Vzkříšení znamená, že Bůh je mocnější než zlo a smrt. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Jacques Le Goff

7. Dantův systém očistce

Dantův očistec se s učením teologů zcela neshoduje

z knihy O očistci z různých úhlů pohledu (Z knihy Zrození očistce) , vydal(o): Vyšehrad

Dante o něm hodně říká už v posledních verších Pekla. Básník se svým průvodcem Vergiliem vycházejí „zpět na svět jasný“. Očistec není pod zemí. Leží v rovině země, pod hvězdným nebem. Přivítá je antický mudrc, stařec Cato z Utiky, strážce Očistce. Očistec je hora, jejíž dolní část tvoří jakousi předsíň, místo, kde čekají mrtví, kteří nejsou ještě hodni vstoupit do vlastního Očistce.

K vlastnímu Očistci přicházejí oba poutníci v devátém zpěvu, kdy Vergilius svému společníku oznámí:
Ty octl ses až u očistce nyní:
Viz hráz tu, jež jej v kruhu obepíná,
viz bránu tam, kde puklina ji činí
(IX, 49–51)

Očistec tvoří sedm kruhů či stupňovitých říms, jejichž obvod se k vrcholku stále zmenšuje. Duše se tam očišťují od sedmi hlavních hříchů, jejichž pořadí je: pýcha, závist, hněv, lenost, hrabivost, hltavost, chlípnost.

Očistec je skutečně „druhým královstvím“ mezi peklem a nebem. Dantovo pojetí tohoto prostředního zásvětí je však nesmírně dynamické a spirituální. Není to jen nějaké neutrální místo uprostřed, ale místo někam směřující. Směřující od země, kde budoucí vyvolení umírají, k nebi, kde je jejich věčný příbytek. Během cesty se očišťují, a čím blíže jsou k vrcholku, k výšinám jim zaslíbeným, tím jsou čistší. Ze všech geografických představ o onom světě, jež mu nabízela fantazie tolika staletí, zvolil Dante právě tu, která jediná skutečně vyjadřuje logiku očistce: představu stoupání, hory.


Hora je velice vysoká, strmá, výstup je těžký. Vergilius Danta doslova vleče a oba šplhají po čtyřech:
Prorvanou skalou stoupali jsme s mukou,
jež svírala nás drsností svých lemů,
a spodek nohou žádal si i rukou.
Když přišli jsme až k bodu vrcholnému
svahu, kde bylo volno na té straně,
„Kudy teď půjdem?“ řek jsem mistru svému.
Tu ke mně on: „Vždy za mnou odhodlaně
a bez umdlení kráčej, kam tě vedu“
(IV, 31–38)





Očistcová hora

Jde však o horu očisty a očista je zde také to hlavní. Dante ohlásí téma hned na začátku:
I budu zpívat chválu druhé říše,
kde lidský duch své poskvrnění smyje
a nebes hodným stane se tak spíše.
(I, 4–6)

A Vergilius potom říká Catonovi, že ukázat Dantovi onu očistu je cílem této části jejich cesty:
teď duchy, kteří očišťují sebe,
mu ukázat chci v řádu tvého města.
(I, 65–66)

Danta uprostřed všeobecné očisty zajímají očisťující se jednotlivci. Například v sedmém kruhu, v kruhu chlípnosti, básník Guinizelli:
Jsem Guido Guinizelli, a zde nyní
čistit se smím, před koncem začav kát se
(XXVI, 92)

Očista na hoře probíhá trojím způsobem. Zaprvé tělesným trestem, který umrtvuje zlé vášně a povzbuzuje k ctnosti. Zadruhé meditací nad hříchem, který má být očištěn, a ctností, jež je jeho opakem: svým způsobem je Očistec jakýmsi traktátem o ctnostech a neřestech. Příležitost k tomu poskytují například někteří slavní nebo známí nebožtíci, které Dante s Vergiliem na římsách potkávají. Dante zde navazuje ve vyšší duchovní rovině na tradici využívání mrtvých v očistci k politickým cílům (a který básník byl ostatně političtější než právě on?). Třetí očistou je modlitba. Modlitba očišťuje duši, posiluje ji v milosti Boží a vyjadřuje její naději.

Principem, podle něhož jsou duše rozmístěny na římsách očistce, je láska. Vergilius Dantovi tento mechanismus vysvětlí, když jsou v půli cesty, mezi třetí římsou, římsou hněvivých, a čtvrtou římsou lhostejných.

Při jednom zastavení – kdy však má dál pokračovat poučení, jehož se mu dostává – se ho Dante zeptá:
Můj sladký otče, jakých provinění
se hříšník tady v tomto kruhu zhostí?
Stojí-li nohy, hovor mdlý ať není.
(XVII, 82–84)

Společnou podstatou všech hříchů je nedostatek lásky k Bohu, čili k dobru. Tím, co hluboko v nitru vede k hříchu, je láska, jež se zvrhla ve zlo, láska příliš vlažná, láska změněná v nenávist; na očistcové hoře dochází k opětnému nastolení pravé lásky, zlézat očistec znamená stoupat zpátky k dobru, pokračovat v plavbě k Bohu, kterou hřích pozdržel. Hora vystupuje z oceánu a Dante zde spojuje metaforu hory s metaforou moře. Vergilius mu totiž odpoví:
Láska k dobru, líná v povinnosti,
zde napravuje se a popohání
se veslo též, ne pohotové dosti
(XVII, 85–87)5



Zákon pokroku

Logikou očistcové hory je stoupání, jímž se dosahuje pokroku: duše je každým krokem o kousek dál, o něco čistší. Jde o stoupání v dvojím smyslu, fyzickém i duchovním. Znamením pokroku je stále lehčí trest: jak se totiž duše postupně zbavuje hříchů, šplhání se zdá snazší, hora méně strmá.





