Sekce: Knihovna

papež František

Blahoslavení chudí v duchu

Mt 11, 28-30

z knihy Blahoslavenství - cyklus katechezí papeže Františka , vydal(o): Rádio Vaticana

Budeme se dnes konfrontovat s prvním z osmera blahoslavenství podle Matoušova evangelia. Ježíš začíná svoji cestu ke štěstí hlásat paradoxní zvěstí: »Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království« (Mt 5,3). Překvapivá cesta a podivný předmět blaženosti: chudoba.

Musíme se tázat: co tady znamená výraz chudí? Kdyby Matouš použil pouze toto slovo, pak by mělo jednoduše ekonomický význam a označovalo by lidi, kteří mají nedostatečné nebo žádné prostředky k živobytí a jsou odkázáni na pomoc druhých.

Matoušovo evangelium však narozdíl od toho Lukášova mluví o »chudých v duchu«. Co to znamená? Duch je v Bibli dechem života, který Bůh sdělil Adamovi; je to naše nejintimnější dimenze, která z nás činí lidi, vnitřní jádro naší existence. „Chudí v duchu“ jsou tedy ti, kdo jsou a cítí se chudými, žebráky v hloubi svého bytí. Ježíš je prohlašuje za blahoslavené, neboť jim patří nebeské království.

Kolikrát jen se nám říká opak! Je třeba být v životě něčím, někým... Stát se věhlasným... Z toho však plyne samota a neštěstí! Jestliže mám být „někdo“, soupeřím s ostatními a mám obsesivní starost o svoje ego. Jestliže nepřipustím, že jsem chudý, pojmu nenávist ke všemu, co mi připomíná moji křehkost. Právě tato křehkost totiž brání tomu, abych se stal někým důležitým a bohatým nejenom penězi, ale i věhlasem, vším.

Každý, sám před sebou, dobře ví, že ať se snaží jakkoli, vždycky zůstává radikálně nedokonalý a zranitelný. Není líčidlo, které by tuto zranitelnost zakrylo. V nitru je zranitelný každý z nás. Musí vidět kde. Pokud však odmítáme svá omezení, žijeme špatně! Život je špatný, pokud nestráví tato omezení. Pyšní lidé nikdy neprosí o pomoc, nemohou chtít pomoc, vadí jim žádat o pomoc, protože chtějí dokazovat svoji soběstačnost. Kolik je takových, kteří pomoc potřebují, ale pýcha jim brání o ni požádat! Jak obtížné je připustit pochybení a požádat o prominutí!

Když mluvím k novomanželům, kteří chtějí nějakou radu do manželství, říkám jim: Existují tři kouzelná slůvka: dovol, děkuji a odpusť. Jsou to slova, jež vycházejí z chudoby v duchu. Netřeba být dotěrným, nýbrž žádat o dovolení: „Myslíš, že bude dobré to tak udělat?“ Takový je dialog v rodině, mezi manžely: „To jsi udělal pro mne? Děkuji ti, to jsem potřeboval.“  Vždycky také dochází k pochybením, uklouznutí: „Promiň mi to!“ Novomanželé, kteří jsou zde ve velkém počtu přítomni, obvykle říkají, že toto poslední je nejtěžší, totiž poprosit o odpuštění. Pyšný to nedokáže. Neumí žádat o odpuštění, protože má vždycky pravdu; není chudý v duchu. Pána však nikdy neomrzí odpouštět! Jsme to bohužel my, koho někdy omrzí prosit o odpuštění (srov. Angelus 17. března 2013). Komu se omrzelo prosit o odpuštění, má ošklivou nemoc!

Proč je těžká prosba o odpuštění? Protože ponižuje náš pokrytecký image. Avšak žít ve snaze ukrývat svoje nedostatky je namáhavé a skličující. Ježíš Kristus nám říká, že být chudými je příležitost milosti, a ukazuje východisko z oné námahy. Máme právo být chudí v duchu, protože taková je cesta Božího království.

