světle Jeho svatosti, lásky, dobroty, milosrdenství, můžeme vidět, kolik je na nás "smítek". Bůh, který nás zná lépe, než my sami sebe, nás ospravedlňuje a přetváří k svému obrazu. Všechno mu můžeme říct. Chce od nás upřímnost a "skok" do jeho náruče. Nemusíme se bát na sobě vidět dobré věci. Ty jsou však ovocem Ducha, vzniklým ve spolupráci a sjednocení s Bohem. On sám je jejich iniciátorem.

V listech svatého Pavla nacházíme jeden velký text, týkající se modlitby v neznámých jazycích. Zahrnuje 12.-14. kapitolu 1. listu Korinťanům. Svatý Pavel o tomto daru mluví jako o běžném daru v církvi, který je nezbytný pro její život, tak jako jiné dary Ducha svatého (12. 14 a dále), avšak nemusejí ho mít všichni (12,6). Je to dar Ducha tak, jako každá pravá modlitba (12,3; 14,2), který je dán k růstu církve (12,14 a dále). Svatý Pavel o něm mluví ve vztahu s jinými dary, v první řadě s darem proroctví, uzdravování, vyučování, atd. Považuje ho za významný dar (Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky ...Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více, než vy všichni, 1Kor 14,5.18nn), varuje ale před jeho přílišným upřednostňováním. Říká však: Nebraňte mluvit jazyky. (1Kor 14,40). Všechny dary jsou cenné, slouží k růstu církve, avšak znamenají něco jen jsou-li spojeny s láskou, která by je měla předcházet a provázet, jaksi obalovat a zahrnovat.

7. Vzory modlitby

V Novém zákoně najdeme řadu lidí modlitby, kteří jsou pro nás vzorem. Tito lidé nás učí pravému postoji při setkání s Bohem a jeho slovem. Všimněme si alespoň některých:

Maria, matka Ježíšova, nás učí pokoře a odevzdání, naslouchání Božímu slovu a jeho uchovávání v srdci, ochotě nechat se Bohem a jeho slovem proměnit.

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‘u Boha není nic nemožného’." Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."

Maria řekla: "Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky."

Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
(Lk 1,26-56)

Maria, sestra Lazarova nás učí, že máme Bohu naslouchat dřív, než začneme jednat.

Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde. (Lk 10, 38-42)

Slepí žebráci jsou muži víry a naděje, uzdravený malomocný příkladem díků a vděčnosti za zásah Boží dobroty. (Mt 20,30-34)

Otec, který prosí o uzdravení pro svého posedlého syna a posléze za větší víru pro sebe, nám dává naději, že i za naše nedostatky lze prosit a že vyslyšení modlitby není odměnou za bezchybnost a dokonalost, ale Božím slitováním. (Mk 9,17-27)

Zločinec po Ježíšově pravici na kříži říká: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." (Lk 23,42). Je vzorem člověka, který "hledá svou naději v Pánu, v jeho veliké moci", který přijal Boží království za svou naději, za jediné skutečné, pravé a mocné uspořádání všeho. (Lk 23,39-43)

Stařec Simeon a prorokyně Anna jsou vzorem lidí, oddaných Bohu celým svým životem, vkládajících jedině do něj svou naději a majících v něm svou odměnu.

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:

"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."

Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duší pronikne meč, aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.

Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma. (Lk 2,25-38)

Skutky apoštolů jsou jednou velikou knihou o životě v modlitbě a s modlitbou. Apoštolové nejen že se modlili spolu s ostatními muži a ženami před každým rozhodnutím a s důvěrou očekávali od Boha poznání a vedení. Bůh sám jim prostřednictvím svého Ducha ukazoval svou vůli a vedl je.

Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. (Sk 1, 13-14)

Vybrali tedy dva, Josefa jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje; pak se modlili: "Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil." (Sk 1, 23-24)

8. Od Boha k člověku

Modlitba není jen obracením se člověka k Bohu, ale má i opačný směr - od Boha k člověku. Nikdo není svým "nadáním" privilegován k většímu či menšímu poznání Boha:

V ten čas řekl Ježíš: Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. (Mt 11,25 též Lk 10,21)

Mnoho o této skutečnosti svědčí kniha Skutků apoštolů, kde Bůh mnohokrát mluví k lidem pokřtěným i nepokřtěným.

V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku zvaného Italský. Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá něj: "Kornélie!" Pohlédl na něj a pln bázně řekl: "Co si přeješ, Pane?" Anděl odpověděl: "Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře." Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.
(Sk 10,1-8)

dává jim Ducha svatého a dar modlitby v jazycích

Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?"
(Sk 10,44-47)

a vede je svým Duchem

Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal." A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.
(Sk 13,2-3)

svatého Petra -

Duch mi řekl, abych bez rozpaků šel s nimi. Se mnou se vydalo na cestu i těchto šest bratří a všichni jsme vstoupili do Kornéliova domu.
(Sk 11,12)

jáhna Filipa -

Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho"
(Sk 8,29).

Svatý Jan však varuje před svody zlého ducha a nabádá ke zkoumání duchů (1 Jan 4,1-3).

9. Jak se modlil Ježíš

Na závěr se podívejme, jak se modlil náš Pán:

Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. (Mk 1,35) - Ježíš se modlil ráno, sám, na opuštěném místě.

V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu. (Lk 6,12) - v noci na opuštěné hoře.

Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal. (J 11,41-42) - Ježíš věděl, že ho Otec vždycky vyslyší, neboť jeho vůle je shodná s Boží vůlí. To, že se tak děje viditelně, slouží k povzbuzení víry lidí a k Boží oslavě.

V modlitbě od Boha všechno čekal, podrobil se Otcově vůli a jemu svěřil "konečný výsledek".

Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. A řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš." (Mk 14, 32-36)

Ježíšova tvář po modlitbě zářila, a tak by mělo setkání s Bohem být vidět i na nás:

A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. (Lk 9,29)

Velikou ukázkou jeho modlitby je tzv. "velekněžská modlitba" - Jan kap.17.

Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. (Jan 17, 1-5)

Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mě a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. (Jan 17, 20-23)

Kristus se modlí za nás a s námi jako jeden z nás i jako prostředník od Boha ustanovený:

Ježíš však se jim stal (knězem) s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: "Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky."
(Žd 7,21).

Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. (Žd 10,22-23)

Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd 4,15)