Ve změti omamnosti a marnosti  lidských slov potřebujeme Boží slovo,  - archív citátů

Sekce: Knihovna

papež František

Blahoslavení tvůrci pokoje

Ef 2, 14-18

z knihy Blahoslavenství - cyklus katechezí papeže Františka , vydal(o): Rádio Vaticana

Dnešní katecheze je věnována sedmému blahoslavenství „tvůrců pokoje“, kteří jsou prohlášeni za syny Boží. Těší mne, že připadla do velikonočního týdne, protože Kristův pokoj je plodem Jeho smrti a zmrtvýchvstání, jak jsme slyšeli ve čtení ze svatého Pavla. Pro pochopení tohoto blahoslavenství je třeba vysvětlit smysl slova „pokoj“, který může být špatně pochopen nebo i banalizován.

Musíme se zorientovat mezi dvěma pojmy pokoje: První je biblický a je vyjádřen překrásným slovem šalom, které označuje hojnost, rozkvět a blahobyt. Když se hebrejsky přeje šalom vyjadřuje se přání krásného, plného a vzkvétajícího života, ale také pravdivého a spravedlivého života, který dojde naplnění v Mesiáši, knížeti pokoje (srov. Iz 9,6; Mich 5,4-5).

Potom je další, rozšířenější smysl, který slovem „pokoj“ označuje určitý druh vnitřního klidu a pokoje. Toto je moderní, psychologický a subjektivnější pojem. Obecně se má za to, že pokoj je klid, harmonie a vnitřní rovnováha. Tento akcent slova „pokoj“ je neúplný a nesmí se absolutizovat, protože neklid může v životě představovat důležitý moment růstu. Pán do nás častokrát zasévá nepokoj, abychom se vydali vstříc Jemu a nalezli Jej. V tomto smyslu jde o významný moment růstu, zatímco vnitřní klid může odpovídat ochočenému svědomí a nikoli duchovnímu vykoupení. Pán musí nezřídka být »znamením odporu« (srov. Lk 2,34-35) a otřásat  našimi falešnými jistotami, aby nás přivedl ke spáse. V takové chvíli se nám zdá, že postrádáme pokoj, avšak Pán nás tak uvádí na cestu, abychom dosáhli pokoje, kterým nás obdaří On sám.

V tomto bodě je třeba připomenout, že Pán chápe svůj pokoj jinak než ten lidský, světský, když říká: »Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám« (Jan 14,27). Je to jiný pokoj. Ten Ježíšův je jiný než ten světský.

Ptejme se: jak dává pokoj svět? Pomysleme na válečné konflikty, které se obvykle končí dvěma způsoby: buď porážkou jedné ze stran anebo mírovou dohodou. Nemůžeme si než přát a modlit se, aby se vždycky šlo touto druhou cestou, avšak musíme vzít v úvahu, že dějiny jsou nekonečnou řadou mírových dohod, popíraných dalšími válkami nebo metamorfózami stejných válek vedených jinými způsoby nebo na jiných místech. Také v naší době je vedena „rozkouskovaná“ válka v jiných scénářích a jinými způsoby (Homilie na vojenském hřbitově v Redipuglii, 13. září 2014;  Homilie v Sarajevu, 6. června 2015; Promluva k Papežské rady pro výklad legislativních textů, 21. února 2020). Musíme si připustit alespoň podezření, že v rámci globalizace, utvářené výhradně ekonomickými a finančními zájmy, je „pokoj“ pro některé „válkou“ pro druhé. A toto není Kristův pokoj!

Jak tedy „dává“ svůj pokoj Pán Ježíš? Slyšeli jsme svatého Pavla říkat, že Kristův pokoj se rodí „spojením dvou částí v jedno“ (srov. Ef 2,14), anulováním nepřátelství a smířením. A cestou k uskutečnění tohoto díla pokoje je Jeho tělo. On totiž smířil všechno a vytváří pokoj svojí krví na kříži, jak říká jinde tentýž apoštol (srov. Kol 1,20).

A tady se ptám, všichni se mohou ptát: kdo jsou tedy oni »tvůrci pokoje«? Sedmé blahoslavenství je nejvíce činné, je vysloveně činorodé. Jeho slovesné vyjádření je obdobné tomu, které je použito v prvním biblickém verši o stvoření a indikuje iniciativu a pracovitost. Láska je svojí povahou tvůrčí – láska je vždycky kreativní – a usiluje o smíření za každou cenu. Syny Božími jsou nazváni ti, kdo si osvojili umění pokoje a uplatňují jej, vědí, že neexistuje smíření bez darování vlastního života a že pokoj je třeba hledat vždycky a jakkoli. Vždycky a jakkoli! Nezapomínejme na to. Takto se o něj usiluje. Není to autonomní dílo, výsledek vlastních schopností, nýbrž projev milosti obdržené od Krista, který je náš pokoj a učinil z nás Boží děti.

Pravý šalom a pravá vnitřní rovnováha pramení z Kristova pokoje, který proudí z Jeho kříže a rodí nové lidstvo, ztělesněné nepřetržitou řadou vynalézavých a tvořivých světců a světic, kteří objevují stále nové způsoby lásky. Svatí a světice vytvářejí pokoj. Tento život Božích dětí, jež skrze Kristovu krev hledají a nacházejí svoje bratry, je opravdová blaženost. Blahoslavení, kteří se ubírají touto cestou.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 30. 1. 2025, Čtvrtek 3. týdne v mezidobí

Žid 10,19-25;

Komentář k Mk 4,21-25: Plamének světla hasne, když nemá dostatek kyslíku. Tajemství evangelia: kdo má ochotu jej přijmout, bude světlem pro druhé.

Zdroj: Nedělní liturgie

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2025) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř... Fjodor Michajlovič Dostojevskij

(27. 1. 2025) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2025) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Přímluvy dle aktuálního dění pro 3. neděli v mezidobí cyklu C (26. 1. 2025)

(24. 1. 2025) Ježíš v Nazaretě ohlašuje, že se naplnila radostná zvěst. S důvěrou v Boží slovo se společně modleme:

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2025) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2025) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

František Saleský (svátek 24.1)

(22. 1. 2025) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.