Je však třeba podtrhnout zásadní věc: není zapotřebí, abychom se nějakou transformací stali chudými v duchu; nemusíme se nijak transformovat, protože to už jsme! Jsme chudí... nebo jasněji: jsme „chudáci“ v duchu! Máme zapotřebí všeho. Všichni jsme chudí v duchu, jsme žebráci. Takový je stav lidství.

Boží království patří chudým v duchu. Existují ti, kdo mají království tohoto světa: majetky a vymoženosti. Avšak takové království skončí. Moc lidí i ta největší impéria zaniknou a zmizí. Často v televizních zprávách či novinách vidíme nějakého mocného vládce či vládu, kteří včera byli a dnes už nejsou, padli. Bohatství tohoto světa odchází, i peníze. Staří nás učili, že rubáš nemá kapsy. To je pravda. Nikdy jsem neviděl za pohřebním průvodem stěhovací vůz. Nikdo si s sebou nic nevezme. Toto bohatství zůstává zde.

Boží království patří chudým v duchu. Ti kdo mají království tohoto světa, majetky a vymoženosti, víme, jak skončí. Opravdu kraluje ten, kdo dovede mít rád pravé dobro víc než sebe. To je Boží moc. V čem se Kristus ukázal mocným? Tím, že uměl dělat to, co pozemští králové nedovedou: dát život za lidi. A toto je pravá moc. Moc bratrství, moc dobročinnosti, moc lásky, moc pokory. To dělal Kristus.

V tom spočívá pravá svoboda: kdo má tuto moc pokory, služebnosti a bratrství je svobodný. Této svobodě slouží chudoba velebená blahoslavenstvími. Existuje totiž chudoba, kterou máme akceptovat, chudoba našeho bytí, a chudoba, o kterou máme naopak usilovat, totiž konkrétní oproštěnost od věcí tohoto světa, abychom byli svobodní a mohli milovat. Vždycky je třeba hledat svobodu srdce, která má kořeny v chudobě nás samotných.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Úterý 1. 4. 2025, Úterý 4. postního týdne

Ez 47,1-9.12;

Komentář k Jan 5,1-3a.5-16: Ježíš uzdravuje i v sobotní den. Naráží na předpisy. Nepatřím k těm, kdo úzkostlivě dbají nařízení, ale na svobodné Boží působení žárlí?

Zdroj: Nedělní liturgie

Doporučujeme knížku: Jak dál po křtu dítěte - Příručka pro rodiče a kmotry

Doporučujeme knížku: Jak dál po křtu dítěte - Příručka pro rodiče a kmotry
(30. 3. 2025) Jak můžou rodiče a kmotři pomoci dětem a dospívajícím s tím, aby důvěřovali Bohu a navázali vztah s Ježíšem Kristem?…

Přímluvy dle aktuálního dění pro 4. neděli postní cyklu C (30. 3. 2025)

(28. 3. 2025) Bůh nás vysvobozuje ze všech našich obav. Proto mu svěřme všechny, kteří jeho pomoc potřebují:

Terezie z Avily - výročí narození

(27. 3. 2025) Svatá Terezie od Ježíše, "Terezie z Ávily" (28. 3. 1515 Ávila – 4. 10. 1582 Alba de Tormes) Nic ať tě…

Klášter Drasty je svědectví o Boží moci

Klášter Drasty je svědectví o Boží moci
(26. 3. 2025) Ecclesia podcast tentokrát zavítal přímo mezi sestry karmelitky, aby společně nahlédli do jedinečného příběhu…

Časně ráno 25. března 1951 v zajateckém táboře v Severní Korei

(25. 3. 2025) Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční, vylekal Emil Kapaun všechny ostatní zajatce. Přemluvil totiž čínské…

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)
(23. 3. 2025) kvůli tomu, že ukrývali pronásledované židy. 

Přímluvy dle aktuálního dění pro 3. neděli postní cyklu C (23. 3. 2025)

(21. 3. 2025) Bůh slyší a zná bolest svého lidu[1]. Proto mu s důvěrou předložme své modlitby: