Nasládlé obrazy sv. Josefa mne odpuzovaly
Jako dítě jsem neměl příliš rád květiny. Jako kluk jsem je považoval za spíše ženskou záležitost. Proto jít si s kytkou pro vysvědčení mi vždy působilo hotové utrpení. I později, když jsem začal nosit kytky některým dívkám, jsem si v duchu říkal, proč nemají raději salám, knihu, nebo prostě něco užitečného… Dodnes sice květinám neholduji, ale už trochu chápu, že mohou nést i nějaké nevyslovené poselství a že pro někoho mohou být i důležité. Dokonce jsem do své kanceláře dostal od šéfa kaktus, a už delší dobu se mi daří udržet jej při životě.
Můj otec nám dětem o svatém Josefovi mnohdy poutavě vyprávěl a učil nás mít ho ve svém životě před očima. Ale jako dítě jsem ho vídával v kostelech na nasládlých vyobrazeních, a navíc – s kytkou v ruce! Tím to u mne naprosto ztratil… Na několik let byl pro mě prostě „divným chlápkem s kytkou“, a tečka.
Svatý Josef není jen „mužem s kytkou,
ale je to především chlap...
Postupně jsem začal vnímat, že tento muž to neměl v životě „lehké“, že jeho život nebyl „procházkou růžovým sadem“, natož s kytkou v ruce. Byl totiž v životě „vržen“ do víru událostí, které si sám nevybral, ale které přijal a v nichž nakonec i obstál. Bůh mu svěřil nevšední a nelehké poslání, kterému Josef (zprvu asi) vůbec nerozuměl. Musel si zvyknout na nestandardní životní okolnosti. Často asi jen navzdory těmto okolnostem doufal a věřil, že vše zůstává v režii dobrého Boha, jenž ho nezklame. Svatý Josef tak byl hodný jména svého předchůdce Josefa Egyptského. Jako on šel cestou klikatou, zajímavou, někdy vzrušující a dobrodružnou, avšak většinou všednodenně šedivou – zkrátka cestou víry a spolupráce na Božím díle.
Josef byl asi jak člověk citlivý, „muž s kytkou v ruce“,
tak i odvážný a statečný chlap.
Každopádně se ale stal tím,
kým ho Bůh zamýšlel mít.
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z knížky.