Sekce: Knihovna

Michael Slavík

1 Východiska a přístup k problému

z knihy Manželství - od snů k realitě

Pokud budeme hledat odpověď na soubor výše uvedených otázek a tří pracovních hypotéz, musíme se prakticky pokusit o odhalení vztahu mezi osobní, a tedy subjektivní představou o manželství jako instituci, případně o konkrétním manželství vlastním a objektivním obsahem pojmu manželství, jak se promítá do právních ustanovení a praxe církve.

V naší práci zvolíme tento postup a metodiku:
Nejprve v obecné části pojednáme o představách a pojmu manželství. Ve druhé kapitole se pak pokusíme objasnit pojem manželství ve Zjevení metodou jakéhosi historického přehledu. Třetí kapitola zahrnuje úvahy o obrazu manželství obsaženém v ustanoveních platného kanonického práva. Analýzou současné situace a představ o manželství zejména u mladších generací a komparací těchto představ s kanonickým právem se zabývá čtvrtá část, kde rovněž odpovíme na naše hypotézy. Závěrečné úvahy mají případně podnítit hledání eventuálních řešení a vnímání některých souvislostí.

Citace z bible, CIC a dalších církevních dokumentů jsou zpravidla uváděny pod obvyklou zkratkou přímo v textu, ostatní citace jsou uváděny vždy za příslušnou kapitolou.





1.1 Vytváření představ

Jakákoli představa se dá chápat jako jakýsi vnitřní obraz o světě, který člověk v sobě nosí. Tvorba představ patří k obecným schopnostem inteligencí nadaného člověka, je to součást lidského poznávacího postupu a osvojování světa. Často určitá představa stojí na konci jako výsledek osobního zpracování procesu přímého i nepřímého poznání a různých způsobů vnímání.

Toto vnímání může být jak vědomé, např. přijímáním poučení, vědomou akceptací nějakých vzorů nebo naopak jejich odmítáním, tak ovšem i podvědomé a nevědomé. Takto vytvořená představa je pak jakousi vizí, jež člověka motivuje (případně demotivuje) k určitému způsobu chování. Převedeno tedy do oblasti manželství, je to vnitřně předem utvořená vize o manželství, která člověka vede k tomu, aby je uzavřel (eventuálně neuzavřel). Přesto ovšem musíme zdůraznit fakt, že jakákoli představa nějakého člověka o čemkoli je pouze vnitřním obrazem o něčem, o nějaké skutečnosti, ať existující a reálné, nebo myšlené a ideální. Je to tedy obraz - osobní a subjektivní - samo o sobě existující jsoucno jiné a odlišné od vnější skutečnosti.

Mezi vědci se vede diskuse o tom, jaký je vzájemný vztah mezi vědomím, podvědomím a nevědomím a jak ta která složka ovlivňuje lidské jednání. Jako není cílem této práce stanovovat přesná kritéria pro členění představ ve vztahu k jejich tvorbě a formě, tak rovněž není jejím úkolem vstupovat do této diskuse, protože nám k našemu účelu postačí zjištění, že se tato struktura (vědomí, podvědomí, nevědomí) promítá ve všem našem počínání, a že se tedy podílí i na tvorbě a uplatňování představ člověka o manželství. Je nesporné, že význam a vliv tu mají vzory a typy jednání, nenaplněné touhy a přání, jež jsme si odnesli z dětství, skrytě působí i vnitřní zranění pocházející z interakce s vnějším světem, jenž je zraňující, uplatňují se tu i sociální vlivy, žebříček hodnot přijatý z našeho okolí, individuální a vrozené schopnosti jedince atd. Může docházet i k tomu, že jednou věcí je představa, již nositel racionálně zastává, jiným faktem je ovšem představa skutečně řídící, která opravdu určuje chování člověka v konkrétní situaci.

Tato obecná zásada jistě platí i v našem určeném oboru představ o manželství, které se formují na podkladu individuálních psychických, intelektuálních, geneticky podmíněných schopností jedince v určitém kulturním prostředí: ať už přímo prostřednictvím bezprostředního získávání informací (přednášky, katecheze, vyučování, osobní rozhovory), nebo nepřímo na základě vlivů pozitivních i negativních vzorů z vlastní rodiny, okolí, ale rovněž z představ ve společnosti se vyskytujících, s nimiž se člověk setkává v masmédiích, v literatuře, filmu, výtvarném umění, či zákonech společnosti nebo státu.

Stálo by za to, provést hlubokou analýzu a popis převládajících představ o manželství (případně šířeji celých hodnotových systémů) v současné společnosti, aby bylo zřetelné, s čím se dnes člověk běžně setkává a jakými archetypy je utvářen. Toto zkoumání by nepochybně prospělo poslání církve v naší zemi na sklonku dvacátého století a napomohlo by celkově lepší orientaci v problému, jímž manželství nepochybně je. V tomto ohledu by tato práce chtěla být skromným příspěvkem.