Očistec a hříchy

Dantův očistec je skutečně očistcem, kde se pyká za hříchy, ale s učením teologů se přesto, jak se zdá, tak docela neshoduje. Nepyká se v něm za hříchy lehké, o těch Dante vůbec nehovoří, nebo nanejvýš snad ve zmínce o příliš velké lásce člověka k jeho blízkým, což je jeden z „lehkých“ hříchů, které jmenoval už Augustin. V podstatě však na sedmi římsách probíhá očista od sedmi hlavních hříchů stejně jako v pekle. Hluboká logika očistce, jíž si je Dante neustále vědom, ho vede k tomu, že vidí v očistci skutečně jakési dočasné peklo, kde se trpí v stejných mukách a za stejné hříchy jako v pekle, až na to, že přechodně a mírněji a za hříchy, jež mají přece jen o něco menší váhu, protože buďto byly zčásti smazány lítostí a pokáním, nebo nebyly tak zakořeněné jako u zatracených, nebo poskvrnily život dotyčného, ve všem ostatním prodchnutý láskou k Bohu, jen zčásti.

Jako symbolické znamení těchto hříchů anděl napsal Dantovi při vstupu do očistce hrotem meče na čelo sedm P (peccato, hřích):
„Hleď, ať tyto rány
si smyješ vodou, která uvnitř teče!“
(IX, 113–114)

A při odchodu z každé římsy jiný anděl skutečně Dantovi vždycky jedno z těch znamení hříchu z čela smaže.

Když Vergilius v sedmnáctém zpěvu Dantovi nejprve vypočítá různé případy zvrhnuvší se lásky, vysvětlí mu pak systém sedmi hlavních hříchů, založený na témž principu.

Prvními třemi případy, kdy se láska k dobru zvrhá v lásku ke zlu, jsou tři druhy nenávisti k bližnímu, nebo spíš lásky ke zlu bližního (’l mal che s’ama e` del prossimo). Je to snaha ho ponížit, neschopnost snést jeho svrchovanost a touha pomstít každou urážku. Tři první hlavní hříchy tedy jsou: pýcha, závist a hněv (XVII, 112–123).

Jsou však také tři druhy jiné lásky, „jež k dobru běží zvrácenými řády“ (XVII, 125 a násl.). Tyto tři další případy zkažené lásky ponechá Vergilius na Dantovi, aby je při dalším výstupu sám odhalil. Budou to hrabivost, hltavost, chlípnost.

Střed systému představuje lenost v lásce, láska vlažná, „pomalá“ (lento amore). Za tento hřích se pyká v polovině hory: od své lhostejnosti, nechuti k životu, zrozené v klášterním prostředí a nazývané latinsky accedia (odtud italské accidia), se „smutní“ očišťují na čtvrté římse.

Na vrcholku hory Vergilius s Dantem vstoupí do pozemského ráje.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 24. 4. 2025, Čtvrtek velikonočního oktávu

Sk 3,11-26;

Komentář k Lk 24,35-48: Ježíš s odkazem na „vyzbrojení mocí z výsosti“ zjevuje společenství Trojice, která je sama komunikací, kdy každá „osoba“ odkazuje na druhou!

Zdroj: Nedělní liturgie

Žena, která neohnula hřbet: Růžena Vacková (* 23. dubna 1901) / audio k poslechu

(22. 4. 2025) Od nacistů trest smrti, od komunistů 22 let tvrdého žaláře.

Plzeňská diecéze hledá vedoucí/ho Pastoračního centra

Plzeňská diecéze hledá vedoucí/ho Pastoračního centra
(22. 4. 2025) Biskupství plzeňské vyhlašuje výběrové řízení na obsazení pozice VEDOUCÍ ODDĚLENÍ PASTORAČNÍ CENTRUM 

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(22. 4. 2025) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát nějakými pohanskými uctívači…

Svatý Vojtěch (23. duben)

(22. 4. 2025) Dvakrát z Čech odešel a dvakrát se vrátil. Svůj život završil mučednickou smrtí při hlásání evangelia pohanům v…

Druhá neděle velikonoční - svátek Božího milosrdenství

(21. 4. 2025) Na první neděli po Velikonocích se slaví Svátek Božího milosrdenství. Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan…

Na velikonoční pondělí zemřel papež František

Na velikonoční pondělí zemřel papež František
(21. 4. 2025) Dnes 21. 4. 2025 o velikonočním pondělí přešel papež František Domů k Otci. Odešel o Velikonocích, kdy se připomíná že…

Den skautů - 24. duben

Den skautů - 24. duben
(21. 4. 2025) Na svátek sv. Jiří se připomíná Den skautů.