„Josef udělal, jak mu anděl Páně přikázal:
vzal svou ženu k sobě“ (Mt 1,24).
S NAPROSTOU VĚRNOSTÍ I TEHDY,
KDYŽ NEROZUMÍ
Bůh svěřuje Josefovi poslání, aby byl ochráncem Marie a Ježíše, ale také celé církve. Josef toto své poslání naplňuje diskrétně, pokorně a mlčky, ale také ustavičnou přítomností a naprostou věrností i tehdy, když nerozumí. Je po boku Marie, svojí nevěsty v klidných i obtížných chvílích života.
Jak prožívá Josef své povolání ochránce? V ustavičné pozornosti vůči Bohu, otevřenosti k Jeho znamením, disponibilitě k Jeho plánu, nikoli svému. Josef je „ochráncem“, protože umí naslouchat Bohu, nechá se vést Jeho vůlí, a právě proto má větší vnímavost pro lidi, kteří jsou mu svěřeni. Dovede číst události realisticky, je pozorný k tomu, co se děje kolem, a umí přijmout ta nejmoudřejší rozhodnutí.
S LÁSKOU CHRAŇME TO,
CO NÁM BŮH DAROVAL
Chránit veškeré stvoření, krásu stvoření, znamená respektovat každé Boží stvoření i prostředí, ve kterém žijeme. Znamená chránit lidi, pečovat o lidi, o každého člověka s láskou, zvláště o děti, o staré lidi, o ty, kteří jsou nejkřehčí a kteří se často ocitají na periferii našeho srdce.
Znamená to vzájemně o sebe pečovat: v rodině, kde se manželé vzájemně ochraňují, potom pečují o děti a postupně pak děti začínají ochraňovat rodiče. Znamená to upřímně prožívat přátelství, které je vzájemně poskytovanou ochranou v důvěrnosti, v úctě a dobru. Vlastně všechno je člověku svěřeno do ochrany; je to odpovědnost, která se týká nás všech.
SÍLA, ODVAHA, ALE I NĚHA
Péče a ochrana vyžaduje dobrotu, je třeba žít ji s něhou. V evangeliích se svatý Josef jeví jako silný, odvážný a pracovitý muž, ale z jeho duše vysvítá velká něha, která není ctností slabocha, ba naopak, pojí se k síle ducha a všímavosti, k soucitu a opravdové otevřenosti vůči druhému, ke schopnosti milovat. Nesmíme se obávat dobroty, něhy!
Z inauguračního kázání papeže Františka 19. 3. 2013.