1.2 Pojem a podstata manželství

Vyslovit definici manželství je ošidné. Osobně mám za to, že ani současný CIC ve svém ustanovení kán. 1055 si nečiní žádný nárok podat definici manželství, ale spíše vyjadřuje neopomenutelné charakteristiky, jež k manželství z hlediska církve patří. Manželství, v širším smyslu rodina, je fenomén, který měl v rozličných dobách a kulturách rozmanitou podobu, vyvíjel se jak po stránce obsahové a funkční, tak i formálně. Proto se v historickém průhledu můžeme dobrat pouze rámcových výpovědí. "Etnografické poznatky prokazují, že nejzákladnější funkcí a hloubkovou dimenzí rodiny je prokreace, zajištění pokračování života jako kontinuity rodu a klanu. Z tohoto důvodu nelze rodinu nahlížet jen jako nějakou statickou jednotku, ale daleko spíše jako spojovací článek linie generací vycházející od předků a neustále s ní ve spojení zůstávající, jako na rámec pro zodpovědné předávání kulturní tradice, jako primární 'místo' starosti a socializace dětí."[1]Avšak otázka monogamie, polygamie a polyandrie je dějinně jev složitější.

Formální způsob vytvoření manželství je považován za "relativně novou úpravu sociálních struktur".[2]Manželství je ve své podstatě instituce stará jako lidstvo samo a jako takové prošlo svým dlouhým historickým vývojem až po současnost. Není to ještě tak dávno, kdy se lidé bez problému a velkých diskusí shodli na tom, co je manželství a pojem manželství měl vcelku nepolemický obsah. Týká se to ovšem i jiných hodnot, které se zdály být ještě počátkem našeho století pevně zakotveny v životě společnosti a měli své nepochybné místo v jejím řádu. Tento vývoj, dle mého soudu, souvisí rovněž s oblastí, která sama o sobě nijak nespadá na pole společenských věd, ale přesto svým myšlenkovým poselstvím ovlivnila značnou, možná i rozhodující mírou mentalitu své doby.

Jedním z nejvýznamnějších objevů našeho století je Einsteinovo pozorování, že se za určitých okolností zkracuje vzdálenost a prodlužuje čas. Toto pozorování zveřejnil Albert Einstein v roce 1905 ve svém vědeckém článku "O elektrodynamice pohybujících se těles."[3]Později bylo tento poznatek nazván speciální teorií relativity. Odhalení relativity fyzikálního světa, zpochybnění jeho dosud platného newtonovského konceptu trvale platných a neměnných veličin a hodnot, se značnou mírou promítlo do dalšího chápání světa, a to nejen v oblasti fyziky. I když není možné činit Einsteina zodpovědným za relativismus a relativistický koncept světa ve smyslu filozofickém, přesto "reakce široké veřejnosti na Einsteinovu relativitu byla jednou z hlavních složek, které formovaly historii dvacátého století. Byl to nůž, který v rukou nic netušícího vědce pomohl odříznout společnost od tradičních kořenů křesťanské víry a morálky."[4]

V oblasti našeho předmětu úvah to prakticky znamená, že manželství a rodina prošly v průběhu tohoto století bouřlivou společenskou proměnou nejen ve vnějším uspořádání, životním stylu, ale že se tyto proměny dotkly i obecného nazírání na samou podstatu manželství a rodiny, jejich vlastností a konstituujících prvků. Dříve se neproblematicky přinejmenším respektovalo (alespoň v oblasti zemí takzvané křesťanské kultury), že manželství je společností uznaným pevným, trvalým a sexuálně intimním svazkem muže a ženy. Ačkoli takový popis manželství je chudičký (nehovoří ani o vlastnostech a cílech takového svazku), dnes před mnohými neobstojí.

Za příklad budiž dovoleno použít v naší veřejnosti stále sílící polemiku, zda je možno legislativně kodifikovat vztah osob stejného pohlaví a postavit jej na roveň manželství (tzv. registrované partnerství), případně s právem adoptovat a vychovávat děti. V USA, Švédsku, Norsku a Holandsku již příslušné právní úpravy existují a lze důvodně předpokládat, že i v České republice dojde k tlaku na ustanovení obdobné normy. Zde nebudeme vstupovat do této žhavé diskuse, ale pouze hodláme tímto poukazem ilustrovat složitost problému, jak se dohovořit na tom, co manželstvím rozumíme, abychom, o něm mluvíce, nemysleli každý něco jiného.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Obsah
• Předmluva autora
• Úvod
• 2 Manželství ve Zjevení
• 3 Obraz manželství v současném kanonickém právu
• 4 Manželství v současném světě
• 4 Odpovědi na stanovené hypotézy
• 5. Závěrečné úvahy
• 6. Použité prameny
• 7. Poznámky
• 8. Použité zkratky