II. KAPITOLA / Mesiášské poselství / Když Kristus začal působit a učit / čl. 3

Když Kristus začal působit a učit

z knihy Dives in misericordia - encyklika O Božím milosrdenství

II. KAPITOLA

Mesiášské poselství

Když Kristus začal působit a učit

3. Před svými krajany, obyvateli Nazareta, se Kristus odvolal na slova proroka Izaiáše: "Duch Pána je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."[19] Podle Lukáše jsou tyto věty Ježíšovým prvním mesiášským prohlášením. Potom následují další skutky a výroky, známé z evangelia. Těmito činy a slovy zpřítomňuje Kristus Otce mezi lidmi. Všimněme si, že jsou to především lidé chudí, kteří postrádají životní prostředky, dále ti, kdo byli zbaveni svobody, lidé slepí, neschopní vidět krásu stvoření, ti, kdo mají ztrápené srdce, kdo trpí sociální nespravedlností a konečně hříšníci. Především pro tyto lidi je Mesiáš snadno srozumitelným znamením Boha, který je láska; je znamením Otce. V tomto viditelném znamení mohou lidé naší doby - stejně jako v dobách tehdejších - poznávat Otce.

Také je třeba si všimnout, že učedníkům, kteří byli posláni od Jana Křtitele k Ježíšovi, aby se ho zeptali: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?"[20], odpověděl s odvoláním na totéž svědectví, s nímž začal v Nazaretě svou učitelskou činnost: "Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst." A dodal: "A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší!"[21]

Především tedy svým životem a svými skutky Ježíš ukázal, jakým způsobem je přítomna láska ve světě, v němž žijeme: totiž láska činorodá, která člověka podněcuje a zahrnuje v sobě vše, co tvoří jeho lidství. Taková láska se zvláště projevuje všude tam, kde je utrpení, nespravedlnost, nouze - v celém onom historickém "postavení člověka", které rozmanitě vyjadřuje lidská omezení a jeho slabost jak tělesnou, tak morální. Právě tento způsob a oblast, v níž se projevuje láska, se v jazyce bible nazývá "milosrdenství".

Kristus tedy zjevuje Boha, který je Otec, který je "láska": jak to vyjádřil svatý Jan ve svém prvním listě.[22] Ukazuje Boha jako "nekonečně milosrdného", jak čteme u svatého Pavla[23]. Tato pravda je více než nějaký důkaz nauky, je to skutečnost, kterou zpřítomňuje Kristus. Zpřítomňování Otce jakožto lásky a milosrdenství tvoří ve vědomí samotného Krista základní potvrzení jeho mesiášského úkolu a poslání. To vyplývá jednak ze slov, která na počátku pronesl v nazaretské synagoze, jednak z jeho pozdějších výroků před vlastními učedníky i před žáky Jana Křtitele.

V souladu s tímto způsobem zpřítomňování Boha, který je Otec, láska a milosrdenství, ustanovil Ježíš jedním z hlavních pilířů svého učení milosrdenství. Jako obvykle i zde učí především "v podobenstvích", která lépe vyjadřují podstatu věcí. Stačí připomenout podobenství o marnotratném synu[24], o milosrdném Samaritánovi[25], nebo - jako protiklad - podobenství o nemilosrdném služebníkovi[26]. V Kristově učení je velmi mnoho míst, která vždy novým a novým způsobem ukazují lásku a milosrdenství. Stačí mít před očima dobrého pastýře, který hledá ztracenou ovci[27], nebo ženu, která vymete celý dům, jen aby našla ztracenou drachmu[28]. Je to zvláště evangelista Lukáš, který zdůrazňuje tyto principy Kristova učení, a proto si jeho evangelium vysloužilo název "evangelium milosrdenství".

Když zde uvažujeme o Kristově hlásání, vynořuje se velmi důležitá otázka významu slov a obsahu pojmů, zvláště chápání pojmu "milosrdenství" (ve vztahu k pojmu "láska"). Správné chápání těchto významů je totiž klíčem k pochopení vlastní skutečnosti milosrdenství, což je pro nás nejdůležitější. Avšak dříve než budeme o této věci dále uvažovat a zjišťovat samotný význam slov a obsah pojmu "milosrdenství", musíme si uvědomit, že Kristus, když zjevoval Boží lásku a milosrdenství, zároveň od lidí vyžadoval, aby se ve svém životě nechali vést láskou a milosrdenstvím. Tento požadavek se týká přímo podstaty mesiášské zvěsti a tvoří zároveň jádro evangelijního "étosu" (mravního zákona). Učitel to vyjadřuje v přikázání, o kterém říká, že je "největší"[29], a také v blahoslavenství, když v horské řeči říká: "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství."[30]

Tímto způsobem si mesiášská zvěst o milosrdenství zachovává zvláštní božský i lidský rozměr. Kristus se stává - jakožto naplnění mesiášských proroctví - vtělením lásky, která se zvlášť silně projevuje vůči trpícím, nešťastným a hříšným, zpřítomňuje Otce, a tak také plněji zjevuje Otce, který je "nekonečně milosrdný" Bůh. Současně tím, že se stal pro lidi vzorem milosrdné lásky k druhým, Kristus spíše skutky než slovy vyzývá k milosrdenství, které je jednou z nejdůležitějších součástí evangelijní morálky (étosu). V tomto případě nejde jen o přikázání nebo nějaký požadavek mravní povahy, ale o splnění velmi důležité podmínky k tomu, aby se Bůh mohl projevit ve svém milosrdenství vůči lidem: "Milosrdní ... dojdou milosrdenství."

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Pavel II.

Témata: Blahoslavenství | Milosrdenství

Související texty k tématu:

Milosrdenství

Definice milosrdenství dle Starého zákona Pro definici milosrdenství používají biblické texty Starého zákona především dva výrazy, z nichž každý má co do obsahu jiné zabarvení. Jde o slova “hesed“ a“rahamim“. “Hesed“ vyjadřuje vlastnosti spíše mužské, slovo “rahamim“ pak ukazuje na lásku mateřskou...
Slovo milosrdenství – misericordia - se skládá ze dvou slov: bídy (miseria) a srdce (cor). Srdce označuje schopnost milovat - milosrdenství je láska objímající lidskou bídu.
Ježíšovo milosrdenství není pouhý sentiment. Je to síla. Nemějme strach se k Němu přiblížit
Téma milosrdenství na webu pastorace.cz
Téma milosrdenství na webu víra.cz