Když Ježíš mluví o světě, je velmi realistický
Když Ježíš mluví o světě, je velmi realistický. Mluví o válkách a revolucích, zemětřeseních, morech a hladu, pronásledování a věznění, zradě, nenávisti a vraždě. A nezdá se, že by tyto známky temnoty světa měly vymizet.
Můžeme mít Boží radost i uprostřed tohoto světa
A přesto můžeme mít Boží radost i uprostřed tohoto světa. Radost z toho, že patříme do Božího domu, k rodině Boha, jehož láska je silnější než smrt a jenž nám dává sílu žít ve světě, zatímco už patříme Království radosti.
V tom spočívá tajemství radosti svatých, od sv. Antonína Poustevníka až po sv. Františka z Assisi, od bratra Rogera Schutze z Taizé po matku Terezu z Kalkaty. Radost byla vždycky znamením Božích dětí, ale tuto radost vidíme i na tvářích mnoha prostých, chudých a často i trpících lidí. Častokrát dnes žijí uprostřed ekonomické a společenské krize, ale zároveň již slyší hudbu a tanec v Otcově domě. Já sám denně vídám tuto radost na tvářích mentálně postižených bratří a sester ve své komunitě. Všichni svatí mužové i ženy – ať už žili dávno před námi anebo v naší době – dokáží rozpoznat to množství drobných návratů, které se dějí kolem nich, a dovedou se z nich s Otcem radovat. Zkrátka pochopili velmi přesně, co znamená pravá radost.
Rozdíl mezi cynismem a radostí
Pro mě je úžasné denně prožívat radikální rozdíl mezi cynismem a radostí. Cynikové hledají tmu, kdekoli se ocitnou. Vždycky poukazují na hrozící nebezpečí, nečisté motivy a skryté intriky. Důvěru nazývají naivitou, starostlivost a péči o druhé romantikou, odpuštění sentimentalitou. Pohrdají nadšením, vysmívají se duchovní horlivosti a pohrdají charismatickými lidmi. Mají však za to, že oni vidí skutečnost takovou, jaká je, a nedají se zmást „únikovými emocemi“. Ale tím, že znevažují Boží radost, jejich potemnělost jen rozmnožuje temnoty.
Troška světla dokáže prozářit a rozptýlit velkou tmu
Lidé, kteří poznali Boží radost, temnotu nepopírají, ale rozhodnou se, že v ní nehodlají žít. Tvrdí, že světlu, které svítí ve tmě, lze důvěřovat více než temnotám, a že pouhá troška světla dokáže prozářit a rozptýlit velkou tmu. Ukazují jeden druhému záblesky světla, které tu i tam objevují, a připomínají si navzájem, že tím odhalují skrytou, ale skutečnou přítomnost Boha ve světě.
Boží cesta je pro mě výzvou, abych opustil hlasy zkázy a zatracení, které mě vtahují do deprese, a dovolil těm „drobným“ radostem, aby mi pomohly objevovat pravdu o světě, v němž žiji.
